OTÁZKA: Co znamená princip bojkotování (zřeknutí se) inovátora? A princip bojkotování někoho, kdo se inovátora nestraní?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Co znamená princip bojkotování (zřeknutí se) inovátora? A princip bojkotování někoho, kdo se inovátora nestraní?
ODPOVĚĎ:
Jedná se o princip, kterým se chrání správná věrouka a správná náboženská praxe před inovací v náboženství a lživými, padělanými prvky, které do náboženství vnesli lidé.
Zříkání se inovátora probíhá v míře té, která dopomůže zabránit, aby se inovace šířila a aby se její nositelé káli a začali následovat sunnu.
Tato míra je přesně stanovena Sunnou. Nejde tedy o absolutní míru zřeknutí se, ale o relativní distanc od takových praktik a těch, kteří se jich dopouštějí. Podobné platí i pro ty, kteří se takto bojkotovaných nezříkají, shodně účinku a podle principu nepůsobení větší škody než užitku.
Sufján as-Sewrí vysvětlil, jak je v srdci vůči muslimu – inovátoru spojena náklonnost k němu kvůli jeho islámu a zřeknutí se ho, kvůli jeho inovaci: „Pokud miluješ člověka kvůli Alláhu, načež se on dopustí inovace v islámu a ty se jej kvůli této inovaci nezříkáš, potom jej skutečně nemiluješ kvůli Alláhu.” [1]
Na otázku ohledně osoby, která se nezříká následovníka inovace pro jeho inovaci, ačkoli tento inovátor se z této inovace nekaje a dotyčný, který se s ním i nadále nepřestává stýkat, byť ví, že jde o inovátora, odpověděl z novějších učenců např. šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í, který tento islámský princip vysvětlil následovně:
„Předně, samotný akt zřeknutí se byl určen měrou ještě v době Proroka صلى الله عليه و سلم. Po jeho smrti nutnost objasnit tuto záležitost ještě vzrostla. Inovátora se nelze zříci absolutně, ale jen relativně. Nelze ho opustit úplně. Jak to? Možná ho budeš vyzývat k Alláhu a on se možná obrátí k tomu, co je správné. Anebo, pokud by ses jej zcela zřekl, on by mohl nadále pokračovat ve svém bludu, anebo by ho mohla pohltit nějaká další z mnoha sekt. Vše musíš činit v nejlepším zájmu islámu a muslimů. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil, že muslim má u jiného muslima pět nároků, mezi nimiž vzpomenul:
. إِذَا لَقِيتَهُ فَسَلِّمْ عَلَيْهِ
„Když jej potkáš, pozdravíš ho.“ [2]
Na druhou stranu, pokud si budeš jist, že pokud se jej zřekneš, toto mu pomůže obrátit se k pravdě a kát se, potom se jej můžeš zříci natolik, nakolik mu to bude ku prospěchu. Odřeknutí se, kritika a distanc od nějaké osoby bylo, jak již jsem řekl, omezeno samotnou praxí Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Ten se odřekl tří lidí, kteří se nezůčastnili boje na cestě Boží a odřekl se také jejich manželek na dobu jednoho měsíce. Takový bojkot zasáhne osobnost člověka. A Alláha prosíme o pomoc.
Přehánět v této záležitosti a zacházet za tuto hranici je nesprávné. Takto lidi jedině odvrátíme od Sunny a od dobra. Co tedy zbývá? Zříkáme se osoby, která se nezříká inovátora. Ale dosáhl jsi ty sám takové úrovně? Pokud ano, Alláh ti žehnej.
Jinak nemáš žádný důkaz o nutnosti zcela se zříci někoho, kdo se nezříká inovátora. I kdybys chtěl poukázat na to, že kdokoli nepovažuje nevěřícího za nevěřícího, je sám nevěřícím, věz, že aplikovat tento princip i zde by bylo chybné.
To proto, že pokud někdo nepovažuje nevěřícího za nevěřícího, tak s ním vlastně souhlasí. Řekneme-li o židovi nebo křesťanovi, že není věřícím, myslíme tím, že někdo takový neuznává Korán, nevěří v něj, tedy je nevěřícím. Ale pokud se jedná např. o otázku někoho, kdo se nemodlí, kdy někdo takového člověka vyhlašuje za nevěřícího a jiný nikoli, pak jde o otázku, ve které se naši učenci neshodují, tedy nemožno zde činit tak zásadní závěry.” [3]
Existence tohoto principu je vedle výše uvedeného podložena jasným odsudkem inovace a jejích následovníků ze strany prvních generací muslimů.
Sufján ibn ‘Ujejna pravil: „Není na zemi žádného následovníka inovace, aniž by se neoctl v ponížení, které ho celého zahalí.“ Dodal: „Tak stojí v Knize Boží.“ „A kde v Knize Boží?“ zeptali se ho. Odpověděl: „Což jste neslyšeli slova Vznešeného:
إِنَّ الَّذينَ اتَّخَذُوا العِجلَ سَيَنالُهُم غَضَبٌ مِن رَبِّهِم وَذِلَّةٌ فِي الحَياةِ الدُّنيا
Ti, kdož si tele modlou učinili, budou postiženi hněvem Pána svého i ponížením v životě pozemském! (A’ráf:152)“
Namítli: „Ale Abú Muhammede, toto se přece týká výlučně uctívačů zlatého telete!“ Odpověděl jim: „Ba ne, naopak! Což jste nečetli to, co následuje potom?
وَكَذٰلِكَ نَجزِي المُفتَرينَ
A takto odměňujeme ty, kdož lži si vymýšlejí. (A’ráf:152)
A toto je pro každého, kdo si vymýšlí lži a inovace, až do Dne Zmrtvýchvstání.“ [4]
Mutarrif ibn ‘Abdilláh uvedl: „Nejpočetnějšími následovníky ad-Dedždždála (lžiproroka z konce lidských dějin) budou židé, křesťané a inovátoři.“ [5]
Šejch Abú Anas Hammád al-‘Usmán vysvětluje užití tohoto příměru:
„Špatná cesta židů a křesťanů je řadovým muslimům známa. Ale co se týče následovníků inovace, jejich škodlivost není jasná každému … Proto učenci říkali takové věci a smýšleli, že oponovat lidem inovace má přednost před vyvracením slov židů a křesťanů.” [6]
Šejch al-Albání dodává:
„Následovníci inovace jsou jako oni ve svém přijímání toho, co se jim hodí. Čtou Korán a Sunnu, ale berou si z toho jen to, co se jim hodí a odvrhují to, co jim nepasuje.“ [7]
Proto je podle konsensu této ummy nutno upozorňovat na inovátory a jejich zcestné myšlenky a vystříhat se jich.
Významný učenec a záhid konce 1. století hidžry ‘Abbád ibn ‘Abbád al-Chawwás aš-Šámí pravil: „Jak by se měl nevědomý poučit, pokud by učenec mlčel a tedy neodmítl zlo, které se stalo zřejmým, ani by nezanechal rady, co dělat?!” [8]
Jistí lidé řekli imámu Ahmedovi ibn Hanbel: „Je pro mne těžké říci o někom, že má takový a takový problém, nebo že je jako ten a ten.“ Ahmed odpověděl: „Pokud zůstaneš zticha ty a zůstanu zticha já, jak potom nevědomý rozezná, co je správné od toho, co správné není?!” [9] Jiní se ho zeptali: „Někdo se dobrovolně postí, modlí a setrvává v mešitě, je lepší toto, nebo je lepší vystupovat proti inovátorům?“ Odpověděl: „Pokud vstává k modlitbě a zdržuje se v mešitě, užitek z toho plyne jen jemu, ale pokud bude hovořit proti inovátorům, poplyne z toho užite všem muslimům. A to je lepší.“ [10]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Objasňovat, jak je to s předáky inovace, hovořící proti Koránu a Sunně a vykonávající uctívání protivící Koránu a Sunně, jakož i upozorňovat ummu na ně je povinností na podle konsensu všech muslimů. (…) A pokud by nebylo těch, kteří by odvraceli jejich škodlivost, náboženství by bylo zničeno a jejich škoda pro náboženství by byla větší, nežli škoda, kterou by kdy mohl způsobit nepřítel ve válce.“ [11]
Jahjá ibn Jahjá an-Nejsábúrí z tohoto důvodu pravil: „Obrana Sunny je lepší, než džihád.” [12]
A al-Humejdí řekl: „Při Alláhu, bojovat proti těm, jež odmítají hadísy Posla Božího صلى الله عليه و سلم je mi milejší, nežli válčit s Božími nepřáteli ve stejném počtu.“ [13]
A boj proti inovátorům se primárně vede především polemikou a vyvracením jejich bludů skrze oživování Sunny.
Jeden z velkých znalců hadísu ve třetí generaci muslimů, Hišám ibn ‘Urwa říkával: „Netažte se lidí na to, co nového si přimysleli hned, protože mají ohledem toho již připravené odpovědi. Spíše se jich ptejte ohledně Sunny, neboť tu neznají vůbec.” [14]
O těch, kteří si pro své inovace navíc vymýšlejí nové texty a tradují falešné hadísy, hovoří imám Dželáluddín as-Sujútí:
„Ten, který se upustí v předávání lživých a nepřesných hadísů, zasluhuje, aby jej soudce potrestal bičem a pohrozil mu ještě tvrdší sankcí, aby se ho zřeklo a aby byl ignorován, aby nebyl zdraven pozdravem míru, aby na byl po zlém vzpomínán, ve jménu Alláha, aby byl nahlášen vladaři, aby mu bylo nadále znemožněno tradovat hadísy a aby se proti němu svědčilo.” [15]
Právě kvůli pokušení následovníků inovace vzrostla potřeba kritiky řetězce vypravěčů a princip, podle kterého inovátor není z hlediska přenosu informace spolehlivým člověkem.
Imám Málik pravil: „Není dovoleno přijímat inovátory a následovníky tužeb jako svědky.” [16]
Ibn Sirín pravil ohledně přístupu zbožných předků k řetězcům vypravěčů hadísů: „Neptali se zprvu na isnád, ale když se objevil rozvrat, [17] řekli: „Jmenuj nám své vypravěče.“ Poté viděli, zda jsou z lidí Sunny, jejichž hadísy přijímali, nebo jsou z lidí inovace, jejichž hadísy odmítali.” [18]
Ráfi’ ibn Ašras pravil: „Říkávalo se: „Jedním z trestů lháře je i to, že jeho věrohodnost není přijímána.“ A já dodávám, že jedním z trestů hříšného inovátora je, že jeho dobré vlastnosti nejsou zmiňovány.” [19]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja shrnuje:
„Každý inovátor, proti kterému byl doložen důkaz, zasluhuje být potrestán. A i kdyby ne, pak jeho inovované a zakázané skutky i nadále zůstávají neplodné a neobsahují v sobě žádnou odměnu. Spíše jej navíc připravují o dobré činy, obírají jej o odměnu a slouží jako prostředky snížení jeho zbožnosti a postavení.” [20]
Stejný autor také dokládá, že islámská vláda má podle některých šáfi’ovských a hanbelovských učenců dokonce právo takového inovátora, který zasévá vážný rozkol, svár a podněcuje k sektářskému násilí, soudně potrestat třeba i na životě, shodně míře závažnosti jeho provinění. Málikovští učenci dodávají, že je to kvůli zkaženosti takového člověka a nikoli kvůli tomu, že by snad byl odpadlíkem. [21]
Ohledně principu zříkání se inovátorů je dochováno velké množství podání zbožných předků.
Al-Fudajl ibn ‘Ijjád pravil: „Setkal jsem se s těmi nejlepšími lidmi, všichni z nich byli následovníky Sunny a všichni nám zakazovali doprovázet následovníky inovace.” [22] Též pravil: „Duše jsou vojska seskupená. Proto ty, které znají jedna druhou, budou shromážděny pospolu a ty, které jedna druhou neznají, budou od sebe odděleny. Proto není možné, aby osoba z řad následovníků Sunny podporovala osobu z řad následovníků inovace, leda kvůli vlastnímu pokrytectví.” [23]
Ibn Kudáma al-Makdísí napsal:
„Zbožní předkové ostatním zakazovali vysedávání s inovátory, nahlížení do jejich knih a naslouchání jejich slovům.“ [24]
Imám Málik pravil: „Jak zlí jsou následovníci inovace! Dokonce je ani nezdravíme.” [25]
Ohledně zákazu družit se s inovátory, poslouchat je a učit se od nich se od selef dochovalo mimo jiné:
‘Abdulláh ibn Mubárek pravil: „Vyhýbejte se sezením s lidmi inovace.” [26]
Hasan ibn Šakík vypráví, že jednou, když byl s Ibn Mubárekem, přišel za nimi muž a Ibn Mubárek se ho otázal: „Jsi džehmí? [27]“ „Ano,“ připustil dotyčný. „Až odejdeš, už se ke mně nevracej.“ pravil rezolutně Ibn Mubárek. Dotyčný opáčil: „Ale já jsem už učinil pokání.“ Ibn Mubárek namítl: „Dokud na tobě nebude natolik jasné, že ses kál, nakolik byla na tobě jasně vidět tvá inovace.” [28]
Sa’íd ibn Džubejr pravil: „Kdyby můj syn provázel zatvrzelého hříšníka, byl bych raději, než kdyby provázel inovátora oddaného uctívání.” [29]
Al-Hasan al-Basrí pravil: „Neseď s následovníkem inovace, neboť věru způsobí chorobu tvého srdce.“ [30] Podle jiného podání „…jinak vloží do tvého srdce chorobu.“ [31] Také řekl: „Neseď s lidmi inovace a tužeb, ani se s nimi nehádej, ani jim nenaslouchej.” [32]
Ohledně toho, kdo se nezříká inovátora i když ví, že je inovátorem, zbožní předkové prohlašovali následující:
Ibráhím ibn Mejsara pravil: „Kdokoli ctí inovátora, přispěl k ničení islámu.” [33]
Muhammed ibnu n-Nedr al-Hárisí řekl: „Kdokoli naslouchá následovníku inovace a ví, že jde o následovníka inovace, pak je mu odňata ochrana a je ponechán napospas sám sobě.” [34]
Sufján as-Sewrí pravil: „Kdokoli naslouchá inovátoru, přichází o ochranu Alláha a je zkoušen inovací.“ [35] Také pravil: „Osoba, která sedí s heretikem, neunikne jednomu z trojího: Buď se sama stane pokušením pro jiné, nebo se nějaká inovace objeví přímo v jejém srdci, ona uklouzne a bude Alláhem uvržena do Ohně, anebo si řekne: „Při Alláhu, nestarám se o to, co říkají, jsem si jist sám sebou,“ leč kdokoli se cítí být jist před Alláhem ohledně svého náboženství, byť i na mrknutí oka, tomu Alláh jeho náboženství odejme.” [36]
Al-Fudajl ibn ‘Ijjád pravil: „Dejte si pozor na každého, kdo sedí s následovníkem inovace. Kdokoli sedí s člověkem inovace, tomu nebyla dána moudrost. Raději bych byl, kdyby mezi mnou a následovníkem inovace byla železná zeď …” [37]
Sa’íd ibn ‘Ámir vypráví, že Sulejmán at-Tejmí vážně onemocněl a hojně plakal. Zeptali se ho: „Proč pláčeš? Bojíš se snad smrti?“ Odpověděl: „Nikoli, ale jednou jsem míjel kaderího [38] a pozdravil jsem ho pozdravem míru, bojím se proto svého Pána, Vznešeného a Mocného, že mi to předhodí ke zúčtování!” [39]
Pro úplnost, objektivitu a korektnost je ovšem nutno upozornit na nebezpečné přehánění v odsudku lidí zastávajících odlišný názor a jejich nepodloženém nálepkování a označování za inovátory, zejména pokud jde o otázky loajality k nim anebo boje proti nim, jak žel vidíme často dnes.
Ibn Tejmíjja ohledně toho praví:
„Kdo se bude paktovat s nějakou osobou a na základě toho spolčovat i s jejími spojenci a naopak si vezme za nepřítele ty, kteří jsou jejími nepřáteli, je podoben Mongolům, bojovníkům na cestě šejtánově. Takový a jemu podobní nejsou mudžáhidy na cestě Boží a nelze je považovat za muslimské vojáky. A není dovoleno, aby se tací v řadách muslimského vojska vůbec nacházeli, protože to jsou vojáci šejtánovi.“ [40]
______________________________________________________________
[1] Zaznamenal Abú Nu’ajm al-Asbahání v Hiljetu l-awlijá´, 7/34.
[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2162.
[3] Viz al-Adžwibetu s-sedídetu fí fetáwá l-‘akída, Sád 169.
[4] Zaznamenali al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 7/72; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/280.
[5] Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelám, str. 192.
[6] Viz Zedžru l-mutahawwín, str. 96.
[7] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, 430.
[8] Zaznamenal ad-Dárimí v as-Sunenu, 1/160.
[9] Viz Medžmú’u fetáwá, 28/231.
[10] Cituje Ibn Tejmíjja v Medžmú’atu r-resáili we l-mesáil, 5/110.
[11] Viz Ibidum.
[12] Viz Nakdu l-mantik, str. 12.
[13] Uvádí az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 10/616 a 621.
[14] Zaznamenal imám al-Alúsí v Ghájetu amání fí raddin ‘ale n-Nebahání, 1/367.
[15] Viz Tehzíru l-hawás, str. 167.
[16] Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlihi.
[17] Rozvratem jsou míněny bouřlivé události následující po vraždě třetího chalífy Osmána ibn ‘Affán رضي الله عنه, kdy se rozšířil rozvrat a pokušení cháridžovců a dalších heretiků po nich.
[18] Viz Mukaddimetu Sahíhi Muslim, 1/13-15.
[19] Viz Šerhu ‘Ileli t-Tirmizí, 1/50.
[20] Viz ar-Raddu ‘ale l-Ichná’í.
[21] Viz Ibn Tejmíjja v Sijásetu š-šar’íjja, str. 123.
[22] Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, 267.
[23] Zaznamenal al-Lálikáí v Ibid., 1/138-139.
[24] Viz al-Ádábu š-šar’íjja, 1/232.
[25] Viz al-Beghawí v Šerhu s-sunna, 1/234.
[26] Uvádí az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 8/411.
[27] Tj. stoupenec učení popírajícího vznešené Boží atributy.
[28] Viz aš-Šerhu we l-ibána, str. 166.
[29] Viz Ibid., str. 149.
[30] Viz al-’Itisám, str. 62.
[31] Tuto verzi zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisám, 1/172.
[32] Zaznamenal ad-Dárimí v as-Sunenu, 1/121.
[33] Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli i’tikád, 1/139.
[34] Zaznamenal al-Láliká’í v Ibid., 1/135-136.
[35] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/26.
[36] Uvádí Ibn Weddáh v al-Bid’atu we n-nehju ‘anhá, str. 125.
[37] Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli i’tikád, 1/149.
[38] Tj. stoupenec sekty popírající víru v Boží předurčení a osud, což je šestý základní pilíř autentické islámské věrouky.
[39] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 3/32.
[40] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 28/21-22.