OTÁZKA: Jaký je vztah mezi džiny a lidmi? Liší se nějak v případě věřících a nevěřících džinů? Může se džin zjevit člověku v lidské podobě? Jak moc mohou být pro lidi džinové nebezpeční?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Jaký je vztah mezi džiny a lidmi? Liší se nějak v případě věřících a nevěřících džinů? Může se džin zjevit člověku v lidské podobě? Jak moc mohou být pro lidi džinové nebezpeční?
ODPOVĚĎ:
Věz, že džinové se lidí obecně bojí, zejména lidí silných ve víře, uvádí se, že džinové se děsili lidí jako byli Omar či Abú Hurejra رضي الله عنهما.
Ibn Abi d-Dunjá zaznamenal slova Mudžáhida: „Když jsem se jednou v noci modlil, postavil se přede mne kdosi z džinů, vypadal jako malý chlapec. Když jsem se po něm ohnal, vyskočil na nedalekou zídku, přeskočil ji a já jsem zaslechl, jak na druhé straně doskočil na zem. Už nikdy se mi neukázal.“ Mudžáhid následně dodal: „Džinové se vás bojí zrovna tak, jako se vy bojíte jich. Pokud se k někomu z vás džin přiblíží, nebojte se ho, jinak se na vás vrhne. Když se mu postavíte, on uteče.“ [1]
Nevěřící a zlí džinové, šejtáni, jsou Iblísovým vojskem. V něm mají různí džinové různé úkoly. Např. Katáda pravil: „Existuje jeden z Iblísových šejtánů nazývaný Kubkub. Iblís mu poručil spát po čtyřicet let. Kdykoli se správnou a přímou cestou vydá nějaký mladík, Iblís poručí Kubkubovi: „Ber si ho, já jsem pro tebe připravil právě takového mladíka, zaútoč na něj a zmocni se ho!“ [2]
Vznešený Alláh totiž praví:
إِنَّمَا ذَٰلِكُمُ الشَّيْطَانُ يُخَوِّفُ أَوْلِيَاءَهُ فَلَا تَخَافُوهُمْ وَخَافُونِ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými přáteli, však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící. (Áli ‘Imrán: 175)
Ibnu l-Džewzí pravil:
„Dokud věřící nese štít víry, šípy Iblíse jej nikdy nezasáhnou!” [3]
Šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:
„Pokud budeš silný co se týče ‘akídy, jak džinové, tak i šejtáni se tě budou bát, ale pokud bude tvé přesvědčení otřesitelné, možná se budeš bát i svého vlastního stínu.“ [4]
Před džiny úspěšně brání také recitace Koránu a vzpomínání Alláha.
An-Nesáí a at-Taberání uvádí, že Ubejj ibn Ka’b رضي الله عنه měl datle uskladněné v koši a občas kontroloval jejich množství. Když zjistil, že postupně ubývají, rozhodl se zůstat v noci vzhůru a sledovat, co se bude dít. Spatřil tvora vypadajícího jako dospívající chlapec. Ubejj vypráví: „Pozdravil jsem ho pozdravem míru a on mi na něj odpověděl. Pak jsem se ho zeptal, zda je člověkem, nebo džinem. Odpověděl, že je džinem. Řekl jsem mu: „Ukaž ruku.“ Ukázal mi ruku a já jsem si všiml, že je podobná psí tlapě. I jeho vlasy byly jako chlupy psa. Zeptal jsem se: „Vypadají všichni džinové stejně?“ Odpověděl: „Džinové vědí, že mezi nimi není muže silnějšího, nežli jsem já!“ Zeptal jsem se ho: „Proč ke mně chodíš?“ Odpověděl: „Doslechli jsme se, že jsi mužem, který rád uděluje milodary, tak jsme si došli pro svou porci také.“ Ubejj se zeptal: „A co nás před vámi ochrání?“ Odpověděl: „Tento verš, který se nachází v súře al-Bekara:
اللَّـهُ لَا إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ الْحَيُّ الْقَيُّومُ …
Bůh, není božstva kromě Něj, Živého, Trvalého … (Bekara: 255)
Kdokoli to bude recitovat večer, tomu toto bude ochranou před námi až do rána a kdokoli bude toto recitovat zrána, tomu to bude ochranou až do večera.“ Když pak nadešlo následující ráno, zašel jsem k Prorokovi صلى الله عليه و سلم a převyprávěl jsem mu to. Řekl mi:
صدقَ الخبيثُ.
„Pravdu děl, špinavec.“ [5]
Tento incident nachází své potvrzení také v sahíh hadísu od Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví:
إِذَا دَخَلَ الرَّجُلُ بَيْتَهُ فَذَكَرَ اللَّهَ عِنْدَ دُخُولِهِ وَعِنْدَ طَعَامِهِ قَالَ الشَّيْطَانُ لاَ مَبِيتَ لَكُمْ وَلاَ عَشَاءَ . وَإِذَا دَخَلَ فَلَمْ يَذْكُرِ اللَّهَ عِنْدَ دُخُولِهِ قَالَ الشَّيْطَانُ أَدْرَكْتُمُ الْمَبِيتَ . وَإِذَا لَمْ يَذْكُرِ اللَّهَ عِنْدَ طَعَامِهِ قَالَ أَدْرَكْتُمُ الْمَبِيتَ وَالْعَشَاءَ
„Když muž vstoupí do svého domu a vzpomene při svém vstupu či u jídla Alláha, šejtán řekne (svým pomocníkům): „Nemáte ani nocleh, ani večeři.“ A když Alláha nevzpomene při vstupu, řekne šejtán: „Máte zajištěný nocleh.“ A když nevzpomene Alláha ani u jídla, řekne šejtán: „Máte zajištěný nocleh i večeři.“ [6]
Ohledně působení šejtána na věřícího během jeho uctívání například Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا نُودِيَ لِلصَّلاَةِ أَدْبَرَ الشَّيْطَانُ وَلَهُ ضُرَاطٌ حَتَّى لاَ يَسْمَعَ التَّأْذِينَ، فَإِذَا قَضَى النِّدَاءَ أَقْبَلَ، حَتَّى إِذَا ثُوِّبَ بِالصَّلاَةِ أَدْبَرَ، حَتَّى إِذَا قَضَى التَّثْوِيبَ أَقْبَلَ حَتَّى يَخْطُرَ بَيْنَ الْمَرْءِ وَنَفْسِهِ، يَقُولُ اذْكُرْ كَذَا، اذْكُرْ كَذَا. لِمَا لَمْ يَكُنْ يَذْكُرُ، حَتَّى يَظَلَّ الرَّجُلُ لاَ يَدْرِي كَمْ صَلَّى
„Když je svoláno k modlitbě, šejtán bere nohy na ramena a pouští větry, aby neslyšel svolávání. Když je svolávání skončšeno, vrací se a znovu bere nohy na ramena, když je zvolána ikáma. Poté se znovu vrací, aby se vloudil mezi člověka a jeho ego, připomínaje mu to či ono a způsobí, že člověk zapomene, kolik se již modlil.“ [7]
Šejch Ibn Báz dále ohledně věřících džinů a jejich vztahu k věřícím lidem pravil:
„Muslimové pomáhají svým bratrům džinům, aby poslouchali Alláha a Posla Jeho صلى الله عليه و سلم, zrovna tak, jako pomáhají svým bratřím z řad lidí. Lidé jim pomáhají, aniž si to ve skutečnosti vůbec uvědomují. Tím, když vyučují ostatní lidi a připomínají jim, mohou se i džinové zúčastňovat jejich přednášek a lekcí v mešitách či kdekoli jinde a mít z toho prospěch. Lidé také mohou od džinů zaslechnout určité věci, které jim mohou být ku prospěchu, mohou je probudit na modlitbu, nebo obrátit jejich pozornost k věcem, které jim mohou prospět, či je naopak varovat před něčím, co by jim mohlo ublížit. Toto vše se může odehrát, aniž by na sebe džin musel brát lidskou podobu. Džin na sebe může brát lidskou podobu v očích některých lidí, když jim chce ukázat na něco dobrého, nebo něco zlého. Stát se to může, ale děje se to jen velmi vzácně. Většinou se džinové lidem nezjevují, ačkoli jejich hlasy lze za určitých podmínek slyšet, např. když vzbudí člověka na modlitbu, nebo mu něco říkají. Lze tedy shrnout, že věřící z řad džinů pomáhají věřícím z řad lidí, i když si to věřící lidé ani nemusí uvědomovat, milují je a přejí jim dobro. Mohou být přítomni na jejich naučných kroužcích, naslouchat jejich recitaci Koránu apod., jak bylo řečeno již výše. Džinové přicházejí na naučné přednášky lidí v některých časech a na některých místech, z takových přednášek a lekcí mají prospěch i oni. Vše toto se stává a je dobře známo. Toto bylo jasně uvedeno mnoha učenci, kteří byli džiny osloveni a tázáni na některé věci. Zpravili je o tom, že byli přítomni na jejich hodinách. Toto je známo a Alláh je Jediný, koho prosíme o pomoc.“ [8]
Takové interakce jsou podloženy vyprávěním od ‘Abdurrahmána ibn Abí Lejla od jednoho z jeho soukmenovců, že jeden z ansár se jednou v době vlády Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vyrazil pomodlit večerní modlitbu (arab. عشاء ‘išá´), ale už na ni nedošel. Byl unesen džiny a zůstal nezvěstný. Jeho manželka celou věc oznámila Omarovi, ten začal případ vyšetřovat a mužovi soukmenovci potvrdili, že se dotyčný ztratil, když odešel na modlitbu. Omar poručil ženě čekat čtyři roky. Když tyto čtyři roky přešly, žena opět informovala Omara o svém případu a on jí dovolil se znovu provdat, což ona také učinila. Jenže její někdejší manžel se vrátil a vznesl před Omarem spor ohledně ženina nového manželství. Omar pravil: „Někdo z vás zmizí na dlouhou dobu, jeho rodina o něm neví nic, ani to, zda je naživu či ne!“ Dotyčný odpověděl: „Vládce věřících, mám omluvu.“ „Jaká je tvá omluva?“ otázal se Omar. Dotyčný pravil: „Vyšel jsem jedné noci pomodlit se ‘išá, ale jistí džinové mne zajali a drželi mne v zajetí dlouhou dobu. Poté přišli nějací věřící či muslimové (vypravěč Sa’íd si není jist, jaké slovo bylo použito) z džinů a zaútočili na ně. Vzali mne do zajetí. Poté řekli: „Vidíme, že jsi muslim, není nám dovoleno držet tě v zajetí.“ Dali mi na výběr zůstat s nimi nebo se vrátit ke své rodině. Vybral jsem si možnost návratu. Propustili mne tedy a doprovázeli mne na cestě. Za noci mi nikdo nic neříkal, během dne jsem následoval hůl, která mne vedla.“ Omar se dotyčného zeptal: „A co jsi jedl, když jsi byl mezi nimi?“ „Zkažené jídlo a to, nad čím nebylo vzpomenuto jména Božího.“ „A co jsi pil?“ zeptal se Omar. „Druh nekvašeného nápoje (arab. الجدف al-džedef).“ Omar přijal zdůvodnění tohoto muže a rozsoudil tak, že mu dal možnost požadovat vrácení věna, které dal své manželce, čímž by byl první sňatek zrušen, anebo anulovat druhé manželství a vzít si manželku zpět. [9]
____________________________________________________
[1] Viz Wikájetu l-insán mine l-džinni we š-šejtán, str. 33.
[2] Uvádí Ibnu l-Džewzí v Zemmu l-hawwá, str. 145.
[3] Viz Telbísu Iblís, str. 86.
[4] Viz Kam’u l-mu’ánid, 1/35.
[5] Jako hasan jej doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi we t-terhíb, hadís č. 662.
[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2018; v podobné verzi jej uvádějí i Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3766; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 23249.
[7] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 608; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 389.
[8] Viz Medžmú’u l-fetáwá we makáláti l-mutenewwi’a, 9/373.
[9] Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 7/445-446. Al-Albání ocenil toto podání jako sahíh v Irwá´u l-ghalíl, 4/151.