Abú Selema a Abú Hurejra رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
لَيْسَ مِنَّا مَنْ لَمْ يَتَغَنَّ بِالْقُرْآنِ.
„Kdokoli nerecituje Korán zkrášleným hlasem, ten není jedním z nás.“
A ve verzi dalších:
… يَجْهَرُ بِهِ …
Abú Selema a Abú Hurejra رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
لَيْسَ مِنَّا مَنْ لَمْ يَتَغَنَّ بِالْقُرْآنِ.
„Kdokoli nerecituje Korán zkrášleným hlasem, ten není jedním z nás.“
A ve verzi dalších:
… يَجْهَرُ بِهِ …
„… nerecituje ho nahlas …“ [1]
Al-Buchárí uvádí tento hadís ve svém Sahíhu v Knize o Jednotě a Jedinečnosti Boží, v kapitole týkající se slov Božích:
وَأَسِرُّوا۟ قَوْلَكُمْ أَوِ ٱجْهَرُوا۟ بِهِۦٓ ۖ إِنَّهُۥ عَلِيمٌۢ بِذَاتِ ٱلصُّدُورِ أَلَا يَعْلَمُ مَنْ خَلَقَ وَهُوَ ٱللَّطِيفُ ٱلْخَبِيرُ
Utajujte si řeči své či dávejte je najevo co skryto je v hrudích, On dobře ví! Což nezná On ty, které stvořil, On, jenž prozíravý je a dobře zpravený? (Mulk: 13-14) [2]
Sufján as-Sewrí řekl: „Doslechli jsme se, že právě recitovat Korán je tím nejlepším způsobem, jak si připomínat Alláha, ovšem pokud se člověk podle toho, co recituje, také řídí.“ [3]
Jahjá ibn Šeref an-Newewí řekl:
„Věz, že Korán je tím nejlepším připomenutím si Alláha a je požadováno rozmýšlení nad čímkoli, co si z něj člověk přečte.“ [4]
Člověk také přirozeně tíhne ke krásnu, krásnému hlasu a pravidelné melodii. Proto je tedžwíd nástrojem, který má pomoci člověku rozmýšlet nad tím, co mu zjevuje jeho Stvořitel. A toto je také něco, co přináší Boží potěchu a spokojenost.
‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz vysvětlil:
„Citovaný hadís odsuzuje toho, kdo během recitace Koránu nezkrášlí svůj hlas. Termín teghanní znamená recitovat takovým hlasem, který je slyšitelný a který je zkrášlen, avšak současně pln pokory a posvátné bázně, který dovolí srdci, aby se nadchlo a dojalo, protože účelem je zapůsobit Koránem na srdce, aby se ono stalo pokornějším, klidnějším a dokázalo snáze pojmout veškeré z toho pramenící dobro.
Toto potvrzuje příběh Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه, kterého za jeho recitaci Koránu osobně pochválil Prorok صلى الله عليه و سلم sám. [5] Samotný Prorok صلى الله عليه و سلم se zastavil, zaposlouchal se do Abú Músova příjemného hlasu a poté sám pro sebe poznamenal, že jeho hlas je vskutku nádherný, takový, jaký byl dán i rodu Proroka Dúwúda/Davida, mír s ním.
Když se Abú Músá znovu u Proroka صلى الله عليه و سلم objevil, Prorok صلى الله عليه و سلم ho zpravil o tom, co se stalo a Abú Músá si povzdechl: „Kéž bych to byl jen věděl, Posle Boží, potom bych se snažil zkrášlit svůj hlas ještě více!“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم proti tomu evidentně nic nenamítal a to dokazuje, že je dovoleno snažit se recitovat co nejkrásnějším hlasem a věnovat Koránu tu maximální pozornost, to je něco, co se od čtenáře očekává, podobně jako se od posluchače očekává, že bude pozorně poslouchat, aby byla recitace ku prospěchu oběma z nich.“ [6]
Abú Hurejra رضي الله عنه v této souvislosti slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم také říci:
مَا أَذِنَ اللَّهُ لِشَىْءٍ مَا أَذِنَ لِلنَّبِيِّ صلى الله عليه وسلم يَتَغَنَّى بِالْقُرْآنِ.
„Vznešený Alláh ničemu nenaslouchal s takovým zájmem, jako Svému Prorokovi, když zpěvně recitoval Korán.“ Podle Abú Hurejry to odkazuje na hlasitou, slyšitelnou recitaci. [7]
‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz poskytl toto objasnění obou citovaných hadísů:
„Tímto autentickým hadísem jsme vybízeni zpěvně recitovat Korán. To znamená zkrášlit svůj hlas, když ho recitujeme. Neznamená to Korán prozpěvovat jako písničku. Znamená to během recitace co nejvíce zkrášlit svůj hlas. Podle jiného autentického hadísu totiž Alláh ničemu nenaslouchal s takovou pozorností, jako když Jeho Prorok zpěvně recitoval Korán a činil tak nahlas. Proto hadís, že „kdokoli nezkrášlí svůj hlas během recitace Koránu, ten není jedním z nás,“ znamená, také zkrášlení hlasu, jak jsme výše uvedli. Výše odkazovaný hadís o Božím poslechu Koránu, který Jím byl oblíben, potvrzuje Boží atribut sluchu. Alláh slyší a poslouchá způsobem, který je vlastní výlučně Jemu a kterému není nic podobno. Teto sluch v ničem nepřipomíná sluch Jeho stvoření, podobně jako je tomu se všemi Jeho atributy. Potvrzujeme, že Alláh slyší a poslouchá, nicméně pouze způsobem, který je Alláha hoden a který se v ničem nepodobá čemukoli, co známe od stvoření, ve shodě se slovy Božími:
لَيْسَ كَمِثْلِهِۦ شَىْءٌ ۖ وَهُوَ ٱلسَّمِيعُ ٱلْبَصِيرُ
A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá: 11)“ [8]
Muhammed ibn ‘Alí ibn Ádem al-Isjúbí pravil:
„Podle mne je nejsprávnějším vysvětlením výrazu يتغنى jeteghanná, tj. zpěvně recitovat, z hadísu o tom, že Alláh nenaslouchal ničemu tak, jako tomu, když Prorok libým hlasem recitoval Korán vysvětlení těch učenců, kteří smýšleli, že recitovat libým hlasem znamená zkrášlit svůj hlas. A toto je zjevný význam podporovaný všemi dalšími podáními. Tak, ve stručnosti, ukazuje zjevný význam všech podobných podání, jakož i fakt, že tohoto výrazu tehdejší Arabové v tomto smyslu tohoto výrazu užívali. Nebylo mezi nimi sporu, že jeteghanná znamenalo zkrášlit svůj hlas a proto je tento výkla
d ten nejpřiléhavější.” [9]
Hadís tedy neznamená recitovat Korán melodicky totožným způsobem, jako se zpívají písně.
Toto je jasně odmítáno, jak dokládá Ibn Báz zde:
„Věřícímu není dovoleno recitovat Korán melodiemi hudebních stupnic tak, jako zpívají zpěváci. Naopak, je přikázáno recitovat Korán tak, jako to činili naši zbožní předkové z řad Prorokových společníků a z řad těch, kteří je následovali, tím nejlepším způsobem. Recitátor předčítá Korán zkrášleným způsobem, podle pravidel správného způsobu recitace, melancholickým hlasem, pokorně, tak, aby srdce těch, kteří ho poslouchají, byla zasažena, stejně jako recitátor sám, touto recitací a tím, co recituje. Zpívat Korán jako hudbu, po způsobu a metodě zpěváků, dovoleno není.“ [10]
Možno na závěr dodat, že starost o Korán a jeho recitaci je i měřítkem něčího vztahu k Alláhu a také ukazatelem kvality něčího domova.
‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz pravil:
„Čím více se v nějakém domě recituje Korán, čím více se tam studují hadísy, čím více se tam vzpomíná, velebí a oslavuje Alláh, tím dále je dotyčná domácnost od šejtánů. A čím více je daná domácnost naplněna zahálkou a prostředky, které k zahálce vedou, jako jsou hudební nástroje a pomluvy, tím spíše se do ní vloudí i šejtáni, aby její obyvatele povzbuzovali k falši.“ [11]
__________________________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7527.
[2] Viz Sahíhu l-Buchárí, 97/44.
[3] Viz Fikhu l-ad’ijái we l-azkár, 1/50.
[4] Viz Ibid., 1/101.
[5] Viz u al-Buchárího v Sahíhu, hadís č. 5048.
[6] Viz Medžmú’u l-fetáwá we makáláti Ibn Báz, 24/368.
[7] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7482.
[8] Viz Medžmú’u l-fetáwá we makáláti Ibni Báz, 24/368.
[9] Viz al-Bahru l-muhítu s-sedždžádžu Šerhu Sahíhi l-imámi Muslim ibni l-Hadždžádž, 16/252.
[10] Viz Hukmu kiráeti l-Kur´áni ‘alá taríkati l-mughnín. K dispozici online na: <http://binbaz.org.sa/fatawa/2066> [k 26. 7. 2019].
[11] Viz Durúsu l-Bázíja, 1/124.