Abú Hurejra, nechť je s ním Alláh spokojen, vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
Abú Hurejra, nechť je s ním Alláh spokojen, vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
„الإِيمَانُ بِضْعٌ وَ سَبْعُونَ شُعْبَةً وَالْحَيَاءُ شُعْبَةٌ مِنَ الإِيمَانِ“
„Víra (arab. ímán) se skládá ze sedmdesáti a několika větví, i stud (arab., hajá´) je větví víry.”[1]
Podle jiné verze:
„الإِيمَانُ بِضْعٌ وَسِتُّونَ ، أَوْ سَبْعُونَ شُعْبَةً أَفْضَلُهَا قَوْلُ لا إِلَهَ إِلا اللَّهُ وَأَدْنَاهَا إِمَاطَةُ الأَذَى عَنِ الطَّرِيقِ ، وَالْحَيَاءُ شُعْبَةٌ مِنَ الإِيمَانِ“
„Ímán je z šedesáti a několik, nebo ze sedmdesáti a několika větví. Nejpřednostnější jsou slova „není božstva kromě Boha“ a nejnižší je odstranit překážku z cesty. I stud je větví víry.“[2]
Termín „al-hajá´“ háfiz Ibn Hadžer al-Askelání, milost Boží s ním, vysvětlil jako:
„Stud je vlastnost, která člověka nutí vystříhat se ohavností a nepěkných věcí a která jej nutí beze zbytku vykonávat své povinnosti a závazky, které vůči němu mají druzí. Proto se v jiném hadísu vzpomíná: „Stud je každý druh dobra!“[3] A pokud bude řečeno, že stud je vrozenou lidskou vlastností, jak by pak mohl být součástí víry? Odpovídáme, že stud je někdy vlastnost vrozená, zatímco jindy získaná. Použití studu v souladu se šarí’ou vyžaduje úsilí o jeho získání a také úmysl. Pokud toto vše něčí stud naplní, pak je součástí víry, neboť stud je něco jako zvyk člověka dělat jen dobré věci a je mu překážkou v tom, aby činil věci špatné.“[4]
Imám Muhammed Šemsu l-hakki l-‘Azím ‘Abádí Abú t-Tajjib, milost Boží s ním, praví:
„Posel tímto hadísem zdůraznil vlastnost studu, protože právě stud je to, co člověka vede k ostatním částem a větvím víry. Osoba, která se stydí a hanbí, se obává rozruchu na tomto i na onom světě.“[5]
Kádí ‘Ijjád, milost Boží s ním, říká:
„Velký počet učenců se svým vlastním idžtihádem snažilo vyjmenovat všech těchto sedmdesát a několik větví ímánu, ale je velmi těžké říci, jsou-li všechny tyto výčty právě tím, co se oním hadísem chtělo říci. Pro člověka není zhoubou, pokud je všechny uceleně na jednou na jednom místě nepozná.“[6]
Ibn Hadžer al-Askelání také ve svém komentáři uvádí:
„Ti, kteří vyjmenovávali větve víry se ve všech svých položkách a v jejich pořádku neshodli. Nejbližší skutečnosti je výčtová metoda imáma Ibn Hibbána, jejíž detaily nenacházíme přímo u něj. V krátkosti uvedeme i to, co říkali jiní učenci, s náznakem, že se tyto větve týkají srdce, jazyka i těla.
Činy srdce zahrnují: přesvědčení a úmysly a dělí se na dvacet čtyři druhů – víru v Alláha (sem spadá víra v Jeho Bytost – Zát, v Jeho atributy – sifát, v Jeho Jedinost ve všem, že Mu není rovného, že vše mimo Něj je stvořeno, víra v Jeho anděly, Jeho knihy, Jeho proroky, mír s nimi všemi, Jeho předurčení dobra a zla, víra v Soudný den a vše, co zahrnuje – zkouška v hrobě, vzkříšení, shromáždění, zúčtování, váhu, most Sirát, víra v ráj a peklo), dále sem patří láska k Alláhu a láska i nenávist vůči ostatním – v Jeho jménu, láska k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم spolu s úctou k jeho osobnosti a k jeho činům, kam spadá i modlitba za něj, následování jeho sunny. Upřímnost vůči Alláhu, kam spadá zanechání pokrytectví a dvojtvářnosti. Pokání vůči Alláhu, strach před Ním, naděje v Jeho milost a odpuštění, vzdání díků Jemu, dodržování smluv a dohod, trpělivost, výdrž, spokojenost s Božím předurčením a s Jeho rozhodnutími, spoléhání se na Alláha, milost a soucit se všemi stvořenými bytostmi, pokornost, kam spadá úcta ke staršímu a slitování s mladším. Nebýt namyšlený a drzý, nezávidět a nepřát zlé, nechystat nikomu nic zlého. Nehněvat se.
Činy jazyka zahrnují sedm částí: vyřčení slov tewhídu (šeháda), recitace Koránu, získávání znalosti a vyučování neučených, prosba a vzpomínání Alláha (arab. zikr), kam spadá i prosba Alláha o odpuštění, vystříhání se prázdných a zbytečných slov.
Činy těla zahrnují třicet osm větví: očistu duše i těla, kam spadá i chránění se před nečistotami a přikrytí tělesné nahoty. Vykonávání povinných moliteb, ale i nepovinných, vykonávání hadždže a ‘umry, obcházení Ka’by, i’tikáf, tedy setrvání v mešitě kvůli uctívání v posledních deseti dnech ramadánu, vyčkávání na lejletu l-kadr. Patří sem i zachování svého náboženství (arab. dín), což zahrnuje hidžru, tedy opuštění neislámské země (arab. dáru š-širk), plnění závazků, preciznost ve víře, vykonávání odkoupení (arab. keffára) za křivou přísahu apod., počestnost a její ochrana svazkem manželským, plnění závazků vůči své rodině, dobročinnost vůči rodičům a maximální úsilí nebýt jim neposlušen. Výchova dětí, udržování a spojování rodinných svazků, pokora vůči vůdcům a jemnost vůči podřízeným. Vládnout spravedlivě, držet se džemá’a, být pokorný vůči představenému, usmiřování lidí, kam také spadá boj proti cháridžovcům[7] a vzbouřencům. Vzájemná podpora a pomoc v dobru, kam spadá přikazování dobra a zakazování všeho zlého. Ustavení šarí’atských soudů a trestů, stejně jako džihád na cestě Boží, kam spadá také stráž na cestě Boží. Dodržování svěřených závazků, vydělování pětiny z válečné kořisti, vracení dluhu, dobročinnost vůči sousedovi, příkladné chování se k lidem. Vydělávání majetku povoleným způsobem a jeho hospodárné využívání bez rozhazovačnosti. Nehýčkat se luxusem a přílišnou spotřebou. Odpovídat na pozdrav, odpovědět tomu, kdo kýchne, neznepokojovat lidi, nehovořit prázdná slova a z cesty odstraňovat překážky. Toto je šedesát devět vlastností, tedy větví víry, které tu lze spočíst, nebo sedmdesát devět vlastností s ohledem na to, co všechno v sobě obsahují, nebo zahrnují. A Alláh zná nejlépe.“[8]
Imám Abú Bekr al-Bejhekí v díle Šu’úbu l-ímán vzpomíná svých sedmdesát sedm větví víry:
Vlastnosti v srdci věřícího, kterých je třicet:
1. Víra v Alláha.
2. Věřit, že vše ostatní má začátek své existence, tedy že existenci všeho ostatního zapříčinil svým stvořením Alláh.
3. Víra v existenci andělů
4. Víra v pravdivost všech knih, které Alláh seslal svým poslům, mír s nimi všemi.
5. Víra, že všichni proroci byli pravdiví.
6. Víra v to, že Alláh je Nejvyšší a zná každou a všechny věci, v jejich minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
7. Víra, že jistě dojde ke Vzkříšení.
8. Víra v Ráj.
9. Víra v Pekelný Oheň.
10. Mít lásku k Alláhu na místě nejvyšším.
11. Milovat Muhammeda i ostatní Proroky, mír s nimi všemi.
12. Láska či nenávist vůči komukoli jedině na základě důvodu od Alláha.
13. Provádění všech činů jen s úmyslem víry a žádným jiným.
14. Litovat a kát se, kdykoli zhřeším.
15. Bát se Alláha Nejvyššího.
16. Doufat v milost Alláha Nejvyššího.
17. Být mírný.
18. Vyjádřit poděkování za laskavost, nebo přízeň.
19. Plnit sliby.
20. Cvičit se v trpělivosti a výdrži.
21. Považovat sebe sama za nižšího, než jsou ostatní.
22. Milosrdenství vůči všem bytostem.
23. Být potěšen vším, co zažiji od Alláha Nejvyššího.
24. Důvěřovat Alláhu Vznešenému.
25. Nechvástat se žádnou kvalitou, kterou disponuji.
26. Nemít zlobu, nebo nenávist vůči komukoli.
27. Nikomu nezávidět.
28. Nehněvat se.
29. Nikomu nepřát škodu.
30. Nemilovat vezdejší svět.
Vlastnosti jazyka věřícího, kterých je sedm:
31. Pronášet vyznání víry (arab. šeháda) svým jazykem.
32. Recitovat Korán.
33. Získávat znalost.
34. Předávat znalost.
35. Prosit Alláha Vznešeného.
36. Vzpomínat Alláha Nejvyššího.
37. Vynechání lží, pomluv, nadávek a proklínání jiných.
Vlastnosti spojené s tělem věřícího jakožto celkem, kterých je dohromady čtyřicet:
38. Vykonávat abdest, celkovou očistu a svůj oděv udržovat čistý
39. Být pevným v ustavení modliteb.
40. Platit zekát a sadakatu l-fitr.
41. Postit se.
42. Vykonat pouť (hadždž)
43. Vykonat i’tikáf – setrvání v mešitě na posledních deset dní ramadánu.
44. Odatěhovat, či vystěhovat se z místa, které je škodlivé pro něčí Náboženství (arab. dín).
45. Plnit své závazky a sliby, dané ve jménu Božím.
46. Splnit přísahy, které nejsou hříšné.
47. Zaplatit keffáru (odkup) za nesplněnou přísahu.
48. Zakrýt oděvem ty části těla, které je povinnost zakrýt.
49. Vykonávat rituální porážku dobytka.
50. Omýt a pochovat zemřelé.
51. Doplatit zpět dluhy.
52. Zdržovat se zakázaných věcí při peněžních transakcích.
53. Nezamlčet pravdivé svědectví.
54. Oženit se, když si to duše vyžádá.
55. Dbát nároků těch, kteří jsou mi podřízeni a dostát jim.
56. Zaručit spokojený život svým rodičům.
57. Starat se o děti řádným způsobem.
58. Nezpřetrhat pouta s příbuznými a přáteli.
59. Poslouchat svého nadřízeného v mezích Božího Zákona.
60. Být spravedlivý.
61. Neiniciovat sám cokoli, co je proti většině muslimů.
62. Poslouchat vladaře země ve všem, co není v protikladu s Božím Zákonem.
63. Usmiřovat dvě znepřátelené skupiny, nebo dva znepřátelené jedince navzájem.
64. Být nápomocen při vznešených činnostech.
65. Přikazovat dobro a odvracet od zla.
66. Vláda musí poctivě a spravedlivě zavádět trestní sazby.
67. Bojovat proti nepřátelům Náboženství (arab. dín).
68. Vyplnit svěřené závazky (arab. amána).
69. Dávat půjčky potřebným.
70. Být dbalý potřeb svého souseda.
71. Dbát na to a stále se ujišťovat, je-li můj příjem čistý.
72. Utrácet podle lásky.
73. Odpovědět na pozdrav tomu, kdo mne pozdraví.
74. Říci „jerhemuke lláh“ (tj. budiž k tobě Alláh milostiv), kdykoli někdo řekne „al-hamdu lilláh“ (tj. chvála Alláhu) při kýchnutí.
75. Nikomu bezdůvodně nepůsobit škodu.
76. Zdržet se her a zábavy odporující Zákonu Božímu.
77. Odstraňovat z cesty kamínky, balvany, trny, klacky a podobné věci.
[1] Sahíh Muslim, č.35.
[2] Sahíhu l-Buchárí, č. 9.
[3] Sahíh Muslim.
[4] Viz Fethu l-Bárí, 1/52.
[5] Viz ‘Awnu l-Ma’búd, 12/283.
[6] Viz Fethu l-Bárí, 1/52.
[7] Extrémistická sekta v historii islámu považující jiné muslimy na základě jejich hříchů, skutečných nebo domnělých, za nevěřící.
[8] Viz Fethu l-Bárí, 1/67