Hraní karet

Logo XXL

 OTÁZKA: Je podle šarí’y dovoleno hrát karty? Jako jsou žolíky, mariášové karty, taroty apod.?

 OTÁZKA: Je podle šarí’y dovoleno hrát karty? Jako jsou žolíky, mariášové karty, taroty apod.?

ODPOVĚĎ:
Učenci islámsko-právní vědy se shodují na tom, že je zakázáno hrát karty v případě, že se splní alespoň jedna z těchto tří podmínek:
1.       Hraje se o odměnu, nebo o sázku.
2.       Hra odvádí od vykonávání, resp. vede k nevykonávání náboženských povinností, jako je modlitba apod.
3.       Hra podněcuje lež, nepřátelství, nenávist a zlé řeči.
V případě, že je hra čista od všeho výše vzpomenutého, pak existuje neshoda.
Podle prvního názoru, který zastává Stálá komise pro fetawá v Království Saúdské Arábie[1] a např. šejch Ibn Usejmín[2] je hrát karty všeobecně zakázáno. Důkazem je kijás (tj. analogie) k zákazu hry tavla, neboli nerdešír, perské hry s kameny a kostkou. Dále karban vyvolává nepřátelství, nenávist, vzájemné podceňování a urážení jeden druhého, nadávky, lež, proklínání apod.
Je třeba si však uvědomit, že taková analogie pak vede k samé otázce zákazu/zavrženíhodnosti hry tavla, protože z důkazů není jasné, je-li zakázána kvůli sázce v ní, nebo kvůli hraní kostkou, které v sobě nese prvek úlohy štěstí. Tento prvek existuje i v kartách. Pokud je důvodem zákazu tabel toto, pak jsou i karty zakázány. Pokud jsou však tavla zakázána kvůli kostce a sázce, pak karty, kde není ani kostka, ani sázka, v takovou analogii nemohou spadat a nemohou být zakázána. Na druhou stranu v kartách funguje i prvek strategie a logiky.
Pozn. redakce: Podle historických záznamů vynalezli karty ve starověké Číně. Velmi brzy došlo k zločinu, kdy jeden karbaník, který neunesl prohru, ve vzteku zavraždil druhého a důsledkem toho tehdejší čínský císař karty v celé zemi zakázal.
Podle druhého názoru, zastávaného některými současnými učenci je karban zavrženíhodný. To je stanovisko některých současných učenců[3] a to je podporováno faktem, že karban je ztrátou drahocenného času a nevede k žádnému užitku. Karban odvádí člověka od uctívání a od vykonávání náboženských i světských povinností. Takové důkazy však postačují i pro zákaz.
Třetí, nejslabší názor je povolenost hrát karty. Důkazem je fakt, že nic nemůže být zakázáno bez důkazu a žádný přímý důkaz pro zákaz karbanu neexistuje. Ovšem stále zůstává analogie s tavly. Dále hra karet může odvrátit od pomluv a podobných zakázaných forem konání. To však nemůže být důkaz, neboť např. i společné pití alkoholu může zabránit v pomluvám, ač je všeobecně známo, že je alkohol podle šarí’y zakázán.
 
Zdroj: Ljakić, Zijad: U Islamu je odgovor na sva pitanja i sve probleme, Zavidovići, 2010, str. 359.


[1] Viz Fetawá´u l-ledžneti d-dá´ima, 15/207-209 a 15/236-237.
[2] Viz Asíletu l-muhmela, str.17.
[3] Viz Al-Al’ábu r-rijádíjja, str. 271.