OTÁZKA: Jak se islám staví k domácímu násilí? Proč se muslimové tolik dopouštějí domácího násilí, jak odvážně zmiňují mnohé bývalé muslimky, které se mu dokázaly vymanit, nebo jak dosvědčil nedávný případ Egypťana u krajského soudu ve Zlíně? Zdá se mi, že mnozí, i „zbožní“ muslimové snaží na veřejnosti chovat spořádaně, ale v soukromí své ženy týrají a ponižují. Navrhujete jako muslimové nějaká řešení, jak bojovat s tímto závažným problémem?
OTÁZKA: Jak se islám staví k domácímu násilí? Proč se muslimové tolik dopouštějí domácího násilí, jak odvážně zmiňují mnohé bývalé muslimky, které se mu dokázaly vymanit, nebo jak dosvědčil nedávný případ Egypťana u krajského soudu ve Zlíně? Zdá se mi, že mnozí, i „zbožní“ muslimové snaží na veřejnosti chovat spořádaně, ale v soukromí své ženy týrají a ponižují. Navrhujete jako muslimové nějaká řešení, jak bojovat s tímto závažným problémem?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.
V odpovědi na tyto závažné otázky je potřeba od sebe jasně odlišovat skutečné učení islámu a činy jednotlivých muslimů, lhostejno, nakolik jsou ojedinělé, nebo časté. Rezolutně tvrdíme, že islám nemá s domácím násilím zhola nic společného a staví se proti němu, což podložíme jasnými a nedvojsmyslnými důkazy z Koránu a Sunny. Zároveň nepopíráme, že mezi muslimy se najdou domácí násilníci a tyrani, zrovna tak jako se najdou mezi křesťany, či rusovlasými, nebo třeba instalatéry.
Kdekoliv na světě se mezi muslimy děje podobné násilí na ženách, jedná se vždy o situace, kde předislámské zvyky převažují nad islámskými zásadami. Navíc i zde existují početné kruhy, kde je např. vzdělání, i vysokoškolské, pro ženy normou. Ženám se obecně žije nejhůř tam, kde je chudoba, negramotnost, nestabilita a válečné konflikty. Tedy porušování základních lidských práv žen není specifickým problémem muslimských zemí.
Aktuální případ odsouzeného egyptského státního příslušníka je jen další čárkou na dlouhém seznamu mužů, kteří jsou u nás v ČR potrestáni za stejný delikt, nic více, nic méně. Podle reprezentativního výzkumu násilí na ženách, provedeného Sociologickým ústavem AV ČR a Filozofickou fakultou UK v Praze v roce 2003 v rámci Mezinárodního výzkumu násilí na ženách, a jehož vzorek tvořilo 1980 respondentek starších 18 let, bylo zjištěno, že 38% žen v České republice zažilo během svého života alespoň některou z forem násilí ze strany svého partnera.[1] Jen za období leden – srpen 2011 bylo českými soudy vykázáno ze společných domácností 932 násilníků.[2] Tuto statistiku uvádíme ne proto, abychom omluvili neomluvitelné činy násilníka, který je s největší pravděpodobností muslimského vyznání, ale pro ilustraci toho, že ani o občanech naší republiky nelze na jejím základě přece vyvodit závěr, že utlačují své ženy.
Vždy je potřeba vše rozsuzovat objektivně i tyto velmi citlivé případy a oprostit se od emocí, byť jsou přirozené. Před tvrzeními osob, které mají programový záměr někoho poškodit, je třeba mít se na pozoru. Náš vztek a soucit nikomu nepomůže, zločiny je třeba soudit, potírat a hlavně jim předcházet.
Zločin domácího násilí je zbabělý a zavrženíhodný, odsouzený mnoha šarí’atskými důkazy, přičemž obzvláštní vina muslimských násilníků spočívá navíc i v tom, že svým bezprecedentním chováním šíří špatný obraz o islámu a škodí jak své víře, tak i svým souvěrcům. Imám al-Hakím zaznamenal, že Boží Posel صلى الله عليه و سلمodsoudil neodsuzování jakéhokoli zločinu slovy: „Pokud se má umma bojí říci křivdícímu: „Jsi křivdící,“ pak věz, že tímto ztrácejí Boží podporu.“
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُمْ مِنْ نَفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالا كَثِيرًا وَنِسَاءً وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالأرْحَامَ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. (Nisá´:1) Háfiz Ibn Kesír pravil: „Verš poukazuje na společný původ a rovnost všech lidí bez ohledu na národnost a pohlaví.“
Na jiném místě praví:
هُنَّ لِبَاسٌ لَكُمْ وَأَنْتُمْ لِبَاسٌ لَهُنَّ
ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně. (Bekara:187)
وَمِنْ آيَاتِهِ أَنْ خَلَقَ لَكُمْ مِنْ أَنْفُسِكُمْ أَزْوَاجًا لِتَسْكُنُوا إِلَيْهَا وَجَعَلَ بَيْنَكُمْ مَوَدَّةً وَرَحْمَةً إِنَّ فِي ذَلِكَ لآيَاتٍ لِقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ
A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé. (Rúm:21)
وَعَاشِرُوهُنَّ بِالْمَعْرُوفِ فَإِنْ كَرِهْتُمُوهُنَّ فَعَسَى أَنْ تَكْرَهُوا شَيْئًا وَيَجْعَلَ اللَّهُ فِيهِ خَيْرًا كَثِيرًا
A zacházejte s nimi, jak se sluší! Jestliže k nim cítíte odpor, je možné, že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro. (an-Nisá´, 4:19)
وَإِنِ امْرَأَةٌ خَافَتْ مِنْ بَعْلِهَا نُشُوزًا أَوْ إِعْرَاضًا فَلا جُنَاحَ عَلَيْهِمَا أَنْ يُصْلِحَا بَيْنَهُمَا صُلْحًا وَالصُّلْحُ خَيْرٌ
Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší (Nisá:128)
Ohledem slov Božích:
الرِّجَالُ قَوَّامُونَ عَلَى النِّسَاءِ بِمَا فَضَّلَ اللَّهُ بَعْضَهُمْ عَلَى بَعْضٍ وَبِمَا أَنْفَقُوا مِنْ أَمْوَالِهِمْ فَالصَّالِحَاتُ قَانِتَاتٌ حَافِظَاتٌ لِلْغَيْبِ بِمَا حَفِظَ اللَّهُ وَاللاتِي تَخَافُونَ نُشُوزَهُنَّ فَعِظُوهُنَّ وَاهْجُرُوهُنَّ فِي الْمَضَاجِعِ وَاضْرِبُوهُنَّ فَإِنْ أَطَعْنَكُمْ فَلا تَبْغُوا عَلَيْهِنَّ سَبِيلا إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلِيًّا كَبِيرًا
Muži jsou kustody nad ženami proto, že Bůh dal jedněm z vás přednost před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a udeřte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký. (an-Nisá´:34) je vždy potřeba mít na paměti následující:
Kustodství znamená podle islámských právníků vyživovací povinnost a právo na konečné rozhodnutí. Udeřit znamená podle islámských právníků, znalců Sunny a vykladačů Koránu včele s Šáfi’ím a Ibn Kesírem znamenají symbolické gesto úderu miswakem, dřívkem na čištění zubů, nebo jak definuje Buchárí: „úder bez hrubé síly, který není vůbec krutý a vůbec silný, který by nezpůsobil kvůli své síle jakékoli zranění, těžkosti a stopy na těle a který nevyvolá žádnou bolest.“[3] Podobně i at-Taberí popisuje „jemný úder lehkou věcí, nepůsobící žádnou bolest, ani fyzické následky.“[4] Tedy to, na co ukazuje verš, nemá a nesmí mít žádnou spojitost s jednáním označovaným jako domácí násilí.
Mohlo by být vzpomenuto mnoho hadísů Božího Posla صلى الله عليه و سلم, kladoucích zodpovědnost manželům za co nejlepší vztah ke svým ženám a zakazujících veškerou podobu domácího násilí. Jsou dobře známé každému, kdo se alespoň trochu zajímá o islámské náboženství. Z nich uvádíme jen některé:
V kázání během pouti na rozloučenou Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Lidé! Chovejte se dobře ke svým ženám, ony jsou vám zůstaveny a nepatří vám na nich nic. Vzali jste si je pro sebe s Božím závazkem a jejich pohlavní orgány jste si přisvojili, díky Božím slovům.“[5] Podle jiné verze: „… nic vám na nich nepatří, kromě pokud učiní očividný rozvrat. Pokud to učiní, pak je opusťte v postelích a udeřte je, ale tak, že je nijak nezraníte.“[6]
Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Nejcelistvější je víra je toho věřícího, který se nejlépe chová a nejlepší mezi vámi jsou ti, kteří jsou nejlepší vůči svým ženám.“[7]
Posel Boží, mír a požehnání s ním, nikdy v životě neudeřil ženu, jak se traduje v hadíse na autoritu ‘Áiše: „Posel Boží صلى الله عليه و سلمnikdy neudeřil ani svého sluhu, ani svou ženu a svou rukou nikdy neudeřil vůbec nic a nikoho.“[8]
Vyprávěl Mu’áwija ibn Hajda: „Zeptal jsem se Posla Božího صلى الله عليه و سلم, mír a požehnání s ním: „Jaká má žena jednoho z nás práva od svého manžela?“ On, mír a požehnání s ním, řekl: „Abys ji nakrmil, když ty sám jíš, abys jí koupil oděv a obuv když ty sám si koupíš, abys ji neudeřil po tváři, neproklínal ji a neopouštěl v posteli kromě doma.“[9]
Posel Boží صلى الله عليه و سلمřekl: „Nechť nikdo z vás nebije svou ženu bičováním otroka a potom v poslední části dne s ní obcuje!“[10] To je formulace rozhořčení, tj. „jak to může někdo učinit.“
Posel Boží صلى الله عليه و سلمrozvedl ženu jménem Habíba bint Sehl, kterou její manžel Sábit ibn Kajs stloukl tak, až jí zlomil končetinu, výměnou za část jejího věna (arab. mehr).[11]
Tuto praxi následovali i zbožní předkové, kterým se dařilo domácí násilí takřka vymýtit. Neposlušnost žen vůči manželům považovali za následek vlastní neposlušnosti vůči Alláhu.[12]
Nekompromisní jsou i názory mezhebů. Podle málikíjje je žena v případě, že došlo k zjevnému poranění, rozvedena i bez ponechání věna, neboť manžel je exekutivně donucen rozvázat manželství.[13] Podle šáfi’íjje bude násilnický manžel napomenut a donucen soudem zjednat nápravu a pokud tak neučiní, je manželství ukončeno.[14] Hanefíjský a hanbalíjský mezheb stanovuje oddělení od manžela na žádost ženy, rozvázání manželství iniciované ženou na základě předchozí dohody, přes právního zplnomocněnce z manželčiny strany (arab. welí) výměnou za mehr, anebo soudní rozvázání manželství po arbitráži obou rodin.[15] Většina učenců také smýšlí, že pak jde o definitivní rozvod a manžel nemá právo svou ženu povolat zpět. Názory ostatních mudžtehidů jako záhirovců, as-Sawrího, al-Awzá’ího a Ibn Džeríra jsou obdobné. Odvolávají se na verš:
فَإِنْ خِفْتُمْ أَلا يُقِيمَا حُدُودَ اللَّهِ فَلا جُنَاحَ عَلَيْهِمَا فِيمَا افْتَدَتْ بِهِ تِلْكَ حُدُودُ اللَّهِ فَلا تَعْتَدُوهَا وَمَنْ يَتَعَدَّ حُدُودَ اللَّهِ فَأُولَئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ
Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže žena se vykoupí. Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví! (Bekara:229)
Panuje shoda ohledně toho, že práva manželky (na věno, welího…) muslimského i křesťanského, příp. židovského vyznání, jsou totožná.[16]
Navrhujeme několik typů pro islámské řešení krizových situací v manželství, včetně domácího násilí, kde vidíme značný prostor a možnosti intervence samotné muslimské komunity:
– Výběr odpovídajícího manžela/odpovídající manželky. Mějte na paměti, že váš partner v manželství je někdo, kdo by vám měl být nejbližší osobou, rodičem vašich dětí a někým, s kým budete sdílet svůj život pokud možno natrvalo. Lidé vstupující do manželství by od sebe neměli být příliš vzdáleni ani geograficky, ani kulturně, jazykově, tím jestli jsou z města, či z vesnice, nebo tím, jakého dosáhli vzdělání. Nábožensky smíšeným manželstvím je třeba se vyhýbat. Tato opatrnost je prevencí proti vzniku pozdějších manželských neshod.
– Již při výběru manžela by muslimská komunita měla varovat svou sestru před někým, kdo již měl nějaký incident ohledně domácího násilí, jako to učinil Posel Boží صلى الله عليه و سلم, když radil Fátimě bint Kajs ohledně přijetí nabídky jednoho ze dvou nápadníků: „Mu‘áwíja je zcela chudý. A pokud jde o Abú Džehma, tak ten neváhá sundat hůl z ramen (tj.bije svoje ženy).“[17] Tedy Posel Boží jí radil, aby se nevdávala za Abú Džehma, neboť bije ženy. An-Newewí ve svém komentáři k Muslimově Sahíhu praví ohledně tohoto hadísu: „Tento názor je nejsprávnější, jeho důkazem je následující podání v Muslimově Sahíhu, kde stojí, že Abú Džehm skutečně bil své ženy.“[18]
– Pozor na dvojí život, který vede mnoho násilníků. Charakteristickým rysem pachatelů bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost mnohdy bývá, jak vám potvrdí mnozí kriminalisté, jejich tendence vést navenek spořádaný život.
– Muslimské komunity musí trvat na šarí’atském způsobu uzavření manželských svazků svých členů a členek a mít v nich přehled, musí existovat vzájemný otevřený vztah mezi muslimy, aby komunita mohla snáze intervenovat v případech manželských kauz obecně a domácího násilí obzvláště. Muslimské komunity musí v podmínkách ČR, kde není šarí’atský sňatek uznáván státem, trvat na tom, že tento bude uzavřen jen na základě svatebního listu z civilního sňatku, z důvodu vymáhání povinností v případě kolapsu manželství.
– Svatba musí přijít až po důkladném obeznámení se s veškerými informacemi o dotyčném/dotyčné, nikdy naráz, pokud možno s vědomím rodin obou manželů. Manželství je druhem smlouvy a v každé smlouvě musí obě strany znát všechna možná práva, povinnosti a rizika.
– Muslimská komunita si musí být při uzavírání šarí’atského sňatku vědoma, že tento není platný bez existence welího. Takový welí vždy musí existovat a musí mít přehled o své svěřenkyni, kterou zastupuje, i o manželství, do kterého tato vstupuje. Jeho úloha nekončí uzavřením manželství, naopak, musí být své svěřenkyni stále na blízku, aby mohl řešit její problémy a byl jakýmsi jejím „advokátem,“ který má možnost v případě potřeby zasáhnout. Této role si musí být vědoma také manželka a musí jí být umožněno záruk svého welího využít.
– Muslimská komunita může pomoci znesvářeným manželům urovnat jejich spor tím, že vypraví po jednom arbitrovi ze strany manželky i ze strany manžela, ve shodě s koránským veršem:
وَإِنْ خِفْتُمْ شِقَاقَ بَيْنِهِمَا فَابْعَثُوا حَكَمًا مِنْ أَهْلِهِ وَحَكَمًا مِنْ أَهْلِهَا إِنْ يُرِيدَا إِصْلاحًا يُوَفِّقِ اللَّهُ بَيْنَهُمَا إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلِيمًا خَبِيرًا
A obáváte-li se rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven. (Nisá:35)
Evropská rada pro fetwu zde v případě neshod v manželství muslima-imigranta a domácí manželky, muslimky či nemuslimky, zapříčiněných odlišným kulturním zázemím manželů, poškozené ženě radí např. žádat o pomoc zbožnou a důvěryhodnou ženu ze země, odkud pochází její manžel.[19]
– Imámové, kazatelé, učenci a ostatní činitelé islámské osvěty by se měli snažit vzdělávat věřící v oblasti manželského života a šarí’atsky stanovených nároků i povinností manžela a manželky, stejně jako i s cestami, jak řešit zkrachovalé vztahy podle Koránu, Sunny a praxe selef.
Nechť nás všechny Alláh vede přímou cestou. Ámín.
Na základě citovaných zdrojů sestavil Alí Větrovec
[1] Viz http://www.stopnasili.cz/verejnost/dn-statistiky-zpravy-studie.html (k 14. 10. 2011).
[2] Viz http://www.domacinasili.cz/statistiky/ (k 14. 10. 2011).
[3] Tefsír Ibn Kesír, verš Nisá´:34.
[4] Tefsír at-Taberí, 8/313.
[5] Obecně přijímaný hadís, zaznamenali Buchárí, č. 5096; Muslim, č. 2740. Uvádí se i od Amra ibnu l-Ahwás al-Džušeního v Tirmízího Sunenu jako sahíh a v Sunenu an-Nesáího jako hasan.
[6] Zaznamenal lbn Mádža, č. 1350; Abú Dawúd, č. 2142, hadís je sahíh.
[7] Na autoritu Abú Hurejry zaznamenal Tirmízí jako hasan posílený na sahíh jinými podáními.
[8] Zaznamenal Ibn Mádža, Sunen, č. 1984, hadís je sahíh.
[9] Zaznamenal Abú Dawúd v Sunnenu a Ahmed ibn Hanbel v Musnedu. Uvádí i Ibn Kesír v tefsíru verše Nisá´:34. Zaznamenává také od Hákima ibnu l-Mu’áwíji Abú Dawúd, č. 2142; a an-Nesáí, v as-Sunen al-Kubrá 2/87, hadís je sahíh.
[10] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu na autoritu Abdulláha bin Zámy, viz Fethu l-Bárí, 9/213.
[11] Zaznamenal Abú Daúd, č. 2228; a Ibn Sa‘ad v at-Tabekát, 8/445, na autoritu ‘Áiše.
[12] Feríd, Ahmed (bos. Překlad Jasavić, Sead): Ahlak selefa, S.Jasavić, Plav, b.d., str. 37.
[13] Al-Kajruwání, Ibn Abí Zejd (angl. překlad Al-Haj Bello Mohammad Daura): ar-Risála, London, b.d., str.326.
[14] An-Newewí (angl. překlad Howard, E.C.): Minhádžu t–Tálibín, W. Thucker&co., London, 1914, str. 318.
[15] Fawzan, Salih: Summary of Islamic Jurisprudence, Al-Da’wa foundation, b.m., b.d., 2/ 425.
[16] Ibn Rušd (angl. překlad Imrán Ahsan Chán Nijází): Bidájetu l-mudžtehid we nihájetu l-mukallid, Garnet Publishing, b.m., b.d., 2/95.
[17] Hadís je obecně přijímaný. Zaznamenali al-Buchárí, č. 8/664 (a 646-648 z Al-Feth); a Muslim, č. 2772.
[18] Šerhu s-Sahíhi Muslim, 10/97.
[19] Viz www.islamonline.net .