Naše vznešené náboženství je samo o sobě uceleným systémem, který uzákoňuje a reguluje vše, včetně správného postupu získávání nauky a vědomostí o něm samém.
V dnešní době však možno spatřovat dvě špatné a zcestné metody získávání vědomostí:
Tou první je samostudium některých lidí přímo z knih, bez jakéhokoli kontaktu s islámskými učenci. Tato metoda je bludem a sektářskou odchylkou od přímé cesty Boží. Díky ní sešlo mnoho lidí na zcestí a to jen proto, že nedovzdělaná osoba není schopna sama bez cizí pomoci pochopit to, co je psáno v knihách. Může to pochopit špatně či zkresleně. Důvodem toho je, že nebyl nikdo, kdo by dotyčnému pomohl to, co se píše v knize, správně chápat. Nikdo mu to nedovysvětlil.
Nadto, sám autor může následovat nějaké bludné učení či nemusí získat plné vzdělání či být naprosto fundovaný a zběhlý v tom, o čem píše. Díky tomu může být jeho dílo plné chyb a omylů z hlediska nauky. Nevědomý mladík pak začne číst takovou v mýlku uvádějící knihu a cokoli v ní najde, přijme za své.
Proto při získávání vědomostí o víře a hledání náboženské nauky nelze vždy zcela a plně spoléhat na napsané knihy, protože nikdo neručí, že také správně pochopíme to, co je v nich psáno. Dávní cháridžovci, ačkoli byli chytří a plní posvátné bázně, taktéž postupně nesešli z pravé cesty a nesvedli z ní také mnoho dalších, než leda kvůli tomu, že sami sebe odtrhli od islámských učenců a začali se spoléhat výhradně jen na své vlastní pochopení a pochopení těch, kteří se jim podobali. Začali čerpat znalosti od sebe navzájem a nakonec začali navzájem sami sobě škodit a svou škodu přenášet i na celou ummu. A to jen proto, že zpřetrhali své vazby na islámské učence a izolovali se od nich.
Proto vám radím, abyste se ve vlastním volném čase věnovali získávání prospěšných vědomostí a užitečné nauky z rukou skutečných islámských učenců. A radím vám držet se co nejdál od vzájemných argumentů a protiargumentů, od hádání se mezi sebou a mluvení o ostatních lidech, od pomlouvání a rozšiřování klevet, od kritizování, hanění a znevažování ostatních. Toto je dnes velmi rozšířené zlo, které způsobilo hluboké rozkoly v řadách mládeže islámské ummy do té míry, že se z ní stala znesvářená uskupení a názorové proudy, které se navzájem ostouzejí a jedni o druhých říkají velmi nepěkné věci.
A pak je tu i druhý nešvar v podobě lidí, kteří nemají na práci nic jiného, nežli hovořit o ostatních lidech – že ten a ten řekl to a to, že někdo další řekl ono apod. Co je vám do toho? Proč se staráte o to, co kdo říká? Vaším úkolem je získávat vědomosti a hledat nauku. Jedině tak budete potom moci spatřit a rozeznat, co je pravda a kde se nachází. Pokud však budete ostatní osočovat a nálepkovat za bludaře ještě předtím, než si věci nastudujete, pokud budete jen upozorňovat na to, že ten a ten říká to a to špatně, že někdo jiný se mýlí v tom a tom, že je třeba dávat si pozor na toho a na toho, potom nenásledujete to správné pochopení víry.
Vznešený Alláh přece praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِن جَاءَكُمْ فَاسِقٌ بِنَبَإٍ فَتَبَيَّنُوا أَن تُصِيبُوا قَوْمًا بِجَهَالَةٍ فَتُصْبِحُوا عَلَىٰ مَا فَعَلْتُمْ نَادِمِينَ
“Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili.” (Hudžurát: 6)
Jak budete moci dokázat, kdo je hanebník a jak budete moci věci objasňovat, prošetřovat a nakonec potvrzovat, kromě pokud jste předtím důkladně nestudovali danou problematiku a nezískali dostatek vědomostí z užitečných nauk přímo od těch, kteří se těmto naukám věnují a ve svých oborech se proslavili?
Autor: Sálih al-Fewzán
Zdroj: Medžmú’u rasáilin da’awíjetin we menhedžíjetin, str. 302-303, redakčně upraveno
Překlad: Alí Větrovec
Poznámka překladu:
Vykládat jiným víru je posláním, které vyžaduje nezbytné kompetence, podobně jako poslání právního poradce nebo lékaře. Nikdo soudný se nenechá zastupovat v právních otázkách někým, kdo není studovaným právníkem, anebo se nenechá operovat někým, kdo není akreditovaným lékařem. Diletantizmus a falešná odbornost v právnickém či lékařském řemesle má v naší společnosti měřitelné následky v podobě sankcí a postihů. Nejinak tomu má být i v oborech islámských nauk.
Muslimové v naší zemi jsou povinni učit se o své víře, získávat vědomosti o svém náboženství a systematicky studovat islámské nauky u lidí a institucí k tomu kompetentních, nikoli samostudiem z populární či odborné literatury nebo článků. V dnešní době už má komunita přímo v ČR a SR k dispozici islámské učence – imámy a šejchy, kteří studovali islámské nauky na prestižních univerzitách v zahraničí, v zemích s muslimskou většinou a staletími tradice islámského vyššího vzdělávání.
Takoví lidé jsou mimo ČR a SR dosažitelní i online. Mnozí z nich působí také v blízkém zahraničí ve většinově nemuslimských zemích Evropy. Proto – tak či onak – naši muslimové nemohou v tomto ohledu nalézt žádnou výmluvu. Nejsou v takové nouzi, aby jim stačilo spokojit se s vlastním názorem či názorem samouka.
Nikdo mezi muslimy v ČR a SR nemá právo pasovat se do role vykladače víry a posuzovatele náboženských otázek, pakliže se mu nedostalo kompetence a pověření ze strany těchto autorit oboru a pokud není jejich znalost garantována vyššími vzdělávacími institucemi specializovanými na islámskou nauku. Takové existují jen v zemích s muslimskou většinou a se staletou tradicí výuky islámských nauk.
Nejlepší je nalézt takového morálně bezúhonného učitele, který ve svém studiu postupoval konzervativní metodou posloupnosti a studoval či studuje klasické texty příslušných islámských nauk u garantovaných učitelů. Pokud je či byl navíc studentem islámské vysoké školy, tím lépe. Jde o pověření a garanci, ne vždy nutně o diplom, který ne vždy takovou garanci poskytuje sám o sobě.
Šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:
“Kolik jen je všemožných držitelů doktorátů z islámské právní vědy, kteří však žádnou otázku nechápou. Kolik jen existuje držitelů doktorátu z hadísů, kteří nejsou s to pochopit jediný výrok. Takové certifikáty daly mnoha lidem oprávnění zastávat nějaké pozice, které si nezaslouží zastávat. Jak ti pomůže titul doktora, pokud jsi ignorantem ve věcech Božího Zákona?“1