OTÁZKA: Jak se stanoví začátek ramadánu? Když se uvidí nový srpek. Ale ve kterém čase? Na jakém místě? A kdo? Např. když jeden den bude dle výpočtu v 05:01 “nový měsíc,”znamená to, že ve stejný den po maghribu někdo uvidí tento nový měsíc a začíná ramadán?
OTÁZKA: Jak se stanoví začátek ramadánu? Když se uvidí nový srpek. Ale ve kterém čase? Na jakém místě? A kdo? Např. když jeden den bude dle výpočtu v 05:01 “nový měsíc,”znamená to, že ve stejný den po maghribu někdo uvidí tento nový měsíc a začíná ramadán?
ODPOVĚĎ:
Základním principem je, že se příchod ramadánu stanovuje nikoli kalendářní předpovědí, ani astronomickým propočtem možnosti spatření srpku nového měsíce, ale až přímým pozorováním bezprostředně tohoto srpku nového měsíce na obloze pouhým okem a oznámením tohoto pozorování ostatním. Toto pozorování dostačuje podle většinového názoru na základě svědectví jednoho bezúhonného muslima a je podle většinového názoru závazné pro všechny kraje.
Důkazem je hadís ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
إِذَا رَأَيْتُمُوهُ فَصُومُوا، وَإِذَا رَأَيْتُمُوهُ فَأَفْطِرُوا، فَإِنْ غُمَّ عَلَيْكُمْ فَاقْدُرُوا لَهُ
„Když ho (srpek nového měsíce) uvidíte, postěte se. Když ho uvidíte pak, půst přerušte. A když vám bude skryt, pak ho dopočítejte.” [1]
Tj. dopočítejte třicátý den ramadánu a následující den již musí být 1. šewwál a tedy svátek přerušení půstu (arab. عيد الفطر ‘ídu l-fitr).
Lunární měsíc totiž nikdy není delší než 30 dní a nikdy není kratší než 29 dní. [2]
V jiném podání výše citovaného hadísu se objevuje varování nezačínat, dokud není nový měsíc spatřen a nekončit, dokud není nový měsíc spatřen ještě jednou. [3]
V Abú Dáwúdově verzi výše citovaného hadísu stojí i dodatek:
„Ibn Omar v této otázce postupoval tak, že 29. dne pozoroval měsíc. Pokud by spatřil srpek nového měsíce, bylo by to znamení příchodu nového lunárního měsíce a znak začátku půstu. Pokud by ho neviděl, nepostil by se. Pokud by důvodem toho, že měsíc neviděl, byla mlha nebo oblačnost, raději by se postil. A půst potom přerušoval společně spolu s ostatními.“
Nicméně podle většinového a správného názoru dochovaného Abú Hanífou, Málikem a Šáfi’ím, je nutno dopočítat 30. den i v případě oblačnosti, na základě explicitního znění citovaného hadísu.
Podle an-Newewího Posel Boží صلى الله عليه و سلم pečlivě odpočítával dny měsíce ša’bánu, aby nepromeškal 29. den, kdy se rozhodne, zda nazítří nastoupí 1. den ramadánu. [4]
Z tohoto důvodu je také zakázáno postit se tento tzv. sporný den (arab. يوم شك jewmu šekk) dobrovolný půst, aby se odlišil počátek povinného půstu v ramadánu, s jedinou výjimkou toho, kdo se má ve zvyku např. postit každé pondělí a čtvrtek a 29. den náhodou vyjde na některý z těchto dní. Takový člověk se pak podle většiny učenců, s výjimkou zastánců šáfi’ovského mezhebu, který to výslovně zakazuje, postit může. Podle hanefíjského mezhebu je to zavrženíhodné, ale dovolené.
Výše citovaný Ibn Omarův hadís také nemůže posloužit jako důkaz pro v některých zemích rozšířenou praktiku propočítávání a následného stanovování začátku ramadánu dopředu, protože samotný výraz فاقدروا له fakdurú lehu – „dopočítejte ho” je užit přímo ve spojitosti s příkazem začít se postit při spatření nového měsíce a jiné hadísy vysvětlují, že dopočítáním se myslí dopočítat 30. den, pakliže 29. není na nebi vidět nic. Řečeno slovy háfize Ibn Hadžera al-‘Askaláního:
„Nejlepším výkladem hadísu je jeho vysvětlení jiným hadísem.” [5]
S praxí stanovování začátků lunárních měsíců astronomickým propočtem přišla až skupina pozdějších učenců včele s Tádžuddínem as-Subkím. Zbožným předkům nebyla vůbec známa.
Drtivá většina klasických učenců, fakíhů a muhaddisů nebere astronomické kalkulace jako směrodatné a ani je neuvažují jako vodítko při stanovování počátku ramadánu. Podle nich není dovoleno se na ně spoléhat a naopak je vyžadováno spatření srpku nového měsíce pouhým okem. Tohoto názoru se přidržovali i velcí učenci současnosti jako šejchové al-Albání, Ibn Báz či Ibn ‘Usejmín.
Jejich důkazem je hadís Ibn Omara رضي الله عنهما, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
إِنَّا أُمَّةٌ أُمِّيَّةٌ لاَ نَكْتُبُ وَلاَ نَحْسِبُ
„My jsme národ negramotných, ani nepíšeme, ani nevypočítáváme.” [6]
Háfiz Ibn Hadžer pravil:
„To znamená, že on, nebo Arabové spolu s ním, jsou nazváni negramotnými, protože umění číst a psát bylo mezi nimi v Prorokově صلى الله عليه و سلم době vzácností, nehovoříce o znalosti astronomických kalkulací. Podobné je zmíněno i v koránském verši:
وَ الَّذِي بَعَثَ فِي الْأُمِّيِّينَ رَسُولًا مِّنْهُمْ يَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِهِ وَيُزَكِّيهِمْ وَيُعَلِّمُهُمُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ
On je ten, jenž poslal mezi národy nevědomé posla z řad jejich, aby jim přednášel znamení Jeho, očistil je a Písmu a moudrosti je naučil (Džumu’a: 2).” [7]
Opačného názoru byl egyptský muhaddis Ahmed Šákir s odvoláním na to, že princip přímého pozorování pouhým okem je svázán s důvodem, který je jmenován výslovně v uvedeném hadíse. Na základě principu islámské právní metodologie pak přestává nařízení platit tehdy, když přestane důvod pro něj. Tedy když umma přestane vykazovat uvedenou charakteristiku negramotnosti, přestává být vázána příkazem pozorovat nástup novu přímým okem. Pokud by byly důvody tohoto předpisu znovu naplněny, předpis by znovu nabyl na platnosti. [8] Podle šejcha Júsufa al-Kardáwího navíc tento v jádru bezchybný způsob otvírá možnosti jak sjednotit začátek půstu všech muslimů na světě. Navíc následování tohoto hadísu by znamenalo odvrhnutí příkazu vzdělávat se, na který ukazuje Korán, Sunna a konsensus učenců. [9]
Správnější se ovšem jeví názor většiny s tím, že Šákirově námitce lze odpovědět s tím, že zatímco přímé pozorování pouhým okem je dostupno naprosto každému bez ohledu na jeho zběhlost v zeměpise, fyzice a astronomii, vědecká kalkulace by vždy zůstala výsadou nepočetných elit a tím by byl narušen princip potenciálního přijímání svědectví kohokoli z muslimů o tom, že čas půstu již nastoupil, jak uvidíme dále.
Al-Kardáwího námitka o možnosti sjednotit skrze propočet všechny muslimy neobstojí v konfrontaci s tím, že téhož lze dosáhnout následováním jednoho přímého pozorování a dále s tím, že v současnosti existuje mnoho různých schémat výpočtů, které se navzájem mírně odlišují a samy mohou zavdávat příčinu rozdílnostem a neshodám. Také námitka o kolizi s principem nutnosti hledat nauku neobstojí, neboť tento hadís nemá všeobecnou platnost a vyřčen je pouze v kontextu stanovování začátku půstu, jak dokládají názvy knih a kapitol, ve kterých je tento hadís umístěn ve sbírkách hadísů.
Také bezchybnost propočtu je vyvážena tím, že máme k dispozici přímé Prorokovo صلى الله عليه و سلم nařízení, jak ve věci postupovat, včetně alternativy, co dělat v případě, že na nebi nepozorujeme nic.
Dalším kladem názoru většiny je i to, že upřednostňuje výslovný Prorokův صلى الله عليه و سلم výrok před právnickou spekulací a tedy jasný důkaz před pouhou indícií.
A Alláh ví nejlépe.
Nástup nového měsíce se tedy určuje jeho spatřením a oznámením, resp. dosvědčením tohoto spatření ze strany ideálně dvou, nebo minimálně jedné upřímné a bezúhonné osoby, znalé v této otázce. Jejím pozorováním se pak mohou řídit ideálně všichni muslimové, anebo alespoň všichni muslimové na daném místě.
Důkazem je hadís od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنه, kde se uvádí, že jednou se 29. ša’bánu objevil nějaký beduín a řekl Prorokovi صلى الله عليه و سلم, že viděl nový měsíc. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se jej poté dotázal:
أَتَشْهَدُ أَنْ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ
„A dosvědčuješ, že není božstva kromě Alláha?“
„Ano,” odpověděl muž.
أَتَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللَّهِ
„A dosvědčuješ, že Muhammed je Posel Boží?” zeptal se Prorok صلى الله عليه و سلم.
„Ano,” odpověděl beduín, načež Prorok صلى الله عليه و سلم rozkázal:
يَا بِلاَلُ أَذِّنْ فِي النَّاسِ فَلْيَصُومُوا غَدًا
„Bilále, oznam všem, že zítra se postí.” [10]
Tento hadís je také důkazem, že muslim je v základě spolehlivou osobou, dokud se neprokáže opak a že svědectví jednoho je závazné pro všechny ostatní.
Šejch ‘Abdulkádir al-Arnawút v komentáři k tomuto hadísu poté, co objasnil, že tento hadís je přijatelný na základě podpůrných svědeckých podání, uvedl:
„Ishák (tj. ibn Ráhawejh) řekl: „Nezačíná se postit, kromě po svědectví dvojice lidí a není neshody mezi učenci, že pro přerušení půstu je potřeba svědectví dvou lidí.” At-Tirmizí uvedl, že podle tohoto hadísu se řídí většina učenců. Ti říkají, že pro nástup půstu postačuje svědectví alespoň jednoho člověka.” [11]
Podle Abú Hanífy, Šáfi’ího a Ahmeda tedy stačí svědectví alespoň jedné osoby muslimského vyznání, Málik, as-Sewrí, al-Lejs ibn Se’ad, al-Awzá’í a Ishák ibn Ráhawejh vyžadují svědectví dvou osob muslimského vyznání. Jejich důkazem jsou slova Prorokem صلى الله عليه و سلم ustaveného náměstka Mekky Hárise ibn Chatíba رضي الله عنه, který toto nařízení zmínil ve svém kázání jako příkaz Proroka صلى الله عليه و سلم a ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما mu to potvrdil. A tento hadís je co do autenticity ještě silnější, nežli ten předchozí. [12]
Příchod nového měsíce podle shody učenců nemůže dosvědčit nemuslim.
Podle jedné skupinky učenců v situaci, kdy se svědectvím přijde nespolehlivá osoba, anebo jsou lidé na daném místě vůči pozorování měsíce a dopočítávání 29. ša’bánu nedbalí, je nutno řídit se předpisem pro sporný den. Tj. doplnit 30. den a poté se začít postit.
Co se týče rozdílů daných geografickou polohou – ty se odehrávaly i v době zbožných předků a neměly vliv na správnost začátku půstu, resp. není ani hříchu ani hanby na tom, kdo se postí 29 nebo 30 dní, kdo předběhne nebo se opozdí oproti jiným se začátkem půstu, dokud jej stanovuje předepsaným způsobem.
Důkazem je případ Kurejba, sluhy ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, který byl vyslán do Sýrie k Mu’áwíjovi ibn Abí Sufján رضي الله عنه, kde se začali postit o den dříve, než v Medíně. Ibn ‘Abbás se však řídil až vlastním spatřením měsíce o den později. Kurejb mu řekl: „Což Mu’áwíjovo spatření měsíce a jeho půst nestačí i pro vás?” „Nikoli,” odpověděl Ibn ‘Abbás a dodal: „Takto nám to Posel Boží صلى الله عليه و سلم nařídil.” [13] At-Tirmizí uvádí tento hadís ve svém Sunenu v kapitole s názvem: „Pro každý kraj je směrodatné jejich pozorování nového měsíce.“
Uvedené hadísy jasně hovoří o povinnosti půstu poté, co se potvrdí pozorování srpku nového měsíce. Na počátku šlo tento princip snadno plnit a v rané době existence islámského chalífátu není znám žádný rozdíl nebo nejednotnost v určování začátku a konce ramadánu. Tyto rozdíly se objevily až později, když se chalífát rozšířil do vzdálenějších oblastí Šámu, tehdy se občas stávalo, že se tamní obyvatelé začínali postit jindy, než v Medíně a v centrálních oblastech chalífátu, jak o tom hovoří Kurejbův hadís.
Mají tedy jedno pozorování přijmout všichni, anebo se v různých krajích řídit vlastními pozorováními? Obě varianty islámský fikh zná a obě řešení považuje za přijatelná.
Podle většiny jsou všichni muslimové povinni následovat jedno pozorování a na jeho základě začít i skončit půst v jediné datum, bez ohledu na zeměpisné rozdíly a odlišnost časových pásem. Málikovci se jednoznačně vyslovují pro nutnost následování jednoho pozorování všemi muslimy, podobně jako hanbalovci.
Oproti nim stojí názor aš-Šáfi’ího, který se vyslovuje pro zohlednění místních pozorování a specifik.
Hanefíští učenci se vyslovují pro svého druhu střední pozici, dle které např. obyvatelé na východě musí následovat pozorování obyvatel na západě, pokud jsou o něm informováni místními autoritami.
Šáfi’ovci, kteří zohledňují místní rozdíly, argumentují:
– podáními ze Sunny, např. hadísem Kurejba o odlišném začátku půstu v Šámu a v Medíně a Ibn Omarovým hadísem o Prorokově صلى الله عليه و سلم příkazu sledovat nový měsíc.
– analogií, dle níž jsou geografické rozdíly mezi možností vidět nov podobného charakteru jako rozdíly v časech nástupu denních modliteb v různých oblastech Země.
– logikou. Pokud je začátek ramadánu svázán se spatřením měsíce a možnost spatřit měsíc závisí na zeměpisné poloze, potom by i počátek ramadánu měl záviset na zeměpisné poloze.
Většina se ovšem odvolává:
– na ten samý hadís, jehož příkaz se dle nich týká obecně všech muslimů a na hadísy o obecné závaznosti svědectví jednoho muslima.
– a na analogii, že pokud jsou všichni v sousedství povinni postit se, potom jsou povinni postit se i všichni další v jejich sousedství atd., dokud se všichni nezačnou postit ve stejný okamžik.
Druhý názor, tedy ten většinový, se podle analýzy islámského právníka Dr. Wehby az-Zuhejlího jeví jako správnější (arab. راجح rádžih), protože sjednocuje uctívání muslimů a brání nemístným a nepřijatelným neshodám, neboť půst je spjat s viděním měsíce a nikde se přímo žádná zeměpisná specifika neuvádějí.
Shrnuto, v případě určení začátku měsíce půstu i v případě svátku je dále třeba se řídit tím, čím se řídí většina na daném místě a nikoli individuálním pozorováním v opozici k praxi většiny. Muslimové celosvětově by měli dbát na to, jak se začátky lunárních měsíců stanovují správně podle Sunny a tuto praxi pak všichni společně a shodně následovat, anebo si ji v případě příkré potřeby přizpůsobovat s ohledem na svou geografickou polohu.
Nechť Alláh vede přímou cestou nás všechny a přijme náš půst i ostatní dobré činy vykonané během požehnaného měsíce ramadánu. Ámín.
________________________________________________
[1] Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1900; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1080; a další.
[2] Na základě sahíh hadísů o délce pozorovatelného lunárního dne a nutnosti přímého pozorování v Sahíhu al-Buchárího, hadísy č. 1906, 1907 a 1908; Sahíhu Muslimově, hadís č. 1080; Muwetta´u imáma Málika, 1/239; Sunenu Abú Dáwúda, hadís č. 2320; a v Sunenu an-Nesáího, hadísy č. 2122 a 2123.
[3] Viz Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2326; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2128 a 2129.
[4] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, komentář k výše citovanému hadísu Ibn Omara.
[5] Viz Fethu l-Bárí, 4/145.
[6] Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1913; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2140.
[7] Vysvětlení viz Fethu l-Bárí, 4/147.
[8] Viz dílo Awáilu š-šuhri ‘arebíjja, citováno před KARDÁWÍ, Júsuf, b.d.: Kejfe neta’amelu me’a sunneti n-nebewíjja, b.m., str. 142.
[9] Ibidum.
[10] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2340; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 691; a an-Nesáí v Sunenu, 4/132.
[11] Viz al-Arnawútova poznámka v korekci díla Džámi’u l-usúl, 6/273.
[12] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2338, sahíh podle al-Arnawúta v jeho korekci Džámi’u l-Usúl, hadís č. 4385.
[13] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1087; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2332; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2113.