Vznešený Alláh praví:
وَيَوْمَ يَعَضُّ الظَّالِمُ عَلَىٰ يَدَيْهِ يَقُولُ يَا لَيْتَنِي اتَّخَذْتُ مَعَ الرَّسُولِ سَبِيلًا ﴿٢٧﴾ يَا وَيْلَتَىٰ لَيْتَنِي لَمْ أَتَّخِذْ فُلَانًا خَلِيلًا ﴿٢٨﴾ لَّقَدْ أَضَلَّنِي عَنِ الذِّكْرِ بَعْدَ إِذْ جَاءَنِي ۗ وَكَانَ الشَّيْطَانُ لِلْإِنسَانِ خَذُولًا ﴿٢٩﴾
“V ten den si bude nevěřící ruce své hryzat a říkat: “Ó kéž bych se byl ubíral cestou stejnou s poslem! Běda mi, kéž jsem toho a toho za přítele nebral, vždyť on mne věru od připomenutí odvedl poté, co se mi ho dostalo; a satan člověka jen na holičkách nechal!” (Furkán: 29)
V této souvislosti se od Abú Hurejry رضي الله عنه uvádí hadís, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
المَرءُ على دينِ خليلِه، فليَنْظُرْ أحدُكم مَن يُخالِلْ
“Člověk následuje světonázor svého nejlepšího přítele. Proto nechť si každý hledí, s kým se nejdůvěrněji přátelí.“1
Sufján as-Sewrí řekl: “Není nic, co by člověka učinilo lepším, anebo ho naopak zcela zkazilo, nežli jeho společník.“2
Není pochyb o tom, že přátelství je niternou potřebou každého člověka, volající po ukojení. Ale existují tři typy přátel: Přítel, který je jako vzduch, přítel, který je jako choroba a přítel, který je jako lék.
Přítel, který je jako vzduch, je někdo, bez něhož nemůžeš žít. Pokud nebudeš mít vzduch, zemřeš. To je takový, kdo ti pomůže přiblížit se k Alláhu, kdo tě uvede a provází na Boží cestě a učiní pro tebe vzpomínání Alláha oblíbenou činností. Proto nikdy nezanedbávej jeho společnost. Navštěvuj ho, sedej s ním, beseduj s ním, debatuj s ním a ptej se ho na věci. Miluj ho a pros Alláha za něho.
Přítel, který je jako lék je někdo, ke komu se obracíš jen v případě potřeby. Jako pekař, ke kterému si ráno chodíš pro chleba. S ním nemáš potřebu být neustále, nemusíš mu pořád opakovat, jak ho miluješ čistě a jen kvůli Alláhu a že bez něj nemůžeš být. To není ani přesné, ani upřímné. Je mnoho známých a přátel, kteří jsou takoví. Obracíš se k nim, jen když potřebuješ něco konkrétního, ale v jejich blízkosti se dlouho nezdržuješ.
A pak je tu i přítel, který je jako choroba. To je někdo, kdo ti otravuje a ubíjí duši, kdo tě stahuje s sebou do pekelných propastí, kdo ti přináší ponížení na tomto i na onom světě. Ať tě Alláh chrání před takovým! Utíkej od něho co nejdál, jakoby tě naháněl hladový lev!
Jak si ovšem vybrat ty sptávné přátele? Podívejme se nyní na rady islámských učenců.
Ibn Hazm al-Andalusí pravil:
“Člověka činí toužebně vyhledávaným přítelem ostatních, někým, koho všichni milují, to, že mu Alláh nadělí následující vlastnosti: je pravdymilovný a upřímný, hovoří mírnými a pronikavými slovy, má široké znalosti, hluboký vhled, dokáže projevit svůj nesouhlas kultivovaně, ochotně nabídne pomoc i bezpečí, krášlí ho vysoká morálka a mravnost, je příjemným společníkem, dokáže projevit zdravou žárlivost, když se někdo dotkne jeho přátel, je štědrý a šlechetný, vyhlášený tím, že drží své slovo, nešetří dobrými a upřímnými radami, není přelétavý ve své náklonnosti, snadno vychází s lidmi, jeho věrouce nelze nic vytknout a cokoli řekne, je vždy pouze pravda. Najdeš-li někoho takového, pevně si ho připoutej k sobě, drž se ho, neodchyluj se od něj a nevyměň ho za nic na světě!“3
Ibn Džuzejj al-Málikí, jeden ze slavných fakíhů a mufessirů málikovského mezhebu, definoval a seřadil následujících sedm podmínek, které každý dobrý přítel skutečného muslima musí splnit:
1. Musí být muslimem s čistou a správnou věroukou, věroukou následovníků Sunny a prvotního Společenství (arab. عقيدة أهل السنة و الجماعة ‘akídetu ahli s-sunneti we l-džemá’a).
2. Musí být bohabojným člověkem, který se nedopouští žádných novot v náboženství. Pokud by byl hříšníkem či novotářem, možná by odvedl svého přítele na cestu svých vlastních způsobů, anebo způsobil, že by lidé mohli začít pochybovat o bezúhonnosti a správnosti pochopení víry i u toho druhého. To proto, že člověk přece následuje světonázor svého nejdůvěrnějšího přítele.
3. Musí být člověkem soudným a rozumným, protože mít za přítele hlupáka přináší jen samé nesnáze.
4. Musí být člověkem vznešené mravnosti. Protože mít za přítele bezectného špinavce tě vystavuje nebezpečí jeho zla a zloby. A hněv a zloba je něco, co přátelství ničí. Proto není přátelství s člověkem hněvivým a zlobným.
5. Musí jít o člověka, jehož srdce je čisté od čehokoli nepříjemného, jak v okamžicích, kdy jste spolu, tak i v okamžicích, kdy jste daleko od sebe. Nesmí jít o člověka, který ve svém srdci chová nevyjádřenou nenávist k tobě, který ti závidí a přeje ti zlé. Nesmí jít ani o pokrytce, muže dvou tváří.
6. Musí jít o muže činu, který dostojí svým slovům, nikoli někoho, kdo nedokáže drodržet jednou daný slib a je jen obyčejný tlučhuba, kterému skutek utek.
7. Musí jít o člověka, který se za tebe bude umět postavit a bude schopen hájit tvá práva tak, jako by hájil nároky své vlastní. Nemá smysl přátelit se s někým, kdo tvé nároky nevnímá stejně přísně, jako by vnímal ty svoje a který by se bál tě bránit.4
- Zaznamenali v lehce odlišných verzích Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4833; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2387 jako hasan gharíb; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8398 a toto je jeho verze. Hadís uvádí mnozí další od několika dalších sahábů, ať je se všemi Alláh spokojen, a má velké množství podpůrných podání. Mnohá se vyznačují různým stupněm slabosti, ale je jich dost na posílení celého výroku a proto al-Albání tento hadís označil za hasan li-ghajrihi v Hidájetu r-ruwát, hadís č. 4946.
- Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 504.
- Viz Muchtesaru min resáil Ibn Hazm, 1/163.
- Těchto sedm zásad uvedl Ibn Džuzejj ve svém díle al-Kawánínu l-fikhíja, str. 460. Redakčně upraveno.