OTÁZKA: Co je tou úplně první povinností ze všech našich povinností?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Co je tou úplně první povinností ze všech našich povinností?
ODPOVĚĎ:
Tou úplně první povinností pro všechny lidi je znát účel, proč je jejich Stvořitel stvořil, uzavřel s nimi úmluvu, sesílal k nim Své posly a zjevoval jim Své knihy. Právě za tímto účelem On stvořil nejen tento svět, ale i svět onen, Ráj i Peklo. Proto, že příchod Soudného Dne je Skutečnost pravdivá (arab. الحاقة al-hákka) a Nezvratná událost (arab. الواقعة al-wáki’a). V ten den nastanou nesmírné zvraty, budou ustaveny spravedlivé Váhy (arab. الميزان al-mízán) skutků dobrých i zlých, budou rozprostřeny svitky, jež je zaznamenávaly a lidé budou buď zoufalí, anebo radostní.
Proč tedy Alláh stvořil vše, co existuje a jaký je účel našeho bytí?
Vznešený Alláh pravil:
وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا لَاعِبِينَ مَا خَلَقْنَاهُمَا إِلَّا بِالْحَقِّ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَعْلَمُونَ
A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, pro kratochvíli, nýbrž stvořili jsme to jako skutečnost vážnou, však většina z nich to neví. (Duchchán: 38-39)
Vznešený Alláh rovněž pravil:
وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاءَ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا بَاطِلًا ۚ ذَٰلِكَ ظَنُّ الَّذِينَ كَفَرُوا
A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících (Sád: 27)
Alláh také řekl:
وَخَلَقَ اللَّهُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ بِالْحَقِّ وَلِتُجْزَىٰ كُلُّ نَفْسٍ بِمَا كَسَبَتْ وَهُمْ لَا يُظْلَمُونَ
Bůh stvořil nebesa i zemi jako skutečnost, aby mohl odměnit duši každou za to, co si vysloužila; a nebude jim ukřivděno. (Džásija: 22)
Na jiném místě Všemohoucí oznamuje:
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالْإِنسَ إِلَّا لِيَعْبُدُونِ
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali (Záríját: 56)
Co to však znamená uctívat Ho?
Klasická definice praví: Uctívání je obecné označení pro cokoli, co Alláh miluje a je s tím spokojen, ať už jde o slova či skutky projevené navenek či dovnitř (arab. الْعِبَادَةُ إسْمٌ جَامِعٌ لِكُلِّ مَا يُحِبُّهُ اللَّهُ وَيَرْضاهُ مِنَ الْأَقْوَالِ والْأَعْمَالِ الظَّاهِرَةِ وَالْبَاطِنَة al-‘ibádetu ismun džámi’un likullimá juhibbuhu ´lláhu we jerdáhu mine l-akwáli we l-a’máli z-záhireti we l-bátina).
Jak ale víme, že Alláh miluje uctívání a je jím potěšen?
Víme to proto, že Alláh vyslal Své Posly a zjevil Své Knihy, v nichž jim přikazoval to, co miluje a zakazoval jim to, co nenávidí a odvrhuje. Tímto Alláh ustanovil nevyvratitelné důkazy a projevil Svou všeobjímající moudrost.
Vznešený Alláh pravil, že tato Písma seslal:
رُّسُلًا مُّبَشِّرِينَ وَمُنذِرِينَ لِئَلَّا يَكُونَ لِلنَّاسِ عَلَى اللَّهِ حُجَّةٌ بَعْدَ الرُّسُلِ ۚ
poslům, hlasatelům zvěsti radostné i varovatelům, aby lidé po jejich příchodu neměli výmluvy právoplatné proti Bohu. A Bůh je mocný, moudrý. (Nisá: 165)
Vznešený Alláh dále přikazuje Svému Poslu صلى الله عليه و سلم říci:
قُلْ إِن كُنتُمْ تُحِبُّونَ اللَّهَ فَاتَّبِعُونِي يُحْبِبْكُمُ اللَّهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Rci: „Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Áli ‘Imrán: 31)
Ale jak dosáhnout toho správného úmyslu při uctívání a co to vůbec je?
Správný úmysl nastává, když si člověk uvědomí, že jeho jediným záměrem je zavděčit se Alláhu a sladit své zjevné i nejskrytější tužby a činy s vůlí Boží.
Vznešený Alláh říká:
وَمَا أُمِرُوا إِلَّا لِيَعْبُدُوا اللَّهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ حُنَفَاءَ
A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Boha, zasvěcujíce mu upřímně svou víru jako hanífové (Bejjina: 5)
Na jiném místě na adresu jistého zbožného muže podotýká:
وَمَا لِأَحَدٍ عِندَهُ مِن نِّعْمَةٍ تُجْزَىٰ إِلَّا ابْتِغَاءَ وَجْهِ رَبِّهِ الْأَعْلَىٰ
A dobrodiní neprokazoval jen proto, aby byl druhými odměněn, leč jen z touhy po tváři Pána svého nejvyššího to konal. (Lejl: 19-20)
Na jiném místě cituje slova zbožných při sycení chudobných:
إِنَّمَا نُطْعِمُكُمْ لِوَجْهِ اللَّهِ لَا نُرِيدُ مِنكُمْ جَزَاءً وَلَا شُكُورًا
My krmíme vás z lásky k Bohu a nechceme od vás ani odměny, ani díku velkého (Insán: 9)
Vznešený vybízí i varuje zároveň:
مَن كَانَ يُرِيدُ حَرْثَ الْآخِرَةِ نَزِدْ لَهُ فِي حَرْثِهِ ۖ وَمَن كَانَ يُرِيدُ حَرْثَ الدُّنْيَا نُؤْتِهِ مِنْهَا وَمَا لَهُ فِي الْآخِرَةِ مِن نَّصِيبٍ
Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě budoucím. (Šúrá: 20)
Co potom znamená islám?
Nic jiného, než se upřímně a z vlastní vůle odevzdat Stvořiteli, uctívajíce pouze Jeho, pokorně a poslušně plníce Jeho příkazy a zbavit se jakékoli podoby modloslužebnictví a přidružování k Němu. Islám znamená věřit, že Alláh je Jediným Stvořitelem a Vládcem veškerenstva, že je ve Svých vlastnostech a popisech Jedinečný a nic Mu není podobno a že jen On má výlučné právo být Jediný uctíván. Islám znamená pevně se držet Jeho příkazů a odvrhnout jakýkoli akt přidružování k Němu čehokoli a kohokoli ve všech třech výše uvedených aspektech jeho Jednoty, Jedinosti a Jedinečnosti.
Vznešený Alláh říká:
وَمَنْ أَحْسَنُ دِينًا مِّمَّنْ أَسْلَمَ وَجْهَهُ لِلَّهِ
Kdo lepší má náboženství než ten, jenž odevzdal se do vůle Boží? (Nisá: 125)
Vznešený Alláh pravil:
وَمَن يُسْلِمْ وَجْهَهُ إِلَى اللَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ فَقَدِ اسْتَمْسَكَ بِالْعُرْوَةِ الْوُثْقَىٰ
Ten, kdo se odevzdal do vůle Boží a koná dobré skutky, ten chopil se rukojeti nejspolehlivější. (Lukmán: 22)
Alláh Nejvyšší řekl:
فَإِلَٰهُكُمْ إِلَٰهٌ وَاحِدٌ فَلَهُ أَسْلِمُوا ۗ وَبَشِّرِ الْمُخْبِتِينَ
A božstvem vaším je Bůh jediný, Jemu se do vůle odevzdávejte! A oznam zvěst radostnou pokorným (Hadždž: 34)
Není tedy božstva kromě Boha – ale co to tedy znamená? Znamená to upřít právo na uctívání komukoli či čemukoli mimo Něho, pevně věřit, že Alláh je Jeden Jediný, bez společníka či spolupodílníka na uctívání stejně, jako neexistuje vedle Něj jiný skutečný stvořitel a pán.
Vznešený Alláh pravil:
ذَٰلِكَ بِأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْحَقُّ وَأَنَّ مَا يَدْعُونَ مِن دُونِهِ هُوَ الْبَاطِلُ وَأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْعَلِيُّ الْكَبِيرُ
A je to proto, že Bůh je pravda a že to, co je místo Něho vzýváno, je nicotné a Bůh věru je vznešený, veliký. (Hadždž: 62)
Odpovídal: šejch Sálih al-Fewzán
Zdroj: Miatáni suálen we džewáben fi l-‘akídeti l-islámíja, str. 13-20, redakčně kráceno a upraveno.