Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
قَالَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ أَعْدَدْتُ لِعِبَادِيَ الصَّالِحِينَ مَا لاَ عَيْنٌ رَأَتْ وَلاَ أُذُنٌ سَمِعَتْ وَلاَ خَطَرَ عَلَى قَلْبِ بَشَرٍ ذُخْرًا بَلْهَ مَا أَطْلَعَكُمُ اللَّهُ عَلَيْهِ
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
قَالَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ أَعْدَدْتُ لِعِبَادِيَ الصَّالِحِينَ مَا لاَ عَيْنٌ رَأَتْ وَلاَ أُذُنٌ سَمِعَتْ وَلاَ خَطَرَ عَلَى قَلْبِ بَشَرٍ ذُخْرًا بَلْهَ مَا أَطْلَعَكُمُ اللَّهُ عَلَيْهِ
„Vznešený Alláh pravil: „Připravil jsem pro Své bezúhonné služebníky to, co žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo a co srdce nikoho z lidí neobsáhlo, z hojné odměny,“ nehovoříce o tom, o čem vás Alláh již zpravil.“ [1]
‘Alláma Šemsuddín Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja popsal Ráj těmito verši:
„Jedině bohabojností ho můžeš dosáhnout,
Žádný z toužících je čekat nemůže – a Pán tvůj Nejznalejší je o stvořeních.
A i kdyby bylo před námi zahaleno hávem všech věcí zavrženíhodných,
A obklopeno vším, co činí duši potíže.
Při Alláhu, jaká jen potěšení v sobě ukrývá,
Na všechny způsoby si v něm duše slastí užívá
Od Alláha jest pak sladkost života v jeho komnatách
Úsměv na tváři vykouzlí lučiny v jeho zahradách.
A Alláhu patří doliny, v nichž jest příslib přídavku
Milujícím Alláha, kéž bych i já mohl být mezi nimi
V oněch údolích, jimiž se milující toulá
A vidí své toulky jako pocty veliké.
A od Alláha pramení radost milujících, když
Je On vyzve zvýše a pozdraví je pozdravem míru.
A při Alláhu, když spatří Alláha přímo,
Nikdy již temnota nezahalí jejich zraky a ani se neunaví.
Řekni, ó jakýže lesk, jenž tváři záři dodává,
Může uchvácený milovník poté vůbec zapomenout?
A při Alláhu, kolik běloskvoucích – kdyby se jen mohly pousmát,
I jediná by zazářila světlem rozbřesk přinášejícím.
Jaká pak bude potěcha oka, když ona přistoupí,
A jaká pak bude potěcha ucha, když promluví.
A jaká plachá něžnost, jako měkká snítka, když ulehne
A jaká ostýchavost, když se pousměje.
Tedy pokud se tvé srdce do ní zamilovalo,
Není pro něj léku, nežli ji pak pojmout.
Co teprve její polibek, když tě obejme
A její zápěstí ti spočine za krkem.
Když pro něj ona odhalí krásu své tváře,
On se jí nabaží ještě dříve, než ji vůbec pojme.
Oči se kochají pohledem na ni.
A i na plody všeho druhu, jež nikdy nepřestanou zrát.
Střapce hroznů a jablka v zahradách,
I ta granátová, všechny druhy ovoce srdce uchvacující.
A růže pole zdobící
A víno protékající kolem, k ochutnání vybízející.
Všechny způsoby krásy jeden vedle druhého,
Jak krásné je toto shromáždení!
Mnoho druhů krásy spolu pohromadě
Tak, že to není možno zapomenout.
Vzpomínej Milostiplného, stále dohlížejícího,
Oslavuj ho stále a bez ustání,
Že kdykoli se utkáš s armádou zoufalství,
Otočí paty a vytratí se.
Tedy, ó ty, jež prosíš o ruku panny překrásné,
Toužíš-li po nich, nyní je čas věno uhradit.
Až ho jednou síly mladí opustí,
Zajisté zví, že vetchého stáří nedosáhne.
Ne jako ostatní ženy, jež zrádné jsou v lásce své,
Snáze získáš ji, než je, a tím i své štěstí.
Vyhni se všem, kromě ní, protože to věru jen
Na tebe a tobě podobné ona čeká uprostřed Ráje.
Posť se nejbližší den, nejlépe už zítra,
Aby ses radoval ze svátku, když se lidé budou postit.
Jdi vpřed a nezastavuj se spokojeně v životě,
Nikdo si slasti nevyslouží, aniž by se nenadřel.
I kdyby ti vůbec nic ze světa nedopřáli,
A ty neměl ani své místo, kde hlavu složit,
Pak vejdeš do Zahrad Věčnosti,
Neboť ty budou tvým prvním sídlem, s mnoha komnatami.
My jsme vězni v rukou nepřátel; myslíš, že
Se můžeme v míru vrátit do našich zemí?
Říkají, že když se na cestu vydá cizinec,
A jeho země je od něj daleko, opije se láskou k ní.
Co je to za odcizenost, větší než je ta naše,
Pro kterou proti nám nepřítel zkouší každou zbraň.
Vydej se na tržiště, kde milenci se potkávají,
To je místo, které dobře znají.
Cokoli jen chceš, ber si bez placení,
Trhovci dopředu vše ti zaplatili a svého zboží se vzdali.
Dále spěj ke dni nárůstu, kdy
Pán Trůnu tě navštíví – a to je svátek!
Vejdi do doliny, jež je široká,
I její bahno voní víc nežli mošus.
Kazatelny ze světla tam najdeš a stříbro s nimi
I čisté zlato, jež se nezlomí.
Hromady mošusu zvoucí k usednutí
ty, co se pod vlastníky kazatelen nacházejí.
Zatímco jsou zabraní svými radostmi
A nadchází čas, kdy i na ně zapomenou –
Náhle ostré jasné světlo
Naplní každičké zákoutí zahrad.
To Pán Nebes se jim plně vyjeví,
Sesílá lásku z Trůnu Svého a pak hovoří:
„Mír budiž s vámi,“ jak všichni uslyší,
„Splním všechna vaše přání, Já jsem Milostiplný.“
A všichni řeknou: „Prosíme Tě o Tvé dary,
Pročež Tys Jediný, kdo vše krásné vlastní a milost prokazuje.“
On jim to zaručí a oni dosvědčí,
Že Alláh je vpravdě Nejštědřejší.
Prodáš tedy toto vše za lacinou cenu kvapně placenou?
Jako bys nevěděl – věru záhy zvíš!
A pokud nevíš, je to pohroma
A pokud víš, tak je to o to horší!“ [2]
_________________________________
[1] Zaznamenal Muslim, v Sahíhu, hadís č. 2824.
[2] Viz Hádíju l-arwáh, podání č. 20, citováno přes Hajátu Ibni l-Kajjim, str. 295-300.