Pokud nějaká osoba položí otázku a muftí1 na ni odpoví, vydá nějaké rozhodnutí, stává se následování tohoto rozhodnutí pro tazatele (arab. مستفتي musteftí) povinností? A pokud tazatel nebude následovat pokynů tohoto verdiktu, je hříšníkem?
Pokud nějaká osoba položí otázku a muftí1 na ni odpoví, vydá nějaké rozhodnutí, stává se následování tohoto rozhodnutí pro tazatele (arab. مستفتي musteftí) povinností? A pokud tazatel nebude následovat pokynů tohoto verdiktu, je hříšníkem?
Tyto otázky lze zodpovědět ze čtyř úhlů.
1. Není vždy a všude povinností za každou cenu následovat odpověď daného učence, dokud se pro to sám tazatel nerozhodne a za povinnost si to nestanoví. (Jedná se o přísahu dotyčného, že něco učiní, akt je dobře známým v islámské právní vědě. Následuje výčet situací, kdy to naopak povinností je – pozn. překladu)
2. Pokud se jedná o odpověď, která je pro jeho život nezbytná, pak se dotyčný tazatel musí podle fetwy, kterou obdrží, řídit. Musí postupovat podle ní. V takovém případě jí nesmí odporovat a nesmí přestat její předpis následovat a dodržovat.
3. Pokud se jedná o známou otázku a tazatel se s odpovědí dostatečně obeznámil, přičemž odpověď je po všech stránkách správná, pak tatatel musí verdikt respektovat, následovat a dodržovat.
4. Pokud nemůže tazatel nalézt jiného učence, musí postupovat podle verdiktu, který obdržel od učence, kterého se tázal. V takovém případě je nucen přijmout názor tohoto učence a být bohabojný, nakolik jen může. To je také to nejlepší, co v dané situaci může učinit, neboť se táže na věci, které přesahují limiti jeho odbornosti a poznání.
Nicméně, pokud dotyčný najde nějakého jiného učence a jeho odpověď souhlasí s odpovědí, kterou obdržel od prvního učence, je nucen tuto odpověď následovat, neboť ona tímto získává na kredibilitě a závaznosti.
Pokud verdikt tohoto dalšího učence s původní fetwou nesouhlasí a tazateli je jasné, která z těchto dvou fatew je správnější (protože obě rozdílné fetwy se zakládají na smysluplné argumentaci Koránem a Sunnou a objektivní znalosti reality a tazatel není zcela nevzdělán a cítí se dostatečně erudován, aby toto dilema sám pro sebe rozsoudil – pozn. překladu), pak musí následovat tu, o které je přesvědčen, že je správnější.
Autor: imám Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja
Zdroj: I’lámu l-muwakki’íne ‘ani Rabbi l-‘álemín, 6/ 206.
1Výraz مفتي muftí označuje učence oprávněného vydávat fetwy, tj. islámsko-právní verdikty.