Imám Ibn Redžeb al-Hanbelí uvádí, že ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنه, syn velkého vládce věřících, druhého chalífy po smrti Božího Posla صلى الله عليه و سلم, Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه, se jednou se svými druhy vydal na cestu.
Spatřili chlapce, který pásl, coby otrok, ovce pro svého pána. Pozvali tedy tohoto mladého sluhu, aby se s nimi společně najedl.
Imám Ibn Redžeb al-Hanbelí uvádí, že ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنه, syn velkého vládce věřících, druhého chalífy po smrti Božího Posla صلى الله عليه و سلم, Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه, se jednou se svými druhy vydal na cestu.
Spatřili chlapce, který pásl, coby otrok, ovce pro svého pána. Pozvali tedy tohoto mladého sluhu, aby se s nimi společně najedl.
„Postím se,“ odpověděl mladík. Ibn Omar رضي الله عنه pravil: „Ty se postíš i když je takové horko? Zatímco jsi mezi všemi těmito ovcemi a vší touto zelení?“
„Snažím se využít dny, které mi ještě zbývají,“ odpověděl mladý pasáček.
Na Ibn Omara رضي الله عنه tato moudrá slova velmi zapůsobila a rozhodl se dále prověřit pasáčkovu bohabojnost.
Řekl mu: „Prodal bys nám jednu z těchto ovcí? Rozdělíme se s tebou o její maso, ať máš čím přerušit půst a zaplatíme ti za ni.“
„Ony mi nepatří,“ namítl pasáček, „ony patří mému pánovi.“
Ibn Omar رضي الله عنه řekl: „A co by řekl tvůj pán, kdybys mu pověděl, že tu jednu třeba sežral vlk?“
Pasáček zdvihl svůj prst k nebi a řekl: „A co Alláh?!“
Ibn Omar رضي الله عنه zůstal ohromen. Neustále opakoval pasáčkova slova a když dorazil do nedalekého města, vyhledal majitele tohoto pasáčka. Koupil od něj tohoto mladého sluhu i s celým stádem ovcí, které měl chlapec za úkol hlídat. Potom mladíka propustil a ovce, které strážil, mu věnoval darem.
Zdroj: Latáifu l-me’árifi fímá li-mewásimi l-‘ámi mine l-wedáif, str. 323.