Každou noc Alláh vykupuje z pekla ty, kteří se postí

pink rose in close up photography

Od Džábira ibn ‘Abdilláh a Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنهما se uvádí slova Posla صلى الله عليه و سلم Božího:

إنَّ للهِ تعالى عند كلِّ فطرٍ عُتَقاءَ من النارِ، وذلك في كلِّ ليلةٍ.

Při každém přerušení půstu si Alláh každou jednu noc vyvolí ty, které vykoupí z pekla.[1]

Od Džábira ibn ‘Abdilláh a Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنهما se uvádí slova Posla صلى الله عليه و سلم Božího:

إنَّ للهِ تعالى عند كلِّ فطرٍ عُتَقاءَ من النارِ، وذلك في كلِّ ليلةٍ.

Při každém přerušení půstu si Alláh každou jednu noc vyvolí ty, které vykoupí z pekla.[1]

Od Anase ibn Málikaرضي الله عنه se k tomuto hadísu dochoval neautentický dodatek:

…إلّا رجلًا أفطر على خمرٍ.

… kromě člověka, který svůj půst přerušuje opojnou látkou.[2]


Poznámky k řetězci vypravěčů

Al-Munáwí uvádí, že vypravěči tohoto hadísu jsou podle al-Hajsemího všichni spolehliví. Podle al-Bejhekího je isnád tohoto hadísu zajímavý v tom, že od méně známého, mladšího a méně učeného al-Husejna ibnu l-Wákida vypráví slavnější, učenější a starší al-A’meš. Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí označil tento hadís za vymyšlený, nicméně toto obvinění bylo vyvráceno. [3]

V tomto řetězci tradentů není ani žádná nespojitost nebo skrytá vada a všechny jím uváděné cesty podání jsou doloženy i v jiných podáních šesti základních sbírek hadísů, pročež není důvod o tomto hadísu jakkoli pochybovat. [4]

Kontext předmětného hadísu v Koránu

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّ ٱلْمُسْلِمِينَ وَٱلْمُسْلِمَـٰتِ وَٱلْمُؤْمِنِينَ وَٱلْمُؤْمِنَـٰتِ وَٱلْقَـٰنِتِينَ وَٱلْقَـٰنِتَـٰتِ وَٱلصَّـٰدِقِينَ وَٱلصَّـٰدِقَـٰتِ وَٱلصَّـٰبِرِينَ وَٱلصَّـٰبِرَٰتِ وَٱلْخَـٰشِعِينَ وَٱلْخَـٰشِعَـٰتِ وَٱلْمُتَصَدِّقِينَ وَٱلْمُتَصَدِّقَـٰتِ وَٱلصَّـٰٓئِمِينَ وَٱلصَّـٰٓئِمَـٰتِ وَٱلْحَـٰفِظِينَ فُرُوجَهُمْ وَٱلْحَـٰفِظَـٰتِ وَٱلذَّٰكِرِينَ ٱللَّـهَ كَثِيرًا وَٱلذَّٰكِرَٰتِ أَعَدَّ ٱللَّـهُ لَهُم مَّغْفِرَةً وَأَجْرًا عَظِيمًا

Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé, pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Boha vzpomínající – těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou. (Ahzáb: 35)

Půst (arab. الصوم as-sawm) spadá v trpělivost a cvičí trpělivost, neboť trpělivost (arab. الصبر as-sabr) zahrnuje i vytrvalost v konání toho, co Alláh přikázal a neochvějnost v nepřekračování toho, co Alláh zakázal.

O trpělivosti Vznešený Alláh pravil:

إِنَّمَا يُوَفَّى ٱلصَّـٰبِرُونَ أَجْرَهُم بِغَيْرِ حِسَابٍ

A trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání (Zumer: 10)

Kontext předmětného hadísu v Sunně

Od ‘Ukby ibn ‘Ámiraرضي الله عنه se uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ صَامَ يَوْمًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ بَاعَدَ اللَّهُ مِنْهُ جَهَنَّمَ مَسِيرَةَ مِائَةِ عَامٍ .

Kdokoli se postí na cestě Vznešeného Alláha i jediný den, od toho Alláh oddálí Peklo na sto let daleko.[5]

Od Abú Se’ída al-Chudrího رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

مَنْ صَامَ يَوْمًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ بَاعَدَ اللَّهُ بِذَلِكَ الْيَوْمِ النَّارَ عَنْ وَجْهِهِ سَبْعِينَ خَرِيفًا.

Kdokoli se postí na cestě Boží byť i jediný den, toho tváře Alláh odměnou za tento den oddálí Ohěň na sedmdesát podzimů daleko.[6]

Od něj se také uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم  řekl:

… حَرَّ جَهَنَّمَ عَنْ وَجْهِهِ سَبْعِينَ خَرِيفًا

… jeho tvář od horka pekelného na vzdálenost sedmdesáti podzimů.[7]

Abú Hurejra رضي الله عنه ohledně vyvolenosti postících se vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

كُلُّ عَمَلِ ابْنِ آدَمَ لَهُ، إِلاَّ الصَّوْمَ فَإِنَّهُ لِي، وَأَنَا أَجْزِي بِهِ، وَلَخَلُوفُ فَمِ الصَّائِمِ أَطْيَبُ عِنْدَ اللَّهِ مِنْ رِيحِ الْمِسْكِ.

Vznešený Alláh pravil: „Každý čin syna Adamova je pro něj, kromě půstu. Ten je pro Mne a Já za něho odměňuji.“ Věru, zápach z úst postícího je pro Alláha milejší, nežli vůně mošusu.[8]

Kontext předmětného hadísu v životech zbožných předků

Ibn Redžeb al-Hanbelí uvádí z doby Posla Božího صلى الله عليه و سلم případ dvou mučedníků z jisté bitvy a jejich spolubojovníka, kterému se mučednické smrti nedostalo a zemřel o něco později v klidu na své posteli. Kdosi ho uviděl ve snu, že je na vyšším stupni Ráje, než oni dva mučedníci. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak poznamenal, že se více modlil a postil v Ramadánu a že mezi ním a nimi oběma je vzdálenost větší, nežli mezi nebesy a zemí. [9]

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما, když přerušoval svůj půst, prosíval:

يا واسع المغفرة اغفر لي!

Já Wási’u l-maghfireti ghfir lí,“ tj. „Ó Ty, Který vládneš odpuštěním bez hranic, odpusť mi![10]

Sehl ibn ‘Abdilláh at-Tusterí pravil: „Spása spočívá v trojím: konzumovat jen to, co je dovoleno, plnit své povinnosti a následovat vedení a příklad Posla Božího, mír a požehnání s ním.[11]

Vysvětlení předmětného hadísu učenci

Dželáluddín as-Sujútí praví:

Tj. každou noc si Alláh mezi postícími vybere ty, které vykoupí z pekelného ohně, proto ty hleď, abys byl také jedním z těch, kteří se postí. Toto se odehrává každou noc. Podle at-Tíbího se tímto naráží na to, že Alláh každou noc slyší úpěnlivou prosbu Jeho postícího se služebníka, byť by od Něho byl daleko a vyslyší právě toho, kdo se k Němu už dokázal přiblížit svým půstem. A druhé vysvětlení považuji za správnější.[12]

Tádžuddín al-Munáwí pravil:

Toto se vztahuje na každý den postního měsíce Ramadánu, resp. každý počátek jeho noci v okamžiku přerušování půstu. Alláh si volí ty, které zachrání před Ohněm, mezi těmi, kteří dodržují ramadánský půst. Ty zachrání před tím, aby do Ohně vůbec vstoupili. Tento hadís ukazuje na důležitost a přednosti půstu, jakož i na důležitost a přednosti měsíce Ramadánu.[13]

Muhammed ibn ‘Abdilhádí as-Sindí pravil:

Ve výroku je jasně řečeno každou noc, při každém přerušení půstu, což je obecná, všezahrnující formulace.[14]

Hadís se tedy vztahuje na ramadánský půst, jak vyplývá z kontextu, nicméně může se vztahovat i na půst mimo něj, shodně doslovnému čtení výroku.

Půst šesti dní v měsíci Šewálu

Abú Ajjúb al-Ansárí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ صَامَ رَمَضَانَ, ثُمَّ أَتْبَعَهُ سِتًّا مِنْ شَوَّالٍ كَانَ كَصِيَامِ اَلدَّهْرِ.

Kdokoli se postil Ramadán a pak ho následoval půstem šesti dní v Šewwálu, jakoby se postil celý rok.[15]

Po skončení Ramadánu, měsíce půstu, máme z milosti Boží – jak dosvědčuje tento hadís – další možnost získání záchrany před Pekelným Ohněm. Je jím půst v měsíci Šewálu. Tento půst doplňuje a nahrazuje možné nedostatky ramadánského půstu a také doplňuje odměnu za celý rok, neboť vzhledem na násobení odměny za každý dobrý skutek ihned deseti, přidává dalších 60 dní k již zajištěným třem stovkám dní za Ramadán, jak uvádí od Posla Božího an-Nesáí, Ibn Mádža a Ibn Chuzejma. [16] Podle an-Newewího se díky tomu, že se každý dobrý skutek automaticky násobí desetkrát, půst v Ramadánu počítá jako půst 10 měsíců a půst šesti dní v Šewwálu jako půst 2 měsíce. [17]

Muhammed Násiruddín al-Albání uvádí, že tento půst je možno postit se už od druhého dne Šewálu, neboť podle správnějšího a většinovějšího z obou názorů učenců trvá svátek přerušení půstu jen jeden den. Podle názoru učenců hanefíjského mezhebu trvá tři dny. [18]

Půst je dle Muhammeda Sáliha al-‘Usejmína lepší provést v Šewwálu co nejdřív, neboť je nutno s dobrými skutky pospíchat. [19]

Podle al-Albáního je možno kombinovat úmysl nahrazení ramadánského půstu s nepovinným půstem v Šewwálu, ale nejlepší je postit se odděleně. [20]

Prioritu má nahrazení Ramadánu. ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz cituje klasické hanbelovské stanovisko, že člověk se musí nejprve nahradit svůj zmeškaný ramadánský povinný půst a potom se teprve může postit ten nepovinný v Šewwálu, neboť povinné má dle preferovaného názoru učenců přednost před dobrovolným. [21]

Pokud někdo nestíhá, ten se dle al-‘Usejmína může Šewwál dopostit později. Odměna je totiž zaručena shodně pořadí v hadísu „kdo se postil Ramadán a pak ho následoval půstem šesti dní v Šewwálu…[22] Podle většinového názoru ostatních tří mezhebů může člověk v případě, že by Šewwál promeškal, dát přednost tomuto nepovinnému, byť časově omezenému půstu a svůj dluh za Ramadán napostit později, neboť tato povinnost napostění není nijak časově omezená.

Podle Ibn Báze je možno si vybrat, zda se budeme tento nepovinný půst postit najednou všech šest dní v kuse, či odděleně každý den zvlášť, na začátku, v prostředku či na konci měsíce. V této otázce je, chvála Alláhu, volnost. [23]

______________________________________________________________________________

[1] Od Džábira رضي الله عنه zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1642, jako hasan sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibni Mádža, hadís č. 1340. Od Abú Umámy رضي الله عنه ho uvádí Ahmed v Musnedu, hadís č. 22202; at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 8088; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 3/1330; jako sahíh li-ghajrihi ho ve svém tahkíku Ahmedova Musnedu uvádí Šu’ajb al-Arnáút; a jako hasan ho uvádí Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í v Sahíhu Musnedi Ahmed, hadís č. 494. Uvádí ho i as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 2351; a jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2170.
[2] Ibn ‘Adí ho uvádí v al-Kámilu fi d-du’afá, 8/383, s poznámkou, že se v řetězci jeho vypravěčů vyskytuje jistý Wásit ibnu l-Háris, jehož vyprávění se nenásledují. Uvádí ho také Ibnu l-Kajsarání v díle Zechíratu l-huffáz, 2/956, se stejnou poznámkou.
[3] Viz Fejdu l-Kadír, 2/478.
[4] Viz Hášíjetu ‘alá Suneni Ibni Mádža, 1/504.
[5] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2254, jako hasan ho ocenil ve svém tahkíku al-Albání.
[6] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2253, al-Albání ho ve svém tahkíku označuje za sahíh. Uvádí ho i Ahmed v Musnedu, hadís č. 11560. Jako sahíh ho ve svém tahkíku uvádí Šu’ajb al-Arnaút.
[7] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2252. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6329.
[8] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5927.
[9] Viz Latáifu l-me’árif, str. 118.
[10] Zaznamenal Ibnu l-‘Arebí v al-Mu’džemu, hadís č. 341; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 3749.
[11] Zaznamenal al-Kurtubí v al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 2/208.
[12] Viz Šerhu Suneni Ibni Mádža, str. 119.
[13] Viz Fejdu l-Kadír, 2/478.
[14] Viz Hášíjetu ‘alá Suneni Ibni Mádža, 1/504.
[15] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1164.
[16] Hadísy o tom viz v přesném znění u al-Albáního v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, 1/421.
[17] Viz al-Minhádž, 4/297.
[18] Viz Silsiletu l-Hudá we n-núr, páska č. 274.
[19] Viz Fetáwá núri ‘ale d-darb, str. 239.
[20] Viz nahrávka online na https://tasfiyah.com/wp-content/uploads/2017/06/Albani-Shawwal-Combined-Intention.mp3?fbclid=IwAR3KgqodHZzNC5gRgBACheDDPwb3WNNljYGAATBsfMqIodrPl66VWaCX3pk
[21] Viz Medžmú’u l-fetáwá Ibni Báz, 15/394-395.
[22] Viz Medžmú’u l-fetáwá we r-resáili liš-šejchi Ibni l-‘Usejmín, 20/19, fetwa č. 386.
[23] Viz Medžmú’u l-fetáwá we l-makálát, 15/390.