OTÁZKA: V knize o andělích v islámu jsem narazil na zmínku, že Židé neuznali Džibríla a také, že by měl být člověk popraven, když špatně o andělích mluví, je to pravda?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: V knize o andělích v islámu jsem narazil na zmínku, že Židé neuznali Džibríla a také, že by měl být člověk popraven, když špatně o andělích mluví, je to pravda?
ODPOVĚĎ:
Medínští židé neuznávali Džibríla/Gabriela, mír s ním, v tom smyslu, že se proti němu rouhali a obviňovali ho z toho, že je nepřítelem jejich národa. Tento negativní vztah k Džibrílovi spolu s faktem, že to byl on, kdo přinášel zjevení Poslu Božímu Muhammedovi صلى لله عليه و سلم, který byl nežid a tudíž podle jejich vidění nepatřil k vyvolenému národu, stál jim překážkou mezi nimi a přijetím islámu.
Vznešený Alláh o tom pravil:
قُلْ مَن كَانَ عَدُوًّا لِّجِبْرِيلَ فَإِنَّهُۥ نَزَّلَهُۥ عَلَىٰ قَلْبِكَ بِإِذْنِ ٱللَّـهِ مُصَدِّقًا لِّمَا بَيْنَ يَدَيْهِ وَهُدًى وَبُشْرَىٰ لِلْمُؤْمِنِينَ
Rci: “Kdo je nepřítelem Gabriela… neboť on seslal – z dovolení Božího – do srdce tvého zjevení jako potvrzení pravdivosti poselství i jako správné vedení i zvěst radostnou pro věřící. (Bekara: 97)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že o příchodu Posla Božího صلى الله عليه و سلم do Medíny se dozvěděl i místní židovský rabín, moudrý a učený muž známý jako ‘Abdulláh ibn Selám. Byl zrovna na svém pozemku a sbíral úrodu svých ovocných stromů.
Odebral se za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم do jeho domu a řekl mu: „Položím ti tři otázky. Odpověď na ně nemůže znát nikdo, kromě skutečného a opravdového proroka. První z nich zní: Co je první událostí nastoupení Hodiny? Druhá zní: Co bude prvním pokrmem těch, kdož vejdou do Ráje? A třetí zní: Proč se některé děti podobají více na matku a jiné se více podobají na otce?”
Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:
أَخْبَرَنِي بِهِنَّ جِبْرِيلُ آنِفًا .
„Džibríl (Gabriel) mne o tom zpravil právě nyní.”
„Gabriel?” otázal se ‘Abdulláh. Prorok صلى الله عليه و سلم přikývl a potvrdil svá slova.
‘Abdulláh dodal: „On je mezi anděly nepřítelem židů.”
Na to Posel Boží صلى الله عليه و سلم recitoval verš: “Rci: “Kdo je nepřítelem Gabriela …” (Bekara. 97)
Potom dodal:
أَمَّا أَوَّلُ أَشْرَاطِ السَّاعَةِ فَنَارٌ تَحْشُرُ النَّاسَ مِنَ الْمَشْرِقِ إِلَى الْمَغْرِبِ، وَأَمَّا أَوَّلُ طَعَامِ أَهْلِ الْجَنَّةِ فَزِيَادَةُ كَبِدِ حُوتٍ، وَإِذَا سَبَقَ مَاءُ الرَّجُلِ مَاءَ الْمَرْأَةِ نَزَعَ الْوَلَدَ، وَإِذَا سَبَقَ مَاءُ الْمَرْأَةِ نَزَعَتْ .
„První událostí nastoupení hodiny je oheň, který požene lidi z celé Země směrem na Západ. Prvním pokrm těch, kteří vejdou do ráje, bude připraven ze zadního laloku rybích jater. A pokud tekutina z muže získá převahu nad tekutinou ze ženy, bude se dítě podobat na otce. Pokud však tekutina z ženy získá převahu nad tekutinou z muže, bude se podobat na matku.“
‘Abdulláh tím získal své odpovědi a okamžitě dosvědčil: „Dosvědčuji, že není pravého božstva kromě Alláha a že ty jsi opravdu Posel Boží,” a následně se zeptal: „Posle Boží, můj národ lže. Pokud by věděli, že jsem přijal islám, prohlásili by mne za lháře.”
Během tohoto rozhovoru přišli i nějací další lidé z řad medínských židů a Prorok صلى الله عليه و سلم se jich zeptal:
أَىُّ رَجُلٍ عَبْدُ اللَّهِ فِيكُمْ ؟
„Jakého postavení se mezi vámi těší ‘Abdulláh?”
Odpověděli: „On je ten nejlepší z nás. Je náš představený, syn našeho představeného!”
Pak Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
أَرَأَيْتُمْ إِنْ أَسْلَمَ عَبْدُ اللَّهِ بْنُ سَلاَمٍ؟
„Co byste řekli na to, když by ‘Abdulláh ibn Selám přijal islám?”
Odpověděli: „Bože chraň! To on by nikdy neudělal!”
Na to ‘Abdulláh vyšel ven a řekl: „Dosvědčuji, že není pravého božstva kromě Alláha a že Muhammed je Poslem Božím!”
Na to jeden ze židů začal ‘Abdulláha hanobit a nadávat mu: „On, ‘Abdulláh je ten nejhorší z nás, syn toho nejhoršího z nás!”
‘Abdulláh řekl: „Posle Boží, to je přesně to, co jsem měl na mysli a čeho jsem se obával.” [1]
Víra v anděly je nedílnou součástí islámské doktríny, bez jejíhož přijetí není islám člověka správný. Kdokoli popře víru v anděly obecně či popře některý takto dochovaný údaj týkající se jejich popisu, charakteristik, funkcí, jmen a úkolů popisovaných jednoznačným a neoddiskutovatelným důkazem (arab. الدليل القطعي ad-delílu l-kat’í), tj. koránským veršem nebo autentickým mutewatir hadísem, nebo kdokoli andělům zlořečí, uráží je, rouhá se proti nim a zesměšňuje je, ten popřel islám a stává se tímto nevěřícím se všemi důsledky – tedy v případě platnosti islámsko-právního trestního řádu a islámského soudnictví může být tímto následkem podle klasického většinového názoru také trest smrti, dokáže-li se, že jeho úmyslem bylo anděly zesměšňovat či se vůči nim rouhat. Usvědčení tohoto prohřešku je plně ve výhradní kompetenci soudu a potrestání viníka v rukou vládce muslimů. Nikdo jiný tuto pravomoc nemá a nemůže si ji uzurpovat.
Pro anděly platí tedy to samé jako pro víru v Boží Písma a proroky, mír s nimi všemi, tj. to samé by platilo pro někoho, kdo se rouhá a uráží např. Korán či Posla Božího nebo třeba Ježíše, mír s nimi oběma.
V podmín
kách neplatnosti šarí’y v trestně právní rovině a při neexistenci šarí’atského soudního systému tento trestně-právní důsledek nevíry není směrodatný a uplatnitelný. Nicméně v platnosti zůstává morální rozměr šarí’y, tedy takový jedinec přestává být muslimem a členem muslimského společenství a stává se nemuslimem. Jeho činy jsou zneplatněny, je od něj vyžadováno pokání a nové přijetí víry. Takový člověk nemůže z šarí’atského hlediska např. uzavřít sňatek s muslimkou, být poručníkem muslimky při sňatku, dědit po muslimech apod.
Důkazem toho jsou bezprostředně navazující slova Boží:
مَن كَانَ عَدُوًّا لِّلَّـهِ وَمَلَـٰٓئِكَتِهِۦ وَرُسُلِهِۦ وَجِبْرِيلَ وَمِيكَىٰلَ فَإِنَّ ٱللَّـهَ عَدُوٌّ لِّلْكَـٰفِرِينَ
Ten, kdo je nepřítelem Boha a andělů a poslů Jeho a Gabriela a Michaela… vždyť i Bůh je nepřítelem nevěřících! (Bekara: 98)
Tímto činem dotyčný na sebe uvaluje Boží hněv a nepřátelství, které z něho může být sňato pouze pokáním a upřímným přijetím pravé víry.
Soudím, že odkazované citace jsou přejaty z klasických děl islámské věrouky a islámsko-právní vědy, která vznikala v podmínkách, kdy byla šarí’atská ustanovení soudně vymahatelná. V podmínkách střední Evropy dnešních časů je minimálně zbytečné, pokud už ne přímo kontraproduktivní, matoucí a možná i kontroverzní je citovat. Postačí jen uvědomit si, že rouhání vůči andělům (a stejně tak i svatým Písmům a Prorokům, mír s nimi) jasně a jednoznačně konstituuje otevřenou nevíru.
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Alí Větrovec
____________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4480.