Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
حق المسلم على المسلم ست: إذا لقيته فسلِّم عليه , وإذا دعاك فأجبه , وإذا استنصحك فانصح له , وإذا عطس فحَمِد الله فشمِّته , وإذا مرض فعُدْه , وإذا مات فاتبعه
„Práv každého muslima vůči každému muslimovi je šest: když jej pozdravíš, pozdravíš jej pozdravem míru, když tě pozve, přijmeš jeho pozvání, když tě požádá o radu, poskytneš mu ji, když kýchne, a pochválí Alláha, odpovíš mu na zdraví, když onemocní, navštívíš ho, a když zemře, vyprovodíš ho."[1]
Toto je šest práv, kdokoli je vůči ostatním muslimům dodrží, dodržel vůči nim to nejdůležitější, co mu pomůže dostát i dalším předepsaným nárokům druhých. Těchto šest je nejdůležitějších a nejobsažnějších a kdo je dodrží, získá od Alláha významnou odměnu.
Prvním právem je odpovědět na pozdrav míru, tedy arab. السلام عليكم as-selámu ‘alejkum. Pozdrav míru je příčinou vzájemné lásky, která s sebou přináší vzrůst víry, což má za následek vstup do Ráje. Proto Posel Boží صلى الله عليه و سلم na jiném místě pravil:
لَا تَدْخُلُونَ الْجَنَّةَ حَتَّى تُؤْمِنُوا وَلَا تُؤْمِنُوا حَتَّى تَحَابُّوا أَوَلَا أَدُلُّكُمْ عَلَى شَيْءٍ إِذَا فَعَلْتُمُوهُ تَحَابَبْتُمْ أَفْشُوا السَّلَامَ بَيْنَكُمْ
„Při Tom, v Jehož Ruce je má duše, nikdo z vás nevstoupí do Ráje, dokud neuvěří, leč neuvěříte, dokud se nebudete navzájem milovat. Mám vám ukázat něco, kvůli čemu, pokud to budete konat, se budete mlovat? Šiřte mezi sebou pozdrav míru.“
Pozdrav míru je vznešenou charakteristikou islámu, neboť kdykoli se dva lidé potkají a takto pozdraví, prosí Alláha za toho druhého o bezpečí před zlem, o požehnání a všechno dobro. Po tomto pozdravu následuje radostná tvář a vlídné slovo, posilující jednotu a lásku, odstraňující odcizenost a chladnou odtažitost. Proto má každý muslim právo být pozdraven pozdravem míru. Povinností každého, kdo je takto pozdraven, je na pozdrav odpovědět pozdravem stejným, nebo lepším. A nejlepší jsou ti, kteří pozdrav započnou.
Druhým právem je odpovědět na pozvání. Tedy pokud tě bratr pozve na společné jídlo a pití, potom jeho pozvání přijmi a pocti jej svou přítomností. Odpověz na jeho pozvání a vrať mu je, leda že bys nemohl kvůli vážnému důvodu.
Třetím právem je právo na upřímnou a nezištnou radu. Pokud chce tvůj bratr v islámu s tebou něco konzultovat, nějaký svůj krok, či rozhodnutí, pak mu poraď, podle toho, co bys v dané situaci učinil ty. Pokud se jedná o věc, která je celkově prospěšná, povzbuď jej k tomu, aby tak učinil. A pokud se jedná o něco škodlivého, varuj jej předtím. Pokud se jedná o něco, co v sobě obsahuje i škodu i užitek, vysvětli mu to a zvažte, co z toho převažuje, zda užitek, nebo škoda. Pokud se tě zeptá, jak se zachovat vůči někomu třetímu, nebo zda se oženit s nějakou ženou, nebo nějakou ženu provdat za někoho, nebo zda se vůbec v dané situaci ženit, pak mu poskytni svou upřímnou radu a jednej s ním tak, jak by sis přál, aby bylo v podobné situaci jednáno s tebou. Vyhni se tomu, abys mu ohledně těchto věcí klamal, protože kdokoli oklame muslimy, ten není jedním z nich a věru nedostál své povinnosti být vůči nim upřímný a nápomocný svou radou. Tato upřímná rada je absolutní povinností, přičemž tato povinnost je ještě podtrhnuta situací, kdy tě někdo o radu ještě přímo žádá a věří, že mu bude tvůj názor ku prospěchu. Z tohoto důvodu Posel Boží صلى الله عليه و سلم tuto specifickou situaci také zmínil.
Čtvrtým právem je odpovědět na zdraví tomu bratru, který kýchne a pronese chválu Alláhu. To proto, že kýchání je Alláhu milé, je to vytlačení vzduchu, nashromážděného v určitých částech těla. Alláh usnadnil odchod tohoto vzduchu kýchnutím, což přinese kýchajícímu úlevu. Proto, kdo kýchne, nechť pronese: „chvála Alláhu, “ arab. الحمد لله al-hamdu lilláh, načež mu má jeho bratr odpovědět: „budiž ti Alláh Milostiv,“ tedy arab. يرحمك الله jerhamuke ´lláh, načež mu bude odpovězeno: „nechť tě Alláh vede a zlepší tvůj stav,“ tedy arab. يهديك الله و يصلح بالكم jedhíke lláhu we juslih bálekum. Kdokoli Alláha nepochválí, nezaslouží si, aby mu byla popřána Jeho Milost a za toto nechť nikdo neviní nikoho, nežli sama sebe. Požehnání a požehnání pro bratra je následkem původních slov chvály Alláhu.
Pátým právem muslima na jiném muslimovi je právo být navštíven v nemoci. Toto platí obzvláště co se týče příbuzného, souseda, přítele apod. Navštívit nemocného je jedním z nejlepších dobrých skutků. Kdokoli navštíví svého bratra v islámu, toho stále provází Boží Milost, která jej, když se k němu posadí, pokrývá. Kdokoli navštíví nemocného muslima na začátku dne, za toho se andělé modlí po celý zbytek dne, až do večera. A kdokoli navštíví nemocného muslima na konci dne, za toho se modlí andělé po celou noc, až do svítání. Je žádáno, aby ten, kdo navštíví nemocného muslima, také prosil Alláha za jeho uzdravení, nebo alespoň úlevu od bolestí. Měl by rozptýlit jeho starosti a hovořit o jeho uzdravení a zlepšení stavu. Měl by mu připomenout důležitost pokání a obrácení se k Alláhu, což je pro něj určitě hodnotná rada. Neměl by s ním sedět příliš dlouho, aby jej nezatěžoval, ale ani by neměl přijít jen na chvíli, aby nemocný ani neměl šanci pocítit, že svou povinnost vůči němu splnil. Nemocný je zpravidla potěšen, když se o něj lidé zajímají a navštěvují ho, ale nemusí tomu tak být za všech okolností. Proto je třeba pro každou situaci zaujmout co nejlepší postup.
Šestým právem muslima na muslimovi je vyprovodit jej na poslední cestu, když zemře. Kdokoli vyprovodí muslima na jeho poslední cestě a pomodlí se za něj pohřební modlitbu, ten získá celý kírát odměny[2] a kdokoli vydrží až do okamžiku, kdy je tělo pochováno, ten pak obdrží rovnou dva kíráty odměny. Následovat pohřební průvod je splněním práva a nároku vůči Alláhu, vůči nebožtíkovi i vůči jeho pozůstalým.
Autor: šejch ‘Abdurrahmán as-Sa‘dí
Zdroj: Behdžetu l-kulúbi l-abrár we kurátu ‘ujúni l-achjár fí džámi’i l-achbár, str. 65-67, hadís č. 29.