Kdo řekl "Není božstva kromě Boha" upřímně, vejde do ráje

Logo XXL

Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl v sahíh hadíse: “Kdo řekl Lá iláhe ille lláh upřímně,vstoupí do ráje.” 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl v sahíh hadíse: “Kdo řekl Lá iláhe ille lláh upřímně,vstoupí do ráje.” 

” Když řekne služebník lá iláhe ille lláh – není božstva kromě Alláha a dosvědčí, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je prorok Alláha pravdivě a s vírou, že bude uctívat jen Boha Jediného a učiní Ho Jediného v Jeho uctívání, že nebude vyzývat mrtvé, ani stromy, ani sochy, ani hvězdy, ani nic tomu podobného, ba naopak bude Ho uctívat jako Jediného Vznešeného a když prohlásí, že Jeho Prorok صلى الله عليه و سلم je pravda, potom zemře jinak než v hříchu – naopak odevzdá se a následuje toto vyznání – tak on je obyvatelem ráje.
Jenomže když má nějaké hříchy, tak bude následovat rozhodnutí Alláha. Hříchy jako třeba cizoložství, pití alkoholu, neposlušnost k rodičům, přerušování příbuzenských vztahů apod… vše bude záležet na přání Alláha. Jestli On chce, odpustí mu a jestli chce, nechá ho vstoupit do pekla, aby byl potrestán za jeho hříchy. Potom ho vyndá z pekla do ráje. Podle slov Alláha Nejvznešenějšího (ve významu):
A Alláh věru neodpustí, jestli je k Němu přidružováno a odpustí věci jiné komu chce.” (Nisá´:48).
A je na člověku s tímto vyznáním, aby vykonával i povinnosti. A je na něm, aby vykonával pět modliteb denně, aby dával almužnu, aby se postil v měsíci Ramadánu, aby vykonal pouť k domu a je na něm, aby konal všechny tyto povinnosti, co mu Alláh předepsal. A je to nutné. A je nutné, aby se stranil všemu tomu co Alláh zakázal. A když k němu přijde to hlavní ze základu Islámu a on to nepřijme, tak je nevěřící, i když řekne toto vyznání. Protože pokrytci říkali vyznání La ilaha ila Allah – jenomže ve skrytu tomu nevěřili a lhali o Proroku صلى الله عليه و سلم a lhali o tom co Alláh Nejvyšší řekl a skončí tak na nejspodnějším místě v pekle. Takže i kdyby někdo řekl toto vyznání “není božstva kromě Alláha a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho prorok” a potom nadával na náboženství a nadával na Alláha, tak se stal nevěřícím a je pryč z Islámu. Kéž nás Alláh od toho ochrání.

A tak je to i s vědomým zanecháním modlitby. Když se člověk nesnaží vykonávat modlitbu, tak odpovědí většiny učenců je to, že se stal nevěřícím. A je to tak správně, protože prorok s.a.s řekl: ” Rozdíl, který je mezi námi a nimi je modlitba, kdo ji zanechá, stal se nevěřícím.” A prorok صلى الله عليه و سلم dále řekl: “Mezi člověkem a mezi přidružováním a nevírou je zanechání modlitby.” Kdokoliv to popře, stal se nevěřícím, protože zalhal o Alláhu a o prorokovi.
Jenomže když zanechá např. půst nebo zakát (almužnu) a ví, že je to povinnost, ale jenom si to zlehčuje, ten přijde s velkým hříchem a velmi špatnou věcí. A čeká ho od Alláha velký trest v Soudný Den, jedině jestli mu to Alláh odpustí. A on je pod rozhodnutím Alláha Nejvznešenějšího. A tak to je i když přijde s několika hříchy, které jsme připomněli – jako jsou všechny omamné látky, špatné chování k rodičům, rozdělování příbuzenství, lichva a vše to, co Alláh zakázal. A on ví, že to jsou hříchy, ale překonali ho touhy a satan od poslušnosti k Alláhu. Tento člověk přijde s velkým hříchem. Jeho víra je neúplná a slabá. A bude pod libovůlí Alláha – podle učenců Sunny. A nepovažuje se za nevěřícího, který sešel z cesty, ale je slabá jeho víra. Pokud Alláh chce, tak mu odpustí a pokud chce, tak ho potrestá v pekle podle toho, v jakém stavu zemřel. A potom až v pekle odpyká svůj trest, Alláh ho vyndá z pekla do ráje. A nenechá nikoho v pekle napořád, kromě nevěřících. Všichni, kdo hřešili – třeba ten co zabil, nebo zabil svou duši, nebo cizoložník – jejich trest v pekle jednou končí. Označení nevěřící – pro toho je peklo napořád a nikdy nekončí. Jak praví Alláh Nejvznešenější: …” takto jim Bůh ukáže činy jejich k zármutku jejich. A nebude pro ně vystoupení z ohně pekelného!….” (Bekara:167)
A potom řekl Vznešený…” Budou si přát, aby mohli odejít z ohně pekelného, avšak nikdy z něho nevyjdou, neboť je očekává trest trvalý….” (Máida: 37)
Kéž nás toho Alláh uchrání.

Z knihy Núr ‘alá d-Darb šejcha Abdulláha ibn Abdul’azíze ibn Báz.

Přeložil: Jahjá Moravec