Kdo se napije a kdo se nenapije z Prorokova napajedla

‘Abdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

أَنَا فَرَطُكُمْ عَلَى الْحَوْضِ، لَيُرْفَعَنَّ إِلَىَّ رِجَالٌ مِنْكُمْ حَتَّى إِذَا أَهْوَيْتُ لأُنَاوِلَهُمُ اخْتُلِجُوا دُونِي فَأَقُولُ أَىْ رَبِّ أَصْحَابِي‏.‏ يَقُولُ لاَ تَدْرِي مَا أَحْدَثُوا بَعْدَكَ

‘Abdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

„Já vás předstihnu u napajedla. Budou ke mně přivedeni nějací muži mezi vámi a já se je pokusím napojit trochou vody, ale oni budou silou odtaženi pryč a já řeknu: „Ó Pane, mí společníci!“ Načež mi Všemohoucí řekne: „Ty ani nemáš ponětí, co po tobě vnesli do víry nového.“ ^[1]

Hadís vzpomíná napajedlo, či jezírko (arab. الحوض al-hawd), ze kterého bude Posel Boží صلى الله عليه و سلم podávat vodu svým žíznivým stoupencům a následovníkům v den, kdy zavládne nesnesitelné vedro a všespalující žízeň. Podobné jezírko obdrží v Soudný Den každý z proroků, kromě proroka Sáliha عليه السلام, který ho obdržel již na tomto světě v podobě vemene jeho zázračné velbloudice, kterou mu Alláh poslal jako zázrak i zkoušku pro jeho nevěřící a nevděčný lid zároveň. ^[2] Z tohoto jezírka budou v Soudný Den štědře napojeni spravedliví a správně vedení, kteří se ubírali po cestě jím vytýčené a následovali jeho Sunnu, všechny ostatní podle mnoha dalších podání sám Prorok صلى الله عليه و سلم odežene, podobně jako majitel napajedla od něj odhání cizí velbloudy. ^[3]

Sámura ibn Džundub رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إن لكل نبي حوضا، وإنهم يتباهون أيهم أكثر واردة، وإني أرجو الله أن أكون أكثرهم واردة

„Každý prorok bude mít své napajedlo. Budou se předhánět počtem svých následovníků. A já doufám, že budu mít následovníků nejvíce.“ ^[4]

Anas ibn Málik رضي الله عنه uvedl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم popsal své jezírko či napajedlo, které mu bylo darováno, takto:

إِنَّ قَدْرَ حَوْضِي كَمَا بَيْنَ أَيْلَةَ وَصَنْعَاءَ مِنَ الْيَمَنِ، وَإِنَّ فِيهِ مِنَ الأَبَارِيقِ كَعَدَدِ نُجُومِ السَّمَاءِ‏

„Velikost mého napajedla je jako vzdálenost mezi Jeruzalémem a San’á v Jemenu, jsou u něj nádoby k pití a je jich jako hvězd na nebi.“ ^[5]

Hanefíjský učenec imám al-‘Izz ibn ‘Abdisselám pravil:

„Hadísy, které hovoří o jezírku dosahují stupně tewáturu,^[6] traduje je více než třicet jednotlivých sahábů. Výčet těchto hadísů podává Ibn Kesír v díle al-Bidájetu n-nihája.” ^[7]

Toto napajedlo spojuje s pramenem الكوثر al-Kewser zmíněným v Koránu, který se má do něho vlévat. Následně praví:

„Hawd se bude nacházet na prostranstvích před mostem صراط Sirát, protože někteří od něho budou odehnáni a bude jim zabráněno v přístupu k němu. To jsou ti, kteří odpadli od pravé víry. Tito přes Sirát nepřejdou.“ ^[8]

Dále hovoří o jeho popisu:

„Z uvedených hadísů popisujících Hawd můžeme uzavřít, že je obrovský, že je to obrovská nádrž napájená z rajského pramene al-Kewser, bělejšího než mléko, chladivějšího, než led, sladšího než med, voňavějšího než mošus, která je přeširoká a je stejně široká jako dlouhá. Z jednoho jejího konce na druhý to trvá měsíc cesty. V některých hadísech se objevuje, že čím víc se z této nádrže bude pít, tím více se bude rozšiřovat. V ní roste mošus, malé perly a zlaté proutí, dávající plody v barvách drahokamů. V některých podáních se uvádí, že takovou nádrž má každý prorok a že nádrž našeho Proroka صلى الله عليه و سلم je největší, nejsladší a přijde k ní nejvíce lidí. Nechť nás Alláh ze Svého dobrodiní poctí tím, že budeme jedněmi z nich.

Učenec Abú ‘Abdilláh al-Kurtubí v díle at-Tezkira uvádí, že existuje neshoda ohledně toho, kde se bude napajedlo nacházet, zda před Sirátem a Váhou skutků (arab. الميزان al-mízán) či až za ní. Abu l-Hasan al-Kubejsí praví: „Správným názorem je, že Hawd bude před ní.“ ^[9]

Al-Izz s odvoláním na al-Kurtubího a al-Kubejsího dodává:

„Nemysli si, že se nachází na této zemi. Nachází se však na zemi proměněné, tedy bílé jako stříbro, na které nebyla prolévána krev a na které nikdy nikomu nebyla učiněna žádná křivda. Tato země se objeví proto, aby na ni sestoupil Všemocný, aby vynesl konečný rozsudek.“ ^[10]

Věz, že praví věřící jsou ti, kteří dostáli Božích nařízení, zachovávají je a chápou je správným způsobem, tak, jak byla zjevena a jak byla chápána vždy, od prvopočátku.

Vznešený Alláh pravil:

الَّذِينَ آتَيْنَاهُمُ الْكِتَابَ يَتْلُونَهُ حَقَّ تِلَاوَتِهِ أُولَـٰئِكَ يُؤْمِنُونَ بِهِ ۗ وَمَن يَكْفُرْ بِهِ فَأُولَـٰئِكَ هُمُ الْخَاسِرُونَ

Ti, jimž jsme dali Písmo a kteří je čtou způsobem pravdivým, ti v ně uvěřili, zatímco ti, kdož v ně nevěří, ti ztrátu utrpí. (Bekara: 121)

Ibnu l-Kajjim uvádí, že Ibn Mes’úd رضي الله عنه tato slova vysvětlil: „Oni povolují to, co i Písmo povoluje a zakazují to, co i ono zakazuje. Čtou je přesně tak, jak bylo zjeveno a nehazují v něm jednotlivá slova z jejich míst.“ ^[11] Tj. nepřekrucují jeho význam.

Vznešený Alláh také pravil:

وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى اللَّـهُ وَرَسُولُهُ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ الْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ ۗ وَمَن يَعْصِ اللَّـهَ وَرَسُولَهُ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَالًا مُّبِينًا

A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb:36)

Jistý muž se zeptal Abú Bekra ibnu l-‘Ajjáše, kdo je následovníkem Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Odpověděl: „Ten, který, když jsou vyvraceny tužby (tj. inovace a blud) nebrání je a na ničem z nich fanaticky nelpí.“ ^[12]

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:

„Proto je jasné, že vítězící skupinou jsou následovníci hadísů a Sunny, kteří nemají žádného vůdce, kterého by slepě následovali – a jen Proroka صلى الله عليه و سلم následují.“ ^[13]

Šejch Sálih al-Fewzán pravil:

„Pokud si přeješ napít se z této nádrže, pak buď poslušným vůči Alláhu i Jeho Poslu, neboť ten, kdo hlásá, že náleží k ummě Muhammeda, ale neposlouchá ho, neplní jeho příkazy a nedrží se Prorokova přístupu k Nábožensví (arab. منهاج minhádž), tomu nebude k užitku, že používal jména islámu a naopak bude mu zabráněno napít se z nádrže v den, kdy budou lidé nejžíznivější. A před tím se utíkáme k Alláhu.

Proto nechť ten, který si přeje napít se z této nádrže, dodržuje Sunnu – a to není tak snadné, protože to s sebou nese zkoušky a pokušení, přijdou lidé, kteří tě budou ostouzet, škodit ti a hanobit tě. Budou říkat: „Tento člověk je extremista a nadutec,“ možná se dokonce ani nespokojí jen se slovy, možná tě zabijí, možná tě zbijí, možná tě uvězní.

Ale ty, pokud chceš být v bezpečí a pokud se chceš napít z tohoto napajedla, buď trpělivý. Vytrvale následuj Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم až do chvíle, kdy se s ním u jeho napajedla potkáš.“ ^[14]

Také pravil:

„Kdokoli se zaměstná skutkem, který není v souladu se Sunnou, toto mu bude odmítnuto. Čin nebude přijat, dokud nejsou splněny dvě podmínky – upřímný úmysl pouze pro Alláha a následování Proroka.“ ^[15]

Věz tedy, že tím, co brání v přístupu k tomuto napajedlu jsou věci nově vymyšlené – inovace lidmi vnesené do Božího náboženství, stojící v příkřé opozici k Sunně.

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja proto pravil:

„Celé náboženství islámu tkví v uctívání výhradně pouze Alláha a zároveň v neuctívání ho cestou inovace.“ ^[16]

Také pravil:

„Inovace je prazákladem nevíry.“ ^[17]

Inovace (arab. بدعة bid’a) je takto odmítána na základě slov Božích:

الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا

Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. (Máida: 3)

a na základě slov Posla Božího صلى الله عليه و سلم:

وَشَرُّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلُّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ

„A nejhorší věci jsou nově vnesené a každá nově vnesená věc je inovací.“ ^[18]

Tedy co nebylo součástí náboženství islámu v okamžiku smrti Posla Božího صلى الله عليه و سلم, není jeho součástí ani dnes, byť by to bylo praktikou či přesvědčením, které sdílí většina muslimů.

Ibn Tejmíjja definoval tuto nebezpečnou a odmítanou inovaci jako „cokoli, co je v rozporu s Koránem, Sunnou a konsensem zbožných předků v náboženském přesvědčení nebo činu,“ ^[19] či „cokoli, co není uzákoněno Alláhem či Jeho Poslem.“ ^[20]

Ibn Redžeb definoval inovaci jako „cokoli nově vneseného do náboženství, co postrádá základ v šarí’y a co není podloženo důklazem.“ ^[21]

Aš-Šátibí definoval inovaci jako „nově vymyšlené způsoby v náboženství a uctívání Alláha, které jsou navenek obdobou šarí’y, ale postrádají její uměřenost a akurátnost.“ ^[22]

Šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín definoval inovaci jako: „uctívání Alláha pomocí něčeho, co neuzákonil.“ ^[23]

Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb al-Wessábí definoval inovaci jako „jakékoli přesvědčení, nebo čin, který je do náboženství nově přimyslen po smrti Posla Božího صلى الله عليه و سلم a vykonáván s úmyslem uctívat Alláha a přibližovat se k němu a zároveň není podložen žádným důkazem ani z Knihy Boží (Koránu) ani ze Sunny a ani z činů zbožných předků.“ ^[24]

Šejch Sálih ibn ‘Abdil‘azíz Álu š-Šejch definoval inovaci jako: „cokoli nově vneseného do náboženství, ale není to jeho součástí, ať už jde o slova, činy, přesvědčení nebo něco jiného.“ ^[25]

Šejch ‘Ubejd al-Džábirí pravil:

„Tomu, kdo se dopouští inovace, je řečeno: „Věříš tedy, že Alláh učinil Své náboženství dokonalým ve Své Knize a v Sunně Svého Posla?“ Pokud by řekl ne, dopustil by se nevíry a pokud by řekl ano, potom je mu řečeno: „Je tento tvůj skutek nějak podložen Koránem nebo Sunnou?“ Tedy není ti dovoleno nic jiné, nežli tento skutek opustit a pokud ho neopustíš, pak se staneš zbloudilým inovátorem a nikoli dobro konajícím.“ ^[26]

Šejch ‘Abdurrahmán ibn Násir as-Sa’dí rozdělil inovace na dvě kategorie, když napsal:

„Inovací je to, co odporuje Sunně a toto je možno rozdělit do dvou typů:

1. Inovace týkající se věrouky.

To znamená věřit v něco jiného, než v to, o čem nás zpravili Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم. A toto je zmíněno v jeho slovech:

و إن هذه الملة ستفترق على ثلاث و سبعين ،كلها في الجنة إلا واحدة

„A vskutku tato obec se rozdělí na 73 frakcí a všechny jsou v ohni kromě jediné, která bude v Ráji.“ Sahábové se následně otázali Posla Božího صلى الله عليه و سلم, kterou má na mysli a on odpověděl:

ما أنا عليه وأصحابي

„Ti, kteří jsou na tom, na čem jsem já a mí společníci.“ ^[27]

Tedy kdokoli odpovídá tomuto popisu, je pravým následovníkem Sunny a kdokoli patří ke zbývajícím sektám, ten je inovátorem – a každá inovace je bludem – avšak inovace se mezi sebou liší co do závažnosti odchýlení se od Sunny.

2. Inovace týkající se činů.

To znamená uctívat Alláha způsobem jiným, než je ten, který nařídil Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم, nebo zakazuje něco co Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم povolili. Kdokoli potom uctívá Alláha jinak, než Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم předepsali, nebo zakazuje to, co Zákonodárce nezakázal, je inovátorem.“ ^[28]

Příkladem velmi rozšířených inovací v přesvědčení je vysvětlování Božích atributů, popírání víry, že Alláh se vznesl na Svůj Trůn, anebo přehnané velebení určitých postav rané historie této ummy.

Příkladem velmi rozšířených inovací v činu je pronášení úmyslu při modlitbě slovy, otírání tváře po odříkání du’á, společný zikr nebo zvláštní oslavy Prorokových صلى الله عليه و سلم narozenin.

Důležité je mít na paměti, že ne každý, kdo se inovace dopustí, je ihned automaticky inovátorem a že inovace týkající se věrouky je neporovnatelně závažnějším proviněním, nežli inovace týkající se pouhého činu.

Naši zbožní předkové inovace všeobecně a obzvláště a o to více pak ty, které se týkají věrouky, odvrhovali, o čemž svědčí velké množství podání.

‘Alí ibn Abí Tálib pravil: „Nejlepší jsou důležité záležitosti a nejhorší jsou záležitosti nově vnesené. A každá nově vnesená věc je inovací, každý, kdo vnese něco nového, je inovátorem. A ten, kdo vnáší něco nového, je zbloudilým. A žádný inovátor nezavede inovaci, aniž by neopustil Sunnu.” ^[29]

Ibn Omar رضي الله عنه pravil: „Každá inovace je bludem, dokonce i kdyby ji lidé spatřovali jako něco dobrého.“ ^[30] Také řekl: „Lidé se nepřestanou ubírat po přímé a správné cestě, dokud budou následovat šlépěje Prorokovy.“ ^[31]

Od Abú d-Dardá رضي الله عنه se uvádí podobná slova. ^[32]

Ibn ‘Abbás رضي الله عنه pravil: „Věru nejvíce opovrhovanou věcí u Alláha jsou inovace.” ^[33]

Osmán ibn Hádir požádal Ibn ‘Abbáse o radu a on mu řekl: „Na tobě je ubírat se přímou cestou, následovat to prvotní a nepřimýšlet nic nového.“ ^[34] Ibn ‘Abbás vysvětlil Boží slova:

يَوْمَ تَبْيَضُّ وُجُوهٌ وَتَسْوَدُّ وُجُوهٌ

dne, kdy rozjasní se tváře některé, zatímco jiné se zachmuří (Áli ‘Imrán: 106) takto: „Ti, jejichž tváře budou rozjasněny, jsou následovníky Sunny a společenství muslimů a lidmi nauky, zatímco ti, jejicž tváře se zachmuří, jsou následovníky inovace a bludu.“ ^[35]

Huzejfa ibnu l-Jemán رضي الله عنه pravil: „Žádný skutek uctívání, který nepraktikovali společníci Muhammeda صلى الله عليه و سلم, nečiňte ani vy, protože ti první nezanechali nic těm posledním. Proto se bojte Alláha, ó vy, kteří recitujete Korán, a následujte cestu těch před vámi.“ ^[36]

Abú Idrís al-Chawlání pravil: „Raději bych viděl v mešitě požár, který bych nedokázal uhasit, nežli bych v ní uviděl inovaci, jejíž šíření bych nebyl schopen zastavit.“ ^[37]

Al-Awzá’í to zdůvodnil takto: „Kdyby učenci neodsoudili inovaci a nevarovali před ní, stala by se zažitou zvyklostí!“ ^[38]

Aš-Šáfi’í pravil: „Když člověk stane před Alláhem s jakýmkoli hříchem mimo širk, je to pro něj lepší, nežli před Ním stanout s jakýmkoli inovovaným přesvědčením!“ ^[39]

Imám Ahmed pravil: „Mějte se na pozoru před těmi záležitostmi, ve kterých nemáte předchůdce.“ Ibn Hadžer k tomu dodal:

„Šťasten je ten, kdo se pevně drží toho, na čem byli zbožní předkové, a vyhýbá se tomu, co bylo nově vneseno pozdějšími generacemi.“ ^[40]

Imám al-Berbehárí pravil:

„Mějte se na pozoru před inovací byť i malou, neboť ta vyroste, až se stane velkou. A toto je případ všech inovací vnesených do této ummy. Začaly jako malé, velmi podobné pravdě, díky čemuž do nich upadli ti, kteří do nich upadli, oklamáni jimi a neschopni je opustit. Ony pak dále rostly, až se staly náboženstvími, která lidé následovali a tím se odchýlili od přímé cesty a opustili islám.“ ^[41]

Abú Muzaffer as-Semání pravil:

„Věru nám bylo přikázáno následovat a bylo nám to doporučeno. A byly nám zakázány inovace a přikázáno nám odvrhovat je. Znamením následovníků Sunny je jejich následování zbožných předků a odvrhování všech inovací a věcí nově vnesených.“ ^[42]

Zbožní předkové říkávali: „Inovace jsou odvozeninami nevíry a samy k ní i postupně vedou.“ ^[43]

Al-Berbehárí to vysvětluje takto:

„Mějte se na pozoru i před těmi nejmenšími nově vnesenými záležitostmi, neboť ty malé narůstají natolik, až se stanou velkými. To se děje s každou inovací vnesenou mezi tuto ummu. Na začátku bývá malá a vypadá jako pravda. Potom je jí oklamán ten, kdo do ní upadne, natolik, že z ní nedokáže uniknout. Následně se zvětšuje, až se stává novým prvkem náboženství, novým způsobem uctívání. Tak se začne protiřečit přímé cestě a nakonec dojde až k opuštění lůna islámu.“ ^[44]

Ibn Kesír shrnuje:

„Ahlu s-sunna we l-džemá’a tvrdí ohledem každého činu nebo slov, které nejsou doloženy od sahábů a konstituují inovaci, že pokud by v nich bylo něco dobra, oni by nás v tom předešli. Neboť oni nevynechali jedinou příležitost ke konání dobra, aniž by k tomuto dobru nepospíchali.“ ^[45]

Vnitřní prázdnotu inovací popisuje Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja:

„Kdo koná bez upřímného úmyslu a bez následování Božího posla je jako cestující s ponožkami plnými písku, které jej táhnou k zemi a nejsou mu nijak ku prospěchu.“ ^[46]

Na jiném místě říká:

„Pokud by se inovace skládala jen ze lži, potom by nikdy nebyla přijata a každý by pospíchal k tomu, aby ji odsoudil a vyvrátil. A pokud by se skládala jen z pravdy, potom by nikdy nebyla inovací, ale byla by v souladu se Sunnou. Avšak inovace obsahuje obojí – jak pravdu tak i lži, je to lež obalená pravdou!“ ^[47]

Důvod odsouzení inovací je podle šejcha Ibn ‘Usejmína následující:

„Inovace jsou ve skutečnosti nepřímým útokem na Šarí’u, protože implikují, že Šarí’a je nekompletní a je potřeba inovativních vylepšení, hledání ještě lepších způsobů uctívání, kterými se podle tvrzení inovátorů získává přízeň Boží.“ ^[48]

Na nás tedy je převzít toto náboženství tak, jak jsme ho obdrželi a nepřimýšlet do něj něco nového. Následujme bezpečnou cestu do Ráje, cestu těch, kteří do něho vešli již před námi, o kterých Alláh zjevil:

وَالسَّابِقُونَ الْأَوَّلُونَ مِنَ الْمُهَاجِرِينَ وَالْأَنصَارِ وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُم بِإِحْسَانٍ رَّضِيَ اللَّـهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي تَحْتَهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ۚ ذَٰلِكَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ

A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný. (Tewba: 100)

_____________________________________________________________________

[1] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7049; a Muslim v Sahíhu, hadísy č. 1796 a 2297.

[2] Tak uvádí al-Berbehárí v Šerhu s-Sunna, bod č. 20, nicméně podání o tom jsou neautentická.

[3] Zaznamenal např. Muslim v Sahíhu, hadís č. 2302.

[4] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 6881 a další, jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1589.

[5] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6580; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2303, s dodatkem „nádoby ze zlata a stříbra“.

[6] Tj. takového stupně autenticity, který prakticky vyvrací jakoukoli možnost chyby či konspirace.

[7] Viz Šerhu ‘akídeti t-taháwíjja, 1/195.

[8] Viz Ibid., 1/296.

[9] Viz Ibid., 1/297-298.

[10] Viz Ibid., 1/298.

[11] Viz Bedái’u t-tefsíri limá fesserehu l-imámu Ibnu l-Kajjim, 1/144.

[12] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, 1/72, podání č. 53. Uvádí jej také al-Ádžurrí v aš-Šarí’a, podání č. 2058.

[13] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 3/347-348.

[14] Viz Šerhu d-durrati l-mudíjja fí ‘akdi ahli l-firkati l-‘ardíja, str. 190.

[15] Viz Šerhu s-sunna, str. 330.

[16] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/585.

[17] Viz Ibid., 10/565.

[18] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 867, jako část delšího hadísu od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه.

[19] Viz Ibid., 18/346.

[20] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 4/107.

[21] Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u ‘ulúmi we l-hikem, str. 265.

[22] Zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisám, 1/37.

[23] Viz al-Medžmú’ u s-semínu min fetáwá, 1/291.

[24] Viz Šerhu l-džedíd, ‘ala l-kawli l-mufídi fí adilleti t-tewhíd, str. 348-389.