Abú l-Dže’d ad-Damrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ تَرَكَ ثَلاَثَ جُمَعٍ تَهَاوُنًا بِهَا طَبَعَ اللَّهُ عَلَى قَلْبِهِ .
„Kdokoli z důvodu lhostejnosti zanechá třech pátků (tj. pátečních modliteb), tomu Alláh zapečetí jeho srdce.“ [1]
Abú l-Dže’d ad-Damrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ تَرَكَ ثَلاَثَ جُمَعٍ تَهَاوُنًا بِهَا طَبَعَ اللَّهُ عَلَى قَلْبِهِ .
„Kdokoli z důvodu lhostejnosti zanechá třech pátků (tj. pátečních modliteb), tomu Alláh zapečetí jeho srdce.“ [1]
Podle jiné verze řekl:
مَنْ تَرَكَ الْجُمُعَةَ ثَلاَثَ مَرَّاتٍ تَهَاوُنًا بِهَا.
„Kdokoli z důvodu lhostejnosti třikrát zanechá pátku …“ [2]
Ve verzi Džábira ibn ‘Abdilláha stojí:
… مِنْ غَيْرِ ضَرُورَةٍ …
„…aniž mu v tom brání nějaká nezbytnost …“ [3]
Hadís je uváděn i v merfú’ verzi ve znění:
…مِنْ غَيْرِ عُذْرٍ وَلاَ عِلَّةٍ…
„…bez omluvy či nikoli kvůli nemoci …“ [4]
Vypravěčem našeho předmětného hadísu je Abú Dža’d ad-Damrí, jehož jméno není zcela jasné – podle Dža’fera znělo ‘Amr ibn Bekr. Někteří uvádí jeho jméno jako Chalífa. Abú Hátim ibn Hibbán uvádí jeho jméno jako al-Adra’. Abú ‘Ísá ad-Tirmizí uzavírá, že jeho jméno neznal ani jeho učitel a imám celé ummy v oboru hadísů, Muhammed ibn Ismá’íl al-Buchárí. Abú Ahmed al-‘Askerí ho v díle as-Sahába jmenuje jako Abu l-Dže’da ibn Hannádu ibnu l-Merdáda ibn ‘Abdi Ka’b ibn Damra ibn Bekr ibn ‘Abdilmenát. Pocházel z kmene Benú Damra ibn Bekr ibn ‘Abdulmenát ibn Kinána a sídlili v osadě Benú Damra v Medíně. Podle Ibn Sa’da vedl svůj lid při osvobození Mekky. Podle al-Berkího zahynul v bitvě velblouda, kdy padl po ‘Áišině رضي الله عنها boku. Al-Beghawí souhlasí, že patřil k medínským muslimům a k Ibn Sa’dově údaji doplňuje, že jej samotný Prorok صلى الله عليه وسلم pověřil, aby ze svého lidu shromáždil vojenský oddíl za účelem účasti na operaci osvobození Mekky. Navíc byl jmenován velitelem svého kmene i v bitvě u Tebúku.
Al-Buchárí uvádí, že toto je jediný hadís, který se od něj uvádí. Ibn Chuzejma, Ibn Hibbán a další jej uvádí jako sahíh.
Al-Menáwí v komentáři tohoto hadísu uvádí:
„Alláh zapečetí jeho srdce znamená, že Alláh jej zapečetí, pokryje a zabrání srdci, aby mělo užitek z Jeho dobrotivosti. Umístí do něj ignoranci, chlad a zatvrzelost, anebo jej změní na srdce pokrytce.“ [5]
Ibn Tejmíja pravil:
„Je autenticky doloženo od Proroka صلى الله عليه وسلم že řekl, že komukoli, kdo se třikrát nezúčastní pátečních modliteb z důvodu vlastní lhostejnosti bez jakékoli další omluvy, Alláh zapečetí jeho srdce.
Pokud bude zapečetěno srdce někoho, kdo se třikrát nezúčastní pátečních modliteb, byť se dotyčný pomodlí polední modlitbu (arab. الظهر az-zuhr), co potom tací, kteří se nemodlí ani polední, ani páteční modlitby, ani modlitby povinné, ani modlitby dobrovolné navíc?“ [6]
As-Sujútí vysvětlil tento hadís takto:
„Je možné, že se slovy „z důvodu lhostejnosti“ myslí lhostejnost vůči faktu, že jde o povinnost, nikoli z důvodu zesměšňování obřadu páteční modlitby, protože zesměšňování Alláhem stanovené povinnosti je aktem nevíry (arab. الكفر al-kufr).
Významem slov „Alláh zapečetí jeho srdce“ je, že Alláh umístí na srdce pečeť, která srdci zabrání v získávání toho, co je dobré.
Al-‘Irákí vysvětlil pojem „lhostejnost“ v tomto kontextě jako neúčast na obřadu páteční modlitby bez řádného důvodu a zapečetění srdce jako to, že se takové srdce stane srdcem pokryteckým.
Abu l-Baká vysvětlil zapečetění srdce Alláhem takto: „Zapečetí ho, překryje ho a zabrání mu v tom, aby bylo dobré.“ [7]
Al-‘Azímábádí pravil:
„At-Tajbí vysvětlil formulaci „z důvodu lhostejnosti“ jako „nedbát na povinnost pátku“ a Ibn Málik jako „být laxní vůči ní z důvodu lhostejnosti a nikoli v případě, že dotyčný má platnou omluvu.“ „Alláh zapečetí jeho srdce“ pak znamená, že zamezí, aby se do jeho srdce dostalo cokoli dobrého a také bylo řečeno, že se tímto dotyčný stane jedním z pokrytců.“ [8]
Al-Mubárekfúrí poskytl toto vysvětlení:
„Aš-Šewkání smýšlí, že je množné, že se tím myslí nepřijít na tři páteční modlitby vůbec, ať už se tak stane třikrát po sobě či ve třech různých navzájem oddělených příležitostech, byť by člověk zanechal páteční modlitbu jen jedinkrát za rok. Potom, co se tak stane potřetí, Alláh umístí na jeho srdce pečeť a to je zjevným významem tohoto hadísu. Je také možné, že se jedná o tři pátky po sobě, jako v podání od Anase رضي الله عنه zaznamenaném ad-Dejlemím v Musnedu l-Firdews, protože dopouštět se nějakého hříchu setrvale ukazuje na to, že dotyčný hříšník se o to, že spáchal hřích, nijak nestará.
Osobně se domnívám, že druhá možnost, tedy vynechání třech pátečních modliteb po sobě, je tou správnější možností, díky tomu, že nauka islámsko-právních základů (arab. الأصول al-usúl) naznačuje, že nijak nespecifikovaný důkaz bývá specifikován důkazem specifikujícím. A takovým je právě hadís od Anase, podpořený podáním zaznamenaným od Abú Ja’lá s řetězcem vypravěčů splňujícím kritéria Sahíhů al-Buchárího a Muslimova, na autoritu ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنه:
من ترك الجمعة ثلاث جمع متواليات فقد نبذ الإسلام ورا
ء ظهره .
„Kdokoli vynechá tři pátky po sobě, ten odhodil svůj islám za svá záda.“ [9] “ [10]
‘Abdulmuhsin al-‘Abbád poskytl následující komentář:
„Abú Dáwúd as-Sidžistání uvádí tento hadís v kapitole O závažnosti vynechání páteční modlitby, čímž měl na mysli, že vynechat páteční modlitbu je závažný problém, který není možno brát na lehkou váhu, neboť existují velmi vážné hrozby v souvislosti s takovým konáním. Proto nelze, aby se muslim vůči páteční modlitbě choval lhostejně a byl vůči této povinnosti nedbalým. Jedině pokud si toho bude vědom, vyhne se hrozbě formulované Poslem Božím صلى الله عليه وسلم v jeho slovech:
مَنْ تَرَكَ ثَلاَثَ جُمَعٍ تَهَاوُنًا بِهَا طَبَعَ اللَّهُ عَلَى قَلْبِهِ .
„Kdokoli vynechá tři páteční modlitby z důvodu své lhostejnosti, tomu Alláh zapečetí jeho srdce.“
To znamená, že pokud někdo nechodí na páteční modlitbu a namísto toho se modlí buď sám anebo společně s jinými modlitbu polední. Posel Boží صلى الله عليه وسلم nás zpravil o tom, že kdokoli takový hřích bude opakovat, tomu Alláh zapečetí jeho srdce, takže dotyčný nikdy nebude moci pojmout Boží vedení a dobro do jeho srdce nedosáhne. Toto postačuje pro vykreslení nebezpečnosti takového jednání, že jde o něco, co není dovoleno a že je povinností každého muslimského muže svědomitě se účastnit pátečních modlitebních shromáždění a nijak je nezanedbávat, aby člověk sám sebe neumístil do pozice, kdy se na něj bude vztahovat tato Prorokem صلى الله عليه وسلم vyřčená hrozba.
Podání podobné tomuto hadísu bylo zaznamenáno i v Muslimově sbírce Sahíh, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم během kázání stojíce na své kazatelně říká:
لَيَنْتَهِيَنَّ أَقْوَامٌ عَنْ وَدْعِهِمُ الْجُمُعَاتِ أَوْ لَيَخْتِمَنَّ اللَّهُ عَلَى قُلُوبِهِمْ ثُمَّ لَيَكُونُنَّ مِنَ الْغَافِلِينَ
„Pokud by někteří lidé kvůli své nedbalosti chyběli na společné páteční modlitbě, Alláh by zapečetil jejich srdce a oni by se zajisté staly lhostejnými.“ [11]
A toto vše ukazuje na závažnost nechození na páteční modlitby.“ [12]
____________________________________________________________
[1] Zaznamenal Abú Dáwud v Sunenu, hadís č. 1052; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1378; . Jako sahíh jej ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6143.
[2] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 500, jako hasan s poznámkou, že totéž se uvádí i od Ibn Omara, Ibn ‘Abbáse, Semurry a dalších رضي الله عنهم أجمعين ; dále jej zaznamenal i Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1179.
[3] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1379; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1180.
[4] Tak ho uvádí Málik v Muwatta´u, hadís č. 245, od Safwána ibn Sulejma s tím, že Safwán dodal: „Nevím už, zda to říkal přímo i sám Prorok صلى الله عليه وسلم.“
[5] Viz Fejdu l-Kadír, 6/133.
[6] Viz al-Fetáwa l-Kubrá, 1/189.
[7] Viz Hášijetu s-Sujútí ‘alá Suneni n-Nesáí, 2/425.
[8] Viz ‘Awnu l-ma’búd, 3/265.
[9] Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, 2/719. Al-Albání k tomuto podání poznamenal: „Řetězec vypravěčů tohoto podání je autentický podle al-Munzirího v at-Terghíbu we t-terhíb, 1/261 a jeho vypravěči splňují kritéria al-Buchárího a Muslima s výjimkou Sufjána ibn Habíba, který je sice také spolehlivý, ale nikoli podle al-Buchárího a Muslimových podmínek. Al-Buchárí ho také zaznamenal ve svém díle al-Adebu l-mufred.“
[10] Viz Mir’átu l-mefátíh, 4/446.
[11] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 865 na autoritu Ibn Omara a Abú Hurejry رضي الله عنهم.
[12] Viz Šerhu Suneni Abí Dáwúd, 6/257.