Když se věřící svěřuje s těžkostmi jen Alláhu

„Když si věřící stěžuje jen Alláhu, je očištěn od (malých) hříchů tak, jako se železo čistí od nečistot dmýcháním.“[1]

 

Věřící ví, že jedině Alláh سبحانه و تعالى je Tím, kdo mu může pomoci z jeho těžkosti a ulehčit mu, ať už jde o utrpení kvůli tomu, co jej postihlo, nebo kvůli pokušení, do kterého upadl apod., nezatěžuje se svými problémy své druhy mezi stvořeními, ale přijme Boží rozhodnutí a je vůči němu trpěliví. Stěžuje si jen vůči Alláhu, tj. prosí ho o ulehčení, Toho, Který slyší i vidí vše,  a Který Jediný je Schopen ulehčit v těžkosti. Takový přístup svědčí o síle víry dotyčného jedince, který si nestěžuje druhým, ale svěřuje se jedině Tomu, Který určil osud i důvod problému, na který si stěžuje.

 

Podobně i prorok Júsuf عليه السلام směřoval své prosby v nouzi k Alláhu a pravil:

Řekl: „Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte. (Júsuf: 86)

 

Nebo jako když po své hořké zkušenosti z Ta´ífu Prorok صلى الله عليه وسلم pravil:

„Ó Alláhu, stěžuji si Ti na svou slabost …“

 

A Alláh سبحانه و تعالى také zmínil, jak si Alláhu postěžovala Chawlah bint Sa’laba:

Bůh již slyšel řeč oné, která se s tebou hádala ohledně manžela svého a stěžovala si u Boha. Bůh slyšel váš rozhovor, vždyť Bůh je věru slyšící, jasnozřivý. (Mudžádila: 1)

 

Zatímco byl její případ vznesen k Proroku صلى الله عليه وسلم, ona stále prokazovala trpělivost a spoléhala se na Alláha. Jedině Jemu si stěžovala a svěřovala se se svou úzkostí, smutkem a starostmi.  Alláh a Jeho Posel rozhodli v její prospěch způsobem, který ukázal cestu i ostatním věčícím – podporovat ochotně lidi tak, aby i oni byli připraveni pomoci dále. Člověk nemá spoléhat na podporu lidí, nýbrž na podporu Alláha Jediného, který jest dostačujícím oporcem.

 

Přirovnání k železu je také velmi výstižné. Podobně jako se roztavené surové železo čistí od strusky na jeho povrchu dmýcháním, až dosahuje kýženého stupně čistoty, se i člověk čistí od svých hříchů tím, že vydrží životní těžkosti a všemožné podoby utrpení. Své stesky si nachává jen pro Alláha a doufá, že jej Alláh vyvede z jeho těžké životní zkoušky.

 

K moudrosti a nezměrnému Božímu požehnání patří i to, že On používá životní těžkosti a zkoušky jako prostředky jak očistit Své služebníky, používá je jako důvod toho, aby jim odpustil. Pose Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

„Muslima nezasáhne nic z nepřízni osudu, ani z těžkosti, ani ze smutku, ani z bolu či nepohody, ani jej trn nebodne, aniž by tím Alláh nemazal jeho pochybení (malé hříchy).“[2] 

 

Když Posel Boží صلى الله عليه وسلم vstoupil k někomu, kdo trpěl vleklou chorobou, říkával:

„Nevadí, (toto je) očištění, dá-li Alláh.“[3]

 

Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

„Zkoužky života věřícího muže, či věřící ženy v něm samém, v jeho dětech, či v jeho majetku neustávají, dokud se nesetká s Alláhem a není na něm žádného prohřešku.“[4] 

 

Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

„Podivuhodný-liž případ věřícího! Alláh nad ním nerozhodne rozhodnutím, aniž by to pro něj nebylo dobrem. Pokud jej zasáhne nepřízeň, strpí se a je to pro něj dobro a pokud jej potká štěstí, je vděčen a je to pro něj dobrem.“[5] 

 

Slova „je to pro něj dobrem” zůstávají v obecné rovině, to znamená, že pro toho, kdo vydrží vždy v každé situaci být trpělivý a vděčný, je určena obrovská, neměřitelná odměna. Také víme, že „největší odměny přicházejí s největšími zkouškami.”[6]

---