Matka věřících Á’iša رضّى الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
Matka věřících Á’iša رضّى الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
إذا اشتكى المؤمن أخلصه من الذنوب كما يخلص الكير خبث الحديد
„Když si věřící stěžuje jen Alláhu, je očištěn od (malých) hříchů tak, jako se železo čistí od nečistot dmýcháním.“[1]
Věřící ví, že jedině Alláh سبحانه و تعالى je Tím, kdo mu může pomoci z jeho těžkosti a ulehčit mu, ať už jde o utrpení kvůli tomu, co jej postihlo, nebo kvůli pokušení, do kterého upadl apod., nezatěžuje se svými problémy své druhy mezi stvořeními, ale přijme Boží rozhodnutí a je vůči němu trpěliví. Stěžuje si jen vůči Alláhu, tj. prosí ho o ulehčení, Toho, Který slyší i vidí vše, a Který Jediný je Schopen ulehčit v těžkosti. Takový přístup svědčí o síle víry dotyčného jedince, který si nestěžuje druhým, ale svěřuje se jedině Tomu, Který určil osud i důvod problému, na který si stěžuje.
Podobně i prorok Júsuf عليه السلام směřoval své prosby v nouzi k Alláhu a pravil:
إِنَّمَا أَشْكُو بَثِّي وَحُزْنِي إِلَى اللَّـهِ
Řekl: „Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte. (Júsuf: 86)
Nebo jako když po své hořké zkušenosti z Ta´ífu Prorok صلى الله عليه وسلم pravil:
اللهم إني أشكو إليك ضعف
„Ó Alláhu, stěžuji si Ti na svou slabost …“
A Alláh سبحانه و تعالى také zmínil, jak si Alláhu postěžovala Chawlah bint Sa’laba:
قَدْ سَمِعَ اللَّـهُ قَوْلَ الَّتِي تُجَادِلُكَ فِي زَوْجِهَا وَتَشْتَكِي إِلَى اللَّـهِ وَاللَّـهُ يَسْمَعُ تَحَاوُرَكُمَا ۚ إِنَّ اللَّـهَ سَمِيعٌ بَصِيرٌ
Bůh již slyšel řeč oné, která se s tebou hádala ohledně manžela svého a stěžovala si u Boha. Bůh slyšel váš rozhovor, vždyť Bůh je věru slyšící, jasnozřivý. (Mudžádila: 1)
Zatímco byl její případ vznesen k Proroku صلى الله عليه وسلم, ona stále prokazovala trpělivost a spoléhala se na Alláha. Jedině Jemu si stěžovala a svěřovala se se svou úzkostí, smutkem a starostmi. Alláh a Jeho Posel rozhodli v její prospěch způsobem, který ukázal cestu i ostatním věčícím – podporovat ochotně lidi tak, aby i oni byli připraveni pomoci dále. Člověk nemá spoléhat na podporu lidí, nýbrž na podporu Alláha Jediného, který jest dostačujícím oporcem.
Přirovnání k železu je také velmi výstižné. Podobně jako se roztavené surové železo čistí od strusky na jeho povrchu dmýcháním, až dosahuje kýženého stupně čistoty, se i člověk čistí od svých hříchů tím, že vydrží životní těžkosti a všemožné podoby utrpení. Své stesky si nachává jen pro Alláha a doufá, že jej Alláh vyvede z jeho těžké životní zkoušky.
K moudrosti a nezměrnému Božímu požehnání patří i to, že On používá životní těžkosti a zkoušky jako prostředky jak očistit Své služebníky, používá je jako důvod toho, aby jim odpustil. Pose Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
ما يصيب المسلم ، من نصب ولا وصب ، ولا هم ولا حزن ولا أذى ولا غم ، حتى الشوكة يشاكها ، إلا كفر الله بها من خطاياه
„Muslima nezasáhne nic z nepřízni osudu, ani z těžkosti, ani ze smutku, ani z bolu či nepohody, ani jej trn nebodne, aniž by tím Alláh nemazal jeho pochybení (malé hříchy).“[2]
Když Posel Boží صلى الله عليه وسلم vstoupil k někomu, kdo trpěl vleklou chorobou, říkával:
لا بأس طهور إن شاء الله
„Nevadí, (toto je) očištění, dá-li Alláh.“[3]
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
ما يزال البلاء بالمؤمن والمؤمنة في نفسه ، وولده ، وماله ، حتى يلقى الله وما عليه خطيئة
„Zkoužky života věřícího muže, či věřící ženy v něm samém, v jeho dětech, či v jeho majetku neustávají, dokud se nesetká s Alláhem a není na něm žádného prohřešku.“[4]
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
عجبا لأمر المؤمن لا يقضي الله له قضاء إلا كان خيرا له : إن أصابته ضراء صبر فكان خيرا له ، وإن أصابته سراء شكر فكان خيرا له
„Podivuhodný-liž případ věřícího! Alláh nad ním nerozhodne rozhodnutím, aniž by to pro něj nebylo dobrem. Pokud jej zasáhne nepřízeň, strpí se a je to pro něj dobro a pokud jej potká štěstí, je vděčen a je to pro něj dobrem.“[5]
Slova „je to pro něj dobrem” zůstávají v obecné rovině, to znamená, že pro toho, kdo vydrží vždy v každé situaci být trpělivý a vděčný, je určena obrovská, neměřitelná odměna. Také víme, že „největší odměny přicházejí s největšími zkouškami.”[6]
Nechť nás Alláh stále pevně vede cestou Tewhídu a dá nám se na Něho více spoléhat. Ámín!
[1] Zaznamenali Ibn Hibbán, č. 695; a al-Buchárí v Adabu l-Mufrad. Jako sahíh jej ocenil al-Hajsemí al-Makki and al-Albani (see ‘Saheeh al-Jaami’, 344 and ‘Silsilat as-Saheehah’, 1257
[2] Sahíhu l-Buchárí, č. 5641.
[3] Sahíhu l-Buchárí, č. 3616.
[4] Sunenu t-Tirmízí, č. 2399. Oceněn jako sahíh v Silsilatu s-Sahíhah, č. 2280.
[5] Sahíh Muslim, č. 2999.
[6] Viz Sunenu t-Tirmízí, č. 2396.