Koránské archetypální postavy a jejich úloha v Koránských vyprávěních

Touto rozmanitostí Korán učí, že existuje množství světů jiných a odlišných, než je svět lidí:

Není zvířete pozemského ani ptáka na křídlech létajícího, aby netvořili společenství podobné vašim. A nezanedbali jsme v Písmu ničeho; a nakonec u Pána svého budete shromážděni. (An’ám:38)

 

V Koránu vystupují univerzální koránské postavy, užívané jak k ohromení současníků Zjevení, nebo pro útěchu Proroka a věřících, tak i jako jisté archetypy a plánovité symboly jistého druhu přístupu, reakce a uvažování. Máme zde postavy proroků, vládců, dobrých i zlých lidí a každý je nejen figurou příběhu, ale i symbolem své role a charakteristické psychologie zároveň. Adam je příkladem Člověka ve všech jeho univerzálních vlastnostech, Músá je obrazem národního vůdce, bojujícího za přežití a úspěch svého lidu, Ibráhím vzorem jemnosti a mírnosti vůči příkořím, kterým jej vystavují nepřátelé z řad nejbližších, Júsuf je příkladem moudrého a cílevědomého muže, propůjčujícího své schopnosti společnosti jako celku, Sulejmán a Bilkís jsou příklady archetypálního vztahu ženského a mužského pohlaví.

 

Způsob charakterizace koránských postav je nepřímý, sami si jej vyvozujeme z uvažování nad jejich slovy a činy, někdy hraje hlavní roli událost, jejíž hlavní aktér je odsunut do pozadí, jindy jsou myšlenky a ideje od postav jasně odděleny. Podobné metody vypravování nacházíme i v předislámské arabské literatuře, Korán je však velmi kreativně využívá naprosto novým a kvalitativně odlišným způsobem.

 

Ženy v Koránu ponejvíce vzbuzují tužby a city, muži mají naproti tomu tendenci utišovat je na minimum a spět k přísné kázni a sebeovládání. Největšími vzory ctností víry – jemnosti, sebekázně a moudrosti – jsou ovšem proroci.

 

Koránské postavy proroků se od sebe sice liší, ale tyto rozdíly způsobovaly dějinné odlišnosti jejich dob a misí. Ibráhím/Abrahám a Ísá/Ježíš se vzpomínají především jako vzory jemnosti a ušlechtilosti činu, oplácející zlo dobrem, ať už jde o příkoří otce modloslužebníka, trpělivé vykonání oběti vlastního prvorozeného syna, nebo zobrazením něžnosti vůči matce Merjem/Marii, či jeho prosby v Soudný Den ve věci těch, kteří jej lživě učinili božstvem. Músá/Mojžíš a Núh/Noe vystupují jako postavy tvrdší, ostře a razantně vystupující proti nepravostem. Músá zabíjí egyptského otrokáře, hněvá se na modloslužebné Izraelity a oboří se na svého bratra Hárúna/Árona. Núh prosí Alláha, aby zničil nevěřící, kteří plodí jen nevěřící. Ale i Ibráhím vykazuje okamžiky hněvu a Músá okamžiky něžnosti, rozdělení tedy neplatí vždy.

 

Jména koránských postav jsou někdy uváděna a jindy jsou vynechávána. Mezi tím, co se vypráví a tím, jsou-li jména užita, nebo nikoli, je jistá souvislost, tvořící další poetický rys Koránu. Hovoří-li o trestu, který postihl dávné národy, vzpomíná se obyčejně jména těchto národů, ale nevzpomíná jmen proroků, kteří je měli varovat a které oni neuposlechli. Tedy kdekoli tam, kde je hlavní dějovou linkou sama hrůzyplná událost, vykreslená v detailech, nenacházíme jména postav. Podobně i tam, kde je v centru pozornosti důležitý dialog, nejsou uvedena jména.

 

Tak to mu je v příběhu v súře JáSín o městě, kde kamenovali proroky a zbožné:

وَاضْرِبْ لَهُمْ مَثَلا أَصْحَابَ الْقَرْيَةِ إِذْ جَاءَهَا الْمُرْسَلُونَ إِذْ أَرْسَلْنَا إِلَيْهِمُ اثْنَيْنِ فَكَذَّبُوهُمَا فَعَزَّزْنَا بِثَالِثٍ فَقَالُوا إِنَّا إِلَيْكُمْ مُرْسَلُونَ قَالُوا مَا أَنْتُمْ إِلا بَشَرٌ مِثْلُنَا وَمَا أَنْزَلَ الرَّحْمَنُ مِنْ شَيْءٍ إِنْ أَنْتُمْ إِلا تَكْذِبُونَ قَالُوا رَبُّنَا يَعْلَمُ إِنَّا إِلَيْكُمْ لَمُرْسَلُونَ وَمَا عَلَيْنَا إِلا الْبَلاغُ الْمُبِينُ قَالُوا إِنَّا تَطَيَّرْنَا بِكُمْ لَئِنْ لَمْ تَنْتَهُوا لَنَرْجُمَنَّكُمْ وَلَيَمَسَّنَّكُمْ مِنَّا عَذَابٌ أَلِيمٌ قَالُوا طَائِرُكُمْ مَعَكُمْ أَئِنْ ذُكِّرْتُمْ بَلْ أَنْتُمْ قَوْمٌ مُسْرِفُونَ وَجَاءَ مِنْ أَقْصَى الْمَدِينَةِ رَجُلٌ يَسْعَى قَالَ يَا قَوْمِ اتَّبِعُوا الْمُرْسَلِينَ اتَّبِعُوا مَنْ لا يَسْأَلُكُمْ أَجْرًا وَهُمْ مُهْتَدُونَ وَمَا لِيَ لا أَعْبُدُ الَّذِي فَطَرَنِي وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ أَأَتَّخِذُ مِنْ دُونِهِ آلِهَةً إِنْ يُرِدْنِ الرَّحْمَنُ بِضُرٍّ لا تُغْنِ عَنِّي شَفَاعَتُهُمْ شَيْئًا وَلا يُنْقِذُونِ إِنِّي إِذًا لَفِي ضَلالٍ مُبِينٍ إِنِّي آمَنْتُ بِرَبِّكُمْ فَاسْمَعُونِ قِيلَ ادْخُلِ الْجَنَّةَ قَالَ يَا لَيْتَ قَوْمِي يَعْلَمُونَ بِمَا غَفَرَ لِي رَبِّي وَجَعَلَنِي مِنَ الْمُكْرَمِينَ وَمَا أَنْزَلْنَا عَلَى قَوْمِهِ مِنْ بَعْدِهِ مِنْ جُنْدٍ مِنَ السَّمَاءِ وَمَا كُنَّا مُنْزِلِينَ إِنْ كَانَتْ إِلا صَيْحَةً وَاحِدَةً فَإِذَا هُمْ خَامِدُونَ

A uveď jim podobenství o obyvatelích města, k nimž přišli vyslanci Boží: Hle, vyslali jsme k nim dva posly, však za lháře je prohlásili, a tehdy jsme je třetím posílili a oni pravili: „Jsme k vám vysláni.“ I řekli: „Vy jen smrtelníci jste nám podobní a Milosrdný nic neseslal. Vy nejste leč lháři pouzí.“ Odpověděli: „Pán náš ví, že jsme k vám vysláni, a uloženo nám je toliko zřetelné oznámení.“ Řekli: „Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest bolestný.“ Zvolali: „Vaše věštba nechť na vás padne! Kéž byste se vzpamatovali! Však nikoliv, vždyť vy lid jste prostopášný.“ I přiběhl z druhého konce města muž nějaký a zvolal: „Lide můj, následujte vyslance Boží, následujte ty, kdož od vás odměnu žádnou nežádají a správné cesty se přidržují! Proč neměl bych uctívat toho, jenž stvořil mne a k němuž i vy budete navráceni? Vezmu si snad kromě Něho nějaká božstva jiná? Jestliže Milosrdný mi bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic platná a oni mne nezachrání. A byl bych tedy věru v zjevném bloudění. Poslové, já uvěřil jsem v Pána vašeho! A slyšte mne, vy pohani!“ A bylo mu řečeno: „Vejdi do ráje!“ I zvolal: „Kéž by lid můj věděl o tom, že Pán můj mi odpustil a jedním z poctěných mě učinil.“ A po jeho smrti jsme na jeho lid vojsko žádné z nebe neposlali ani žádnou jinou pohromu jsme neseslali a stačilo vykřiknutí jediné, a hle, životy jejich zhasly! (JáSín:13-29)

 

Anebo též zde:

حُنَفَاءَ لِلَّهِ غَيْرَ مُشْرِكِينَ بِهِ وَمَنْ يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَكَأَنَّمَا خَرَّ مِنَ السَّمَاءِ فَتَخْطَفُهُ الطَّيْرُ أَوْ تَهْوِي بِهِ الرِّيحُ فِي مَكَانٍ سَحِيقٍ ذَلِكَ وَمَنْ يُعَظِّمْ شَعَائِرَ اللَّهِ فَإِنَّهَا مِنْ تَقْوَى الْقُلُوبِ لَكُمْ فِيهَا مَنَافِعُ إِلَى أَجَلٍ مُسَمًّى ثُمَّ مَحِلُّهَا إِلَى الْبَيْتِ الْعَتِيقِ وَلِكُلِّ أُمَّةٍ جَعَلْنَا مَنْسَكًا لِيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ عَلَى مَا رَزَقَهُمْ مِنْ بَهِيمَةِ الأنْعَامِ فَإِلَهُكُمْ إِلَهٌ وَاحِدٌ فَلَهُ أَسْلِمُوا وَبَشِّرِ الْمُخْبِتِينَ الَّذِينَ إِذَا ذُكِرَ اللَّهُ وَجِلَتْ قُلُوبُهُمْ وَالصَّابِرِينَ عَلَى مَا أَصَابَهُمْ وَالْمُقِيمِي الصَّلاةِ وَمِمَّا رَزَقْنَاهُمْ يُنْفِقُونَوَالْبُدْنَ جَعَلْنَاهَا لَكُمْ مِنْ شَعَائِرِ اللَّهِ لَكُمْ فِيهَا خَيْرٌ فَاذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ عَلَيْهَا صَوَافَّ فَإِذَا وَجَبَتْ جُنُوبُهَا فَكُلُوا مِنْهَا وَأَطْعِمُوا الْقَانِعَ وَالْمُعْتَرَّ كَذَلِكَ سَخَّرْنَاهَا لَكُمْ لَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ لَنْ يَنَالَ اللَّهَ لُحُومُهَا وَلا دِمَاؤُهَا وَلَكِنْ يَنَالُهُ التَّقْوَى مِنْكُمْ كَذَلِكَ سَخَّرَهَا لَكُمْ لِتُكَبِّرُوا اللَّهَ عَلَى مَا هَدَاكُمْ وَبَشِّرِ الْمُحْسِنِينَ إِنَّ اللَّهَ يُدَافِعُ عَنِ الَّذِينَ آمَنُوا إِنَّ اللَّهَ لا يُحِبُّ كُلَّ خَوَّانٍ كَفُورٍ أُذِنَ لِلَّذِينَ يُقَاتَلُونَ بِأَنَّهُمْ ظُلِمُوا وَإِنَّ اللَّهَ عَلَى نَصْرِهِمْ لَقَدِيرٌالَّذِينَ أُخْرِجُوا مِنْ دِيَارِهِمْ بِغَيْرِ حَقٍّ إِلا أَنْ يَقُولُوا رَبُّنَا اللَّهُ وَلَوْلا دَفْعُ اللَّهِ النَّاسَ بَعْضَهُمْ بِبَعْضٍ لَهُدِّمَتْ صَوَامِعُ وَبِيَعٌ وَصَلَوَاتٌ وَمَسَاجِدُ يُذْكَرُ فِيهَا اسْمُ اللَّهِ كَثِيرًا وَلَيَنْصُرَنَّ اللَّهُ مَنْ يَنْصُرُهُ إِنَّ اللَّهَ لَقَوِيٌّ عَزِيزٌ الَّذِينَ إِنْ مَكَّنَّاهُمْ فِي الأرْضِ أَقَامُوا الصَّلاةَ وَآتَوُا الزَّكَاةَ وَأَمَرُوا بِالْمَعْرُوفِ وَنَهَوْا عَنِ الْمُنْكَرِ وَلِلَّهِ عَاقِبَةُ الأمُورِ

Po nich pak dali jsme vyrůst dalšímu pokolení a vyslali jsme k nim proroka z nich, aby hlásal: „Uctívejte Boha a nemějte božstva jiného kromě Něho. Což nebudete bohabojní?“ A řekli velmoži z lidu jeho, ti, kdož nevěřícími byli a za lež setkání se světem budoucím prohlásili, a ti, které jsme v životě pozemském zámožnými učinili: „Tohle je pouze smrtelník jako vy. On z toho jí, co i vy jíte, a pije z toho, co i vy pijete. Uposlechnete-li smrtelníka vám podobného, tedy zajisté ztrátu utrpíte. Což neslibuje vám, že poté, co zemřete a prachem a kostmi se stanete, z hrobů vyvedeni budete? Jak chybné, jak chybné je to, co je vám slibováno! Není života jiného než tohoto pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy vzkříšeni nebudeme. A je to člověk pouze, jenž o Bohu lež si vymyslil a my mu neuvěříme!“ Zvolal: „Pane můj, pomoz mi za to, že za lháře mne prohlašují!“ Odpověděl: „Za chviličku budou věru mezi těmi, kdož litují.“ A uchvátilo je vzkřiknutí skutečně a učinili jsme je podobnými pěně. Pryč s lidem nespravedlivým! (Mu´minún:31-41)

 

Podle vykladačů Koránu je cílem takových vynechávek snaha Knihy vzbudit touhu přemýšlet nad recitovaným a také odstranit z příběhů zakořeněné nánosy pověr a mýtů, které se nezakládají na pravdě.

---