Rozrušování svazku islámu

عن أبي أمامة الباهلي رضي الله عنه عن النبي صلى الله عليه وسلم أنه قال:  لتنقضن عرى الإسلام عروة عروة، فكلما انتقضت عروة تشبث الناس بالتي تليها، وأولهن نقضاً الحكم وآخرهن الصلاة

Abú Umáma, nechť je s ním Alláh spokojen, uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم  pravil:

„Svazky islámu (arab. ‘urá l-islám) budou pukat jeden po druhém a kdykoli některý z nich pukne, lidé se přichytí tomu k dalšímu, který po něm následuje. První svazek islámu, který pukne, je  spravedlivá vláda (arab. al-hukm) a poslední, který pukne, je modlitba.“[1]

 

Použitý arabský výraz ‘urwetun (sg.)-‘uránun (pl.) označuje pevné spojení, pouto, pojítko, svazek, vazba, s konotací spolehlivosti, vzájemnosti.[2] Označuje v původním významu spoj, nebo věc, která svírá a pevně pojí druhou věc, spolehlivě ji poutá dohromady, nebo nejpevnější věc, na které něco spočívá, nebo společenství pevně svázaných lidí, ve výrocích Proroka se jedná i o pevnou vazbu víry, že „není božstva kromě Boha.“[3]

 

Alláh toto slovo použil ve verších:

Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti (arab. ‘urwa) spolehlivé, jež nikdy se neutrhne.  (Bekara:256) 

Ten, kdo se odevzdal do vůle Boží a koná dobré skutky, ten chopil se rukojeti (‘urwa) nejspolehlivější (Lukmán:22)

Mu’ázibn Džebel dodává k  této rukojeti: „Neutrhne se až do vstupu do Ráje.“

 

Huzajfa ibnu l-Jemán, nechť je s ním Alláh spokojen, pravil: „První, co se ztratí z víry, je pokora (arab. al-chušú‘) a poslední, co se z víry ztratí, je modlitba. Svazky islámu budou rozrušovány do té míry, že menstruující ženy budou vstávat k modlitbě. Budete následovat stopy předešlých národů, šlépěj po šlépěji, natolik, že nic nevynecháte, dokud se neoddělí z mnoha jiných dvě sekty, z nichž jedna prohlásí: „Na co pět denních modliteb, naši předci tomu dobře nerozuměli. Vznešený Alláh pravil: „Vykonávej modlitbu na začátku i na konci dne a v jedné části noci!“ Proto se nemodlete více než třikrát denně. Zatímco druhá skupina prohlásí: „Víra věřících v Alláha je jako u andělů. Mezi námi není ani nevěřících, ani pokrytců.“ A takové vzkřísí Alláh Vznešený dohromady s Dedždžálem.“[4]

 

Huzajfa též pravil: „Budete následovat cestu dřívějších pokolení, stopu po stopě, neodchýlíte se od ní nikterak, ani vás nic z ní nevyhne a svazky islámu popukají jeden po druhém. První svazek islámu, který se zpřetrhá, bude pokora, ta se vytratí do té míry, že nebude možno nalézt pokorného člověka!“[5]

 

Huzajfa taktéž pravil: „Svazky islámu budou zpřetrhány jeden po druhém, zatímco vy budete konat to, co činila i předcházející pokolení, krok po kroku, nevyhnete se jejich cestě a ani ona se nevyhne vám. První svazek islámu, který bude zpřetrhán, je dostát závazku (arab. al-amána) a posledním svazkem je modlitba. Mezi touto ummou budou i ti, jež prohlásí: „Mezi námi není ani pokrytců, ani nevěřících, my jsme všichni praví miláčci Alláhovi.“ To vše kvůli příchodu Dedždžálově. A tehdy je Alláh k němu připojí!“[6]

 

Podobné vyplývá i z jiných podání, hovořících o rozrušování pout islámu. Ibn Omar, nechť je Alláh s ním i s jeho otcem spokojen, vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil: „Při Tom, v jehož Ruce je má duše, Soudný Den nenastoupí, dokud Alláh nedá objevit se vládcům lhářům, ministrům zločincům, poradcům zrádcům, nespravedlivým vůdcům a hříšným recitátorům Koránu, kteří jsou zvnějšku jako zbožní mnichové a jejichž srdce jsou však zkaženější než mršiny. Jejich tužby a chtíče jsou různorodé. Alláh je podrobí pokušení podobnému temné pouštní bouři, která je spolkne tak, jako spolkla i židy. Při Tom, v Jehož Ruce je duše Muhammedova, svazky islámu budou rozrušována jedno po druhém, natolik, že již se nebude provolávat: „Alláh, Alláh,“ ani se nebude přikazovat dobro a odvracet od zla, nebo k vám Alláh vyšle osobu, která nebude milostivá vůči mladším, ani uctivá vůči starším. A kdo není milostiv vůči našim mladším a není uctivý vůči našim starším, ten není z nás!“[7]

 

Berra‘ ibn Azíb, nechť je s ním Alláh spokojen, vypráví: „Seděli jsme u Posla Božího صلى الله عليه وسلم, když tu se zeptal: „Který svazek islámu je nejsilnější?“ Řekli: „Modlitba!“ „Pěkně. Ale ta to není.“ Řekli: „Půst!“ „Pěkně,“ pochválil Prorok صلى الله عليه وسلم, „ale ten to není.“ Řekli: „Zekát!“ Pravil on صلى الله عليه وسلم: „Pěkně, ale ani ten to není.“ „Půst!“ řekli. „Pěkně, ale ani ten to není,“ odpověděl Prorok صلى الله عليه وسلم. „Pouť!“ řekli. Prorok však zase řekl:„Pěkně, ale ani ta to není.“ „Džihád!“ Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil: „Pěkně, ale ani ten to není,“ a dodal: „Nejsilnějším svazkem islámu je milovat ve jménu Boha a ve jménu Boha nenávidět.“[8]

 

Abdulláh ibn Mes’úd, nechť je s ním Alláh spokojen, uvádí, že se jej Boží Posel otázal: „Abdulláhu, který ze svazků islámu je nejspolehlivější?“ „Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe,“ odpověděl jsem.“ Pravil: „Přátelství ve jménu Alláha, láska ve jménu Alláha a nenávist ve jménu Alláha!“[9]

 

Posel Boží صلى الله عليه وسلم se jednou svých druhů otázal: „Který svazek islámu je nejcennější?“ „Islám,“ odvětili přítomní. Posel Boží صلى الله عليه وسلم však pravil: „Bratrství ve jménu Alláha Vznešeného!“[10]

 

Abú Umáma al-Báhilí, nechť je s ním Alláh spokojen, uvádí od Proroka صلى الله عليه وسلم  slova: „Kdo naučí někoho jednomu verši z Boží Knihy, ten se stane jeho záštitníkem (arab. mewlá), nesmí jej ponižovat a nesmí mu to předhazovat. Pokud to učiní, pak zpřetrhal jeden ze svazků islámu!“[11]

 

Omar ibnu l-Chattáb pravil: „Hlavní svazky islámu jsou čtyři: vykonávat modlitbu v její čas, dávat zekát z celého srdce, udržovat rodinné vazby a držet dané slovo. Kdo některý z těchto předpisů poruší, porušil jeden ze svazků islámu.“[12]

---