Prosba je druh uctívání
Poslu Božímu صلا الله عليه و سلم a jeho příkladem i ostatním věřícím až do konce věků bylo poručeno říci:
قُلْ إِنَّمَا أَدْعُو رَبِّي وَلَا أُشْرِكُ بِهِ أَحَدًا
Prosba je druh uctívání
Poslu Božímu صلا الله عليه و سلم a jeho příkladem i ostatním věřícím až do konce věků bylo poručeno říci:
قُلْ إِنَّمَا أَدْعُو رَبِّي وَلَا أُشْرِكُ بِهِ أَحَدًا
Rci: “Já modlím se pouze k Pánu svému a nikoho nepřidružuji k Němu.” (Džinn: 20)
Vznešený proto varoval:
وَمَن يَدْعُ مَعَ اللَّـهِ إِلَـٰهًا آخَرَ لَا بُرْهَانَ لَهُ بِهِ فَإِنَّمَا حِسَابُهُ عِندَ رَبِّهِ ۚ إِنَّهُ لَا يُفْلِحُ الْكَافِرُونَ
A kdo vzývá vedle Boha ještě božstvo jiné, o němž důkazu nemá, ten Pánu svému z toho musí vydat počet. A věru nevěřící nebudou blaženi! (Mu´minún:117)
To proto, že prosba je uctíváním, pro kterou platí ty samé podmínky, jako pro ostatní uctívání, tedy především, musí být zasvěcena upřímně pouze Alláhu a musí být provedena správně, tedy v souladu se Sunnou.
Podle an-Nu’mána ibn Bešíraرضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ اَلدُّعَاءَ هُوَ اَلْعِبَادَةُ
„Věru prosba jest uctíváním.“ [1]
Ibn Tejmíja poskytl toto vysvětlení:
„Jedná se o uctívání postavené na následování Sunny Posla Božího صلى الله عليه و سلم a nikoli na tužbách a inovacích. Alláha možno uctívat pouze tak, jak On předepsal. Nelze Ho uctívat skrze tužby a inovace.
Vznešený Alláh pravil:
أَمۡ لَهُمۡ شُرَكَٰٓؤُاْ شَرَعُواْ لَهُم مِّنَ ٱلدِّينِ مَا لَمۡ يَأۡذَنۢ بِهِ ٱللَّهُۚ
Což mají nevěřící společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil? (Šúrá: 21)
Také řekl:
إِنَّهُۥ لَا يُحِبُّ ٱلۡمُعۡتَدِينَ
vždyť On věru nemiluje přestupníky! (A’ráf:55) poté, co pravil:
ٱدۡعُواْ رَبَّكُمۡ تَضَرُّعٗا وَخُفۡيَةًۚ
Vzývejte Pána svého pokorně a skrytě (A’ráf:55)
Právě toto je důkaz, že kdokoli neprosí s pokorou, ale dává svou prosbu okázale najevo, je jedním z oněch přestupníků, které Alláh nemiluje.“ [2]
Al-Mubárekfúrí pravil:
„Opravdu se jedná o uctívání, které může být s plným právem jako uctívání označeno, neboť prosit Alláha znamená obrátit se k Němu s prosbou a neobracet se s ní k ničemu a nikomu jinému, přičemž dotyčný ani nedoufá, ani se neobává nikoho a ničeho kromě Alláha Vznešeného.“ [3]
Al-Albání poznamenal:
„Skutečným služebníkem Božím je jen ten, kdo se obává Alláha a uctívá Ho tak, jak je třeba se Ho obávat a jak je třeba Ho uctívat. Dopad takového pocitu bázně a úcty je vidět na uctívání dotyčného, dokonce i když mu je přislíbeno, že ho to přiblíží k Alláhu, podobně jako v případě Posla Božího صلى الله عليه و سلم, kterému Alláh odpustil jeho prohřešky jak minulé, tak i budoucí. Nijak ani přesto nepolevil ve svém úsilí uctívat, do té míry, že jeho nohy z dlouhého stání v modlitbách rozpraskaly. Proč? Jednoduše proto, že On si zaslouží být uctíván.“ [4]
Zbožný ten, kdo prosí svého Pána
Prosba je činnost nejlepších a nejzbožnějších lidí. Své pravé a ryzí služebníky Alláh popsal takto:
تَتَجَافَىٰ جُنُوبُهُمْ عَنِ الْمَضَاجِعِ يَدْعُونَ رَبَّهُمْ خَوْفًا وَطَمَعًا
Boky jejich se lůžkům vyhýbají, neboť oni Pána svého z bázně i z touhy vzývají (Sedžda:16)
Anas رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
ﻻ تَعْجِزُوا فِي الدُّعَاءِ، فَإِنَّهُ لَنْ يَهْلِكَ مَعَ الدُّعَاءِ أَحَدٌ.
„Nepřestávejte s prosbami! Nikdo nikdy nedošel zkázy, dokud prosil!“ [5]
Ibn Báz pravil:
„Proste svého Pána co nejhojněji, aby vás stále vedl po přímé cestě a pravdě a pokaždé, kdy upadnete v neposlušnost vůči Němu, spěchejte s pokáním.“ [6]
Muhammed Sálih al-‘Usejmín napsal:
„Bratře, ty musíš prosit Alláha o všechny své potřeby, ty nejobecnější i ty nejspecifičtější, o to, co je obtížné splnit i o to, co je zcela banální. A kdyby jedinou věcí, kterou svými prosbami získáš, bylo jen to, že se prosba počítá jako uctívání Alláha, již to samo o sobě by každému zcela dostačovalo jako důvod, proč prosit Alláha.”[7]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم podle Anase ibn Málika رضي الله عنه pravil:
لِيَسْأَلْ أَحَدُكُمْ رَبَّهُ حَاجَتَهُ كُلَّهَا حَتَّى يَسْأَلَ شِسْعَ نَعْلِهِ إِذَا انْقَطَعَ.
„Nechť každý jeden z vás prosí svého Pána o všechny své potřeby, dokonce i kdyvy měl prosit o řemínek sandálů, když mu praskne.” [8]
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنه poskytla toto vysvětlení: „Proste Alláha, aby vám usnadnil cokoli, dokonce i náhradu řemínku v sandálech, protože pokud to Alláh neumožní, potom to nebude umožněno nijak.” [9]
Z tohoto důvodu Huzejfa رضي الله عنه pravil: „Nadejde čas, kdy v bezpečí nebude nikdo, s výjimkou toho, kdo prosí Alláha tolik, jako kdyby se topil.“ [10]
Abu d-Dardá´ رضي الله عنه pravil: „Usilovně proste Alláha, neboť kdokoli silněji zaklepe na dveře, tomu věru budou záhy otevřeny.“ [11] Také řekl: „Kdokoli zaklepe na dveře, tomu budou záhy otevřeny. A kdokoli hojně prosí, toho prosby budou záhy vyslyšeny.“ [12]
Ibn Redžeb uvádí, že někteří ze zbožných předků prosili Alláha takřka o vše, dokonce i když potřebovali sůl do pečiva či pastviny pro svá stáda ovcí. [13]
Posel Boží Ibráhím (Abrahám), mír s ním, popsal svého pána jako:
إِنَّ رَبِّي لَسَمِيعُ الدُّعَاءِ
Pán můj věru dobře slyší vzývání. (Ibráhím: 39)
Prorok Zekeríjá (Zachariáš), mír s ním, vzýval Všemohoucího slovy:
إِنَّكَ سَمِيعُ الدُّعَاءِ
Ty jsi ten, jenž rád prosby vyslyšuje! (Áli ‘Imrán:)
Toto potvrzují také mnohá podání ze Sunny.
Selmán رضي الله عنه uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ اللَّهَ حَيِيٌّ كَرِيمٌ يَسْتَحِي مِنْ عَبْدِهِ أَنْ يَبْسُطَ إِلَيْهِ يَدَيْهِ، ثُمَّ يَرُدَّهُمَا خَائِبَتَيْنِ!
„Věru váš Pán je Ostýchavý a Štědrý. Stydí se před Svým služebníkem, který pozdvihne své ruce prosíce Ho, aby mu je vrátil prázdné!“ [14]
Džábir رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إن جبريل موكل بحوائج بني آدم، فإذا دعا العبد الكافر قال الله تعالى يا جبريل: اقض حاجته، فإني لا أحب أن أسمع دعاءه، وإذا دعا العبد المؤمن، قال يا جبريل: احبس حاجته، فإني أحب أن أسمع دعاءه.
„Džibríl je pověřen potřebami lidstva – když se s prosbou k Alláhu obrátí nevěřící člověk, Alláh řekne: „Džibríle, splň mu, co žádá, neboť Já si ho už nepřeji poslouchat, jak prosí.“ A když prosbu pronáší věřící člověk, Alláh řekne: „Džibríle, nesplň mu ještě to, oč prosí, neboť věru Já rád poslouchám jeho prosbu.“ [15]
Všemohoucí v Koránu také oznámil:
وَإِن مِّن شَيْءٍ إِلَّا عِندَنَا خَزَائِنُهُ
A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly. (Hidžr:21)
To potvrzují i Jeho slova:
وَآتَاكُم مِّن كُلِّ مَا سَأَلْتُمُوهُ ۚ وَإِن تَعُدُّوا نِعْمَتَ اللَّـهِ لَا تُحْصُوهَا ۗ إِنَّ الْإِنسَانَ لَظَلُومٌ كَفَّارٌ
a vše, oč žádali jste Jej, vám uštědřil. A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný. (Ibráhím: 34)
يَا أَيُّهَا النَّاسُ أَنتُمُ الْفُقَرَاءُ إِلَى اللَّـهِ ۖ وَاللَّـهُ هُوَ الْغَنِيُّ الْحَمِيدُ
Lidé, vy chudáci jste na Boha odkázaní, zatímco On soběstačný je a chvályhodný. (Fátir:15)
Kdo prosí Alláha, vždy zvítězí
Alláh popisuje Sebe Sama:
مَّن يُجِيبُ الْمُضْطَرَّ إِذَا دَعَاهُ وَيَكْشِفُ السُّوءَ
Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje (Neml:62)
Podle ‘Ubády ibn Sámita رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَا عَلَى الأَرْضِ مُسْلِمٌ يَدْعُو اللَّهَ بِدَعْوَةٍ إِلاَّ آتَاهُ اللَّهُ إِيَّاهَا أَوْ صَرَفَ عَنْهُ مِنَ السُّوءِ مِثْلَهَا مَا لَمْ يَدْعُ بِمَأْثَمٍ أَوْ قَطِيعَةِ رَحِمٍ.
„Není na zemském povrchu muslima, jenž by se obrátil na Alláha s prosbou, ve které není ani hříchu, ani trhání svazků příbuzenství, aniž by mu Alláh neposkytl jedno z trojího: buď se mu jeho přání vyplní hned, ještě na tomto světě, nebo se to odloží coby odměna na světě onom, anebo bude zbaven stejně velkého zla.“ [16]
Jeden z přítomných muslimů se proto nechal slyšet: „Tak potom začneme hojně prosit.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم dodal:
اللَّهُ أَكْثَرُ .
„Pak vám Alláh dá ještě více.“ [17]
Ibn Tejmíjja pravil:
„Upřímné srdce a zbožná prosba jsou dvěma vojsky, která nebývají nikdy poražena.“ [18]
Šejch Ibnu l-‘Usejmín pravil:
„Buď si vědom toho, že pokud budeš žádat Alláha, pak jsi v každé situaci vítězem! To proto, že Alláh ti buď dá to, oč jsi Ho prosil, anebo od tebe odvrátí zlo ještě větší, než bylo dobro, o něž jsi prosil, anebo to pro tebe uschová jako odměnu v Den Zmrtvýchvstání. Tedy kdokoli prosí Alláha, ten nebude opomenut. Proste proto Alláha, mnoho získáte. A žádejte jej o odpuštění a kajte se k Němu. Mnoho získáte.“ [19]
Čím více budeme doufat v to, že nás Alláh vyslyší a čím úpěnlivěji jej budeme prosit, tím je naše naděje větší.
Ibnu l-Džewzí pravil:
„Když sedíš v temnotě noci přímo před Pánem svým, potom přijmy způsoby dítek. Věru pokud dítě požádá svého otce o něco, ale není mu toho dopřáno, začne plakat.“ [20]
Důkazem toho je hadís, v němž Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
قُولُ اللَّهُ تَعَالَى أَنَا عِنْدَ ظَنِّ عَبْدِي بِي، وَأَنَا مَعَهُ إِذَا ذَكَرَنِي، فَإِنْ ذَكَرَنِي فِي نَفْسِهِ ذَكَرْتُهُ فِي نَفْسِي، وَإِنْ ذَكَرَنِي فِي مَلأٍ ذَكَرْتُهُ فِي مَلأٍ خَيْرٍ مِنْهُمْ، وَإِنْ تَقَرَّبَ إِلَىَّ بِشِبْرٍ تَقَرَّبْتُ إِلَيْهِ ذِرَاعًا، وَإِنْ تَقَرَّبَ إِلَىَّ ذِرَاعًا تَقَرَّبْتُ إِلَيْهِ بَاعًا، وَإِنْ أَتَانِي يَمْشِي أَتَيْتُهُ هَرْوَلَةً
„Vznešený Alláh pravil: „Jsem právě Takový, Jakého Mne Můj služebník očekává, že budu a jsem s ním, když na Mne vzpomene. Když mne vzpomene v duchu, i Já jej v duchu vzpomenu, když mne vzpomene ve společnosti dalších, pak jej i Já vzpomenu ve společnosti ještě vybranější. Pokud se ke Mně přiblíží byť i o jednu píď blíž, Já se k němu přiblížím o loket. Pokud se ke M
ně přiblíží o loket, Já se k němu přiblížím o krok. A pokud se ke Mně rozejde, Já mu poběžím vstříc.“ [21]
Al-Buchárí tento hadís uvádí do souvislosti se slovy Božími:
يَوْمَ تَجِدُ كُلُّ نَفْسٍ مَّا عَمِلَتْ مِنْ خَيْرٍ مُّحْضَرًا وَمَا عَمِلَتْ مِن سُوءٍ تَوَدُّ لَوْ أَنَّ بَيْنَهَا وَبَيْنَهُ أَمَدًا بَعِيدًا ۗ وَيُحَذِّرُكُمُ اللَّـهُ نَفْسَهُ ۗ وَاللَّـهُ رَءُوفٌ بِالْعِبَادِ
V ten den nalezne každá duše před sebou to, co vykonala dobrého, i to, ca provedla špatného, a tehdy zatouží, aby mezi ní a oním byla vzdálenost velká. Bůh vás varuje před sebou samým a Bůh je shovívavý k služebníkům Svým. (Áli ‘Imrán: 30)
تَعْلَمُ مَا فِي نَفْسِي وَلَا أَعْلَمُ مَا فِي نَفْسِكَ ۚ إِنَّكَ أَنتَ عَلَّامُ الْغُيُوبِ
Ty znáš, co je v duši mé, zatímco já neznám, co je v Tvé duši, vždyť Ty jediný znáš nepoznatelné. (Máida:116)
Proto věřící nikdy nemá ztratit naději v to, že Alláh jeho prosby splní.
Ibnu l-Kajjim ohledně účinnosti proseb hovoří:
„Prosba o splnění potřeby a prosba o záštitu před něčím jsou jako zbraně. Zbraně mohou být jen tak účinné, jak dovedná a silná je osoba, která je používá, bez ohledu na to, jak ostré jejich ostří může být. Zbraň může být zcela bez kazu a vady a i ruka, která s ní bojuje, silná. Potom není nic, co by takového bojovníka zastavilo a on svého nepřítele určitě porazí. Ale pokud se některé z těchto vlastností nedostává, potom i výsledný dopad nebude tak znamenitý.“ [22]
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلا الله عليه و سلم pravil:
مَا عَلَى الْأَرْضِ مِنْ رَجُلٍ مُسْلِمٍ يَدْعُو اللَّهَ بِدَعْوَةٍ إِلَّا آتَاهُ اللَّهُ إِيَّاهَا، أَوْ كَفَّ عَنْهُ مِنَ الشَّرِّ مِثْلَهَا، مَا لَمْ يَدْعُ بِإِثْمٍ، أَوْ قَطِيعَةِ رَحِمٍ، مَا لَمْ يَعْجَلْ.
„Není na zemi člověka, muslima, který by se obrátil k Alláhu s prosbou, aniž by mu Alláh neposkytl to, oč prosí, nebo od něj neodvrátil podobné zlo, jako je to, oč prosí, anebo to neodložil na onen svět, dokud prosba neobsahuje hřích či trhání rodinných svazků a dokud s ní nespěchá.“
Zeptali se: „A jak s ní spěchá?“
Odpověděl jim:
يَقُولُ: قَدْ دَعَوْتُ وَدَعَوْتُ فَلَمْ يُسْتَجَبْ لِي
„Tím, že řekne: Prosil jsem, ale nevidím, že bych byl vyslyšen.“ [23]
Ibn Tejmíjja pravil:
„Věřící někdy poprosí Alláha a vzápětí na vlastní oči spatří to, oč prosil.“ [24]
Nicméně toto se nestává zdaleka pokaždé. Potom je na nás, abychom si uvědomili, že prosba není pouze cílem, ale především prostředkem, vznešeným uctíváním, přinášejícím odměnu a slast z pocitu blízkosti Boží. Bylo řečeno, že když se Pán otázal proroka Músá (Mojžíše), mír s ním, co to má ve své pravé ruce, bylo tomuto zbožnému muži líto ten vznešený a jedinečný okamžik přerušit a proto, aby ho prodloužil, jmenoval stále další a další účely použití své hole:
قَالَ هِيَ عَصَايَ أَتَوَكَّأُ عَلَيْهَا وَأَهُشُّ بِهَا عَلَىٰ غَنَمِي وَلِيَ فِيهَا مَآرِبُ أُخْرَىٰ
To je moje hůl, opírám se o ni a srážím s ní listí pro ovce své a mám pro ni i jiné použití.(Táhá:18)
Ve stejném duchu Ibn Tejmíja praví:
„Někdy mívám takovou potřebu, kterou mi dokáže vyplnit pouze Vznešený Alláh, proto se obrátím k Němu. Poté shledám, že se mi otevírají brány hovoru s Alláhem, skrze něž pocítím sladkost Jeho blízkosti a radost z tohoto poznání Jeho, která dalece převyšuje naléhavost uspokojení toho, oč žádám. Proto mám raději tu možnost, že odpověď na mou prosbu bude oddálena, nežli možnost, že toto mé spojení s Alláhem přestane v okamžiku, kdy se má prosba vyplní.“ [25]
_________________________________________________________________________
[1] Zaznamenal jej Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1479; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, 6/450; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3247 jako hasan sahíh; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3828 s dodatkem verše Gháfir: 60. Jako
sahíh jej doložil i al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 3407.
[2] Viz al-Fetáwá al-misríja, 6/210.
[3] Viz Tuhfetu l-ahwezí, 8/246.
[4] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, páska č. 262.
[5] Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 871; ad-Dijá al-Makdisí v al-Ahádísu l-muchtára, hadísy č.1760 a 1761; a as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 9829.
[6] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 2/27.
[7] Viz Fetáwá arkáni l-islám, str. 45.
[8] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3973; jako sahíh jej doložil as-Sujútí v Tenwíru fi t-tenwíri Šerhu l-Džámi’i s-saghír, hadís č. 7544.
[9] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 2/1142.
[10] Uvádí jej al-Hákim v Mustedreku.
[11] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v Musannefu, 6/2.
[12] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 2/1142.
[13] Viz Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, str. 276.
[14] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1488; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3556; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3856; al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 3271; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 6025. Jako sahíh doložil al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 1831.
[15] Uvádí al-Fewrí v Kenzu l-‘ummál, hadís č. 3263; a as-Sujútí v Džámi’u l-ahádís, hadís č. 7764.
[16] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3573 jako hasan sahíh gharíb. Od Abú Se’ída al-Chudrího رضي الله عنه zaznamenali Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 1019; a al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 710. Podobné od něj zaznamenal i at-Taberání v ad-Du’á´, hadís č. 37. Viz také at-Taháwí v Šerhu muškili l-ásár, hadís č. 882.
[17] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3573, jako hasan sahíh gharíb.
[18] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 28/644.
[19] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 6/52.
[20] Viz al-Mudhiš, 1/219.
[21] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7405; Muslim v Sahíhu, hadís č. 2675; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3603; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3822.
[22] Viz ad-Dá´u we d-dewá´, str. 35.
[23] Zaznamenalat-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 147; al-Buchárí v al-Adabu l-mufred, hadís č. 711; al-Bejhekí v ad-Da’awátu l-kebír, hadís č. 327.
[24] Viz Iktida s-siráti l-mustakím, 2/719.
[25] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/333.