بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
أَفَنَجْعَلُ الْمُسْلِمِينَ كَالْمُجْرِمِينَ ﴿٣٥﴾ مَا لَكُمْ كَيْفَ تَحْكُمُونَ ﴿٣٦﴾
„Což učiníme ty, kdož do vůle Boží se odevzdali, stejnými jako hříšníky? Co je vám, že tak soudíte?“ (Kalem: 35-36)
Na jiném místě říká:
أَفَمَن كَانَ مُؤْمِنًا كَمَن كَانَ فَاسِقًا ۚ لَّا يَسْتَوُونَ
„Cožpak je věřící roven tomu, kdo je hanebník? Ne, ti rovni si nebudou.“ (Sedžda: 18)
Nejsou si rovni na onom světě, kde ti první spějí k Boží Spokojenosti, rajské odměně a věčnému užívání, zatímco ti druzí spějí vstříc Božímu Hněvu, věčnému zatracení a Pekelnému ohni. A nejsou si rovni ba ani na tomto světě, neboť zatímco ti první jsou Božím Zákonem, tím, co Alláh seslal shůry sedmera nebes ve Vznešeném Koránu a sdělil jazykem Svého Posla Muhammeda صلى الله عليه وسلم upozorňováni na své lidské slabosti a vedeni k jejich odstranění, díky čemuž žijí plnohodnotně, ti druzí jim podléhají a nenásledují nic jiného, nežli své tužby a nízké chtíče, což jim přináší strasti a útrapy, byť si to možná neuvědomují. Není náhodou, že jedním z nejvyšších cílů Božího zákona je tříbení charakteru lidského jedince. Což není život v mantinelech Božího Zákona lehčí a šťastnější? Vznešený Alláh praví:
يُرِيدُ اللَّهُ أَن يُخَفِّفَ عَنكُمْ ۚ وَخُلِقَ الْإِنسَانُ ضَعِيفًا
„Bůh přeje si vám ulehčit, vždyť člověk byl věru stvořen slabým.“ (Nisá: 28)
Tato slabost a nedokonalost je právě tím, co činí člověka náchylného k šejtánskému svodu a co způsobuje jeho poklesky, jak barvitě líčí Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve své Sunně, jako například v tomto hadísu od Anase ibn Málika رضي الله عنه, kde říká:
لَمَّا صَوَّرَ اللَّهُ آدَمَ فِي الْجَنَّةِ تَرَكَهُ مَا شَاءَ اللَّهُ أَنْ يَتْرُكَهُ فَجَعَلَ إِبْلِيسُ يُطِيفُ بِهِ يَنْظُرُ مَا هُوَ فَلَمَّا رَآهُ أَجْوَفَ عَرَفَ أَنَّهُ خُلِقَ خَلْقًا لاَ يَتَمَالَكُ
„Když Alláh v Ráji vytvaroval Adama, ponechal ho stát tak dlouho, jak si to Alláh přál. Džibríl se ho jal obcházet a zkoumat, co je zač. A když jej spatřil dutým, pochopil, že byl stvořen tak, že nad sebou nebude s to mít plnou kontrolu.“1
Matka věřících Safíja bint Hujjej رضي الله عنها uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v delším hadísu řekl:
إِنَّ الشَّيْطَانَ يَبْلُغُ مِنَ الإِنْسَانِ مَبْلَغَ الدَّمِ…
„Věru šejtán uvnitř člověka koluje tak, jako koluje krev …“2
Dnes krátce pohovoříme o tom, co přesně Alláh v Koránu jako lidské slabosti popisuje.
První slabostí je lidský nevděk. Alláh o něm říká:
وَإِذَا مَسَّكُمُ الضُّرُّ فِي الْبَحْرِ ضَلَّ مَن تَدْعُونَ إِلَّا إِيَّاهُ ۖ فَلَمَّا نَجَّاكُمْ إِلَى الْبَرِّ أَعْرَضْتُمْ ۚ وَكَانَ الْإِنسَانُ كَفُورًا
„A když postihne vás pohroma na moři, vzdálí se od vás ti, které vedle Něho vzýváte, když však zachrání vás na pevnině, tu odvrátíte se – vždyť člověk je věru nevděčný.“ (Isrá: 67)
Druhou je lidská unáhlenost. Vznešený Alláh praví:
وَيَدْعُ الْإِنسَانُ بِالشَّرِّ دُعَاءَهُ بِالْخَيْرِ ۖ وَكَانَ الْإِنسَانُ عَجُولًا
„A člověk přivolává zlo, tak jak přivolává i dobro, vždyť člověk je unáhlený.“ (Isrá: 11)
Třetí je lidská hamižnost a neochota sdílet dobro a dělit se s ostatními, slovy Božími:
قُل لَّوْ أَنتُمْ تَمْلِكُونَ خَزَائِنَ رَحْمَةِ رَبِّي إِذًا لَّأَمْسَكْتُمْ خَشْيَةَ الْإِنفَاقِ ۚ وَكَانَ الْإِنسَانُ قَتُورًا
„Rci: „Kdybyste vlastnili pokladnice milosti Pána mého, věru byste je střežili ze strachu před spotřebováním, neboť člověk je velmi lakomý.“ (Isrá: 100)
Anas ibn Málik رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží o lidské hamižnosti, hrabivosti a nenasytnosti řekl:
لَوْ أَنَّ لاِبْنِ آدَمَ وَادِيًا مِنْ ذَهَبٍ أَحَبَّ أَنْ يَكُونَ لَهُ وَادِيَانِ، وَلَنْ يَمْلأَ فَاهُ إِلاَّ التُّرَابُ، وَيَتُوبُ اللَّهُ عَلَى مَنْ تَابَ.
„Kdyby syn Adamův měl údolí ze zlata, rád by měl rovnou dvě. A jeho ústa nikdy nezacpe nic, nežli hlína. A Alláh přijme pokání toho, kdo se kaje.“3
A čtvrtou je lidská hádavičnost a touha mít poslední slovo vždy a ve všem. O tom hovoří Alláh následovně:
وَلَقَدْ صَرَّفْنَا فِي هَٰذَا الْقُرْآنِ لِلنَّاسِ مِن كُلِّ مَثَلٍ ۚ وَكَانَ الْإِنسَانُ أَكْثَرَ شَيْءٍ جَدَلًا
„A věru jsme předložili lidem v Koránu tomto všemožné druhy příkladů, však člověk rád se o většině věcí pře.“ (Kehf: 54)
Všechny tyto negativní vlastnosti jsou přítomny hluboko uvnitř každého člověka a není nikoho z lidí, který by jich byl zcela ušetřen. Vznešený Alláh praví:
فَلَا تُزَكُّوا أَنفُسَكُمْ ۖ هُوَ أَعْلَمُ بِمَنِ اتَّقَىٰ
„Nepovažujte tedy sebe za očištěné! A On nejlépe zná ty, kdo jsou bohabojní.“ (Nedžm: 32)
Proto je hledejme sami v sobě a zkoumejme, na jakou jsme nejnáchylnější. Mějme se před nimi na pozoru a pečlivě a usilovně pracujme na jejich odstranění, abychom se stali pro Tvář Boží těmi nejlepšími verzemi sebe sama. Využijme, bratři, všech prostředků, které nám Boží Zákon, jež věrně následujeme, poskytuje k odstranění těchto podob lidské malosti a nedokonalosti, od držení se Knihy Boží a Sunny Jeho Posla صلى الله عليه وسلم, prosby a rozmanitých podob oddaného a vytrvalého uctívání, přes milodary, trpělivost a pokoru.
(…)
Služebníci Alláhovi!
Taková je realita slabého a nedokonalého člověka, jemuž tyto malosti nejsou cizí. Má je v sobě každý, v různé míře a v různém poměru a na jejich odstranění musí vyvíjet úsilí. Ale i přese vše toto Alláh právě člověku svěřuje ten největší závazek:
إِنَّا عَرَضْنَا الْأَمَانَةَ عَلَى السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَالْجِبَالِ فَأَبَيْنَ أَن يَحْمِلْنَهَا وَأَشْفَقْنَ مِنْهَا وَحَمَلَهَا الْإِنسَانُ ۖ إِنَّهُ كَانَ ظَلُومًا جَهُولًا
„Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nésti a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý.“ (Ahzáb: 72)
Vznešený Alláh také říká:
أَفَمَنِ اتَّبَعَ رِضْوَانَ اللَّهِ كَمَن بَاءَ بِسَخَطٍ مِّنَ اللَّهِ وَمَأْوَاهُ جَهَنَّمُ ۚ وَبِئْسَ الْمَصِيرُ ﴿١٦٢﴾ هُمْ دَرَجَاتٌ عِندَ اللَّهِ ۗ وَاللَّهُ بَصِيرٌ بِمَا يَعْمَلُونَ ﴿١٦٣﴾
„Zdaž je ten, kdo usiluje o blahovůli Boží, roven tomu, kdo na sebe přivolal hněv Boží a jehož útočištěm bude peklo? Jak hnusný to bude cíl konečný! A budou tvořit stupně různé u Boha, a Bůh jasně zří vše, co dělají.“ (Álu ’Imrán: 162-163)
Kdokoli zapracuje na zušlechtění svého nitra a očistě od vzpomenutých lidských negativ, ten věru dosáhne nejen lepší kvality pozemského života, ale i přislíbené Boží odměny, v souladu s Jeho slovy:
مَّثَلُ الْجَنَّةِ الَّتِي وُعِدَ الْمُتَّقُونَ ۖ فِيهَا أَنْهَارٌ مِّن مَّاءٍ غَيْرِ آسِنٍ وَأَنْهَارٌ مِّن لَّبَنٍ لَّمْ يَتَغَيَّرْ طَعْمُهُ وَأَنْهَارٌ مِّنْ خَمْرٍ لَّذَّةٍ لِّلشَّارِبِينَ وَأَنْهَارٌ مِّنْ عَسَلٍ مُّصَفًّى ۖ وَلَهُمْ فِيهَا مِن كُلِّ الثَّمَرَاتِ وَمَغْفِرَةٌ مِّن رَّبِّهِمْ ۖ كَمَنْ هُوَ خَالِدٌ فِي النَّارِ وَسُقُوا مَاءً حَمِيمًا فَقَطَّعَ أَمْعَاءَهُمْ
„Obraz zahrady rajské, jež přislíbena byla bohabojným: v ní řeky jsou s vodou, jež nezahnívá, a řeky mléka, jehož chuť je neměnná, a řeky vína, jež rozkoší je pijícím, a řeky medu očištěného. A bude tam pro ně ovoce všeho druhu i odpuštění Pána jejich. (Je snad ten, kdo bude zde,) roven těm, kdo věčně budou v ohni dlít, a těm, kdož napájeni budou vodou vroucí, jež roztrhá vnitřnosti jejich?“ (Muhammed: 15)
Naše práce na sobě samých je měřítkem úspěšnosti naší existence. Čím více zla ze sebe odstraníme, tím blíže k Alláhu se ocitneme, ve společnosti těch nejlepších, kteří nejlépe zužitkovali svůj vrozený lidský potenciál, jimž je Stvořitel obdařil, slovy Božími:
وَمَن يُطِعِ اللَّهَ وَالرَّسُولَ فَأُولَٰئِكَ مَعَ الَّذِينَ أَنْعَمَ اللَّهُ عَلَيْهِم مِّنَ النَّبِيِّينَ وَالصِّدِّيقِينَ وَالشُّهَدَاءِ وَالصَّالِحِينَ ۚ وَحَسُنَ أُولَٰئِكَ رَفِيقًا
„Ti, kdož poslouchají Boha a posla, budou spolu s proroky, bezúhonnými, mučedníky a zbožnými, jimž všem Bůh prokázal milost. A jak překrásní to budou společníci!“ (Nisá: 69)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
كُلُّ أُمَّتِي يَدْخُلُونَ الْجَنَّةَ، إِلاَّ مَنْ أَبَى
„Celá má umma vejde do Ráje, kromě těch, kdo to odmítnou.“
„A jak by to mohli odmítnout?“ podivili se někteří. A Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odvětil:
مَنْ أَطَاعَنِي دَخَلَ الْجَنَّةَ، وَمَنْ عَصَانِي فَقَدْ أَبَى
„Kdo mne poslechne, ten vejde do Ráje. A kdo mne neuposlechne, ten vejít odmítne.“4
Prosíme Alláha, aby nás očistil od našich špatností a zbavil nás všech stop nevděku, unáhlenosti, vrtkavosti, hamižnosti, hádavičnosti, zloby a egoizmu. Ámín!