Křivda a útlak na vahách islámského práva

V dnešních těžkých dobách je pro ummu muslimů důležité uvědomit si závažnost hříchu zvaného arabsky ظُلْمٌ zulm, tedy křivda, nespravedlnost, útisk a útlak. Je důležité připomenout pravidla, která jsou s ním spojena a islámsko-právní stanoviska, která se týkají jeho pachatelů, nebo těch, kteří mlčky mu přihlížejí a těch, kteří proti němu bojují. A to možná i více, než kdy předtím.

 

Závody zbraní a soupeření o světovládu mezi mocnostmi vyústilo v rozmach vědy a technologie. Objevily se zbraně s doposud nevídaným ničivým potenciálem, člověk ovládl takřka každý kout země a nakonec stanul i na Měsíci.

Ruku v ruce s tím však šlo také válečné běsnění, genocida, vykořisťování cizích zemí a ničení přírodních zdrojů. Podvod, bezuzdný chtíč a klam se staly standardním lidským chováním a s devalvací morálních hodnot představuje nadále lidský život už jen zboží a cifry. Základem lidské společnosti dneška je sobecký jedinec cizopasící na ostatních, kteří se snaží parazitovat na něm. Vězení jsou přeplněná, zločin všudypřítomný, ekonomika stojí na lichvě, obchodu se zakázaným zbožím, závislostech a populární kultura šíří všechny myslitelné formy mravní zvrácenosti. Božstvy nové doby se staly pověry, peníze, sex a elitářství.

Alláv Vznešený praví:

ظَهَرَ الْفَسَادُ فِي الْبَرِّ وَالْبَحْرِ بِمَا كَسَبَتْ أَيْدِي النَّاسِ لِيُذِيقَهُمْ بَعْضَ الَّذِي عَمِلُوا لَعَلَّهُمْ يَرْجِعُونَ

A objevila se na pevnině i na moři spoušť za to, co ruce lidí způsobily, aby tak Bůh jim dal okusit část z toho, co si vysloužili – snad se obrátí. (Rúm:41)

 

Abychom pochopili podstatu toho, co termín zulm představuje, musíme pochopit pět pojmů a snimi souvisejících otázek:

1. az-zulmu الظُّلمُ – křivda; 2. az-zálimu الظَّالِمُ – křivdící; 3. al-mu’áwinu ‘ala z-zulmi  المُعَاوِنُ عَلََى الظُلمِ– pomahač v křivdě; 4. as-sákitu ‘ala z-zulmi عَلَى الظُلمِ السَّاكِتُ – křivdě mlčky přihlížející; 5. al-mazlúmu المَظلُومُ – ukřivděný.

 

 

Toto slovo je v jazyce antonymem (opakem) ke slovu ke slovu العَدلُ al-‘adlu – spravedlnost, spravedlivost. Je odvozeninou od slovesa ظَلَمَ zaleme – ukřivdit, s konotací nespravedlnosti, tyranie, útisku, zločinnosti, temnoty, násilí, nepřístojnosti, zneužívání a bránění v dobru.^[1] Znamená „postavení něčeho na místo, které mu nepřísluší,“ jako ve větě: „Kdo připomíná svého otce, neumístil (arab.ما ظلم  má zaleme) podobnost na špatné místo,“ či „dopuštění se něčeho, co se nepatří.“^[2] Znamená skutek špatnosti, bezpráví, zlého zacházení, útlaku, tyranie, újmy, útisku, zneužívání, zotročování, zbavování někoho jeho práv, zkaženosti, zhýralosti. Sloveso azleme أَظلَمَ pak může znamenat způsobit újmu, či zranění.^[3] 

 

V šarí’atské terminologii znamená zulm: إعتاد الحقوق بدون الوجيه الشرعي i’tádu l-hukúki bidúni l-wedžíhi š-šar’í, tj. „porušení cizích práv bez zákonného důvodu.“

 

V Koránu je slova zulm užito ve smyslu obecně jakékoli křivdy, viz verš:

وَقَدْ خَابَ مَنْ حَمَلَ ظُلْمًا

ti, kdož břímě nespravedlnosti ponesou, budou zklamáni (TáHá:111)

 

Nebo ve smyslu modloslužebnictví:

الَّذِينَ آمَنُوا وَلَمْ يَلْبِسُوا إِيمَانَهُمْ بِظُلْمٍ أُولَئِكَ لَهُمُ الأمْنُ وَهُمْ مُهْتَدُونَ

Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí. (An’ám:82)

 

Nebo ve smyslu připsání neadekvátní charakteristiky pro něco:

وَقَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا إِنْ هَذَا إِلا إِفْكٌ افْتَرَاهُ وَأَعَانَهُ عَلَيْهِ قَوْمٌ آخَرُونَ فَقَدْ جَاءُوا ظُلْمًا وَزُورًا

A říkají ti, kdož nevěří: „Toto není leč věc padělaná, kterou sám si vymyslil, a jiní mu v tom pomáhali!“ A již tím se dopustili křivdy a klamu! (Furkán:4)^[4]

Kořen ظلم z-l-m se v Koránu objevuje celkem na 289 místech.^[5]

 

V Sunně se s tímto tématem setkáváme v celé řadě hadísů. Např.:

 

Podle Džábira ibn Abdulláha, kde Boží Prorok صل الله عليه وسلم pravil:

اتَّقُوا الظُّلمَ فَإِنَّ الظُّلمَ ظُلُمَاتٌ يَومَ القِيَامَةِ …

„Střežte se křivdy, protože ta jest temnotou Dne Zmrtvýchvstání …“[6]

 

Abú Hurejra vyprávěl, že Poselصلى الله عليه و سلم řekl: 

المُسلِمُ أخُو المًُسلِمِ ، لاَ يَظلِمُهُ, وَلاَ يَخذِلُهُ ، وَلاَ يَكذِبُهُ ، وَلاَ يَحقِرًُهُ

„… Muslimové jsou vzájemně bratři. Nesmí mu křivdit, nesmí ho ponižovat, lhát mu, nebo jej nechat napospas.“[7]

 

Na důležitost odsouzení všech forem křivdy v islámu ukazují i slova a činy společníků Prorokových, budiž se všemi Alláh spokojen, a jejich následovníků z řad selef a spravedlivých této ummy, jako byli Sa’íd ibnu l-Musejjeb, Sa’íd ibn Džubejr, Abú Hanífa, Málik ibn Anas, aš-Šáfi’í, Ahmed ibn Hanbel, al-Buchárí, al-‘Izz ibn ‘Abdusselám, as-Sarchasí, Ibn Tejmíjja a další, kteří nebyli obdařeni pouze znalostí, ale také nezdolnou trpělivostí, bezprecedentní odvahou a nevýslovnou osobní statečností při obraně práva a pravdy.

Spravedlivý chalífa Omar ibn ‘Abdul’azíz pravil:

إِنَّ اللهَ لاَ يُؤَاخَذُ الْعَامَّةََ بِِعَمَلِ الْخَاصَّةِ، فَإِذَا ظَهَرَت المَعَاصِي فَلَم يُنكِرُوها استَحَقُّوا العُقُوبَةََ جَمِيعًا

„Věru Alláh neudeří trestem na prosté za činy elit, leč když zavládne nepřístojnost a oni ji nezavrhují, pak si následný trest zaslouží všichni.“

 

Vystoupit proti křivdě není jen charakteristikou této ummy, ale také důkazem jejího následování odkazu prvních proroků. I oni bojovali proti nespravedlnosti, proti těm, kteří bránili na cestě Boží a dopouštěli se ohavností. Byli za to zneuctíváni, napadáni, vyháněni a trpěli kvůli tomu. To platí o prorocích, jejichž příběhy Korán rozpracovává a opakuje na mnoha místech, jako byli Núh, Ibráhím, Lút, Sálih, Músá a další, mír s nimi všemi.

 

Ibn Tejmíjja vysvětluje spojitost termínu zulm s termínem فِصقٌ fisk – zkaženost, termínem كُفرٌ kufr – nevíra a termínem شِركٌ širk – modloslužebnictví:

 

„Muhammed ibn Nasr^[8]  uvádí od ‘Atáa: „Lidé někdy označují nevěřícího (arab. كَافِرٌ káfir) jako křivdícího (arab.  ظَالِمٌِ zálim). Křivdy (arab. ظُلْمٌ zulm) je mnoho druhů a proto pachatel jednoho druhu křivdy ještě může být muslimem a pachatel jiného jím již není.“ Proto Alláh Všemohoucí praví:

الَّذِينَ آمَنُوا وَلَمْ يَلْبِسُوا إِيمَانَهُمْ بِظُلْمٍ أُولَئِكَ لَهُمُ الأمْنُ وَهُمْ مُهْتَدُونَ

Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí. (An’ám:82) a na jiném místě:

لا تُشْرِكْ بِاللَّهِ إِنَّ الشِّرْكَ لَظُلْمٌ عَظِيمٌ

nepřidružuj nic k Bohu, vždyť přidružování je věru křivda nesmírná. (Lukmán:13).

Ibn Mes’úd uvádí, že když byla zjevena slova „Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností,“ sahábové řekli Prorokovi: „Je snad mezi námi vůbec někdo, kdo by se nikdy žádné křivdy nedopustil?“ Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Tak se to zde nemyslí. Což jste neslyšeli slova zbožného muže: „Nepřidružuj nic k Bohu, vždyť přidružování je věru křivda nesmírná.“ Křivda zde znamená modloslužebnictví.“^[9] Ubejj ibn Ka’b proto rozlišoval zulm na ten, který vyvádí z islámu, označovaný jako الظُّلمُ الأَكبَرُ az-zulmu l-akbar – větší křivda, a ten, jehož pachatel muslimem být nepřestává, nazvaný jakoالأَصغَرُ   الظُّلمُ az-zulmu l-asghar – menší křivda.^[10] Podobné dělení platí i pro pojmy fisk, širk a kufr.“^[11]

 

Připomínáme, že Jediným, Kdo má moc a právo definovat nároky, povinnosti, povolené, zakázané, určit to, co je násilí, zločin, dobré, nebo špatné, je pouze toliko Alláh Všemohoucí a nikdy člověk jako takový.

 

 

Zulm nastává, pokud něčí nároky nejsou splněny, nebo jsou naopak uzurpovány někým jiným.

 

Právo vlastnictví vzniká koupí, zděděním, nebo darem. Pokud zákazník prodejci zaplatí cenu zboží a prodejce mu zboží odmítne vydat, dopouští se zulmu.

 

Předpokladem každého pohlavního vztahu je uzavření manželství. Znásilnění je zulm, neboť porušuje práva ženy, na které si násilník vynucuje něco, na co nemá nárok.

 

 

1. حَقُّ الله hakku ´lláhi – právo Boží. Výlučný Boží nárok být uctíván a poslouchán jako jediný Zákonodárce.

 

2.  حَقُّ العَبدِhakku l-‘abdi – právo služebníka, tj. lidského jedince, např. na život, právní ochranu, majetek, osobní nedotknutelnost apod.

 

3. حَقُّ الأُمَّةِ hakku l-ummeti – právo celé muslimské ummy, např. jednota muslimů, islámský systém vlády, apod.

 

4. حَقُّ العَامِ hakku l-‘ámmi – obecné právo, např. nárok všech na veřejné služby, zajištění životních potřeb, zdravého životního prostředí, zdrojů vody, jídla, nerostných surovin apod.

 

5.حَقُّ الإِمَامِ  hakku l-imámi – právo vůdce (resp. státu) vládnout, vykonávat svou funkci a být respektován.

 

 

Zálim je podle jazyka ten, kdo se dopouští zulmu. Je tedy synonymem křivdícího, nespravedlivého, agresora, tyrana, někoho, kdo brání spravedlnosti, kdo se dopouští zlovolného a nepřístojného jednání.

 

V šarí’atské terminologii je to „každý, kdo narušuje cizí práva bez Bohem daného oprávnění, či zákonného důvodu.“

 

V Koránu se termín vyskytuje jako obecné označení pachatelů zulmu, jalo zde.:

 

ثُمَّ بَعَثْنَا مِنْ بَعْدِهِمْ مُوسَى بِآيَاتِنَا إِلَى فِرْعَوْنَ وَمَلَئِهِ فَظَلَمُوا بِهَا فَانْظُرْ كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُفْسِدِينَ

A po těchto prorocích jsme posléze vyslali Mojžíše se znameními Našimi k Faraónovi a velmožům jeho, avšak oni byli vůči nim nespravedliví – pohleď, jaký byl konec těch, kdož pohoršení šířili! (A’ráf:103).

 

Může označovat někoho, kdo někomu, třeba i sobě, ubližuje, tedy křivdí, jako ve verši:

وَدَخَلَ جَنَّتَهُ وَهُوَ ظَالِمٌ لِنَفْسِهِ قَالَ مَا أَظُنُّ أَنْ تَبِيدَ هَذِهِ أَبَدًا

Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy toto zanikne, si nemyslím (Kehf:35)

 

Nebo někoho, kdo porušuje Boží příkaz:

فَكُلا مِنْ حَيْثُ شِئْتُمَا وَلا تَقْرَبَا هَذِهِ الشَّجَرَةَ فَتَكُونَا مِنَ الظَّالِمِينَ

Jezte, z čeho se vám zachce, ale nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste se nestali nespravedlivými! (A’ráf:19)

 

Či někoho kdo se dopouští násilí:

قَالَ مَعَاذَ اللَّهِ أَنْ نَأْخُذَ إِلا مَنْ وَجَدْنَا مَتَاعَنَا عِنْدَهُ إِنَّا إِذًا لَظَالِمُونَ

Řekl: „Bůh mě chraniž vzít někoho jiného než toho, u něhož jsme nalezli svůj majetek, vždyť bychom byli nespravedliví!“ (Júsuf:79)

 

Korán zná i výrazy:

 

أَظلَمٌ azlamun– nespravedlivější, resp. (nej)více nespravedlivý, (nej)více konající zulm, jako ve verši:

وَمَنْ أَظْلَمُ مِمَّنْ مَنَعَ مَسَاجِدَ اللَّهِ أَنْ يُذْكَرَ فِيهَا اسْمُهُ وَسَعَى فِي خَرَابِهَا

Kdo je nespravedlivější než ten, jenž zabraňuje, aby se v modlitebnách Božích vzývalo jméno Jeho, a snaží se o jejich zničení? (Bekara:114)

 

 ظَلُومٌzalúmun – sklonný konání zulmu, či nevděčný vůči prokázanému dobrodinní, jako ve verši:

وَإِنْ تَعُدُّوا نِعْمَةَ اللَّهِ لا تُحْصُوهَا إِنَّ الإنْسَانَ لَظَلُومٌ كَفَّارٌ

A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný. (Ibráhím:34). Tento výraz může nabývat také významu často, či potenciálně se dopouštějící zulmu:

إِنَّا عَرَضْنَا الأمَانَةَ عَلَى السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ وَالْجِبَالِ فَأَبَيْنَ أَنْ يَحْمِلْنَهَا وَأَشْفَقْنَ مِنْهَا وَحَمَلَهَا الإنْسَانُ إِنَّهُ كَانَ ظَلُومًا جَهُولا

Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nésti a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý. (Ahzáb:72)  

 

ظَلَّامٌ zallámun – krutovládce, tyran, tj. ten, jehož charakteristikou je konání zulmu. Tuto vlastnost v souvislosti se Stvořitelem popírá verš:

مَنْ عَمِلَ صَالِحًا فَلِنَفْسِهِ وَمَنْ أَسَاءَ فَعَلَيْهَا وَمَا رَبُّكَ بِظَلامٍ لِلْعَبِيدِ

Kdo zbožné skutky koná, sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná, sám proti sobě samému tak činí. Pán tvůj pak věru služebníkům svým nekřivdí. (Fussilet:46).[12] Zallám je někdo, koho zvykem je ubližovat druhým a koho takové jednání těší.[13]

 

 

–          Nespravedlivá a vzpouzející se společnost, jako celek odmítající Boží Zákon.

–          Diktátorské a totalitní režimy, tyranští vládcové.

–          Státní i soukromé instituce a společnosti a jejich představitelé.

–          Vlivné, mínkotvorné a veřejně činné osoby, politické strany, hnutí a organizace.

–          Jedinci křivdící a utlačující jiné při běžném denním styku, jako členové rodiny, příbuzní, sousedé, pracovní kolektiv, protistrany při smlouvách a kontraktech, apod.

 

 

Al-Mu’áwin v jazyce znamená podporovatel, pomocník, spolupracovník, kolaborant, stoupenec, propagátor, spojenec, spolupachatel, kdo se spolupodílí, zajišťuje podporu, hledá nové spolupracovníky apod.

 

V šarí’atské terminologii je to „každý spolupachatel někoho, kdo narušuje cizí práva bez Bohem daného oprávnění, či zákonného důvodu.“

 

Toto jednání Alláh zakázal:

وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَى وَلا تَعَاوَنُوا عَلَى الإثْمِ وَالْعُدْوَانِ

Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. (Máida:2)

 

Ibn Omar vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ أَعَانَ عَلَى خُصُومَةٍ بِظُلْمٍ أَوْ يُعِينُ عَلَى ظُلْمٍ لَمْ يَزَلْ فِي سَخَطِ اللَّهِ حَتَّى يَنْزِعَ

„Kdokoli jakkoli dopomůže ke konání křivdy, nebo se na křivdě spolupodílí, toho, dokud nezhyne, provází Hněv Boží.“[14]

 

Takoví kolaboranti mohou působit jako hlas křivdícího, tedy ti, kteří danou křivdu slovy schvalují, jako učenci, kazatelé, mluvčí, novináři, intelektuálové. Mohou působit jako jeho prodloužená ruka, jako zplnomocněnci, zaměstnanci, podřízení, státní správa, policejní složky, armáda. Mohou být jeho očima, jako vyzvědači, zpravodajci apod.

 

 

Tento termín se v jazyce i terminologii užívá pro toho, kdo s danou křivdou souhlasí, nic proti ní nenamítá, ignoruje ji, kdo se o křivdící a ty, kterým ukřivdili, nestará a kterému je křivda lhostejná. Je to každý, kdo o existenci křivdy ví a i přesto proti ní neudělá vůbec nic, dokonce ji ani nepojmenuje jako křivdu. Tím dává křivdě sílu a legitimitu.

 

Podle Abú Sa’ída al-Chudrího Boží Posel صلى الله عليه و سلم považoval pojmenování křivdy za jednu z nejlepších podob džihádu:

إِنَّ مِن أَعظَمِ الجِهَادِ كَلِمَةُ عَدلٍ عِندَ سُلطَانٍ جَائِرٍ

„Věru jedním z nejlepších druhů džihádu je slovo spravedlivosti před tyranským vládcem.“[15]

 

Podle Ibn Abbáse a Džábira ibn Abdulláha řekl Posel Boží صل الله عليه وسلم :

 سَيِّدُ الشُّهَدَاءِ حَمْزَةُ بْنُ عَبْدِ الْمُطَّلِبِ ، وَرَجُلٌ قَامَ إِلَى إِمَامٍ جَائِرٍ فَأَمَرَهُ وَنَهَاهُ فَقَتَلَهُ 

„Nejvybranějším šehídem je Hamza ibn ‘Abdulmuttelib a pak každý, kdo přijde k vladaři, vybídne jej, aby činil dobro a aby se vystříhal zlého, a vladař jej zahubí."[16]

 

Míra úsilí vynakládaného proti křivdě je přímo úměrná síle víry jedince. Abú Sa’íd al-Chudrí slyšel Posla Božího, mír a požehnání s ním, říci:

 مَن رَأَى مُنكَرًا فَليُغَيِّرْهُ بِيَدِهِ فَإِنَّ لَم يَستَطِعْ فَبِلِسَانِهِ فَإِن لَم يَستَطِعْ فَبِقَلبِهِ وَذَلِكَ أَضعَفُ الإِيمَانِ‏.‏

„Kdokoli uvidí špatnost, nechť ji změní svou rukou, pokud nemůže, pak svým jazykem a pokud nemůže ani to, pak (nechť ji nenávidí) ve svém srdci –  a to je nejslabší víra.“[17]

 

Abú Sa‘íd al-Chudrí vyprávěl, že Posel صل الله عليه وسلم v jednom kázání varoval:

 أَلَا لَا يَمْنَعَنَّ رَجُلًا هَيْبَةُ النَّاسِ أَنْ يَقُولَ بِحَقٍّ إِذَا عَلِمَهُ.

„Nechť nikomu z vás nezabrání obava z lidí v tom, aby řekl pravdu, když ji vidí, nebo byl jejím svědkem."[18]

 

Ti, kteří mlčí, i když křivdu kolem sebe vidí, nejčastěji mlčí o útisku nespravedlivých vládců, nebo o křivdících systémech nesoudících podle šarí’y, o zločinech organizovaných skupin či jednotlivých zlovolníků nebo o těch, kteří se křivdy dopouštějí tím, že o útisku mlčí také.

 

Posel Boží صل الله عليه وسلم  jim podobné údajně odsoudil:

السَاكِتُ عَلىَ الظُلمِ شَيطَانٌ أَخرَسٌ

„Kdo mlčí o křivdě, je němým šejtánem.”[19]

 

Ibn ‘Abbás vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم  proklel toho, kdo je lhostejný vůči násilí na druhých:

لاَ يَقِفَنَّ أَِحِدَُكُم مَوقِفًا يُقتَلُ فِيهِ رَجُلٌ ظُلمًا، فَإِن اللََعَنَةٌ تَنَزَّلَ عَلىَ مَن حَضِرَ حِينَ لَم يَدفَعُوا عَنهُ، وَلاَ يَقِفَنّ أَحَدُكُم مَوقِفًا يُضرَبُ فِيهِ رَجُلٌ ظُلمًا، فََإن اللَعَنَةٌ تَنَزَّلَ عَلىَ مَن حَضِرَهُ حِينَ لَم يَدفَعُوا عَنهُ

„Vskutku nikdo z vás nestane tam, kde je bezprávně zabíjen člověk, aniž by nesestoupilo prokletí na každého, kdo tomu je přítomen, a nebrání ho, ani vskutku nikdo z vás nestane tam, kde je bezprávně mlácen člověk, aniž by nesestoupilo prokletí na každého, kdo tomu je přítomen, a nebrání ho.“[20]

 

Džábir ibn Abdulláh pravil, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم řekl:

ذَا رَأَيْتُ أُمَّتِي تَهَابُ الْظَالِمَ أَنْ تَقُولَ لَهُ إِنَّكَ أَنْتَ ظَالِمٌ فَقَدْ تُوُدِّعَ مِنْهُمْ

„Pokud se má umma bojí říci nespravedlivému: „Jsi nespravedlivý,“ pak věz, že tímto ztrácejí Boží podporu.“[21] Posel Boží صلى الله عليه و سلم zároveň varoval: „Kohokoli z vás, kdo uvidí tyranského a utlačujícího vládce, který činí zakázané povoleným, který zneucťuje Boží Práva, který lidem nevládne podle toho, co Alláh seslal, a neřekne proti němu ani slovo, toho pak Alláh potrestá spolu s utlačovatelem.“[22]

 

 

Takto je v jazyku pojmenován poškozený, kterého zasáhl akt zulmu, např. zde:

وَمَنْ قُتِلَ مَظْلُومًا فَقَدْ جَعَلْنَا لِوَلِيِّهِ سُلْطَانًا

A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít (Isrá´:33).[23] I sám zálim je v konečném důsledku mazlúm (dle významu tohoto slova v jazyce), neboť každá křivda přinese svému působiteli újmu na onom světě.

 

V terminologii islámské právní vědy se pak jako mazlúm označuje „ten, jehož Bohem daná práva byla znevážena a napadena bez šarí’ou stanoveného oprávnění nebo zákonného důvodu.“

 

Ukřivděnými mohou být jedinci, které zasáhly nejrůznější podoby křivd ze strany jiných, lidé napadaní za své náboženské nebo jiné přesvědčení, upřímní Boží služebníci, učenci a obhájci tewhídu, pravého náboženství, věrouky ahlu s-sunna we l-džemá’a a menhedže selef, skupiny, do kterých se tito lidé sdružují, hnutí, instituce a iniciativy, do kterých se organizují. Mohou jimi být skupiny obyvatelstva jako političtí vězni, etnické menšiny, civilisté, ženy a děti, na ohraničených územích nebo v celosvětovém měřítku, obyvatelé některých států jako celek, nebo dokonce všichni muslimové a tím i všichni lidé světa, neboť šarí’atské zákonodárství není nikde aplikováno v celé a úplné své šíři, ke škodě všech.

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

انْصُرْ أَخَاكَ ظَالِمًا أَو مَظلُومًا

„Pomož svému bratru, ať už je křivdící, nebo mu bylo ukřivděno.“ Jistý muž se otázal: „Posle Boží, pomohu mu, když mu jiní ukřivdí. Ale když on křivdí jiným, jak mu mám pomoci?“ Odpověděl صلى الله عليه و سلم:

تَحْجُزْهُ عَنْ ظُلْمِهِ فَذَلِكَ نَصْرُهُ

„Zamezíš mu, či mu zabráníš v tom, aby křivdil, toto je pro něj pomoc.“[24] Hadís také ukazuje na uvedenou skutečnost, že ať už křivda primárně zasahuje kohokoli, v konečném důsledku se vždy obrací proti svému pachateli. Také Berá´a vyprávěl, že Prorok صلى الله عليه و سلم stanovil muslimům za povinnost vůči jiným také: „splnit přísahu a pomoci tomu, komu byla učiněna křivda.“[25] 

 

Prosba křivdících je Alláhem vždy vyplněna. Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel صل الله عليه وسلم pravil:

ثَلاثُ دَعوَاتٍ مُستَجَابَاتٌ: دَعوَةُ المَظلُومِ , وَ دَعوَةُ المُسَافِرِ , وَ دَعوَةُ الوَالِدِ عَلىَ وَلَدِهِ

„Trojice proseb je vždy vyslyšena: prosba ukřivděného, prosba cestujícího a prosba rodiče proti svému dítěti.“[26]

 

V podobném smyslu pravil Prorok صل الله عليه وسلم také:

وَاتَّقِ دَعوَةَ المَظلُومِ؛ فَإِنَّهُ لَيسَ بَينَهَا وَبَينَ اللهِ حِجَابٌ

„I střez se prosby ukřivděného, neboť mezi ní a Alláhem není zástěny.“[27]

 

 

Podobně jako ve všech ostatních případech, i v této otázce se nabízí jasná odpověď:

لَقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ

A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný (Ahzáb:21)

 

Posel Boží صل الله عليه وسلم  je jediný, jehož následováním a příkladem je možno provést natolik důkladnou sociální reformu, která všechny podoby křivdy zcela minimalizuje a marginalizuje. Přijetím jeho učení a následováním jeho cesty je zajištěn úspěch jak na tomto i na onom světě. Islám třeba přijmout nikoli jako kulturu, sebevyjádření, identitu a mrtvou teorii, ale jako niterné přesvědčení, všeobjímající světonázor, žitou praxi a každodenní způsob života, čile a účinně reagující na požadavky dneška. Dnes se nám pro osvětovou činnost, vyjádření a obhajoby vlastního názoru a nabídnutí vlastního řešení aktuálních a tíživých společenských problémů nabízí mnoho cest, způsobů a kanálů. Zbývá je jen rozhodně, smysluplně a efektivně využít pro přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného.

 

Z životního příběhu Proroka Muhammeda صل الله عليه وسلم a historie prvních muslimů třeba čerpat sílu, poučení a osobní inspiraci, která nás podpoří tehdy, když se naše úsilí proti bezpráví skříží s plány a pletichami šejtána, jeho přisluhovačů, či s našimi nízkými tužbami, slabostmi, poklesky, obavami a strachy.

 

Postavit se křivdě na odpor a pracovat na odstranění všech podob toho, co islámská etika označuje jako zulm, je v zájmu každé lidské bytosti, ať už je muslimského, nebo jakéhokoli jiného vyznání, neboť není nikdo, komu by se křivda v nějaké podobě vyhýbala, kromě těch, kterým se Alláh smiloval. V otázce boje proti zulmu, zlu, které nezná bariéry národa, rasy, pohlaví ani náboženského či politického přesvědčení, nelze zůstat neutrální.

 

Pokud nepodpoříme ukřivděné a nezamezíme tomu, aby faleš přemohla pravdu, jaký je potom smysl naší existence? Nebylo by potom lepší raději vůbec nespatřit světlo světa?

---