Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda, nechť je s ním Alláh spokojen, se uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:
Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda, nechť je s ním Alláh spokojen, se uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:
„Žádný služebník není zasažen úzkostí, nebo tísní, aby z něj, když odříká slova:
اللَهُمَّ إنِِّي عَبدُكَ وَ بنُ عَبدِكَ وَ بنُ أَمَتِكَ, نََاصِيَتِي بِيَدِكَ, مَاضٍ فِي حُكمِكََ, عَدلٌ فِيَّ قََََضَاؤُكَ, أَسأَلُكَ بِكَُلِّ اسمِ هُوَ لََكَ سَمَّيتَ بِهَ نَفسَكَ, أَو أَنزَلتَهُ فِي كِتََابِكَ, أَو عَلَّمتَهُ أَحَدًا مِن خَلقِكَ, استَثَرتَ بِهِ فِي عِلمِ الَغيبِ عِندَكَ, أَن تَجعَلَ القُرآنَ رَبِيعَ قَلبِي, وَ نُورَ صَدرِي, وَ جَلاءَ حُزنِي, وَ ذَهَابَ هَمِّي,
ALLÁHUMME INNÍ ‘ABDUKE ´BNU ‘ABDIKE WE ´BNU ‘AMETIKE, NÁSIJETÍ BIJEDIKE, MÁDIN FÍ HUKMIKE, ‘ADLIN FÍJJE KADÁUKE, AS´ELUKE BIKULLI ´SMI HUWE LEKE SEMMEJTE BIHI NEFSIKE AW ANZELTE FÍ KITÁBIKE AW ‘ALLEMTEHU AHADEN MIN CHALKIKE, AW ASTESERTE BIHI FÍ ‘ILMI L-GHAJBI ‘INDEKE AN TEDŽ’ALE L-KUR´ÁNA RABÍ’A KALBÍ WE NÚRA SADRÍ WE DŽELÁ´A HUZNÍ WE ZEHÁBE HEMMÍ,
Tj.: „Ó Alláhu, jsem Tvým služebníkem, synem Tvého služebníka a synem Tvé služebnice, má kštice je v Tvých rukou, Tvé rozhodnutí je nade mnou pravomocné, cokoli jsi mi předurčil, je spravedlivé, prosím Tě každým jménem, kterým jsi Sám Sebe nazval, nebo které jsi seslal ve Své Knize, nebo které jsi naučil některé ze Svých stvoření, nebo které jsi si pro Sebe ponechal ve skryté znalosti u Tebe, abys učinil Korán jarem srdce mého, světlem mé hrudi, odstraněním mé úzkosti a pominutím mé tísně.”
Alláh neodstranil tíseň a neučinil pro něj východisko.“
Bylo řečeno: „Posle Boží, neměli bychom se ji naučit?“
„Bezpochyby,“ odpověděl Prorok, „Na tom, kdo ji uslyší, je naučit se ji.“
Zaznamenává Ahmed v Musnedu, 1/391 a autentickým tento hadís doložil šejch al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, č. 199.