Nároky na výživné mezi manžely po rozvodu

blue green and red plastic clothes pin

OTÁZKA: Jaké má vyživovací povinnosti po rozvodu muslim vůči své ženě a naopak?

ODPOVĚĎ:

Žena podle islámu nemá žádnou vyživovací povinnost vůči svému manželovi, veškerý majetek, který získá před manželstvím, během manželství i po skončení manželství rozvodem náleží pouze jí a manžel může z jejího majetku nanejvýš dostat dar, anebo něco koupit, směnit za patřičnou finanční či zpeněžitelnou náhradu apod. Manžel tedy nemá na své rozvedené manželce žádné nároky tohoto druhu.

Manžel naopak má během celého trvání manželství vyživovací povinnost vůči manželce a tato povinnost z něj dle většinového názoru nespadá dokonce ani po ukončení manželství rozvodem z jeho iniciativy (arab. الطلاق at-talák), na který má muž jinak výslovné právo, vykoupené povinností vrátit takto rozvedené manželce její obvěnění (arab. مهر mehr), jež jí přislíbil v okamžiku uzavření manželství pro případ jeho rozvázání.

Právo ženy na mehr je podloženo hadísem od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم mimo jiné říká:

فَإِنْ دَخَلَ بِهَا فَلَهَا الْمَهْرُ بِمَا اسْتَحَلَّ مِنْ فَرْجِهَا

Pokud do ní vstoupil, patří jí věno, jako cena za to, že mu její lůno bylo dovoleno.1

V otázce zmíněnou vyživovací povinnost ex-manžela vůči rozvedené manželce nazýváme v šarí’atskoprávní terminologii jako نفقة العدة nafakatu l-‘idda a jedná se o další finanční nárok navíc, mimo sám mehr.

Tímto způsobem rozvedená manželka má na základě tohoto předpisu kromě mehru i nárok na vydržování sebe i svého dítěte, i pokud je příčetná a osobně svobodná, dokud žije ve společné domácnosti, je zbožnou muslimkou, je cudná, důvěryhodná a dokud se po uplynutí příslušné čekací lhůty nemůže provdat za jiného muže.2

Délka této vyživovací povinnosti na manželku trvá po dobu její čekací lhůty po rozvodu (arab. العدة al-‘idda), minimálně dokud je tento rozvod odvolatelný a její právo na opatrovnictví jejího dítěte (a na alimenty ze strany jeho otce na zaopatření a výchovu dítěte) trvá, dokud se tato matka znovu neprovdá za někoho jiného.

Soudobý učenec Sálih al-Fewzán říká:

Žena rozvedená odvolatelným rozvodem nadále zůstává po dobu čekací lhůty de iure manželkou s nároky totožnými jako mají ostatní manželky, v pohledu živení, šacení a ubytování.3

Délka této čekací lhůty po rozvodu je rozpracována koránským veršem:

وَالْمُطَلَّقَاتُ يَتَرَبَّصْنَ بِأَنفُسِهِنَّ ثَلَاثَةَ قُرُوءٍ ۚ وَلَا يَحِلُّ لَهُنَّ أَن يَكْتُمْنَ مَا خَلَقَ اللَّـهُ فِي أَرْحَامِهِنَّ إِن كُنَّ يُؤْمِنَّ بِاللَّـهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ ۚ وَبُعُولَتُهُنَّ أَحَقُّ بِرَدِّهِنَّ فِي ذَٰلِكَ إِنْ أَرَادُوا إِصْلَاحًا ۚ وَلَهُنَّ مِثْلُ الَّذِي عَلَيْهِنَّ بِالْمَعْرُوفِ ۚ وَلِلرِّجَالِ عَلَيْهِنَّ دَرَجَةٌ ۗ وَاللَّـهُ عَزِيزٌ حَكِيمٌ

A rozvedené ženy nechť samy čekají po tři periody a není jim dovoleno zatajovat to, co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v Boha a v den soudný. A je spravedlivější, jestliže manželé jejich si je vezmou nazpět v tomto stavu, pokud si přejí usmíření. A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše – a Bůh je mocný, moudrý. (Bekara: 228)
Tento verš hovoří o čekací lhůtě menstruujících žen. Zmíněný stupeň výše označuje právo muže na jednostranný rozvod a povinnost muže zajistit ženě výživné.

Čekací lhůtu ostatních, nemenstruujících žen stanovuje verš:

وَاللَّائِي يَئِسْنَ مِنَ الْمَحِيضِ مِن نِّسَائِكُمْ إِنِ ارْتَبْتُمْ فَعِدَّتُهُنَّ ثَلَاثَةُ أَشْهُرٍ وَاللَّائِي لَمْ يَحِضْنَ ۚ وَأُولَاتُ الْأَحْمَالِ أَجَلُهُنَّ أَن يَضَعْنَ حَمْلَهُنَّ ۚ وَمَن يَتَّقِ اللَّـهَ يَجْعَل لَّهُ مِنْ أَمْرِهِ يُسْرًا

Pro ty z vašich žen, jež již nemají naději na menstruaci, ale jste-li přesto na pochybách, nechť jsou čekací lhůtou tři měsíce; a stejně platí i pro ty, které ještě menstruaci neměly. Pro ty, jež jsou těhotné, skončí čekací lhůta tehdy, když porodí. A kdo je bohabojný, tomu Bůh věc jeho ulehčí. (Talák: 4)

Důkazem této zvláštní vyživovací povinnosti ze strany manžela jsou explicitní koránské verše:

لَّا جُنَاحَ عَلَيْكُمْ إِن طَلَّقْتُمُ النِّسَاءَ مَا لَمْ تَمَسُّوهُنَّ أَوْ تَفْرِضُوا لَهُنَّ فَرِيضَةً ۚ وَمَتِّعُوهُنَّ عَلَى الْمُوسِعِ قَدَرُهُ وَعَلَى الْمُقْتِرِ قَدَرُهُ مَتَاعًا بِالْمَعْرُوفِ ۖ حَقًّا عَلَى الْمُحْسِنِينَ

Není pro vás hříchem, rozvedete-li se s ženami svými, dříve než jste se jich dotkli anebo dříve než jste jim určili obvěnění. Dejte jim však zaopatření – zámožný podle prostředků svých a chudý podle prostředků svých – podle zvyklosti uznaných. A to je povinností pro ty, kdož dobré konají. (Bekara: 236)
Podle většiny učenců se tento verš vztahuje jen na ty rozvedené, se kterými nebylo manželství v době jeho trvání zkonzumováno.

Ohledně rozvedených žen obecně, resp. konkrétně těch z nich, se kterými bylo manželství také zkonzumováno, pak hovoří verš:

وَلِلْمُطَلَّقَاتِ مَتَاعٌ بِالْمَعْرُوفِ ۖ حَقًّا عَلَى الْمُتَّقِينَ

Rozvedeným ženám pak náleží zaopatření podle zvyklostí uznaných, a to povinností je pro bohabojné. (Bekara:241)
Z klasických učenců Ibn Tejmíja a z novodobých Muhammed Sálih al-‘Usejmín poukazují, že verš zmiňuje všeobecně rozvedené ženy a užívá termínu حقا hakkan, kterým označuje jejich nárok na vydržování. Dodržení tohoto nároku je spojeno s bohabojností (arab. التقوى at-takwá), přičemž je povinností být bohabojným.4

Na jiném místě Vznešený Alláh praví:

يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ إِذَا طَلَّقْتُمُ النِّسَاءَ فَطَلِّقُوهُنَّ لِعِدَّتِهِنَّ وَأَحْصُوا الْعِدَّةَ ۖ وَاتَّقُوا اللَّـهَ رَبَّكُمْ ۖ لَا تُخْرِجُوهُنَّ مِن بُيُوتِهِنَّ وَلَا يَخْرُجْنَ إِلَّا أَن يَأْتِينَ بِفَاحِشَةٍ مُّبَيِّنَةٍ ۚ وَتِلْكَ حُدُودُ اللَّـهِ ۚ وَمَن يَتَعَدَّ حُدُودَ اللَّـهِ فَقَدْ ظَلَمَ نَفْسَهُ ۚ لَا تَدْرِي لَعَلَّ اللَّـهَ يُحْدِثُ بَعْدَ ذَٰلِكَ أَمْرًا
فَإِذَا بَلَغْنَ أَجَلَهُنَّ فَأَمْسِكُوهُنَّ بِمَعْرُوفٍ أَوْ فَارِقُوهُنَّ بِمَعْرُوفٍ

Proroku! Rozvádíte-li se svými ženami, tedy se s nimi rozveďte v ustanovené pro ně lhůtě a počítejte přesně dny čekací lhůty a bojte se Boha, Pána svého! Nevyhánějte je z jejich domů a nechť z nich neodcházejí, leda kdyby se dopustily hanebnosti zjevné. A toto jsou omezení Boží a kdo přestupuje omezení Boží, ten sám sobě křivdí. Ty nevíš, ale možná že Bůh později způsobí nějakou věc jinou. A když ženy dosáhnou lhůty své, pak je buď podržte podle zvyklosti vhodné, anebo se od nich odlučte také podle zvyklosti vhodné. (Talák: 1-2)

Důkazem povinnosti manžela zajistit ubytování, šacení a výživu rozvedené ženě je i analogie na hadís uváděný ‘Amrem ibn Šu’ajbem od jeho otce a jeho dědečka – ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عهما, že jistá žena přišla za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم řka: “Mé lůno jest nádobou pro tohoto mého syna, má ňadra jsou pro něj dva kožené vodní měchy, můj klín je pro něho útočištěm, avšak jeho otec mne rozvedl a nyní ho chce ode mne oddělit.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم jí odvětil:

أَنْتِ أَحَقُّ بِهِ مَا لَمْ تَنْكِحِي

Máš na něho větší nárok, nežli on, dokud se znovu neprovdáš.5
Povinnost zajistit ženu na základě tohoto hadísu vyplývá, spojíme-li ho s předpisem koránských veršů:

أَسْكِنُوهُنَّ مِنْ حَيْثُ سَكَنتُم مِّن وُجْدِكُمْ وَلَا تُضَارُّوهُنَّ لِتُضَيِّقُوا عَلَيْهِنَّ ۚ وَإِن كُنَّ أُولَاتِ حَمْلٍ فَأَنفِقُوا عَلَيْهِنَّ حَتَّىٰ يَضَعْنَ حَمْلَهُنَّ ۚ فَإِنْ أَرْضَعْنَ لَكُمْ فَآتُوهُنَّ أُجُورَهُنَّ ۖ وَأْتَمِرُوا بَيْنَكُم بِمَعْرُوفٍ ۖ وَإِن تَعَاسَرْتُمْ فَسَتُرْضِعُ لَهُ أُخْرَىٰ لِيُنفِقْ ذُو سَعَةٍ مِّن سَعَتِهِ ۖ وَمَن قُدِرَ عَلَيْهِ رِزْقُهُ فَلْيُنفِقْ مِمَّا آتَاهُ اللَّـهُ ۚ لَا يُكَلِّفُ اللَّـهُ نَفْسًا إِلَّا مَا آتَاهَا ۚ سَيَجْعَلُ اللَّـهُ بَعْدَ عُسْرٍ يُسْرًا

Ubytujte ženy své po rozvodu tam, kde sami bydlíte, podle možností svých. Nečiňte jim žádnou újmu s úmyslem je utiskovat. Jsou-li těhotné, přispívejte jim, pokud neporodí! A jestliže kojí pro vás dítě vaše, dávejte jim jejich odměnu a dohodněte se vzájemně podle zvyklosti uznané, však narazíte-li na obtíže, dejte je kojit ženě jiné! Nechť ten, kdo je blahobytný, dává úměrně k blahobytu svému a nechť ten, jehož obživa je odměřena, dává z toho, co Bůh mu uštědřil. A Bůh neukládá duši žádné více než to, co sám jí dal. A Bůh po těžkostech přinese ulehčení. (Talák: 6-7)

Rozvedená žena se může ocitnout ve dvou odlišných situacích: Buďto je rozvedena odvolatelným, anebo neodvolatelným rozvodem z iniciativy manžela.

Manžel je oprávněn vyřknout rozvod a tento rozvod bude platný celkem třikrát. První dva případy jsou odvolatelné (arab. الطلاق الرجعي at-taláku r-rudž’í) a třetí instance ustavuje rozvod neodvolatelný (arab. الطلاق غير الرجعي at-taláku ghajru r-rudž’í).

Odvolatelnost či neodvolatelnost rozvodu je podložena koránským veršem:

الطَّلَاقُ مَرَّتَانِ ۖ فَإِمْسَاكٌ بِمَعْرُوفٍ أَوْ تَسْرِيحٌ بِإِحْسَانٍ

Rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. (Bekara: 229)
Z tohoto jasně vyplývá, že třetí rozvod je definitivní. Podle většiny učenců trojí vyřknutí rozvodu při jediné příležitosti zůstává i nadále jediným vyřknutím a je tedy odvolatelné.

Jedná-li se potom o situaci odvolatelného rozvodu (tj. 1. a 2. instance), podle konsenzu všech učenců má manželka i nadále nárok na finanční vydržování, živení, šacení a ubytování.6

Pokud se jedná o neodvolatelný (třetí) rozvod, rozvedená žena může být buď těhotná, anebo nikoli.
Pokud je těhotná, má dle konsenzu nárok na vydržování, šacení a ubytování po celou dobu svého těhotenství,7 které je zároveň její čekací dobou po rozvodu, až dokud neporodí.8

Pokud těhotná není, názory učenců se v detailech liší:

1. Podle šáfi’ovského mezhebu jí náleží pouze právo ubytování a nikoli již nezbytně i právo finančního vydržování. 9

2. Podle hanefíjského mezhebu jí náleží obojí, protože manželství definitivně končí až skončením její čekací doby. 10

3. Podle hanbelovských učenců nemá po třetí instanci rozvodu už právo ani na jedno, tedy zůstává jí pouze mehr.11 Nicméně pokud tato žena zároveň pečuje i o dítě, náleží jí alimenty jako náhrada za to, že se o něho stará.12 Podle názoru málikovců platí totéž, jen s tím rozdílem, že příjemcem těchto alimentů není dotyčná rozvedená žena, ale přímo toto její dítě.13

Z klasických učenců Ibn Tejmíja a z novodobých al-‘Usejmín vybírají jako nejsprávnější hanefíjskou pozici, kterou ovšem podmiňují aktuální situací a možnostmi manžela i manželky. Proto lze shrnout, že manžel je povinen finančně zajistit existenci své rozvedené manželce po celou dobu trvání její čekací lhůty po rozvodu, pokud to byl sám manžel, kdo rozvod inicioval. Tím se rozumně slaďuje mezi všemi třemi uvedenými pozicemi.14

Ti, kteří zúžili vyživovací povinnost vůči ženám po neodvolatelném rozvodu, které nejsou zároveň opatrovnicemi svého dítěte, opírají svůj názor o hadís Fátimy bint Kajs رضي الله عنها, která se tázala na svůj nárok na vyživovací povinnost a Prorok صلى الله عليه وسلم jí odpověděl:

لَيْسَ لَكِ عَلَيْهِ نَفَقَةٌ

Nemáš u něj nárok na vydržování.15
Tedy podle tohoto názoru nemá žena, která je manželem neodvolatelně rozvedena ze zkonzumovaného manželství a není těhotná či nemá dítě, nárok na vydržování. Musí jí stačit, že dostává zpět svůj mehr. Pokud se ale žena zároveň stará o dítě, má navíc od ex-manžela nárok i na alimenty pro dítě, shodně dikci koránského verše:

وَالْوَالِدَاتُ يُرْضِعْنَ أَوْلَادَهُنَّ حَوْلَيْنِ كَامِلَيْنِ ۖ لِمَنْ أَرَادَ أَن يُتِمَّ الرَّضَاعَةَ ۚ وَعَلَى الْمَوْلُودِ لَهُ رِزْقُهُنَّ وَكِسْوَتُهُنَّ بِالْمَعْرُوفِ ۚ لَا تُكَلَّفُ نَفْسٌ إِلَّا وُسْعَهَا ۚ لَا تُضَارَّ وَالِدَةٌ بِوَلَدِهَا وَلَا مَوْلُودٌ لَّهُ بِوَلَدِهِ

Matky kojí děti své plné dva roky, a to je pro toho, kdo chce, aby bylo dovršeno kojení. Na otci dítěte pak spočívá výživa i oblékání matek podle zvyklosti uznané. A není nikomu uloženo nad možnosti jeho; nechť matka žádná není zkrácena kvůli dítěti svému a nechť není otec žádný zkrácen kvůli dítěti svému. (Bekara: 233)

As-Se’dí vysvětluje:

Alláh tímto stanovuje otci dítěte povinnost živit i jeho matku, která dítě kojí. Toto zahrnuje také těhotnou či rozvedenou. Otec musí platit výživné.16

To znamená, že ač málikovci, šáfi’ovci a hanbelovci obecně nedávají neodvolatelně rozvedené ženě právo na výživné, stanovují, že je příjemkyní výživného, pokud pečuje o dítě svého ex-manžela. O jeho konkrétní výši pak rozhoduje šarí’atský soud.17

V případě, že rozvod iniciuje nepřímo svou odůvodněnou žádostí žena (tj. typ rozvodu označovaný v islámsko-právní terminologii jako الخلع al-chul’), dotyčná rozvedená manželka obecně ztrácí nárok na svůj mehr a podle názoru málikovských, šáfi’ovských a hanbelovských učenců i na vydržování, protože je tímto krokem rozvedena neodvolatelně. V případě, že je těhotná, nebo má dítě, zůstává jí nárok na alimenty pro dítě.

‘Abdurrezzák uvádí, že se Šu’by tázali, zda manžel musí platit výživné pro manželku, která se dala rozvést. Odpověděl: “Jak ji má živit, když jí odňal mehr a ona mu byla odňata?”18

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:

Neodvolatelně rozvedená žena, pokud není těhotná nemá nárok na výživné a ubytování na základě autentické Sunny Posla Božího صلى الله عليه وسلم a toto je v souladu i s Knihou Boží a na toto ukazuje i analogie. Tohoto názoru jsou islámští právníci z řad následovníků hadísů.19

Ženě není dovoleno žádat o rozvod bez důvodu, na základě hadísu Posla Božího صلى الله عليه وسلم:

أَيُّمَا امْرَأَةٍ سَأَلَتْ زَوْجَهَا طَلاَقًا فِي غَيْرِ مَا بَأْسٍ فَحَرَامٌ عَلَيْهَا رَائِحَةُ الْجَنَّةِ

Kterékoli ženě, pokud žádá svého manžela o rozvod bez důvodu, bude zakázána i vůně Ráje.20

Manželka však má právo žádat o rozvod v případech, kdy manžel vůči ní neplní své materiální, duševní či duchovní povinnosti, anebo si neplní své povinnosti náboženské apod., či pokud pokračování manželství působí více škody, než užitku, pokud k němu cítí nepřekonatelný odpor kvůli některé jeho charakterovému či fyzickému nedostatku bránícímu v dalším pokračování manželství atd.

Tento druh rozvodu je podložen koránským veršem:

وَلَا يَحِلُّ لَكُمْ أَن تَأْخُذُوا مِمَّا آتَيْتُمُوهُنَّ شَيْئًا إِلَّا أَن يَخَافَا أَلَّا يُقِيمَا حُدُودَ اللَّـهِ ۖ فَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا يُقِيمَا حُدُودَ اللَّـهِ فَلَا جُنَاحَ عَلَيْهِمَا فِيمَا افْتَدَتْ بِهِ ۗ تِلْكَ حُدُودُ اللَّـهِ فَلَا تَعْتَدُوهَا ۚ وَمَن يَتَعَدَّ حُدُودَ اللَّـهِ فَأُولَـٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ

Není vám dovoleno vzít nic z toho, co jste jí dali, leda že oba se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná. Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže žena se vykoupí. Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví! (Bekara: 229)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم takto rozloučil manželství Sábita ibnu l-Kajs ibn Šemmáse رضي الله عنه a jeho manželky, která mu výměnou vrátila zahradu, kterou jí Sábit daroval jako mehr. 21

Manželovi je zakázáno vyvíjet na manželku nátlak, aby ji dotlačil k žádosti o rozvod z její strany, s úmyslem zbavit ji nároku na mehr a případné výživné. Podobně je i manželce zakázáno provokovat manžela k tomu, aby využil svého práva vyřčení rozvodu, s úmyslem domoci se ukončení manželství spolu se získáním mehru či případného výživného.

Toto je podloženo koránskými verši:

وَآتُوا النِّسَاءَ صَدُقَاتِهِنَّ نِحْلَةً ۚ فَإِن طِبْنَ لَكُمْ عَن شَيْءٍ مِّنْهُ نَفْسًا فَكُلُوهُ هَنِيئًا مَّرِيئًا

A dávejte ženám obvěnění jako dar; jestliže vám z laskavosti dají něco z toho, tedy toho užijte ve zdraví a spokojenosti. (Nisá: 4)

وَلَا تَعْضُلُوهُنَّ لِتَذْهَبُوا بِبَعْضِ مَا آتَيْتُمُوهُنَّ إِلَّا أَن يَأْتِينَ بِفَاحِشَةٍ مُّبَيِّنَةٍ ۚ وَعَاشِرُوهُنَّ بِالْمَعْرُوفِ

neutiskujte je jen proto, abyste si mohli odnést část toho, co jste jim dříve darovali, leda že by se dopustily zjevné hanebnosti. A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! (Nisá: 19)
Podle Ibnu l-Munzira by takové jednání znamenalo evidentní obcházení Božích nařízení, odporuje Knize Boží a také Sunně Proroka صلى الله عليه وسلم a konsenzu učenců. 22
Fetwu v této otázce vydal i Ibn Tejmíja:

Manželovi není dovoleno chovat se ke své manželce hrubě s úmyslem ji donutit k žádosti o rozluce manželství, kdy by přišla o své věno, či ji bít apod., aby tohoto záměru dosáhl, kromě pokud se ona provinila jasnou a očividnou nepočestností.23

Na závěr je třeba zdůraznit, že v zemích, kde platí nedokonalé a nespravedlivé zákony vymyšlené lidmi a nikoli dokonalé a spravedlivé Boží zákony, je třeba na praxi rozvodů a dodržování následných předpisů dohlížet, případně následně vzniklé spory arbitrovat občansko-právní cestou tak, aby byly plněny všechny šarí’atské povinnosti všemi stranami.

Muhammed Sálih al-‘Usejmín o tom v odpovědi na otázku o sekulárním soudem rozvedené ženě říká:

V tom je problém. Ve skutečnosti je za něho stále provdaná a tento fakt ji brání v tom, aby se podruhé vdala. Nicméně podle rozhodnutí soudu je očividně rozvedená. Tedy až by uplynula její čekací doba, mohla by se znovu provdat. Soudím, že jediné řešení by zde bylo, aby intervenovali dobří a zbožní lidé a přivedli dvojici k usmíření. V případě, že by to nešlo, má ona jemu vyplatit cenu mehru a tím by se rozvod stal platným také šarí’atsky.24

A Alláh ví nejlépe.

Odpovídal: Alí Větrovec

  1. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2083; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1102 jako hasan; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1879; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1248. Jako sahíh na základě podpůrných podání ho dokládá Ibn Hadžer v Bulúghu l-merám, hadís č. 983.
  2. Viz Kifájetu l-akchjár, str. 534.
  3. Viz al-Mulachchasu l-fikhí, 2/317.
  4. Viz Šerhu l-mumti’, 12/308.
  5. Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2276; Ahmed v Musnedu, hadís č. 282; a jako sahíh ho uvádí i al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 207. Jako hasan ho doložili Ibn Hadžer v Bulúghu l-merám, hadís č. 1151 a další.
  6. Viz al-Mughníju l-muhtádž, 5/174; srov. Tuhfetu l-muhtádž, 8/333.
  7. Viz Mughníju l-muhtádž, 5/174.
  8. Viz Ibid., 5/84.
  9. Viz al-Mughníju l-muhtádž, 5/174.
  10. Viz Bedái’u s-senái’, 4/16.
  11. Viz al-Insáf, 9/361.
  12. Viz Šerhu l-munteha l-irádát, 3/249.
  13. Viz al-Mewsú’atu l-fikhíja, 17/311.
  14. Viz Šerhu l-mumti’, 12/308.
  15. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1480.
  16. Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, 1/105.
  17. Viz Mewsú’atu l-fikhíja, 17/311.
  18. Viz al-Musannef, 4/90.
  19. Viz I’lámu l-muwakki’ín, 3/378.
  20. Od Sewbána رضي الله عنه zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2226 a al-Albání doložil jako sahíh, dále at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1187; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2055.
  21. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5273.
  22. Viz al-Mughní, 3/137.
  23. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 32/283.
  24. Viz Likáu bábi l-maftúh, 3/174, otázka č. 54.