بسم الله الوحمن الوحيم
Ve jménu Alláha Milostiplného, Milosrdného
بسم الله الوحمن الوحيم
Ve jménu Alláha Milostiplného, Milosrdného
Všechna chvála Alláhu Vznešenému, Všemohoucímu, jen jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammad صل الله عليه و سلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný předák a milovaný všech bohabojných a všech, kdož jsou s Pravdou. Nechť Bůh žehná jemu, jeho rodině a všem, kteří následují jeho cestu až do soudného dne. Připomínejme si, abychom byli co nejvíce bohabojní a abychom dodržovali všechny pilíře islámu a snažili se jít po přímé a správné cestě.
Milí bratři a milé sestry v islámu. Dnes budeme hovořit o tématu, které je nejryzejší podstatou islámu a samým základem Božího učení. O důvodu stvoření všech věcí, zjevení knih, vyslání poslů a proroků, seslání Božího zákona, rozdělení všech stvoření stvoření, ustavení spravedlivých vah (mízán), sirátu, odměny v džennet a trestu v džehennem
Jde o tawhíd al-ulúhíja, tedy o Jedinečnosti Boží v uctívání. Kvůli němu budeme v hrobě dotazováni. Kvůli němu existuje halál a harám. V něm a skrze něj musíme milovat a v něm a skrze něj musíme nenávidět. Milovat vše a všechny, které miluje Bůh a nenávidět vše a všechny, na které se i Bůh rozzlobil. Tento svět nebyl stvořen jen tak pro zábavu, ale právě z důvodu tawhídu.
Všemohoucí zjevil: My nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili; kdybychom se byli chtěli pobavit, našli bychom si zábavu u Sebe, kdybychom už tak učinit zamýšleli. (Anbijá´:16-17)
Skrze tawhíd byl stvořen vesmír, skrze něj bude prohra a vítězství,odměna i trest.
Bůh řekl: Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven? (Qijáma:36)
Rci: “Pán můj se o vás nepostará, nebudete-li jej vzývat; vy však jste již znamení za lež prohlásili a záhy vás postihne trest nevyhnutelný.” (Furqán:77)
Bůh též řekl: A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali, a nechci od nich žádný příděl obživy a netoužím po tom, aby Mne živili,vždyť Bůh sám je živitel, vládce síly a nezviklatelný! (Záríját:56-58)
Významem těchto Božích slov je stvoření všech bytostí k uctívání Boha, moudrost od Boha. Nechtěl po nich pomoc, otročení, tak jako světští vládcové, králové a císaři. Nevyžadoval po nich jídlo, pití a další zdroje tohoto světa, protože je povznesen nad jeho touhy a potřeby. On je Ten, který nepotřebuje sytit, jelikož On je pramenem, uštědřujícím obživu všemu a všem. Nepotřebuje střežit, protože On je Nejlepší Ochránce. Je Pánem a Vlastníkem všech věcí, nakládá s nimi podle své vůle, jak chce On a nikdo a nic mu v tom nemůže zabránit. To se jmenuje tawhíd ar-rubúbíja – Boží jedinečnost ve Vlastnictví a Panování.
Rci: “Což si mohu vzít za ochránce někoho jiného než Boha, tvůrce nebes a země, který vše živí, ale sám živen není?” Rci: “Bylo mi nařízeno, abych byl prvním mezi těmi, kdož do vůle Jeho se odevzdají – a nikoliv z těch, kdož k Němu přidružují!” (An’ám:14)
Pokud služebník pozná tawhíd rububija a tawhid uluhija, ví, že je to náš Jediný Pán a Stvořitel, kdo daruje dobro, odvrací zlo a učinil nás na Zemi zástupci. Dal nám k dispozici Zemi a její poklady, vyzdvihl horstva, rozprostřel zemi a oddělil od ní nebesa. Dal téci vodám a dvě moře od sebe oddělil překážkou. Uzání tohoto tawhíd ar-rubúbíja však nestačí, protože ten uznávali i arabští mušrikín. Proto Bůh Seslal svou knihu:
. . . jako Korán arabský, bez jakéhokoliv zkřivení – snad budou bohabojní! (Zumar:38), avšak oni nadále sledovali bludy své i svých starších a konali širk:
A podobně jsme před tebou nevyslali do měst varovatele, aby tamní boháči neprohlásili: “Nalezli jsme otce své v jistém učení a jdeme ve stopách jejich!” (Zuchruf:23) Mužové někteří pak z lidí u mužů z džinů útočiště vyhledali, ti však jen pošetilost jejich rozmnožili (Džinn:6)
Poslové byli posíláni kvůli tawhíd ‘ibáda, aby učili, že veškeré uctívání, skutky a úsilí náleží jedině Bohu a nikomu jinému. Vždyť on je stvořitelem všech věcí! Pravost tohoto tawhídu znamená přiblížení se duší Bohu z lásky, obavy, upřímného návratu, spoléhání se na Boha, prosby, upřímnosti a vědomí vznešenosti. Znamená, že vše v srdci je pouze pro Boha, neexistuje v něm žádná touha po harám a žádný odpor pro halál a fard. To vyjadřuje častokrát opakovaná fráze Lá iláha illá lláh.
Milí bratři a sestry,
Vskutku uctívač hrobů je mušrik, i když tvrdí lá iláha illá lláh. Kdokoliv miluje něco nebo někoho jiného než Boha, spáchal širk. Kdo bude milovat a na slovo poslouchat kohokoliv jiného než Alláha, je mušrik, stejně i objekt jeho přízně.
Řekl Jediný: Jsou mezi lidmi někteří, kdož berou si vedle Boha jiné, jemu na úroveň postavené, a které milují, jako milují Boha. Avšak ti, kdož uvěřili, ti v lásce své k Bohu jsou silnější. Kéž by viděli ti, kdož jsou nespravedliví, až spatří trest, že síla je jedině u Boha a že Bůh strašný je ve svém trestání! (Baqara:165)
Kdo si myslí, že v něčem je škoda aniž Bůh dá, je mušrik, kdokoliv smýšlí, že zná něco z nepoznatelného, z budoucnosti atd. je káfir a kdo si nechá věštit je káfir toho, co bylo sesláno Muhammadovi, mír a požehnání s ním.
Mnozí z nich v Boha nevěří, aniž by k Němu zároveň jiné nepřidružovali. (Júsuf:106)
Milí bratři a sestry,
vyvarujte se širku ve všech jeho podobách. Může být třeba i v podobě míče, obrazovky a mnoha dalších věcí. Láska a nenávist pak je jen kvůli tomu, avšak ona patří jedině Bohu. Jinak je to uctívačství tužeb, dle verše: Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou, jsi dozorcem, anebo domníváš se, že většina z nich naslouchá či uvažuje rozumně? Vždyť oni jsou jen jak dobytčata ba ještě dále zbloudili z cesty správné. (Furqán:43-44)
Drazí, vězte, že tawhíd je nejlepší a nejvznešenější požadavek, příčina každého úspěchu a přímluva každému, kdo se snaží. V něm se ten nejméně cenný stává nejvznešenější, ten kdo je menší, stává se velkým, kdo je na konci, vystupuje do popředí. S ním se státy stávaly silnými a mocnými a staly se poníženými, když jej zanedbaly.
Služebníci Jediného! Většina zla, zkázy a pohrom, kterých se naší ummě dostalo, přišla kvůli oslabení tawhídu v jejích duších.
Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož zbloudili z cesty Jeho, a zná nejlépe i ty, kdož správnou cestou jsou vedeni. (An’ám:117)
Někteří jsou okouzleni svými amulety a talismany, které věší na své šíje a šíje svých dětí, nevědomi slov Posla Božího, mír a požehnání s ním: “Kdo pověsil amulet, ať mu Bůh nesplní, co si přeje.” Kdo pověsil amulet, stal se mušrikem! Někteří jsou očarováni magií, věštci, kartářkami a horoskopy. Ibn Mas’úd se ptal posla Božího, mír a požehnání s ním: “Posle Boží, který hřích je u Boha nejtěžší?” “Abys učinil někoho či něco Bohu rovným, vždyť On tě stvořil.”
Dokonalost tohoto tawhídu značí milovat co Bůh miluje a nenávidět co nenávidí. Kdo splní požadavky pravého tawhídu, získá spokojenost a štěstí v tomto i v onom světě:
Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí.” (An’ám:82)
zde se odkazuje na křivdu dle hadísu: “Křivda je širk.” Ten kdo splnil správný tawhíd, bude pro něj bezpečím a správným vedením v tomto světě i úspěchem v onom. Kdo splnil tawhíd srdcem, slovem i činem, vstoupí do ráje. Posel Boží, mír s ním, řekl: “Kdo řekl Lá iláha illá lláh upřímně,vstoupil do ráje.” Jeden z plodů tawhídu je, že je Bůh s božím služebníkem, hlídá jej, dává mu vítězství, opatruje jej, ochraňuje jej. Protože ten, kdo je s Bohem, i Bůh je s ním. Kdo dbal Božích příkazů a zákazů, toho i Bůh podrží a ochrání.
Jeden z plodů tawhídu je vznešenost a hrdost v tomto světě. Muslim je vždy hrdý a vznešený tím, co nosí ve svém srdci. To vidíme v příběhu Rabi’i bin Amira, který vstoupil k Róstumovi, který na sobě to nejlepší oblečení. Nikdy jej neviděl a neznal jej, přišel k němu oděn prostým šatem, s kopím a malým koněm, avšak byl člověkem který pochopil smysl Boží jedinosti. Z koně ani nesestoupil dokud , kůň nešlapal po drahých kobercích, potom sestoupil roztrhl pár drahých látek, aby koně přivázal. Potom se opíral o svůj oštěp hrotem dolů, takže proděravěl Róstumovy drahé koberce, pronášeje svá slavná slova, ze zdroje vznešenosti, neboť oni velebili Boha a on je zvelebil, učinili Boha jedním a on spojil jejich srdce v jedno. Řekl mu Róstum: “Co vás k nám přivádí,” s hrdostí odpověděl: “Bůh nás vyslal, abychom přitáhli toho, kdo chce od uctívání služebníků k uctívání Boha. Toho kdo si tak přeje. Ze stísněnosti tohoto světa do prostornosti světa onoho. Z křivdy ostatních věr ke spravedlnosti islámu. Bůh nás poslal s Jeho vírou k ostatním stvořením, abychom je k ní vyzývali. Kdo přijme, přijali jsme od něn a vrátili jsme od něj. Ten, kdo nesouhlasí, s tím budeme bojovat, až se sejdeme u Boha.”
To je význam hrdosti, milí bratři a sestry. Muslim vědomý tawhídu vidí celý pozemský život jako místo výzvy. ‘Uqba bin Náfi’ řekl, poté co jeho kůň stanul na pobřeží atlantského oceánu: Při Bohu, kdybych věděl, že za tímto mořem je země, překročil bych jej na svém koni.
To byla srdce, jejichž jedinou starostí byl islám, žili pro islám a pro islám též umírali.
Rci: “Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k modloslužebníkům nepatřil.” Rci: “Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Bohu, Pánu lidstva veškerého, jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali.” (An’ám:162-163)
Posel Boží, mír a požehnání s ním učil: “Každé dítě se narodí ve fitra, až jeho rodiče z něj učiní žida, křesťana nebo párse.” Kdybychom nechali každého jeho přirozenosti, všichni by byli stoupenci Boží Jedinosti.
Vznešený přikázal: Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze – a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví. (Rúm:30)
Milí bratři a sestry, vychovávejte své děti v tawhídu. Ať u vás nevidí nic z řečí a činu, co by se tawhídu protivilo. Naučte je tawhídu a svažte je s Bohem. Zastrašujte je pouze Bohem a ničím jiným. Učte je prosit, ptát se a žádat jen a jen od Boha, veďte je k dodržování modliteb. Vzorem v tom nám je Posel Boží, mír a požehnání s ním, když řekl Ibn Abbásovi: “Synku, řeknu ti tři věci. Ohlídej si Boha a on ohlídá tebe. Hledej Boha, najdeš jej před sebou. Když ptáš o něco, ptej Boha. Když prosíš o pomoc, pros Boha. Měj na paměti, že kdyby se celý národ sešel, aby ti pomohl, nepomohou ti v ničem, leda v čem Bůh chce a kdyby se celý národ sešel aby ti ublížil, neublíží ti v ničem než v čem Bůh chce. Pera jsou zdvižena a stránky již oschly.”
Čiňte sobě i svým dětem rukja, léčte se Slovem Božím, v něm je lék, ovšem v případě, že v srdci je přítomen tawhíd, víra v Boha a pevnost přesvědčení. Svažte své srdce k Bohu a ne k čemukoliv jinému. Nestěžujte si a nelamentujte, to vše oslabuje tawhíd v srdci.
Služebníci Jediného! Buďme muwahhidy, spoléhejme na Boha a nikoho jiného, nestěžujme si na své problémy a nesme statečně své těžkosti. Nezávisejme v pomoci na nikom jiném než na Bohu.
Ó Bože, učiň z nás své upřímné služebníky, muwahhidín, oddané tawhídu, jen Tebe uctíváme a jen Tebe žádáme o pomoc.
Ó Bože, pomož nám v konání dobra a vší poslušnosti k Tobě, učiň z nás Tobě oddané. Ámín!