O důležitosti vědomostí a získávání nauky

Man while Praying in Library

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Alláh Vznešený pravil:

يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا

Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)

Milí bratři v islámu!

Vznešený Alláh přikazuje:

اقْرَأْ بِاسْمِ رَبِّكَ الَّذِي خَلَقَ

Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil …” (‘Alek: 1)

A toto, jak všichni dobře víme, bylo první koránské nařízení.

Podobně tomu říká i Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadísu Anase ibn Málika رضي الله عنه:

طلَبُ العِلمِ فَريضةٌ على كلِّ مُسلِمٍ

Hledání nauky je povinností každého muslima.1

Naší povinností coby muslimů je vědět to, co je pro nás nezbytně nutné, abychom byli muslimy, které z nás činí muslimy a které nás jako muslimy definují, co se zakládá na jasných koránských verších, nezpochybnitelných podáních Sunny a obecně známém konsenzu všech muslimů napříč časem a prostorem. Patří sem základní články víry, základní rituály a povinnosti našeho náboženství či nejobecnější předpisy povoleného a zakázaného, o nichž není sporu. Toto jsou nezbytné poznatky (arab. المعلوم بالضرورة al-ma’lúmu bi d-darúra), jejichž neznalost obecně nikoho neomlouvá.

Vznešený Alláh na dalším místě v Koránu chválí učené, když říká:

قُلْ هَلْ يَسْتَوِي الَّذِينَ يَعْلَمُونَ وَالَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ ۗ إِنَّمَا يَتَذَكَّرُ أُولُو الْأَلْبَابِ ‎

Zeptej se: „Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.“ (Zumer: 9)

Alláh toto objasňuje ve Svých slovech:

يَرْفَعِ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا مِنكُمْ وَالَّذِينَ أُوتُوا الْعِلْمَ دَرَجَاتٍ ۚ وَاللَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرٌ ‎

A Bůh pak povýší ty z vás, kdož uvěřili, a ty, jimž dostalo se vědění, na stupně různé. A Bůh dobře je zpraven o všem, co děláte.“ (Mudžádela: 11)

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vypráví slova Posla Božího صلى الله عليه وسلم:

فَضْلُ الْعَالِمِ عَلَى الْعَابِدِ كَفَضْلِي عَلَى أَدْنَاكُمْ

Přednost učence nad uctívačem je jako přednost mne nad nejnižším z vás.2

To proto, že nezbytným předpokladem každého skutečného uctívání je znalost toho, kdo je uctíván a toho, jak má být uctíván. Tedy poznání Alláha a poznání víry, kterou seslal a s níž je spokojen. Jen skrze poznání a vědění se rodí ona pokora a láska, bez níž není uctívání možné.

Pro podtrhnutí hodnoty a důležitosti hledání nauky a získávání vědomostí stačí, že hodnota učenců je tak významná, že jsou vzpomenuti ve slovech Božích na tomtéž místě vedle Vznešeného Alláha a Jeho ctihodných andělů:

شَهِدَ اللَّهُ أَنَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ وَالْمَلَائِكَةُ وَأُولُو الْعِلْمِ قَائِمًا بِالْقِسْطِ ۚ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ

Bůh Sám svědčí, že není božstva kromě Něho; a dosvědčují to i andělé a ti, jimž dáno bylo vědění, dbající o nepodjatost – a není nic hodno uctívání kromě Něho, mocného, moudrého.“ (Áli ‘Imrán: 18)

Učenci jsou též korunními svědky pravdivosti Zjevení, protože Všemohoucí Alláh říká:

وَيَرَى الَّذِينَ أُوتُوا الْعِلْمَ الَّذِي أُنزِلَ إِلَيْكَ مِن رَّبِّكَ هُوَ الْحَقَّ وَيَهْدِي إِلَىٰ صِرَاطِ الْعَزِيزِ الْحَمِيدِ ‎

A vidí ti, jimž dáno bylo vědění, že to, co Pánem tvým bylo sesláno, je pravdou a vede ke stezce Mocného, Chvályhodného.“ (Sebe´: 6)

Hledání nauky a učenost jsou také chváleny a vyzdvihovány v Sunně Božího Posla صلى الله عليه وسلم. Z velkého množství takových hadísů uvedu jen dva.

Písař Zjevení a strýček věřících Mu’áwíja ibn Abí Sufján رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

مَنْ يُرِدِ اَللَّهُ بِهِ خَيْرًا, يُفَقِّهْهُ فِي اَلدِّينِ

Komu Alláh přeje dobro, tomu dá porozumět náboženství.3

Za Abu d-Derdou رضي الله عنه do Damašku přišel jistý muž a řekl: “Přicházím k vám z města Posla Božího صلى الله عليه وسلم kvůli vyprávění o Poslu Božím صلى الله عليه وسلم, které jsem od tebe slyšel vyprávět. A nepřišel jsem pro nic jiného.”

Abu d-Derdá mu řekl: “Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

مَنْ سَلَكَ طَرِيقًا يَطْلُبُ فِيهِ عِلْمًا سَلَكَ اللَّهُ بِهِ طَرِيقًا مِنْ طُرُقِ الْجَنَّةِ وَإِنَّ الْمَلاَئِكَةَ لَتَضَعُ أَجْنِحَتَهَا رِضًا لِطَالِبِ الْعِلْمِ وَإِنَّ الْعَالِمَ لَيَسْتَغْفِرُ لَهُ مَنْ فِي السَّمَوَاتِ وَمَنْ فِي الأَرْضِ وَالْحِيتَانُ فِي جَوْفِ الْمَاءِ وَإِنَّ فَضْلَ الْعَالِمِ عَلَى الْعَابِدِ كَفَضْلِ الْقَمَرِ لَيْلَةَ الْبَدْرِ عَلَى سَائِرِ الْكَوَاكِبِ وَإِنَّ الْعُلَمَاءَ وَرَثَةُ الأَنْبِيَاءِ وَإِنَّ الأَنْبِيَاءَ لَمْ يُوَرِّثُوا دِينَارًا وَلاَ دِرْهَمًا وَرَّثُوا الْعِلْمَ فَمَنْ أَخَذَهُ أَخَذَ بِحَظٍّ وَافِرٍ

Když se někdo vydá cestou hledání nauky, Alláh mu ulehčí cestu do Ráje. Andělé věru sklápějí spokojeně svá křídla nad hledačem nauky. O odpuštění pro učence věru prosí všichni na nebesích i všichni na zemi, dokonce i ryby v hlubinách vod. Věru přednost učeného nad uctívačem je jako přednost měsíce v noci úplňku nad ostatními hvězdami a planetami. Věru učenci jsou dědici proroků a věru po prorocích nedědí ani zlaťáky, ani stříbrňáky, nýbrž dědí po nich nauku. A kdokoli z ní vezme svůj díl, vzal si veliký kus.4

Což jste si nikdy nepřáli rozšířit své obzory ve znalosti islámu? Což jste nikdy nezatoužili odhalovat významy toho, co vám Alláh zjevuje v Koránu, či co vám doručily generace těch před vámi z dědictví Sunny Posla Božího? Což v sobě neprobudíte ambice dozvědět se o islámu více, než co víte nyní? Nechť neuplyne jediný den, aniž byste se o své víře dozvěděli něco, o čem jste ještě včera neměli potuchy.

(…)

Služebníci Boží!

Vznešený Alláh ohledně Koránu praví:

بَلْ هُوَ آيَاتٌ بَيِّنَاتٌ فِي صُدُورِ الَّذِينَ أُوتُوا الْعِلْمَ ۚ وَمَا يَجْحَدُ بِآيَاتِنَا إِلَّا الظَّالِمُونَ

Nikoliv! Toto jsou znamení jasná v hrudích těch, kterým se vědění dostalo, a jen nespravedliví znamení Naše odmítají.“ (‘Ankebút: 49)

Nebuďte tedy ani vy mezi těmi, kdo si necení vědění a poznání své víry, Nebuďte lhostejní a neodvracejte se od hledání nauky získávání vědomostí o svém náboženství. A dopřejte krásu poznání víry i svým dětem a blízkým.

Jeden z imámu této ummy ve fikhu, Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í řekl: „Kdo nemiluje vědění, v tom není pražádného dobra.5

A Ibnu l-Kajjim napsal:

Kdyby bylo možno nakreslit portrét vědění, ono by svou krásou zastínilo i slunce i měsíc.6

Muslimové! Dnes máme k dispozici celou řadu možností. I zde v naší zemi máme lidi, kteří zasvětili svůj život studiu islámu a učili se od učenců, publikují a pořádají přednášky. Navažte kontakt s nimi, nebo s renomovanými učenci ve vašich zemích, těmi, kteří následují Sunnu a cestu zbožných předků. V éře internetu máte možnosti, o nichž se dávným generacím ani nesnilo.

Nikdy není pozdě dozvědět se něco nového a pravým ignorantem je ten, kdo přestal hledat nauku poté, co se vydal její cestou.

Sálih ibn Ahmed ibn Hanbel, syn Ahmeda ibn Hanbela, imáma této ummy v naukách hadísu a fikhu, vypráví, jak jistý muž spatřil jeho otce, tehdy již významného učence a navíc v pokročilém věku, jak s sebou stále nosí kalamář s inkoustem. „Abú ‘Abdulláhu,“ oslovil ho dotyčný, „ještě teď, poté, cos dosáhl takového vědění a stal ses imámem muslimů?“ Ahmed mu odpověděl památným výrokem: „S kalamářem až na hřbitov!7

Skončím hadísem od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:

نَضَّرَ اللَّهُ امْرَأً سَمِعَ مِنَّا شَيْئًا فَبَلَّغَهُ كَمَا سَمِعَ فَرُبَّ مُبَلَّغٍ أَوْعَى مِنْ سَامِعٍ

Nechť Alláh osvítí někoho, kdo od nás něco zaslechne a přenese to dál přesně tak, jak to slyšel. Možná, že ten, kdo to pak uslyší, to pochopí lépe, než ten, kdo tomu zaslechl.8

Prosíme Alláha, aby rozšířil obzory našeho vědění, zvětšil a prohloubil naše znalosti a rozhojnil naše dobré činy. Ámín!

  1. Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 224; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 6746; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 2837. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 184.
  2. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2685; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 7911; a Ibn Šáhín v at-Terghíbu fí fadáili l-a’mál, hadís č. 216. Jako hasan ho doložil al-Albání v Isláhu l-mesádžid, hadís č. 126.
  3. Muttefekun ‘alejh. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 71; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1037.
  4. Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3641; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2682; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 223; Ahmed v Musnedu, hadís č. 21715. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6297.
  5. Zaznamenal Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 15/407.
  6. Viz Rawdatu l-muhibbín, str. 201.
  7. Zaznamenal Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí v Menákibu imámi Ahmed, str. 36-37.
  8. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. jako hasan sahíh; 2657; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 232; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 4157; Jako hasan sahíh doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 89.