O pravém významu vyznání Abrahámova

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Vznešený Alláh praví:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)

Milí bratři v islámu!

Vznešený Alláh popsal podstatu vyznání muslimů jako:

مِّلَّةَ أَبِيكُمْ إِبْرَاهِيمَ ۚ هُوَ سَمَّاكُمُ الْمُسْلِمِينَ مِن قَبْلُ وَفِي هَٰذَا لِيَكُونَ الرَّسُولُ شَهِيدًا عَلَيْكُمْ وَتَكُونُوا شُهَدَاءَ عَلَى النَّاسِ

Vyznání, jež je vírou předka vašeho Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve – i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi.” (Hadždž: 78)

Také řekl:

وَمَن يَرْغَبُ عَن مِّلَّةِ إِبْرَاهِيمَ إِلَّا مَن سَفِهَ نَفْسَهُ ۚ

A kdo jiný může mít odpor vůči náboženství Abrahamovu než ten, kdo v duši své je pošetilý?” (Bekara: 130)

Jediným náboženstvím, které je pravdivé, je pouze a jedině islám. Cokoli dalšího, ať už náboženství, filozofie, či ideologie, je lží, klamem a bludem, nevírou a modloslužebnictvím.

Alláh toto vše odvrhuje a nikdy to nepřijme, neboť říká:

وَمَن يَبْتَغِ غَيْرَ الْإِسْلَامِ دِينًا فَلَن يُقْبَلَ مِنْهُ وَهُوَ فِي الْآخِرَةِ مِنَ الْخَاسِرِينَ

Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi tratícími.” (Áli ‘Imrán: 85)

Následovník vyznání jiného, než je islám, je vzdálen od milosti Nejsmilovnějšího ze smilovných, dokonce i pokud se jedná o lid knihy – židy a křesťany, neboť i oni prohlásili posledního z proroků, Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه وسلم, za lháře a změnili to, co jim bylo zjeveno jejich proroky. A nevíra v jednoho z nich je nevírou v ně všechny.

Vznešený Alláh praví:

إِنَّ اللَّهَ لَعَنَ الْكَافِرِينَ وَأَعَدَّ لَهُمْ سَعِيرًا ‎﴿٦٤﴾‏ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ۖ لَّا يَجِدُونَ وَلِيًّا وَلَا نَصِيرًا ‎﴿٦٥﴾‏ يَوْمَ تُقَلَّبُ وُجُوهُهُمْ فِي النَّارِ يَقُولُونَ يَا لَيْتَنَا أَطَعْنَا اللَّهَ وَأَطَعْنَا الرَّسُولَا ‎﴿٦٦﴾‏

Bůh dozajista proklel nevěřící a připravil pro ně plamen šlehající, v němž nesmrtelní budou navěky, a nenaleznou ochránce ani pomocníka žádného v den, kdy tváře jejich se budou v ohni otáčet sem a tam a kdy budou volat: “Kéž bychom byli uposlechli Boha a uposlechli posla!” (Ahzáb: 64-66)

Vyslání Posla Božího صلى الله عليه وسلم coby posledního z proroků zrušilo platnost jejich zjevených věrozákonů. Od té chvíle mají všichni, dokonce i následovníci Músá/Mojžíše či ‘Ísá/Ježíše, či jiného z proroků, mír s nimi všemi, za povinnost přijmout věrozákon Muhammeda صلى الله عليه وسلم. Vznešený Alláh totiž říká:

وَإِذْ أَخَذَ اللَّهُ مِيثَاقَ النَّبِيِّينَ لَمَا آتَيْتُكُم مِّن كِتَابٍ وَحِكْمَةٍ ثُمَّ جَاءَكُمْ رَسُولٌ مُّصَدِّقٌ لِّمَا مَعَكُمْ لَتُؤْمِنُنَّ بِهِ وَلَتَنصُرُنَّهُ ۚ قَالَ أَأَقْرَرْتُمْ وَأَخَذْتُمْ عَلَىٰ ذَٰلِكُمْ إِصْرِي ۖ قَالُوا أَقْرَرْنَا ۚ قَالَ فَاشْهَدُوا وَأَنَا مَعَكُم مِّنَ الشَّاهِدِينَ

A hle, Bůh uzavřel smlouvu s proroky: “Kdykoliv vám dám Písmo a moudrost a potom k vám přijde posel potvrzující pravdivost toho, co jste již měli, uvěřte v něj a pomáhejte mu!” A pravil: “Potvrzujete to a přijímáte to jako závazek vůči Mně?” Odpověděli: “Potvrzujeme to.” I řekl: “Dosvědčte to a já s vámi budu jedním ze svědků!” (Áli’Imrán: 81)

Zjevení Koránu zneplatnilo veškerá dřívější Boží zjevení a svatá písma. Vznešený Alláh praví:

وَأَنزَلْنَا إِلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ مُصَدِّقًا لِّمَا بَيْنَ يَدَيْهِ مِنَ الْكِتَابِ وَمُهَيْمِنًا عَلَيْهِ ۖ فَاحْكُم بَيْنَهُم بِمَا أَنزَلَ اللَّهُ ۖ وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ عَمَّا جَاءَكَ مِنَ الْحَقِّ

I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo.” (Máida: 48)

Svatá písma židů a křesťanů jsou už jen směsicí pravdy potvrzené Koránem, toho, co bylo Koránem zrušeno a také jejich dodatků a výmyslů.

Od Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما se uvádí, Omar ibnu l-Chattábرضي الله عنه přinesl Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم jeden ze svitků získaných od následovníků předešlých Písem. Když ho začal předčítat, Posel Boží صلى الله عليه وسلم se rozhněval a řekl:

أمُتَهَوِّكون فيها يا ابنَ الخطابِ والذي نفسي بيده لقد جئتُكم بها بيضاءَ نقِيَّةً لا تسألوهم عن شيءٍ فيخبروكم بحقٍّ فتكذبوا به أو بباطلٍ فتُصدِّقوا به. والذي نفسي بيده لو أنّ موسى كان حيًّا ما وسِعَه إلا أن يَتَّبِعَني.

Což se jím necháte zmást poté, co jse byli správně vedeni, synu Chattábův? Při tom, v Jehož Ruce je má duše, Přinesl jsem vám cestu jasnou a čistou. Neptejte se následovníků dřívějších písem na nic, mohli by vám říci pravdu a vy byste ji popřeli, anebo by vám řekli lež a vy byste ji potvrdili jako pravdu. Při tom, v Jehož Ruce je má duše, i kdyby byl živ mezi vámi sám Músá, nezbylo by mu nic, než mne následovat!1

Vznešený Alláh totiž přikázal svému Poslu صلى الله عليه وسلم říci:

‏ قُلْ يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنِّي رَسُولُ اللَّهِ إِلَيْكُمْ جَمِيعًا الَّذِي لَهُ مُلْكُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۖ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ يُحْيِي وَيُمِيتُ ۖ فَآمِنُوا بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ النَّبِيِّ الْأُمِّيِّ الَّذِي يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَكَلِمَاتِهِ وَاتَّبِعُوهُ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ ‎

Rci: “Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného, jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej – snad se octnete na cestě správné!” (A’ráf: 158)

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

وَالَّذِي نَفْسُ مُحَمَّدٍ بِيَدِهِ لاَ يَسْمَعُ بِي أَحَدٌ مِنْ هَذِهِ الأُمَّةِ يَهُودِيٌّ وَلاَ نَصْرَانِيٌّ ثُمَّ يَمُوتُ وَلَمْ يُؤْمِنْ بِالَّذِي أُرْسِلْتُ بِهِ إِلاَّ كَانَ مِنْ أَصْحَابِ النَّارِ

Při Tom, v Jehož Ruce je duše Muhammadova, není nikoho z lidstva, ani žida, ani křesťana, který by se poté, co o mně uslyší a neuvěří v to, s čím jsem byl vyslán, nestal jedním z obyvatel Ohně.2

Pravda je jasná a všem známá. Poslední Boží Prorok صلى الله عليه وسلم je popsán i v dřívějších svatých písmech, jak říká Všemohoucí:

الَّذِينَ آتَيْنَاهُمُ الْكِتَابَ يَعْرِفُونَهُ كَمَا يَعْرِفُونَ أَبْنَاءَهُمْ ۖ وَإِنَّ فَرِيقًا مِّنْهُمْ لَيَكْتُمُونَ الْحَقَّ وَهُمْ يَعْلَمُونَ

Ti, jimž jsme dali Písmo, je znají tak, jako znají syny své. A přece jedna skupina z nich utajuje pravdu zcela vědomě.” (Bekara: 146)

A co se Ibráhíma/Abraháma, mír s ním, samého týče, věc byla rozhodnuta již před čtrnácti stoletími, když Alláh shůry sedmera nebes seslal:

مَا كَانَ إِبْرَاهِيمُ يَهُودِيًّا وَلَا نَصْرَانِيًّا وَلَٰكِن كَانَ حَنِيفًا مُّسْلِمًا وَمَا كَانَ مِنَ الْمُشْرِكِينَ

Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky.” (Áli’Imrán: 67)

Také řekl:

يَا أَهْلَ الْكِتَابِ لِمَ تُحَاجُّونَ فِي إِبْرَاهِيمَ وَمَا أُنزِلَتِ التَّوْرَاةُ وَالْإِنجِيلُ إِلَّا مِن بَعْدِهِ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ ‎

Vlastníci Písma! Proč se hádáte o Abrahama, když přece Tóra i Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu nerozumíte?” (Áli ‘Imrán: 65)

Proto jim říkáme:

وَمَنْ أَحْسَنُ دِينًا مِّمَّنْ أَسْلَمَ وَجْهَهُ لِلَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ وَاتَّبَعَ مِلَّةَ إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا

Kdo lepší má náboženství než ten, jenž odevzdal se do vůle Boží, koná dobré skutky a následuje víru Abrahama, jenž byl hanífem?” (Nisá: 125)

قُلْ صَدَقَ اللَّهُ ۗ فَاتَّبِعُوا مِلَّةَ إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا وَمَا كَانَ مِنَ الْمُشْرِكِينَ ‎

Rci: “Bůh je pravdomluvný! Následujte tedy náboženství Abrahamovo, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!” (Áli’Imrán: 95)

(…)

Služebníci Boží!

Mějte se na pozoru před falešnou výzvou Abrahámova domu a rodiny abrahámovských náboženství, protože je to stará lest, za níž se skrývá misionářské evangelizační úsilí a protože přináší smazání rozdílů mezi pravdou a lží, skutečnou vírou a modloslužebnictvím a světlem a tmou.

Vznešený Alláh nás varuje:

وَلَن تَرْضَىٰ عَنكَ الْيَهُودُ وَلَا النَّصَارَىٰ حَتَّىٰ تَتَّبِعَ مِلَّتَهُمْ ۗ قُلْ إِنَّ هُدَى اللَّهِ هُوَ الْهُدَىٰ

Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: “Vedení Boží je jediné správné vedení!” (Bekara: 120)

Skutečné Ibráhímovo vyznání je čisto od jakékoli nevíry a modloslužby, protože je splněním Božího příkazu vyhradit všechny skutky uctívání pouze Jemu, Alláhu Jedinému, shodně Jeho slovům:

وَمَا أُمِرُوا إِلَّا لِيَعْبُدُوا اللَّهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ حُنَفَاءَ وَيُقِيمُوا الصَّلَاةَ وَيُؤْتُوا الزَّكَاةَ ۚ وَذَٰلِكَ دِينُ الْقَيِّمَةِ

A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Boha, zasvěcujíce mu upřímně svou víru jako hanífové, aby dodržovali modlitbu a dávali almužnu – a toto je náboženství neměnné.” (Bejjina: 5)

Pane náš, sjednoť šiky muslimů pod jediným praporcem Jedinosti Boží, jediným vyznáním, prostým vyznáním Ibráhíma, našeho praotce a věrozákonem Tvého milovaného Muhammeda! Ó Bože, učiň nás přísnými vůči nevěřícím a milosrdnými vůči sobě navzájem, těmi, kdož se ve své víře nebojí ničích výčitek, byť se to protiví modloslužebníkům! Ámín!

  1. V této podobě ho uvádí Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 2/122 s poznámkou, že jeho isnád je sahíh podle podmínek Muslima.
  2. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 153.