Šakík ibn Ibráhím al-Balchí řekl: “Brány úspěchu bývají lidem uzamčeny kvůli šesti důvodům:
- Příliš se zaobírají Božími dary a jejich zpracováváním, aniž by děkovali Alláhu za to, že je vůbec mají.
- Příliš touží po nauce a vědění, aniž by s její pomocí usilovali uctívat Alláha a přibližovat se k Němu.
- Příliš pospíchají páchat hříchy a zároveň oddalují pokání a prosbu o odpuštění více, než je zdrávo.
- Podléhají klamu toho, že provázejí zbožné a bezúhonné přátele, avšak nikterak si z nich neberou příklad.
- Tento pomíjivý svět se od nich pomalu odvrací, avšak oni za ním neustále pospíchají.
- Onen svět se k nim posouvá stále blíž a blíž, avšak oni se k němu bez ustání obracejí zády.” 1
Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí napsal:
“Choroba našich srdcí je ještě více zhoršována hříchy, jichž se dopouštíme. Klíčem k úspěchu a blahobytu je prosit Alláha o odpuštění a kát se.” 2
A tak se domy staly ohromnými, ale rodiny se rozdrobily na malé kousíčky. Medicína doznala nesmírného pokroku, ale zdraví lidí skomírá. Dostali jsme se až do vesmíru, pozorovali a pojmenovali planety u vzdálených hvězd, ale úplně jsme zapoměli na to, jak se jmenují naši vlastní sousedé. Máme nepřeberné množství materiálních výdobytků hned při ruce a k dispozici, ale přišli jsme o svůj vnitřní klid. Máme mnoho známých a kamarádů a ještě více přátel virtuálních, ale důvěřovat se neodvažujeme ani jedinému z nich. Mnoho se mluví, ale málo se koná. Každý z nás má okolo sebe mnoho různých typů a modelů hodin a hodinek, avšak i přesto má stejně pramálo času.
Ibnu l-Kajjim řekl:
“Zármutek a chmury nad tím, co už uplynulo, není možno zahnat dalším a dalším truchlením. Ale můžeme se jich zbavit tím, že vykonáme následující: Přijmeme Boží předurčení, vyjádříme svůj vděk, prokážeme svou trpělivost a neochvějnost, stvrdíme svou víru v Boží předurčení a rozhodnutí o všech věcech a řekneme si: “Toto je Boží osud a Alláh koná tak, jak Sám chce.” 3