بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh v Koránu praví:
الَّذِينَ آتَيْنَاهُمُ الْكِتَابَ يَتْلُونَهُ حَقَّ تِلَاوَتِهِ أُولَٰئِكَ يُؤْمِنُونَ بِهِ
„Ti, jimž jsme dali Písmo a kteří je čtou způsobem pravdivým, ti v ně uvěřili.“ (Bekara: 221)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se jednou dotázal svých společníků:
أيُّ الخَلْقِ أَعْجَبُ إيمانًا؟
„Kdo je nejpodivuhodnější víry?“
„Andělé,“ odpověděli přítomní. Posel Boží صلى الله عليه وسلم odvětil:
الملائكةُ كَيْفَ لا يُؤْمِنُونَ؟!
„Jak můžou andělé nevěřit?“
„Tak proroci?“ hádali dál sahábové, ale Posel Boží صلى الله عليه وسلم namítl:
النبيُّونَ يُوحى إليهِمْ فكيفَ لا يُؤْمِنُونَ؟!
„Jak můžou proroci nevěřit, když se jim zjevuje?“
„Tak sahábové?“ zkoušeli dál, ale Posel Boží صلى الله عليه وسلم opáčil:
الصَّحابَةُ مع الأنبياءِ فكيفَ لا يُؤْمِنُونَ؟! ولَكِنَّ أَعْجَبَ الناسِ إيمانًا: قومٌ يَجِيئُونَ من بَعْدِكُمْ فَيَجِدُونَ كتابًا مِنَ الوَحْيِ؛ فَيُؤْمِنُونَ بهِ ويَتَّبِعُونَهُ، فَهُمْ أَعْجَبُ الناسِ إيمانًا – أوْ الخَلْقِ إيمانًا
„Sahábové jsou s proroky, jakpak by mohli nevěřit? Avšak nejpodivuhodnějšími ve své víře ze všech lidí je lid, který přijde po vás, naleznou Knihu Zjevení, uvěří v ně a následují ho. To jsou nejpodivuhodnější ze všech lidí, či stvoření, z hlediska víry.“1
V podání od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنه je Posel Boží صلى الله عليه وسلم popsal takto:
قَومٌ يَخرُجونَ من بَعدي يُؤمِنونَ بي ولم يَرَوْني، ويُصَدِّقوني ولم يَرَوْني، أولئك إخْواني.
„Lid, který přijde po mně, uvěří ve mně, ač mne nikdy neuvidí. Dosvědčí, že jsem děl pravdu, ač mne nikdy neuvidí. To jsou mí bratři.“2
Dnes si popíšeme charakteristické rysy těch, kteří jsou nejpodivuhodnější svou vírou a kteří čtou Zjevené Písmo nejpravdivějším způsobem a nejvěrněji ho následují.
To jsou ti, kteří vyzývají, aby jedině Alláh byl uctíván a bojují proti všem podobám modloslužebnictví a přidružování k Němu Jedinému. To byla také mise všech předešlých poslů a proroků.
Vznešený Alláh praví:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ مِن رَّسُولٍ إِلَّا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لَا إِلَهَ إِلَّا أَنَا فَاعْبُدُونِ
„A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli zjevili: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá:25)
Stejně tak vyzývají k víře v Boží Jedinost v pohledu nejen Jeho panování nad veškerenstvem, ale i v Jedinečnost Jeho vznešených jmen a atributů bez zkoumání jejich pravé podstaty či jejich popírání nebo připodobňování k čemukoli, shodně Jeho Slovům:
لَيْسَ كَمِثْلِهِ شَيْءٌ وَهُوَ السَّمِيعُ البَصِيرُ
„A není nic, co by podobné Mu bylo a On všeslyšící je i vševidoucí.“ (Šúrá: 11)
To jsou ti, kteří konají podle Knihy Boží a Sunny Božího Posla صلى الله عليه وسلم shodně Božím Slovům:
وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى اللَّهُ وَرَسُولُهُ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ الْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ وَمَن يَعْصِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَالًا مُّبِينًا
„A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním.“ (Ahzáb: 36)
Takoví se podrobují příkazům Božího Zákona, ať už je jim po vůli, anebo je jim proti srsti, ať už ho svými omezenými rozumy chápou, anebo nikoli. A nikdy je nerozporují názory nikoho, byť by to byla slova těch nejlepších z nejlepších mezi lidmi po prorocích.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم vykonal hadždž způsobem temettu’.“3 „Ale říkají, že Abú Bekr a Omar prý zakázali vykonat hadždž tímto způsobem,“ namítl ‘Urwa ibnu z-Zubejr. „Smýšlím, že dojde zkázy ten, kdo tak tvrdí,“ prohlásil Ibn ‘Abbás, „já říkám, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl, zatímco oni, že Abú Bekr a Omar zakázali!“4 Neomylnost se týká toliko proroků a nikoho mimo ně.
A pokud nemají k dispozici v dané věci ani koránský verš, ani hadís, nahlížejí na věci tak, jako na ně nahlíželi Prorokovi صلى الله عليه وسلم společníci رضي الله عنهم, protože ti nejlépe vědí, co zamýšlí Alláh i co zamýšlel Jeho Posel صلى الله عليه وسلم. Oni milují saháby a mezi nimi je náklonnost navzdory staletím, které je od sebe dělí. Lásku k nim berou jako víru a způsob přiblížení se k Alláhu. Stejně tak jsou milosrdní a milují i ty, kteří následují saháby a každého dalšího, kdo kráčí touto stejnou cestou po nich až do soudného dne, shodně slovům Božím:
وَالَّذِينَ جَاؤُوا مِن بَعْدِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا وَلِإِخْوَانِنَا الَّذِينَ سَبَقُونَا بِالْإِيمَانِ وَلَا تَجْعَلْ فِي قُلُوبِنَا غِلًّا لِّلَّذِينَ آمَنُوا رَبَّنَا إِنَّكَ رَؤُوفٌ رَّحِيمٌ
„A ti, kdož přišli po nich, hovoří: „Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!“(Hašr: 10)
Oni šíří smír mezi věřícími, milují je a omlouvají jedni druhé ve věcech, kde může existovat názorová neshoda založená na důkazu poté, co bylo vynaloženo maximální úsilí k nalezení pravdy. A tyto rozdílné pohledy na věc jim nebrání ve vzájemném bratrství a lásce ve věci Boží, ani ve vzájemné podpoře a spolupráci, shodně slovům Božím:
نَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ فَأَصْلِحُوا بَيْنَ أَخَوَيْكُمْ ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ
„Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování!“ (Hudžurát: 10)
Dokonce také volají po spolupráci na tom, co je dobré a bohulibé i s jinakými, dokonce i kdyby druhá strana nebyli muslimové.
Jejich vzorem je v tom sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم. ‘Abdurrahmán ibn ‘Awf رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
شَهِدْتُ غُلامًا معَ عُمومَتي حِلْفَ المُطَيَّبينَ، فما أُحِبُّ أنَّ لي حُمْرَ النَّعَمِ وأنِّي أَنكُثُه
„Jako chlapec jsem se svými strýci byl přítomen uzavření svazu vůně dobra. A neporušil bych ho ani výměnou za červené velbloudy.“5 Tento svaz existoval dávno před koránským zjevením, šlo o dohodu Kurejšovců, jež se zavázali, že se vždy postaví na stranu ukřivděných, budou spravedlivě a nestraně přistupovat k lidem a konat dobro. Posel Boží صلى الله عليه وسلم sám sebe zavázal, že bude v této praxi pokračovat, ačkoli se nacházel mezi nevěřícími, proto, že v dohodě viděl užitek, k němuž vybízí i Boží Zákon a nespatřoval v ní žádné škody.
Bratři Prorokovi صلى الله عليه وسلم tedy vyzývají k naprosto srozumitelné věci zcela jasným způsobem. Nevyužívají žádných licoměrných ani matoucích taktik a jsou ze všech lidí nejdále od toho, aby svou loajalitu budovali na základě místa, barvy pleti, původu či následovaných vůdců. U nich neexistuje loajalita, kromě k Alláhu Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم a věřícím a potom i k jedincům shodně tomu, nakolik následují pravdu a nakolik k ní vyzývají. Kdo jejich cestu následuje, ten uspěje, zatímco ten, kdo se jí postaví, na tom tratí.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh v Koránu říká:
الْيَوْمَ يَئِسَ الَّذِينَ كَفَرُوا مِن دِينِكُمْ فَلَا تَخْشَوْهُمْ وَاخْشَوْنِ ۚ الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا
„A dnes jsou ti, kdož neuvěřili, zoufalí z náboženství vašeho, proto se jich nebojte, nýbrž bojte se Mne! Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.“ (Máida: 3)
Proto Prorokovi صلى الله عليه وسلم bratři, ti nejpodivuhodnější svou vírou, následují islám takový, jaký byl zjeven Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم a jeho společníkům رضي الله عنهم. Bojují proti inovaci a zříkají se novotářů, ať už se jejich novoty a hereze týkají věrouky nebo praxe a nedělají v náboženství žádné ústupky, kvůli Slovům Božím:
وَدُّوا لَوْ تُدْهِنُ فَيُدْهِنُونَ
„Rádi by, aby ses jim podbízel, a pak i oni by se ti podbízeli.“ (Kalem: 9)
Právě kvůli tomu se proti nim spikli nepřátelé ze všech stran a obviňují je z jakéhokoli nedostatku, srotili se a spolčili se proti nim, jako kdysi následovníci dřívějších poselství, pokrytci a modláři proti Prorokovi صلى الله عليه وسلم a jeho společníkům رضي الله عنهم. Oni totiž přijímají svou víru v úplnosti, shodně Slovům jejich Pána:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا ادْخُلُوا فِي السِّلْمِ كَافَّةً وَلَا تَتَّبِعُوا خُطُوَاتِ الشَّيْطَانِ ۚ إِنَّهُ لَكُمْ عَدُوٌّ مُّبِينٌ
„Vy, kteří věříte, vejděte všichni v mír a nenásledujte kroky satanovy, vždyť on je pro vás nepřítelem zjevným!“ (Bekara: 208)
Prosím Všemohoucího Alláha, aby nás učinil právě takovými bratry Proroka صلى الله عليه وسلم a nositeli té nejpodivuhodnější víry, přijal naše dobré činy, odpustil nám naše hříchy a na onom světě nás připojil k milovanému Poslu Božímu Muhammedovi صلى الله عليه وسلم.
- Zaznamenal al-Bezzár ve svém Musnedu, hadís č. 7294 a toto je jeho znění; a al-Bejhekí v Deláilu n-nubúwa, 6/538. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3215.
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 12560; a at-Taháwí v Muškilu l-ásár, hadís č. 2472. Jako sahíh ho doložil Šu’ajb al-Arnaút ve svém techrídži.
- Tj. po příchodu do Mrkky první vykonal ‘umru a potom po několikadenní pauze strávené v Mekce sám hadždž.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 3121 a Ahmed Šákir ho ocenil jako sahíh. Uvádí ho i Chatíb al-Baghdádí v al-Fakíh we l-mutefekkih, 1/376.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 1679 a toto je jeho znění doložené jako sahíh Ahmedem Šákirem. Uvádí ho i Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 4373; al-Hákim v al-Mustedraku, hadís č. 2870; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 845.