O prosbě v Ramadánu

a man holding his hands together

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Vznešený Alláh praví:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)

Milí bratři v islámu!

K pokladům nesmírné hodnoty, které postící se ve svém půstu v tomto měsíci dobra nacházejí, patří i požehnání splněné prosby. Alláh v Koránu spojil prosbu s ramadánským půstem, když poté, co hovořil o povinnosti postit se v tomto měsíci, zjevil:

وَإِذَا سَأَلَكَ عِبَادِي عَنِّي فَإِنِّي قَرِيبٌ ۖ أُجِيبُ دَعْوَةَ الدَّاعِ إِذَا دَعَانِ ۖ فَلْيَسْتَجِيبُوا لِي وَلْيُؤْمِنُوا بِي لَعَلَّهُمْ يَرْشُدُونَ

Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou správnou!” (Bekara: 186)

Prosba patří k těm vůbec nejvýznamnějším podobám uctívání. An-Nu’mán ibn Sábit رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

الدُّعَاءُ هُوَ الْعِبَادَةُ ‏

Prosba, ta je uctíváním.

A potom recitoval:

وَقَالَ رَبُّكُمُ ادْعُونِي أَسْتَجِبْ لَكُمْ

I pravil Pán váš: “Vzývejte Mne a Já vás vyslyším!” (Gháfir: 60) 1

Tomu, kdo Ho prosí, Alláh jistojistě nějakým způsobem odpoví. Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

ادْعُوا اللَّهَ وَأَنْتُمْ مُوقِنُونَ بِالإِجَابَةِ وَاعْلَمُوا أَنَّ اللَّهَ لاَ يَسْتَجِيبُ دُعَاءً مِنْ قَلْبٍ غَافِلٍ لاَهٍ

Proste Alláha a buďte si jisti, že vám On odpoví. A vězte, že Alláh nepřijme prosbu lhostejného a roztěkaného srdce.2

Ať už se stane cokoli, ten, kdo prosí Alláha, uspěje. Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

مَا مِنْ مُسْلِمٍ يَدْعُو بِدَعْوَةٍ لَيْسَ فِيهَا إِثْمٌ وَلَا قَطِيعَةُ رَحِمٍ إِلَّا أَعْطَاهُ اللَّهُ بِهَا إِحْدَى ثَلَاثٍ: إِمَّا أَنْ يُعَجِّلَ لَهُ دَعْوَتَهُ وَإِمَّا أَنْ يَدَّخِرَهَا لَهُ فِي الْآخِرَةِ وَإِمَّا أَنْ يَصْرِفَ عنهُ من السُّوءِ مثلَها:

Není muslima, který by prosil prosbou, neobsahující hřích či trhání rodinných pout, aniž by mu za ni Alláh nedal jedno od trojího: Buď si pospíší a vyplní mu ji ještě na tomto světě, nebo mu ji odloží až na onen svět, anebo od něho odkloní podobné zlo.

Řekli: “A co když prosíme více?”

Odpověděl:

الله أَكثر

Pak vám i Alláh více dá.3

Cesta z tísní a nesnází nevede jinudy, nežli přes prosbu k Alláhu. Dobře to věděli ti nejvíce zkoušení a soužení, Boží proroci, mír s nimi všemi. Příklady toho, čím procházeli a jak se v těch nejtěžších chvílích obraceli k Alláhu, dodnes čteme napříč Koránem.

Národ Posla Božího Núha/Noema, mír s ním, se mu vysmíval a prohlašovali ho za lháře a pomatence. Ale on se obrátil ke svému Pánu prosíce:

وَنُوحًا إِذْ نَادَىٰ مِن قَبْلُ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ فَنَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ مِنَ الْكَرْبِ الْعَظِيمِ ‎﴿٧٦﴾‏ وَنَصَرْنَاهُ مِنَ الْقَوْمِ الَّذِينَ كَذَّبُوا بِآيَاتِنَا ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمَ سَوْءٍ فَأَغْرَقْنَاهُمْ أَجْمَعِينَ

A zmiň se o Noem, který již dříve Nás volal, a vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej i rodinu jeho od pohromy nesmírné a pomohli jsme mu proti lidu, jenž prohlašoval znamení Naše za vylhaná. A byl to lid špatný a utopili jsme je všechny.” (Anbijá: 76-77)

Ja’kúb, mír s ním, když byl odloučen od svých nejmilovanějších synů, promlouval ke svému Pánu slovy:

إِنَّمَا أَشْكُو بَثِّي وَحُزْنِي إِلَى اللَّهِ وَأَعْلَمُ مِنَ اللَّهِ مَا لَا تَعْلَمُونَ

Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte.” (Júsuf: 86)

Když Músá na útěku v pustině Medjenu v cizí zemi ucítil, jak mu břicho svírá hlad, obrátil se na Alláha:

رَبِّ إِنِّي لِمَا أَنزَلْتَ إِلَيَّ مِنْ خَيْرٍ فَقِيرٌ

Pane můj, jsem potřebný toho dobrodiní, které mi sešleš.” (Kasas: 24)

Když Ajjúba/Jóba soužila zlá nemoc, hledal vyléčení u svého Pána:

أَنِّي مَسَّنِيَ الضُّرُّ وَأَنتَ أَرْحَمُ الرَّاحِمِينَ ‎﴿٨٣﴾‏ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ فَكَشَفْنَا مَا بِهِ مِن ضُرٍّ ۖ وَآتَيْنَاهُ أَهْلَهُ وَمِثْلَهُم مَّعَهُمْ رَحْمَةً مِّنْ عِندِنَا وَذِكْرَىٰ لِلْعَابِدِينَ

Postihlo mne neštěstí, však tys nejslitovnější ze slitovníků!” A vyslyšeli jsme jej a odvrátili od něho neštěstí, jež nesl, a vrátili jsme mu jeho rodinu a přidali ještě jednou tolik s nimi jako milosrdenství své a jako připomenutí těm, kdož Nás uctívají.” (Anbijá: 83-84)

Když se Júnus/Jonáš ocitl sám na prahu smrti v trojí temnotě – uprostřed noci, v hloubi moře a v útrobách nestvůrné velryby, zdáli volal Všemohoucího Alláha:

ا إِلَٰهَ إِلَّا أَنتَ سُبْحَانَكَ إِنِّي كُنتُ مِنَ الظَّالِمِينَ ‎﴿٨٧﴾‏ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَنَجَّيْنَاهُ مِنَ الْغَمِّ ۚ وَكَذَٰلِكَ نُنجِي الْمُؤْمِنِينَ ‎

Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!” I vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme záchranu věřícím.” (Anbijá: 87-88)

Když Zekeríjá/Zachariáš, ve svém pokročilém věku stále neměl dědice a trápila ho neplodnost, hledal východisko u Všeznajícího:

رَبِّ لَا تَذَرْنِي فَرْدًا وَأَنتَ خَيْرُ الْوَارِثِينَ ‎﴿٨٩﴾‏ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَوَهَبْنَا لَهُ يَحْيَىٰ وَأَصْلَحْنَا لَهُ زَوْجَهُ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا ۖ وَكَانُوا لَنَا خَاشِعِينَ

Pane můj, neponechávej mne samotného, Ty, jenž z dědiců jsi nejlepší!” Vyslyšeli jsme jej a darovali jsme mu Jana a učinili jsme manželku jeho plodnou. A všichni ti se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám pokorní.” (Anbijá: 89-90)

Ani náš milovaný Posel Boží صلى الله عليه وسلم mezi nimi nebyl výjimkou. Hojně prosil Alláha nejen za sebe a svou rodinu, ale také za své společníky i celou svou ummu, tedy za nás za všechny. Takových příkladů je v jeho životě nesčetně. Například v den Bedru Posel Boží صلى الله عليه وسلم prosil Alláha slovy:

اللَّهُمَّ أَنْجِزْ لِي مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ آتِ مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ إِنْ تَهْلِكْ هَذِهِ الْعِصَابَةَ مِنْ أَهْلِ الإِسْلاَمِِ لاَ تُعْبَدْ فِي الأَرْضِ

Ó Bože! Splň mi to, cos mi přislíbil! Bože, dej mi to, cos mi slíbil! Bože, pokud zahubíš tuto malou skupinku následovníků islámu, nebudeš už na zemi uctíván!4

(…)

Služebníci Boží!

Aby prosba byla přijata, musí splnit určité podmínky. Alláh nepřijme a nevyslyší prosbu toho, kdo se živí zakázaným a obléká zakázané. Podle Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم vzpomenul:

الرَّجُلَ يُطِيلُ السَّفَرَ أَشْعَثَ أَغْبَرَ يَمُدُّ يَدَيْهِ إِلَى السَّمَاءِ يَا رَبِّ يَا رَبِّ وَمَطْعَمُهُ حَرَامٌ وَمَشْرَبُهُ حَرَامٌ وَمَلْبَسُهُ حَرَامٌ وَغُذِيَ بِالْحَرَامِ فَأَنَّى يُسْتَجَابُ لِذَلِكَ

člověka utrmáceného dlouhou cestou, s rozcuchanými vlasy a zaprášeného, jenž zvedá své ruce k nebesům: “Ó Pane, ó Pane!” Avšak pojídá zakázané, pije zakázané, obléká se do zakázaného a živí se zakázaným. Jak má být jeho prosba přijata?5

K podmínkám přijetí patří dodržování Božích příkazů, vystříhání se Jeho zákazům a následování Sunny Jeho vyvoleného a milovaného Muhammeda صلى الله عليه وسلم. Vznešený Alláh praví:

وَيَسْتَجِيبُ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ وَيَزِيدُهُم مِّن فَضْلِهِ ۚ

On vyslyší ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim ze Své přízně.” (Šúrá: 26)

Podmínkou přijetí prosby je však ještě předtím vyhrazení tohoto uctívání pouze a jedině Alláhu, shodně Jeho slovům:

فَادْعُوا اللَّهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ وَلَوْ كَرِهَ الْكَافِرُونَ

Vzývejte tedy Boha, jen Jemu zasvěcujíce víru upřímnou, i když se to nevěřícím nelibí.” (Gháfir: 14)

Také nesmíme naši prosbu uspěchat. Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

يُسْتَجَابُ لأَحَدِكُمْ مَا لَمْ يَعْجَلْ يَقُولُ دَعَوْتُ فَلَمْ يُسْتَجَبْ لِي

Prosba každého z vás bude vyslyšena, dokud ji neuspíšíte tím, že řeknete: “Prosil jsem, ale nebyl jsem vyslyšen.6

Také je dobré využít časů, ve kterých podle hadísů bývá prosba vyslyšena, jako je poslední třetina noci, po skončení předepsaných modliteb, mezi ezánem a ikámou, když prší, když člověk pocítí tíseň anebo právě vykoná nějaký dobrý skutek, kupříkladu přečte celý Korán či udělí almužnu.

Prosíme Alláha, aby vyslyšel naše prosby. Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší. Pane náš, Ty věru shromáždíš lidi v den, o němž pochyby není; a Ty zajisté slib svůj nezrušíš. Ámín!

  1. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1479; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2969; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3828. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3407.
  2. Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3479 a toto je jeho verze; a al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 10061; jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 1653.
  3. Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 11133 a toto je jeho znění; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 1019; Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, hadís č. 29780; a ‘Abd ibn Humejd v Musnedu, hadís č. 930. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Techrídžu Miškáti l-masábíh, hadís č. 2199.
  4. Od Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1763.
  5. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1015.
  6. Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6340; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2735.