بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři!
Islám povzbuzuje k vybudování zdravé a silné společnosti, kde silnější pomáhají a podporují slabší a všichni společně svou solidaritou čelí životním nástrahám a krizím.
Když takové životní zlomy a těžkosti nastanou, prochází společnost zkouškou ohněm a vzájemná její soudržnost stává se povinností o to větší.
Vznešený Alláh praví:
وَاعْبُدُوا اللَّهَ وَلَا تُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًا ۖ وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا وَبِذِي الْقُرْبَىٰ وَالْيَتَامَىٰ وَالْمَسَاكِينِ وَالْجَارِ ذِي الْقُرْبَىٰ وَالْجَارِ الْجُنُبِ وَالصَّاحِبِ بِالْجَنبِ وَابْنِ السَّبِيلِ وَمَا مَلَكَتْ أَيْمَانُكُمْ ۗ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ مَن كَانَ مُخْتَالًا فَخُورًا
“Služte Bohu a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační!” (Nisá´:36)
وَالْمُؤْمِنُونَ وَالْمُؤْمِنَاتُ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ ۚ يَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَيُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَيُطِيعُونَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ ۚ أُولَٰئِكَ سَيَرْحَمُهُمُ اللَّهُ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
“Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně záštitou a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý.” (Tewba: 71)
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
الْمُسْلِمُ أَخُو الْمُسْلِمِ، لاَ يَظْلِمُهُ وَلاَ يُسْلِمُهُ، وَمَنْ كَانَ فِي حَاجَةِ أَخِيهِ كَانَ اللَّهُ فِي حَاجَتِهِ، وَمَنْ فَرَّجَ عَنْ مُسْلِمٍ كُرْبَةً فَرَّجَ اللَّهُ عَنْهُ كُرْبَةً مِنْ كُرُبَاتِ يَوْمِ الْقِيَامَةِ، وَمَنْ سَتَرَ مُسْلِمًا سَتَرَهُ اللَّهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ
“Muslim je muslimovi bratrem, neutlačuje ho, ani ho nenechá na holičkách. Kdokoli se snaží uspokojit potřeby svého bratra, Sám Alláh uspokojí jeho potřeby. Kdokoli poskytne jinému muslimovi úlevu z tísně, tomu poskytne úlevu z tísně Sám Alláh v Den Zmrtvýchvstání. Kdokoli přikryje hanbu muslima, toho hanbu přikryje Sám Alláh v Den Zmrtvýchvstání!“1
To samé na barvitých příkladech popsal i Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když v hadísu od Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه řekl:
مَثَلُ الْمُؤْمِنِينَ فِي تَوَادِّهِمْ وَتَرَاحُمِهِمْ وَتَعَاطُفِهِمْ مَثَلُ الْجَسَدِ إِذَا اشْتَكَى مِنْهُ عُضْوٌ تَدَاعَى لَهُ سَائِرُ الْجَسَدِ بِالسَّهَرِ وَالْحُمَّى
“Příklad věřících v jejich vzájemné lásce a milosrdenství je jako příklad jednoho těla. Když cítí jedna jeho část bolest, celé tělo odpoví malátností a horečkou.“2
V časech nouze a těžkostí proto muslim nikdy nesmí podlehnout egoizmu a nesmí dovolit, aby jeho osobní prospěch převážil nad prospěchem kolektivu. Samolibost a prospěchářství by měly být skutečnému muslimovi cizí a on nikdy nesmí přestat myslet i na druhé, nejen na sebe. V horších dobách obzvláště.
Vypráví se, že když postihlo Medínu sucho a neúroda, vypravil Osmán ibn ‘Affán do Šámu svou obchodní karavanu. Ta se vrátila s tisícovkou velbloudů plně naložených datlemi, olejem a hrozinkami. Medínští obchodníci se okolo Osmána shromáždili a nabízeli se mu: “Prodej nám své zboží, přeprodáme ho pro tebe s dvoj- či trojnásobným ziskem!” “Dostanu za to víc,” odvětil jim Osmán. “Tak za každý investovaný dirham ti vrátíme pětinásobek!” naléhali dále kupci. “Jiný než vy mi za ně slíbil desetkrát tolik,” odbyl je znovu Osmán. “A kdo je ten kupec? Nevíme v Medíně o žádném dalším, nežli jsme my,” podivili se obchodníci. Osmán jim odvětil: “Zisk za to mi slíbil Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه وسلم. To jsou zásoby pro chudobné muslimy!“3
Jakpak by ne, když byl vychován Poslem Božím صلى الله عليه وسلم, který byl sám nejvíce empatický a slitovný vůči lidem, kteří trpěli nouzí.
Džerír رضي الله عنه vypráví, že jednou Posel Boží صلى الله عليه وسلم uviděl skupinu chudobných z kmene Mudar, z jejichž zjevu přímo křičela bída a kteří na sobě neměli vůbec nic, kromě vlněného přehozu. Výraz jeho tváře se úplně změnil, vstal, aby vedl lidi k modlitbě a potom k nim promluvil, pobízeje je, aby se o nuzné postarali. Lidé začali chudobným dávat, co bylo třeba, někdo dinár, jiný dirhem, další dvojhrst pšenice a další dvojhrst datlí. Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
وَلَوْ بِشِقِّ تَمْرَةٍ
“Dejte jim třeba i jen půl datle!“4
Posel Boží صلى الله عليه وسلم také neváhal vypíchnout vzory hodné následování i ve věci svornosti a vzájemnosti při krizových okamžicích.
Podle Abú Músy رضي الله عنه jednou řekl o jeho klanu:
إِنَّ الأَشْعَرِيِّينَ إِذَا أَرْمَلُوا فِي الْغَزْوِ، أَوْ قَلَّ طَعَامُ عِيَالِهِمْ بِالْمَدِينَةِ جَمَعُوا مَا كَانَ عِنْدَهُمْ فِي ثَوْبٍ وَاحِدٍ، ثُمَّ اقْتَسَمُوهُ بَيْنَهُمْ فِي إِنَاءٍ وَاحِدٍ بِالسَّوِيَّةِ، فَهُمْ مِنِّي وَأَنَا مِنْهُمْ
“Když lidé klanu Aš’arí během bitev zakusili nouzi o jídlo, anebo se nedostávalo jídla jejich dětem v Medíně, seskupili všechny své zásoby na jednu hromadu na jeden kus plátna a poté si je pomocí jedné mísy rozdělili mezi sebe rovným dílem. Oni patří ke mně a já patřím k nim!“5
(…)
Milí bratři!
Přichází obtížné období a každý z nás má povinnost vůči ostatním, méně šťastným lidem okolo sebe. Musí jim pomoci a nesmí na ně zapomenout. Mezi námi, v našich ulicích, v našich městech a vesnicích žije mnoho chudobných, nemajetných a nuzných, kteří nedokáží zabezpečit své základní potřeby ani za normálních podmínek, navíc během takové krize. Není jiné odměny, nežli rajských zahrad pro toho, kdo do jejich temného chmurného života přinese paprsek světla a radosti a dokáže je před nesnázemi nelehké doby ochránit.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَهلُ المعروفِ في الدُّنيا أَهلُ المعروفِ في الآخِرةِ
“Ti, co konají dobro na tomto světě, budou známi jako dobro konající i na světě onom!“6
Huzejfa رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl
تَلَقَّتِ الْمَلاَئِكَةُ رُوحَ رَجُلٍ مِمَّنْ كَانَ قَبْلَكُمْ فَقَالُوا أَعَمِلْتَ مِنَ الْخَيْرِ شَيْئًا قَالَ لاَ . قَالُوا تَذَكَّرْ . قَالَ كُنْتُ أُدَايِنُ النَّاسَ فَآمُرُ فِتْيَانِي أَنْ يُنْظِرُوا الْمُعْسِرَ وَيَتَجَوَّزُوا عَنِ الْمُوسِرِ – قَالَ – قَالَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ تَجَوَّزُوا عَنْهُ
“Andělé vzali duši člověka z řad pokolení před vámi. Řekli: “Učinils někdy něco dobrého?” “Neučinil,” odpověděl ten muž. “Zkus se rozpomenout,” pravili andělé, načež ten muž odvětil: “Půjčoval jsem lidem peníze a svým sluhům jsem přikazoval, aby odkládali splátky těm, kdo se nenacházeli v nejlepší situaci, anebo aby dlužníkům promíjeli úplně.” Alláh pak andělům nařídil: “Promiňte mu i vy jeho poklesky!“7
Prosím Vznešeného Alláha o sílu a trpělivost tváří v tvář nelehkému období! Ó Bože, vládce nebes i země! Obdař nás dostatkem, vděkem za Tvé dary a možností podělit se o ně s ostatními do té míry, že nikomu nedáš pocítit nouzi. Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2442; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2580.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2586.
- Zaznamenal Ibn Kudáma al-Makdisí v ar-Rikkatu wel-buká´, str. 190.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1017.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2486.
- Od skupiny vícero sahábů ho uvádí al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 221; at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, 9/171; al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 2/241; v delší verzi pak at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsatu, 5/156 a 1/56; Ibn Abi d-Dunjá v Kadáu l-hawáidž, podání č. 116; a al-Hajsemí v Kešfu l-astár, 3295; a v Medžme’u z-zewáid, 7/266. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu Adebi l-mufred, hadís č. 164.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1560.