O stoupání činů

blue and white sky close-up photography

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Alláh Vznešený pravil:

يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا

Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)

Milí bratři v islámu!

Vznešený Alláh praví:

مَن كَانَ يُرِيدُ الْعِزَّةَ فَلِلَّهِ الْعِزَّةُ جَمِيعًا ۚ إِلَيْهِ يَصْعَدُ الْكَلِمُ الطَّيِّبُ وَالْعَمَلُ الصَّالِحُ يَرْفَعُهُ

Kdo si přeje moci… vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá.” (Fátir: 10)

V měsíci Ša’bánu, v němž se právě nacházíme, se zdvihají naše činy k Alláhu za celý rok.

Usáma ibn Zejd رضي الله عنهما se zeptal Posla Božího صلى الله عليه وسلم: “Posle Boží, neviděl jsem tě postit se v jiném měsíci více, nežli v Ša’bánu?” Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:

ذَلِكَ شَهْرٌ يَغْفُلُ النَّاسُ عَنْهُ بَيْنَ رَجَبٍ وَرَمَضَانَ وَهُوَ شَهْرٌ تُرْفَعُ فِيهِ الأَعْمَالُ إِلَى رَبِّ الْعَالَمِينَ فَأُحِبُّ أَنْ يُرْفَعَ عَمَلِي وَأَنَا صَائِمٌ

To je měsíc mezi Redžebem a Ramadánem, na nějž mnoho lidí nedbá. Je to měsíc, kdy se zdvihají činy k Pánu všech světů a já mám rád, když se mé činy zdvihají, zatímco se postím.1

Důvodem ročního intervalu je ponechat možnosti pro pokání a očištění sebe od hříchů, aby člověk mohl s čistým štítem přistoupit k novému začátku v následujícím měsíci – Ramadánu.

Někteří sice spojili toto zvedání a ukazování činů Vznešenému Alláhu s 15. nocí, tedy polovinou Ša’bánu či tzv. ليلة البراءة lejletu l-beráa, avšak neexistuje pro to žádný důkaz, ba naopak, Posel Boží صلى الله عليه وسلم totiž v citovaném hadíse žádný konkrétní den nespecifikoval. Kádí Ibnu l-‘Arabí pravil:

Neexistuje žádný autentický spolehlivý hadís o polovině Ša’bánu, ani o jeho hodnotě, ani o zvláštním významu, že je v něm stanovován osud. Proto mu nevěnujte pozornost.2

K Alláhu jsou činy pozvedány také každý den spolu s anděly, kteří se mění každý den a noc.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

يَتَعَاقَبُونَ فِيكُمْ مَلاَئِكَةٌ بِاللَّيْلِ وَمَلاَئِكَةٌ بِالنَّهَارِ وَيَجْتَمِعُونَ فِي صَلاَةِ الْفَجْرِ وَصَلاَةِ الْعَصْرِ ثُمَّ يَعْرُجُ الَّذِينَ بَاتُوا فِيكُمْ فَيَسْأَلُهُمْ رَبُّهُمْ وَهُوَ أَعْلَمُ بِهِمْ كَيْفَ تَرَكْتُمْ عِبَادِي فَيَقُولُونَ تَرَكْنَاهُمْ وَهُمْ يُصَلُّونَ وَأَتَيْنَاهُمْ وَهُمْ يُصَلُّونَ

Mezi vámi se směňují andělé noci a andělé dne. Shromažďují se o modlitbě ranní a o modlitbě odpolední. Potom ti, kteří s vámi nocovali, stoupají. Jejich Pán se jich zeptá, byť to sám nejlépe ví: “Při čem jste zanechali Mé služebníky?” A oni odpovědí: “Opustili jsme je a oni se modlili. A přišli jsme k nim a oni se modlili.3

Týdenní vyzdvižení činů pak probíhá každé pondělí a čtvrtek.

Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

‏ تُعْرَضُ الأَعْمَالُ يَوْمَ الاِثْنَيْنِ وَالْخَمِيسِ فَأُحِبُّ أَنْ يُعْرَضَ عَمَلِي وَأَنَا صَائِمٌ

Činy jsou ukazovány každé pondělí a čtvrtek a já mám rád, když jsou ukazovány mé činy, zatímco se postím.4

Víme-li, že se nacházíme v okamžicích, kdy naše činy stoupají k Alláhu, máme tři povinnosti:

První je obnova pokání. Nejsme andělé, nejsme prosti hříchů. Tu a tam se dopustíme přešlapu, každý z nás, já i vy.

Anas ibn Málik رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

‏ كُلُّ ابْنِ آدَمَ خَطَّاءٌ وَخَيْرُ الْخَطَّائِينَ التَّوَّابُونَ.‏

Všichni synové Adamovi často chybují a nejlepší z chybujících jsou kajícníci.5

Kajme se předtím, než naše činy vystoupají k Alláhu! Uposlechněme příkazu:

وَتُوبُوا إِلَى اللَّهِ جَمِيعًا أَيُّهَ الْمُؤْمِنُونَ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ

A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad úspěchu dosáhnete!” (Núr: 31)

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا تُوبُوا إِلَى اللَّهِ تَوْبَةً نَّصُوحًا

Vy, kteří věříte! Obraťte se k Bohu s upřímným pokáním!” (Tahrím: 8)

Druhou povinností je pospíchat s dobrými činy. Těch je mnoho druhů, od zikru, skutků uctívání, prosby o odpuštění, pomoci ostatním lidem, utužování rodinných pout či rozdávání milodarů.

To proto, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v delším hadísu od Sehla ibn Se’da رضي الله عنه říká:

وَإِنَّمَا الأَعْمَالُ بِالْخَوَاتِيمِ ‏

… pročež činy jsou věru rozhodnuty těmi posledními z nich.6

Pospíchejme s dobrým činem předtím, než nás něco zaneprázdní, či v našem životě už nebude návratu a nadejde okamžik, kdy nás opustí jak náš majetek, tak i naši milovaní, jak praví Alláh:

حَتَّىٰ إِذَا جَاءَ أَحَدَهُمُ الْمَوْتُ قَالَ رَبِّ ارْجِعُونِ ‎﴿٩٩﴾‏ لَعَلِّي أَعْمَلُ صَالِحًا فِيمَا تَرَكْتُ

A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: “Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!” (Mu´minún: 99-100)

Třetí povinností je odpustit sobě navzájem to zlé, čím jsme se provinili jedni proti druhým. Odpusťme a žádejme o odpuštění u svých bratří. To je to nejlepší, s čím můžeme Ša’bán zakončit a přivítat Ramadán. Nenechme v našich srdcích ani částečku zášti vůči komukoli z nás.

‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl, že se kdosi zeptal Posla Božího صلى الله عليه وسلم: “Kdo z lidí je nejlepší?” Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

مَخْمُومِ الْقَلْبِ صَدُوقِ اللِّسَانِ ‏

Ti čistoskvoucího srdce a pravdomluvného jazyka.

“Víme, co znamená pravdomluvného jazyka, ale kdo jsou ti čistoskvoucího srdce?” otázali se lidé.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odpověděl:

هُوَ التَّقِيُّ النَّقِيُّ لاَ إِثْمَ فِيهِ وَلاَ بَغْىَ وَلاَ غِلَّ وَلاَ حَسَدَ

Je to každý bohabojný, neposkvrněný, není na něm hříchu ani násilnickosti, ani zášti, ani závisti.7

(…)

Služebníci Boží!

Alláh k Sobě pozvedá naše činy, dobré i špatné, skutky poslušnosti i hříchy. Ne proto, že by je neviděl, ani proto, že by o nich nevěděl, ale proto, aby nás ještě více motivoval k dobru a varoval před zlem v určitých významných časech za rok, za den a za týden. Proto, aby toho, koho chce ze svých služebníků vyznamenal za jeho dobro a toho, koho chce, ze svých služebníků, ponížil za jeho zlo.

Nabízí se také otázka, proč si Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve chvílích, kdy činy stoupají k Alláhu, oblíbil půst? Možná proto, že je jedním z nejlepších dobrých činů. Možná proto, že usiloval o snadnější přijetí svých proseb. Nebo proto, že během něj člověk koná další bohulibé skutky. Anebo si je více vědom Božího dohledu nad sebou, či proto, že půst se v Soudný den bude za člověka přimlouvat, že maže hříchy a dopomáhá k pokání. Anebo proto, že chtěl záznam svých skutků skončit půstem, aby ho mohl začít půstem ramadánským, či proto, že půst je projevem trpělivosti a Alláh ho odměňuje bez omezení, shodně svým Slovům:

قُلْ يَا عِبَادِ الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا رَبَّكُمْ ۚ لِلَّذِينَ أَحْسَنُوا فِي هَٰذِهِ الدُّنْيَا حَسَنَةٌ ۗ وَأَرْضُ اللَّهِ وَاسِعَةٌ ۗ إِنَّمَا يُوَفَّى الصَّابِرُونَ أَجْرَهُم بِغَيْرِ حِسَابٍ

Rci: “Služebníci Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého! Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.” (Zumer: 10)

Vědomí, že naše činy stoupají k Alláhu, nám má pomoci zbudovat stavbu naší víry. Poté, co jsme přijali islám za svou víru, jsa muslimy, rozvíjíme ji konáním dobra a zanecháváním zla, jsa skutečnými věřícími.

Existuje však ještě jeden, ještě vyšší stupeň víry, který Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve známém tzv. Džibrílově hadísu, zvaném též Matka Sunny, podle Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه popisuje následovně:

أَنْ تَعْبُدَ اللَّهَ كَأَنَّكَ تَرَاهُ فَإِنْ لَمْ تَكُنْ تَرَاهُ فَإِنَّهُ يَرَاكَ

Že uctíváš Alláha, jakobys Ho viděl, protože I když Ho nevidíš ty, On přece vidí tebe!8

Tento nejvyšší stupeň víry se nazývá stupněm dobroty, arab. الإحسان al-ihsán. Blahoslaven ten, kdo ho dosáhne! A nelze ho dosáhnout nijak jinak, nežli s pomocí Nejvyššího Alláha.

Ó Jediný Bože, přijmi naše činy a pozvedni je k Sobě! Prosíme Tě, abys stejně tak pozdvihl nás ve stupních víry a učinil nás dobro konajícími. Všemohoucí Alláhu, odpusť nám a přijmi naše pokání, věru tys nejsmilovnější ze smilovných! Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, smilovný! Ámín!

  1. Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2357 a ve svém techrídži ho al-Albání ocenil jako hasan; Ahmed v Musnedu, hadís č. 21753.
  2. Viz Ahkámu l-Kur´án, 4/1690.
  3. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 632.
  4. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 747 jako hasan gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1740; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8343 v lehce odlišné verzi. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi we t-terhíb, hadís č. 1031.
  5. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2499 jako gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4251; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 13049. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi wet-terhíb, hadís č. 3139.
  6. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6607.
  7. Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4216. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibni Mádža, hadís č. 3416.
  8. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 8.