Už nikdy se neukazuj na mé přednášce!

green palm tree under blue sky during daytime

Naše muslimská umma měla mnoho imámů, šejchů a vzdělanců. K nejvýznamnějším z nich  v generaci tábi’ tábi’ín, tedy následovníků učedníků společníků Posla Božího صلى الله عليه وسلم, čili druhé generaci po Prorokovi صلى الله عليه وسلم, patřil Sufján as-Sewrí (žil v letech 97-161 po hidžře), celým jménem Abú Muhammed Sufján ibn Se’íd ibn Mesrúk as-Sewrí al-Muderí al-Kúfí, proslavený znalec hadísů bohabojný asketa a mudžtehid z největších odborníků na islámsko-právní nauku.

O jeho všestranném vědění Ishák ibn Ráhawejh prohlásil: “Slyšel jsem ‘Abdurrahmána ibn Mehdího, jak hovoří o Sufjánovi, Šu’bovi, Málikovi a Ibnu l-Mubárekovi. Řekl: “Nejučenější z nich všech byl Sufján.1

O jeho obrovské zbožnosti a hloubce vnitřního prožívání své víry svědčí následující podání od ‘Abdulláha ibn Mubáreka: “Zeptal jsem se Sufjána as-Sewrího: “Když člověk povstane k modlitbě, co má zamýšlet svou recitací a modlitbou?” Sufján mi odpověděl: “Musí si stále uvědomovat to, že on osobně právě teď předstupuje před svého Pána.2

Sufján as-Sewrí byl vyhlášený pro své přednášky a naučné kroužky vědění, které pořádal v mešitě v Kúfě pro lid. Byl velmi oblíbený přednášející. Muhammed ibn ‘Abdilwehháb pravil: “Nikdy jsem neviděl šlechtice a boháče před nikým sedět v takové tichosti, skromnosti a poníženosti, jako před Sufjánem as-Sewrím.3

Sufján as-Sewrí držel v nesmírné vážnosti islám, jeho svatá místa a islámskou nauku a nebral na lehkou váhu serióznost toho, kdo usiluje o její získání. Ismá’íl ibn Jahjá vypráví, že ho Sufján jednou viděl nedaleko Ka’by žertovat s jedním mužem z klanu Benú Šejba. Když ho Sufján spatřil, jak se směje, obořil se na něho: “Tady se směješ? Sem člověk přicházel, aby si vyslechl třeba i jeden jediný hadís a jeho verva a správné vedení na něm pak bylo vidno další tři dny!4

O Sufjánovi bylo taktéž známo, že velmi opovrhuje touhou po zviditelňování sebe sama a snahou drát se do popředí jako vůdce lidu, ať už v náboženském, či politickém, duchovním či světském smyslu slova. Říkával: “Bezpečí vězí v tom, když člověk zůstane neznámým.5 Také říkával: “V ničem jiném jsem nenalezl u lidí takový nedostatek střídmosti, nežli v touze vést a stát v čele. Můžeš spatřit lidi, jak ochotně se vzdávají jídla, pití, bohatství i oblečení, ale pokud jde o vůdcovství a soutěží se o prestiž, člověk si to vehementně brání a vystupuje nepřátelsky vůči svým konkurentům.6

Sufján velmi dbal na to, aby nauku získávali, shromažďovali a dál vyučovali pouze lidé mravně vyspělí, duchovně zralí a morální, nikoli neotesané masy rychlokvašených adeptů. Al-Firjábí vypráví, že když spatřil, jak si od něj chtějí zapisovat nauku lidé, kteří k tomu ještě nedozráli ani svým duchem, ani svými činy, jeho tvář zrudla hněvem a výraz se proměnil. Řekl: “Znalost se kdysi nacházela u Arabů a u těch, kteří byli vůdci mas. Ale když je opustila a přesídlila k těmto a jim podobným, ke spodině společnosti, doznalo změn i náboženství.7

O mravní a duchovní přípravě před počátkem dráhy získávání nauky Sufján pravil: “Člověk, který si přál zapisovat hadísy, se nejprve aspoň dvacet let oddával zdokonalování svých mravů a svého uctívání.8 Také řekl: “Kdokoli zaujme vedoucí pozici příliš rychle, ten velmi mnoho ublíží svému vědění. Ten, kdo žádnou vedoucí pozici nezastává, se naproti tomu může o to více věnovat hledání nauky, až dosáhne toho, čeho dosáhnout zamýšlel.9

Al-Bejhekí uvádí příběh, že na přednášky, učená sezení a kroužky nauky k Sufjánovi as-Sewrímu chodil i jistý mladý muž.

Tento mladík se rád ukazoval před ostatními, rád dlouze hovořil, skákal jiným do řeči, choval se zpupně a svou učenost okázale vystavoval všem na odiv, včetně těch, kteří byli omnoho starší než on.

Toto chování Sufjána as-Sewrího velmi rozhněvalo, načež řekl: “To ty jsi ten mladík, co se tolik předvádí?”

“Ano, to jsem já,” přiznal se dotyčný.

Sufján mu vyčinil slovy: “Naši zbožní předkové se takto nikdy nechovali! Nikdy si nenárokovali vůdčí pozici, nikdy si nesedali do čela naučného kroužku, pokud předtím nezískávali tuto nauku aspoň třicet let! A ty se zde povyšuješ a holedbáš svou učeností před lidmi mnohem staršími, nežli jsi ty sám! Zvedni se a odejdi! Ať už tě na své přednášce nikdy neuvidím! Už se sem nikdy ani nepřibližuj!10

Je velkým neštěstím a neřestí naší doby, že lidé si nárokují vůdčí pozici a stavějí se do role učenců a vykladačů víry daleko dříve, než vůbec stačí uzrát po všech stránkách jako osobnosti. Dnes jsou velcí a zkušení učenci mnohdy odstaveni na vedlejší kolej a lidé se kochají mladými holobrádky, kterými jsou pokoušeni a kteří se jim představují jako nadaní géniové. Autority vznikají a zase zanikají jako na běžícím pásu, podle toho, kdy se po čase někdo zají a okouká. A to je velmi nebezpečný a ohavný jev.

Ano, velmi nadaní, bystří a vzdělaní mladí lidé nepochybně existují a bezpochyby zasluhují, aby měli ve společnosti nějaké slovo. Avšak i ten nejnadanější, nejučenější a nejgeniálnější mládenec musí zůstat na úrovni pomocníka kapitána lodi či spolupilota, kterému je dána schopnost, funkce a zásluha loď či letadlo usměrňovat v jeho kursu, nikoli však hlavního kapitána či pilota, který kurs, po němž se loď či letadlo ubírá, určuje a nastavuje. Jinak ve zrádných vodách dnešní doby najedeme na útes, nebo ztratíme výšku a zřítíme se do hlubin.

  1. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 7/239.
  2. Zaznamenal Muhammed ibn Nasr al-Merwezí v Ta’zímu kadri s-salát, 1/199.
  3. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 7/275.
  4. Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v al-Džámi’u li achláki r-ráwí we ádábi s-sámi’, 1/234.
  5. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 7/258.
  6. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 7/262.
  7. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1072.
  8. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 6/361.
  9. Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, podání č. 554.
  10. Viz al-Medchal ile s-Suneni l-kubrá, 2/74.