O svědomí

person standing on brown metal bar

بسم الله الرحمن الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Nejlepším slovem je Slovo Alláha, jenž řekl:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ

Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než do Jeho vůle odevzdáni” (Álu ‘Imrán: 103).

Milí bratři v islámu!

Všechny vlády a režimy zavádějí zákony k udržení veřejného pořádku a stanovují sankce za zločiny znamenající jeho porušení. Nejinak je tomu i v případě zjeveného Božího Zákona. Také Šarí’a zavádí pevné trestní sazby za nejzávažnější provinění. Ovšem to, co má oproti jiným, lidmi vymyšleným systémům navíc, jsou nástroje podpory zdravého a živého svědomí, které lidi motivuje k tomu, aby nic zlého nepáchali.

Zdravé a živoucí svědomí je pilířem vědomí každého jedince o Božím dohledu nad ním, pomáhá mu rozlišovat pravdivé od falešného a správné od chybného. Díky zdravému a živoucímu svědomí jeden muslim dokázal nalezenou korunu poraženého perského imperátora odnést vládci věřících Omaru ibnu l-Chattábovi رضي الله عنه.

Omar řekl: “Vrátím ji zpět tomuto důvěryhodnému muži.

Dotyčný opáčil: “Povím ti, kdo je tu skutečně důvěryhodný. Ty jsi důvěrníkem Božím. Oni ti jen přinášejí zpět to, co jsi ty sám vrátil Alláhu. A pokud bys začal hýřit, začali by hýřit i oni.

Pravdu díš,” přitakal Omar.1

Pokud však svědomí uvnitř lidského srdce zhyne, pokud spolu s ním bude zabito i vědomí Božího dohledu, pokud víra zeslábne a srdce ochoří, jak budeme schopni odlišit dobro od zla?

A co vůbec znamená mít zdravé svědomí? Znamená to, že naše vlastní já si bude činit výčitky za spáchání nepravostí. Bude cítit nevoli a zažívat negativní pocity pokaždé, když se dopustíme nějaké špatnosti. Tyto pocity nás budou pohánět k upřímnému návratu k našemu Pánu a k urychlenému pokání.

Vznešený Alláh praví:

وَالَّذِينَ إِذَا فَعَلُوا فَاحِشَةً أَوْ ظَلَمُوا أَنفُسَهُمْ ذَكَرُوا اللَّهَ فَاسْتَغْفَرُوا لِذُنُوبِهِمْ وَمَن يَغْفِرُ الذُّنُوبَ إِلَّا اللَّهُ وَلَمْ يُصِرُّوا عَلَىٰ مَا فَعَلُوا وَهُمْ يَعْلَمُونَ

a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých – neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Bůh – a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli.” (Áli ‘Imrán: 135)

Zdravé, živé a probuzené svědomí je vnitřním hlasem člověka, který na něj samého ustavičně v každé situaci volá, že Alláh je s ním, kdekoli se ocitne a kamkoli se vydá. Vnitřní strážník, který nás žene ke zodpovědnosti za každý náš čin, velký, malý i zcela nepatrný.

Takové svědomí Posel Boží صلى الله عليه وسلم ztotožnil s dobrotou (arab. الإحسان al-ihsán).

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že když jednoho dne Posel Boží صلى الله عليه وسلم kázal lidem, šel okolo nějaký muž a otázal se jej: “Co je to ihsán?” Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

الإحْسانُ أنْ تَعْبُدَ اللَّهَ كَأنَّكَ تَراهُ، فإنْ لَمْ تَكُنْ تَراهُ فإنَّه يَراكَ

To jest uctívat Alláha, jako bys ho viděl, protože byť ho ty nevidíš, on vidí tebe.2

Toto umožňuje člověku sebereflexi, díky níž přemýšlí a stará se o to, jak se chová a jak jedná s ostatními. Takto připravená lidská osobnost dokáže rozlišovat mezi dobrem a zkažeností v činech, řeči i myšlenkách.

Wábisa ibn Ma’bed رضي الله عنه vypráví, že přišel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم. Chtěl se ho zeptat na vše o dobru a hříchu aby nezůstalo nic, aniž by se na to nezeptal.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu řekl:

البِرُّ ما اطمأَنَّتْ إليه النَّفسُ، واطمأَنَّ إليه القَلبُ، والإِثمُ ما حاكَ في النَّفسِ وتردَّد في الصَّدرِ، وإنْ أفتاكَ الناسُ وأفْتَوْكَ

Dobré je to, co působí uvnitř tebe klid, co přináší klid tvému srdci. A hříchem je to, co tě uvnitř tísní, co tě sžírá v hrudi. I kdyby ses tázal lidí a oni ti odpověděli jinak.3

Obnova svědomí proto znakem správné víry. Skutečným věřícím je pouze ten, kdo účtuje sám se sebou, kdo rozjímá nad důsledky svého počínání. Takový nekřivdí, nezrazuje, nepovyšuje se nad ostatní. Nikdy nezapomene na to, že Alláh vidí až úplně na dno jeho srdce.

Vznešený Alláh totiž praví:

وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا

A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá: 1)

Naše umma dnes potřebuje probudit svědomí a pocit ustavičného Božího dohledu nad naším počínáním, aby skutky každého muslima byly ty nejlepší, nejpoctivější a nejplodnější, jak praví Vznešený Alláh:

وَأَمَّا مَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِ وَنَهَى النَّفْسَ عَنِ الْهَوَىٰ ‎﴿٤٠﴾‏ فَإِنَّ الْجَنَّةَ هِيَ الْمَأْوَىٰ ‎

Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.” (Názi’át: 40-41)

Pokud člověk v sobě rozvine živoucí a probuzené svědomí, povede ho to ke strachu ze hřešení a vzdálí ho to od nepokornosti vůči Jeho Pánu ve skrytu i na veřejnosti, shodně Slovům Božím:

أَمْ يَحْسَبُونَ أَنَّا لَا نَسْمَعُ سِرَّهُمْ وَنَجْوَاهُم ۚ بَلَىٰ وَرُسُلُنَا لَدَيْهِمْ يَكْتُبُونَ ‎

Či se domnívají, že neslyšíme tajemství jejich i skryté rozhovory? Věru že ano a vyslanci Naši to u nich zapisují!” (Zuchruf: 80)

Touto cestou získá Boží služebník na tomto světě klid srdce a vnitřní smír ještě na tomto světě, vedle věčného útočiště v zahradách Ráje na světě onom:

وَأُزْلِفَتِ الْجَنَّةُ لِلْمُتَّقِينَ غَيْرَ بَعِيدٍ ‎﴿٣١﴾‏ هَٰذَا مَا تُوعَدُونَ لِكُلِّ أَوَّابٍ حَفِيظٍ ‎﴿٣٢﴾‏ مَّنْ خَشِيَ الرَّحْمَٰنَ بِالْغَيْبِ وَجَاءَ بِقَلْبٍ مُّنِيبٍ ‎﴿٣٣﴾

A přiblížen bude bohabojným ráj nedaleký a bude řečeno: “Toto je to, co vám bylo slíbeno… všem kajícníkům zákonů dbalým, kteří v tajnosti se Milosrdného obávají a přicházejí se srdcem pokorným.” (Káf: 31-33)

Právě probuzenost svědomí a síla přesvědčení o neustálém Božím dohledu zachránila Júsufa, mír s ním, z nesnází a tísně:

قَالَ مَعَاذَ اللَّهِ ۖ إِنَّهُ رَبِّي أَحْسَنَ مَثْوَايَ ۖ إِنَّهُ لَا يُفْلِحُ الظَّالِمُونَ

Bůh mě chraniž!, On je mým Pánem a uštědřil mi překrásný pobyt. Vždyť hříšníci věru nebudou blaženi!” (Júsuf: 23)

Toto ho dovedlo až do okamžiku, kdy Alláh dal, aby o něm vládce řekl:

إِنَّكَ الْيَوْمَ لَدَيْنَا مَكِينٌ أَمِينٌ

Ode dneška budeš mít u nás postavení vysoké i důvěru.” (Júsuf: 54)

Toto byla jeho pozemská odměna. A o odměně na onom světě Vznešený říká:

وَلِمَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِ جَنَّتَانِ

A kdo se postavení Pána svého obával, ten dvě zahrady dostane” (Rahmán: 46)

O tomto probuzeném svědomí hovoří i příhoda ze života Prorokových صلى الله عليه وسلم společníků, Alláh budiž s nimi všemi spokojen.

Nu’mán ibn Bešír رضي الله عنه v jednom ze svých kázání vyprávěl: “Jednou mi můj otec dal nějaký dárek. Byla u toho i má matka ‘Amra bint Rewáha رضي الله عنها a řekla: “Nelíbí se mi to, dokud u toho nebude i Posel Boží صلى الله عليه وسلم a neschválí to.” Posel Boží صلى الله عليه وسلم tedy přišel a otec mu řekl: “Tomuto svému synovi od ‘Amry bint Rewáha jsem dal dárek. Ona mi přikázala, abys tomu byl přítomen, Posle Boží صلى الله عليه وسلم.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم se zeptal:

أَعْطَيْتَ سَائِرَ وَلَدِكَ مِثْلَ هَذَا

A ostatním svým dětem jsi dal také něco podobného?

Ne, odpověděl můj otec.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم ho napomenul:

فَاتَّقُوا اللَّهَ، وَاعْدِلُوا بَيْنَ أَوْلاَدِكُمْ

Bojte se Alláha a buďte ke svým dětem spravedliví.

A tak mi otec,” říká Nu’mán, “to, co mi předtím dal, vzal zase zpět.4

Vemte si příklad z toho, jak se zachovala tato matka, ‘Amra, která byla Bešírovou v pořadí druhou manželkou. Jak hluboké svědomí měla, když si dokázala všimnout, že Bešír jejího syna Nu’mána upřednostňuje nad ostatními svými potomky!

(…)

Pokrok žádného lidského společenství či národa, ba ani zrod civilizace není možný bez toho, aby její jednotliví členové přijali pocit zodpovědnosti. A ten se rodí právě z živého, zdravého a probuzeného svědomí. Uvnitř pavučiny vzájemných vztahů mezi lidmi hraje každý z nás každý den spoustu úloh, slouží ve vícero funkcích a každá z nich nárokuje určitou zodpovědnost, osobní i celospolečenskou, včetně zodpovědnosti vládců a politických představitelů či osob na vedoucích pozicích.

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما o tom slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

أَلاَ كُلُّكُمْ رَاعٍ وَكُلُّكُمْ مَسْئُولٌ عَنْ رَعِيَّتِهِ فَالأَمِيرُ الَّذِي عَلَى النَّاسِ رَاعٍ وَهُوَ مَسْئُولٌ عَنْ رَعِيَّتِهِ وَالرَّجُلُ رَاعٍ عَلَى أَهْلِ بَيْتِهِ وَهُوَ مَسْئُولٌ عَنْهُمْ وَالْمَرْأَةُ رَاعِيَةٌ عَلَى بَيْتِ بَعْلِهَا وَوَلَدِهِ وَهِيَ مَسْئُولَةٌ عَنْهُمْ وَالْعَبْدُ رَاعٍ عَلَى مَالِ سَيِّدِهِ وَهُوَ مَسْئُولٌ عَنْهُ أَلاَ فَكُلُّكُمْ رَاعٍ وَكُلُّكُمْ مَسْئُولٌ عَنْ رَعِيَّتِهِ

Což není každý z vás je pastýřem a každý je zodpovědný za své stádo? Vladař nad lidmi je pastýřem a je zodpovědný za své stádo. Muž je pastýřem nad obyvateli jeho domu a je zodpovědný za ně. Žena je pastýřkou nad domem svého manžela a je zodpovědná za jeho děti. Otrok je pastýřem bdícím nad majetkem svého vlastníka a je za něj zodpovědný. Což tedy nejste vy všichni pastýři, všichni zodpovědní za svá stáda?5

Což není jednou z největších zodpovědností, která je nám uložena, pečovat o společnost, o onu velkou loď, na které všichni společně plujeme, abychom uvnitř ní udržovali vztahy sounáležitosti a bratrství? Svědomí je přece plodem zdravého srdce a ryzí víry, která vede ke vzájemné náklonnosti a milosrdenství. K pocitu, že všichni jsme jako jedno tělo, kde problém jednotlivce je i problémem celku.

Problémem dnešní muslimské ummy je velká zločinnost, překračování nepřekročitelných hranic Alláhem jednou provždy stanovených, zpronevěra dohod, úbytek práv a maření zákonných nároků, krádeže majetku, útok na morálku a důstojnost, páchání zničujících hříchů, odvracení lidí od způsobů, které Alláh stanovil jako správné. Všechny mají společný jmenovatel – nepřítomnost vědomí neustálého Božího dohledu a smrt zdravého svědomí v srdcích lidí.

Namísto toho se následují nízké tužby a cesta prokletého šejtána, na což Vznešený Alláh upozorňuje:

وَإِذَا خَلَوْا إِلَىٰ شَيَاطِينِهِمْ قَالُوا إِنَّا مَعَكُمْ إِنَّمَا نَحْنُ مُسْتَهْزِئُونَ ‎

Když však zůstanou sami se svými satany, hovoří: “Jsme s vámi a tamtěm se jen posmíváme.” (Bekara: 14)

Když zmizí vědomí neustálého Božího dohledu, když zhyne svědomí, na zemi zavládne a rozšíří se zkaženost a zvrácenost a není jiná cesta k nápravě, nežli svědomí znovu probudit, vědomí Božího dohledu znovu oživit ve vztahu k tomu, co děláme na veřejnosti i tomu, co děláme v soukromí. Teprve potom můžeme právem doufat, že Alláh změní věci k lepšímu.

Prosíme Alláha o dar svědomí a vědomí Jeho neustálého dohledu, aby nám ho věnoval, dal nám sílu pečovat o něj a rozvíjet ho a aby nám ho nikdy neupřel nebo nedal, aby v našich srdcích zanikl. Ámín!

  1. Tak zaznamenal Ibn Kutejba ad-Dínewerí v ‘Ujúnu l-achbár, 1/115. Jiné verze uvádí Ibnu l-Muberred v Mahdu s-sawáb, 2/625; at-Taberí v Táríchu, 4/20; ad-Dárekutní ve Fadáilu s-sahába, podání č. 19; Abu l-Kásim al-Asbahání v al-Hudždžati fí bejáni l-mahadždža, 464; a Ibnu l-Džewzí v al-Muntazam, 4/209 a mnozí další. Jednotlivé detaily příběhu se odlišují, ale smysl zůstává stejný.
  2. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4777.
  3. Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 17999; ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 2533; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č.1586 Jako sahíh ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Tachrídžu Rijádi s-sálihín, hadís č. 591.
  4. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2587.
  5. Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2409; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1829 a toto je jeho verze.