O transcendenci a imanenci boží v perspektivě Koránu, díl i.

Logo XXL

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّ رَبَّكُمُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ يُغْشِى ٱلَّيْلَ ٱلنَّهَارَ يَطْلُبُهُۥ حَثِيثًا وَٱلشَّمْسَ وَٱلْقَمَرَ وَٱلنُّجُومَ مُسَخَّرَٰتٍۭ بِأَمْرِهِۦٓ ۗ أَلَا لَهُ ٱلْخَلْقُ وَٱلْأَمْرُ ۗ تَبَارَكَ ٱللَّـهُ رَبُّ ٱلْعَـٰلَمِينَ

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّ رَبَّكُمُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ يُغْشِى ٱلَّيْلَ ٱلنَّهَارَ يَطْلُبُهُۥ حَثِيثًا وَٱلشَّمْسَ وَٱلْقَمَرَ وَٱلنُّجُومَ مُسَخَّرَٰتٍۭ بِأَمْرِهِۦٓ ۗ أَلَا لَهُ ٱلْخَلْقُ وَٱلْأَمْرُ ۗ تَبَارَكَ ٱللَّـهُ رَبُّ ٱلْعَـٰلَمِينَ

Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého! (A’ráf: 54)

V podobném smyslu jsou i Boží Slova:

إِنَّ رَبَّكُمُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ ۖ يُدَبِّرُ ٱلْأَمْرَ ۖ مَا مِن شَفِيعٍ إِلَّا مِنۢ بَعْدِ إِذْنِهِۦ ۚذَٰلِكُمُ ٱللَّـهُ رَبُّكُمْ فَٱعْبُدُوهُ ۚ أَفَلَا تَذَكَّرُونَ 

Pánem vaším je věru Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi v šesti dnech a potom se na trůnu usadil, aby věci všechny řídil. A není přímluvce, pokud On to předtím nedovolí. Hle, takový je Bůh, Pán váš, pročež Jej vzývejte! Což se nevzpamatujete? (Júnus:3)

Kutajba ibn Sa’íd pravil: „Názorem učenců islámu, který potvrzují následovníci Sunny a společenství muslimů je, že náš Pán je nad sedmery nebesy, nad svým trůnem, jak pravil:

ٱلرَّحْمَـٰنُ عَلَى ٱلْعَرْشِ ٱسْتَوَىٰ 

Milostiplný – On na trůnu svém vznešeně sedí (TáHá: 5)“1

Vznesení se na trůn je dále popisováno či zmiňováno mnoha dalšími verši, jako těmito:

هُوَ ٱلَّذِى خَلَقَ لَكُم مَّا فِى ٱلْأَرْضِ جَمِيعًا ثُمَّ ٱسْتَوَىٰٓ إِلَى ٱلسَّمَآءِ فَسَوَّىٰهُنَّ سَبْعَ سَمَـٰوَٰتٍ ۚ وَهُوَ بِكُلِّ شَىْءٍ عَلِيمٌ

On je ten, jenž pro vás stvořil vše, co na zemi je, potom se na nebesa vystoupal a v sedmi nebesích je vyrovnal. On věru všech věcí je znalý. (Bekara: 29)

Podobně je řečeno:

ٱسْتَوَىٰٓ إِلَى ٱلسَّمَآءِ وَهِىَ دُخَانٌ فَقَالَ لَهَا وَلِلْأَرْضِ ٱئْتِيَا طَوْعًا أَوْ كَرْهًا قَالَتَآ أَتَيْنَا طَآئِعِينَ

Vystoupal na nebe, jež dýmem jenom bylo, a pravil jemu i zemi: Pojďte ke mně, ať chcete již, či nechcete! A odpověděly: Půjdeme dobrovolně. (Fussilet: 11)

Dále je řečeno:

ٱللَّـهُ ٱلَّذِى رَفَعَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ بِغَيْرِ عَمَدٍ تَرَوْنَهَا ۖ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ ۖ وَسَخَّرَ ٱلشَّمْسَ وَٱلْقَمَرَ ۖ كُلٌّ يَجْرِى لِأَجَلٍ مُّسَمًّى ۚ يُدَبِّرُ ٱلْأَمْرَ يُفَصِّلُ ٱلْـَٔايَـٰتِ لَعَلَّكُم بِلِقَآءِ رَبِّكُمْ تُوقِنُونَ

Bůh je ten, jenž vztyčil nebesa bez pilířů viditelných, potom se usadil na trůnu Svém a podmanil si slunce a měsíc; obě tělesa pak spějí k lhůtě stanovené. On rozkaz usměrňuje a činí srozumitelnými znamení Svá snad budete přesvědčeni o setkání s Pánem svým. (Ra’d: 2)

ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ ۖ مَا لَكُم مِّن دُونِهِۦ مِن وَلِىٍّۢ وَلَا شَفِيعٍ ۚ أَفَلَا تَتَذَكَّرُونَ 

Bůh je ten, jenž nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak na trůnu Svém se usadil. A nemáte kromě Něho ochránce ani přímluvce žádného. Což se nevzpamatujete? (Sedžda:4)

Al-Kurtubí poznamenal:

Trůn je tu zmíněn proto, že sám je tím největším, co Alláh stvořil. Není nic dalšího, co by jím nebylo obepnuto.[2]

Ibnu l-Kajjim odmítá názory těch, kteří smýšlejí, že Bůh se nachází uvnitř všeho a tvrdí:

Tvrdíme-li, že Alláh je oddělen od toho, co stvořil, pak je buď obklopuje, anebo nikoli. Pokud je obklopuje, potom musí být nad nimi, protože obklopující, je nezbytně nad obklopovaným. Protože nebesa obklopují zemi, jsou a musí být nad zemí. Protože Stolec (arab. الكرسي al-Kursí) obklopuje nebesa, musí být nad nebesy. A protože Trůn (arab. العرش al-‘Arš), obklopuje Stolec, musí být nad Stolcem. Cokoli obklopuje, bývá nad tím, co je obklopováno. To neznamená nutně Jeho fyzický kontakt s čímkoli, co On obklopuje, ani jakoukoli podobnost mezi Ním a tím, co obklopuje.[3]

O velikostním srovnání sedmi nebes a trůnu nad nimi hovoří četné hadísy:

Al-‘Abbás ibn ‘Abdilmuttalib رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم popsal:

إِنَّ بُعْدَ مَا بَيْنَهُمَا إِمَّا وَاحِدَةٌ أَوِ اثْنَتَانِ أَوْ ثَلاَثٌ وَسَبْعُونَ سَنَةً ثُمَّ السَّمَاءُ فَوْقَهَا كَذَلِكَ. (حَتَّى عَدَّ سَبْعَ سَمَوَاتٍ)‏ ثُمَّ فَوْقَ السَّابِعَةِ بَحْرٌ بَيْنَ أَسْفَلِهِ وَأَعْلاَهُ مِثْلُ مَا بَيْنَ سَمَاءٍ إِلَى سَمَاءٍ.

Mezi tímto prvním a každým dalším nebem je pak věru vzdálenost na jednasedmdesát, dvaasedmdesát či třiasedmdesát let. A nebe, které je nad ním, stejně tak. (až dopočítal sedm) A nad sedmým nebem je moře, vzdálenost mezi jeho hladinou a jeho povrchem je jako vzdálenost mezi nebem a dalším nebem nad ním.[4]

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه podává lehce odlišné vysvětlení: „Mezi prvním nebem a tím, co je nad ním, je vzdálenost pět set let, mezi každým dalším nebem je vzdálenost pět set let. Mezi sedmým nebem a Stolcem je vzdálenost pěti set let. Mezi Stolcem a vodou je vzdálenost na pět set let a Trůn je nad vodou a Alláh je nad Trůnem, avšak nic z vašich činů před ním není skryto![5]

Smysl tohoto hadísu podporuje i podání Abú Hurejry رضي الله عنه v kontextu Božích slov:

وَيَحْمِلُ عَرْشَ رَبِّكَ فَوْقَهُمْ يَوْمَئِذٍ ثَمَـٰنِيَةٌ

V ten den osm jich nad sebou ponese Trůn Pána tvého. (Hákka: 17)

V podání Ahnefa ibn Kajse Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

وَفَوْقَ ذَلِكَ ثَمَانِيَةُ أَوْعَالٍ بَيْنَ أَظْلاَفِهِنَّ وَرُكَبِهِنَّ مَا بَيْنَ سَمَاءٍ إِلَى سَمَاءٍ ثُمَّ فَوْقَ ظُهُورِهِنَّ الْعَرْشُ بَيْنَ أَسْفَلِهِ وَأَعْلاَهُ مَا بَيْنَ سَمَاءٍ إِلَى سَمَاءٍ وَاللَّهُ فَوْقَ ذَلِكَ.

A nad tímto osmerem nosičů, mezi jejichž nohami a rameny je daleko jako mezi dvěma nebesy, tedy na jejich plecích, spočívá Trůn, mezi jeho nejnižší a nejvyšší částí je jako mezi dvěma nebesy. A Alláh je nad vším tímto.[6]

Podle podání od Džábira رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم o velikosti andělů nesoucích trůn řekl:

إِنَّ مَا بَيْنَ شَحْمَةِ أُذُنِهِ إِلَى عَاتِقِهِ مَسِيرَةُ سَبْعِ مِائَةِ عَامٍ.

Vzdálenost mezi jeho ušním lalůčkem a jeho ramenem je na sedm set let.[7]

Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم použil pro vykreslení ohromnosti Trůnu následující příměr:

ما السموات السبع في الكرسي إلا كحلقة ملقاة بأرض فلاة وفضل العرش على الكرسي كفضل تلك الفلاة على تلك الحلقة.

Sedm nebes není v porovnání k Božímu Stolci o nic větší, než jako prsten odhozený do pustiny oproti té pustině. A zrovna tak jako je ohromná ta pustina oproti tomu prstenu, tak je ohromný i Trůn v porovnání se Stolcem.[8]  

Ibn Tejmíja dodal:

Trůn je krovem celého stvořeného univerza a zároveň je tou nejohromnější ze všech stvořených věcí.[9]  


Koránský princip přijímání a potvrzování Božích atributů

Hovoříme-li o víře v Boha, pak tato víra nutně zahrnuje vše, co zjevil ve Své Knize a co bylo autenticky dochováno od Jeho Posla صلى الله عليه و سلم a první generace muslimů se jednohlasně shodovali na tom, že je to pravda. Sem patří i přesvědčení o tom, že Alláh je nad nebesy na Svém Trůnu, vyvýšen nad vše ostatní, co stvořil.

Pokud Alláh Sám o Sobě hovoří, že je nad nebesy, že vystoupal na nebesa, či že sedí na Svém Trůně, potom Sám zvolil tyto jazykové prostředky pro popis daných věcí. Víme, co v jazyce znamenají slova vystoupat, být nad něčím a sedět na něčem a tvrdíme, že je nelze zaměnit za jiné termíny nebo chápat alegoricky, ale nutně je přijmout právě a doslova tak, jak byla vyřčena, podle jejich vnějšího smyslu (arab. على ظاهره ‘alá záhirih). Pravý a konkrétní sémantický obsah těchto slov v souvislosti s konkrétním dalším pojmem se ovšem může různit. Hřbet knihy není totéž, co hřbet horský, koňský nebo lidský. Ale zároveň i kniha, hora, kůň i člověk mají hřbet. Přesný sémantický obsah toho, když Stvořitel řekne, že vystoupal na Trůn, je tedy znám toliko Jemu a plně odpovídá Boží Vznešenosti a Jedinečnosti. Toto je základní přístup k chápání všech koránských veršů a hadísů, zmiňujících Boží atributy (arab. صفات الله sifátu lláh).

Rabí’a ar-Ra´j praví: „Vystoupání na Trůn není neznámé, přesný smysl je však pro člověka nepochopitelný. Od Alláha pochází Zjevení, na Poslu Božím je toto zjevení doručit a na nás je ho přijmout a potvrdit vše, co je v něm.[10]

Ahmed ibn Hanbel pravil: „Popisujte Alláha přesně tak, jako On popsal Sebe Sama a popírejte u Něho vše, co On u Sebe Sama popřel.[11] Také řekl: „Alláha nelze v žádném případě popisovat nijak, nežli čímkoli, čím On – Vznešený a Všemocný – popsal Sám Sebe.[12]

Potvrzování atributů se dále třídí na dvě kategorie: atributy, které jsou neoddělitelné (arab. صفات الذاتية sifátu z-zátíja) a atributy, které jsou spojeny s Boží vůlí (arab. صفات الفعلية sifátu l-fi’líja). Atributy označované jako neoddělitelné jsou ty, které jsou Alláhu vlastní stále a kterými může On být popsán vždy, jako je atribut Božího Sluchu (arab. السمع as-Sam’), Zraku (arab. البصر al-Basar). Atributy označované jako závisející na Jeho vůli jsou ty, které se vztahují k Jeho volnímu konání, jako je právě jeho Vznesení se a Usazení se na Trůn. Podobného druhu je i Jeho Příchod (arab. المجيء al-medží´) spolu s anděly v den soudu:

وَجَآءَ رَبُّكَ وَٱلْمَلَكُ صَفًّا صَفًّا

a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou (Fedžr: 22)

Některé atributy v sobě oba aspekty spojují, takovým je například Boží Řeč (arab. كلام الله kelámu lláh). Jedná se o atribut související s Podstatou našeho Pána, který je dalek od toho, aby byl němý a jednak je spojen s Jeho Vůlí, protože Alláh hovoří kdy chce a co chce.

Správná islámská věrouka tedy přijímá a potvrzuje tyto Boží atributy tak, jak jsou.

Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í pravil: „Potvrzujeme tyto Boží atributy, o kterých Korán hovoří a které jsou zmíněny i v Sunně. Současně s tím popíráme myšlenku, že by Bohu mohlo být cokoli podobno, protože On toto ve vztahu k sobě samému popírá, když říká:

لَيْسَ كَمِثْلِهِۦ شَىْءٌ

A není nic, co by podobné Mu bylo (Šúrá: 11).“ [13]

Ahmed ibn Hanbel pravil: „Věříme v to, že Alláh je nad Svým Trůnem tak, jak On chce a jakýmkoli způsobem, jak On chce, aniž bychom se pouštěli do specifikace způsobu, nebo popisování toho, jak, aby tomu člověk porozuměl nebo to mohl popsat. Znalost atributů Božích pochází od Něho a je ustavena Jím a kvůli Němu. On je přesně takový, jako popsal Sebe Sama:

لَّا تُدْرِكُهُ ٱلْأَبْصَـٰرُ وَهُوَ يُدْرِكُ ٱلْأَبْصَـٰرَ ۖ وَهُوَ ٱللَّطِيفُ ٱلْخَبِيرُ

Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený. (An’ám: 103).“ [14]

At-Tirmizí praví:

Více než jedna osoba z řad učenců o podobných podáních prohlašuje, že atributy Boží nelze připodobňovat k vlastnostem stvoření. A náš Pán, Požehnaný a Nejvyšší, sestupuje každou noc do nejnižšího nebe. Tito učenci tedy říkají: potvrď tato podání, pevně jim věř, nepopírej je a ani se nepiď po tom, jak je to možné. Vyjádření tohoto typu jsou vyprávěna od Málika ibn Anase, Sufjána as-Sewrího, Sufjána ibn ‘Ujejny i ‘Abdulláha ibn Mubáreka, který o takových podáních řekl: „Nechejte je tak, jak jsou, bez otázek jak.“ Takový je ohledně nich názor ahlu s-sunna we l-džemá’a.[15]

Abu l-‘Abbás ibn Surejdž, zvaný též „druhý aš-Šáfi’í“ ohledně přístupu k Božím atributům pravil: „Nepoužíváme vysvětlující, ale pokřivující výklad mu’tezilitů, aš’aríjců, džehmíjců a ani antropomorfní představy odpadlíků a těch, kteří Bohu připisují tělesnost anebo Ho připodobňují ke stvořeným, kurrámitů nebo těch, kdo prohlašují, že mají znalost pravé podstaty Božích atributů. My tyto atributy naopak přijímáme a potvrzujeme tak, jak jsou, aniž bychom je pokřivovali svým výkladem a věříme v ně, aniž bychom je v jejich významu jakkoli připodobňovali ke stvořením.[16]

Pán je vyvýšen nad stvoření i stvořením blízký zároveň

V Koránu nalezneme na jednu stranu verše, které hovoří o absolutní vyvýšenosti Alláha nad cokoli, co stvořil a jeho oddělenosti od stvořeného všehomíra, tedy o Boží transcendenci. Příkladem takových veršů jsou všechny verše o vystoupání na nebesa, jejichž příkladem je tento verš:

ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ ۚ ٱلرَّحْمَـٰنُ فَسْـَٔلْ بِهِۦ خَبِيرًا

Ten, jenž nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak na trůnu se pevně usadil – to je Milosrdný! A zeptej se na Něj dobře zpravených! (Furkán: 59)

Alláh je nad nebesy na Svém Trůnu Toto je základní pravidlo, na které se vše ostatní ve výkladu této otázky vrací. Že je Alláh nad stvořeným všehomírem, dokládají i verše:

يُدَبِّرُ ٱلْأَمْرَ مِنَ ٱلسَّمَآءِ إِلَى ٱلْأَرْضِ ثُمَّ يَعْرُجُ إِلَيْهِ فِى يَوْمٍ كَانَ مِقْدَارُهُۥٓ أَلْفَ سَنَةٍ مِّمَّا تَعُدُّونَ

On rozkaz z nebe na zem usměrňuje a ten pak k Němu vystoupí v den, jehož délka – podle počítání vašeho – tisíc let činí. (Sedžda:5)

مَن كَانَ يُرِيدُ ٱلْعِزَّةَ فَلِلَّـهِ ٱلْعِزَّةُ جَمِيعًا ۚ إِلَيْهِ يَصْعَدُ ٱلْكَلِمُ ٱلطَّيِّبُ وَٱلْعَمَلُ ٱلصَّـٰلِحُ يَرْفَعُهُۥ

Kdo si přeje moci… vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. (Fátir:10)

ءَأَمِنتُم مَّن فِى ٱلسَّمَآءِ أَن يَخْسِفَ بِكُمُ ٱلْأَرْضَ فَإِذَا هِىَ تَمُورُ

Jste si jisti tím, že ten, kdo na nebi dlí, vás nedá pohltit zemí? Hle, ona se již chví! (Mulk:16)

Důkazem toho je i hadís Mu’áwíji ibn Hakem as-Sulemího:

Řekl jsem: „Posle Boží, my jsme doposud dleli v nevědomosti a potom nám Alláh Vznešený přinesl islám. Někteří mužové mezi námi stále následují dobrá a zlá znamení.“ Prorok صلى الله عليه و سلم mi odpověděl:

ذَاكَ شَىْءٌ يَجِدُونَهُ فِي صُدُورِهِمْ فَلاَ يَصُدَّنَّهُمْ.

To je věc, kterou nacházejí ve svých hrudích, nechť jim to nezabrání pokračovat dál.

Řekl jsem: „A někteří muži mezi námi chodívají k hadačům.“ Odpověděl mi:

فَلاَ تَأْتُوهُمْ.

Tak nechoďte s nimi.

Řekl jsem: „Posle Boží, někteří mužové mezi námi kreslí čáry.“ Řekl:

‏ كَانَ نَبِيٌّ مِنَ الأَنْبِيَاءِ يَخُطُّ فَمَنْ وَافَقَ خَطُّهُ فَذَاكَ.

Jeden z proroků kreslíval čáry. V pořádku je proto cokoli, co je s tím v souladu.

Potom zatímco jsme se já s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم modlili, někdo kýchl a já jse
m mu řekl: „Alláh ti buď milostiv!“
[17] Lidé na mne upřeli své pohledy a já jsem řekl: „Kéž by mne matka ztratila, proč na mne tak zíráte?“ Lidé udeřili svýma rukama do stehen a viděl jsem, jak mi naznačují, abych byl zticha. Tak jsem ztichl. Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم skončil, zavolal si mne. Dal bych na to svou matku i svého otce, on mne ani neudežil, ani mi nevyčinil, ani se na mne nerozhněval. Nikdy předtím ani potom jsem neviděl učitele lepšího, než byl on. Řekl:

إِنَّ صَلاَتَنَا هَذِهِ لاَ يَصْلُحُ فِيهَا شَىْءٌ مِنْ كَلاَمِ النَّاسِ إِنَّمَا هُوَ التَّسْبِيحُ وَالتَّكْبِيرُ وَتِلاَوَةُ الْقُرْآنِ ‏.

Věru při této naší modlitba není správné pronášet běžná lidská slova, ona je naopak toliko oslavou a velebením Alláha a recitací Koránu.

Poté jsem se vydal pro své stádo ovcí, jež jsem svěřil ke hlídání své děvečce na úbočí Uhudu směrem k al-Džewwáníji. Když jsem přišel, zjistil jsem, že vlk odnesl jednu z mých ovcí. Jsem jen člověk, syn Adamův, jako kterýkoli jiný člověk i já někdy propadnu hněvu a i tehdy jsem se rozhněval. Udeřil jsem ji. Potom jsem přišel za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a sdělil mu, co se stalo. On to považoval z mé strany za vážný přečin. Řekl jsem: „Posle Boží, mám jí dát svobodu?“ Odpověděl:

ادْعُهَا .

Zavolej ji.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم se jí pak zeptal:

أَيْنَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ ‏؟

Kde je Alláh, Vznešený a Mocný?

„Nad nebesy,“ odpověděla ona. Zeptal se jí:

فَمَنْ أَنَا؟

A kdopak jsem já?

„Ty jsi Posel Boží,“ odpověděla ona. Posel Boží صلى الله عليه وسلم‏ na to řekl:

إِنَّهَا مُؤْمِنَةٌ فَاعْتِقْهَا.

Věru ona je věřící, pusť ji na svobodu.[18]

Al-Albání v poznámce ohledně autenticity tohoto hadísu uvedl:

Háfizové hadísu se shodují, že tento hadís o děvečce prohlašující, že Alláh je nad nebesy, je sahíh.[19]

_________________________________________________________

[1] Zaznamenal az-Zahabí v al-‘Ulúw, str. 128.

[2] Viz al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 8/302, 303.

[3] Viz as-Sewáiku l-mursela, 4/1308.

[4] Jako část delšího hadísu uvádí Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4723 a al-Albání jej považuje za da’íf.

[5] Zaznamenal Ibn Chuzejma v at-Tewhíd, str. 105; a al-Bejhakí v al-Asmái we s-sifát, str. 401. Jako sahíh ocenili toto podání Ibnu l-Kajjim v Idžtimá’i l-džujúši l-islámíja, str. 100; a az-Zehebí v al-‘Ulúw, str. 64.

[6] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3638, jako hasan gharíb.

[7] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4727. Ibn Hadžer doložil jako sahíh ve Fethu l-Bárí, 8/665.

[8] Zaznamenali Ibn Abí Šejba v Kitábu l-‘arš, 1/114; a al-Bejhakí v as-Asmá we s-sifát, str. 290. Jako sahíh li ghajrihi jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 109.

[9] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 6/581, 25/1998. Podobně se vyjádřil také Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 1/9 a 11; a Ibn Abi l-‘Izz v Šerhu l-‘Akídeti t-taháwíja, 1/311.

[10] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, podání č. 665.

[11] Uvádí Ibnu l-Džewzí v Menákibu imámi Ahmed, str. 221.

[12] Viz Kitábu l-mihna, str. 68.

[13] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 20/341.

[14] Tak od něj uvádí Ibn Tejmíja v Dar’u t-te’árudi l-‘akli we n-nakl, 2/30.

[15] Viz Sunenu t-Tirmizí, 3/24.

[16] Tak uvádí Ibnu l-Kajjim v Idžtimá’u džujúši l-islámíja, str. 62. V citaci jsou použity názvy několika historických sekt:

Mu’tezila: racionalizující učení o mezistavu mezi vírou a nevírou, stvořenosti Koránu, popírání atributů, neomezené svobodné vůli a neutralitě ve sporu chalífy ‘Alího s Mu’áwíjou رضي الله عنهما.

Aš’aríja: teologický proud snažící se o doktrinální soulad mezi racionalistickou pozicí mu’tezily a textuálními dů
kazy Koránu a Sunny, přičemž nakonec dospěla k jejich formálnímu potvrzení a faktickému popření.

Kurrámíja: ší’itská mesianistická sekta v 3. století hidžry, hlásající ozbrojenou revoltu proti ‘abbásovskému chalífátu. Na základě antropomorfního pojetí Božích atributů se její vůdce prohlásil za Boha.

[17] Arab. يَرْحَمُكَ اللَّهُ jerhemuke lláh, muslimy vyžadovaná odpověd na kýchnutí.

[18] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1218.

[19] Viz Da’ífu l-adebi l-mufred, str. 11.