بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři,
Vznešený Alláh praví:
إِنَّا عَرَضْنَا الْأَمَانَةَ عَلَى السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَالْجِبَالِ فَأَبَيْنَ أَن يَحْمِلْنَهَا وَأَشْفَقْنَ مِنْهَا وَحَمَلَهَا الْإِنسَانُ ۖ إِنَّهُ كَانَ ظَلُومًا جَهُولًا
“Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nésti a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý.” (Ahzáb: 72)
Pod břemenem víry se myslí vše, co bylo uloženo jako povinnost vykonávat, jako správné a čisté náboženské přesvědčení o Jedinečnosti Boží a Jeho výlučném právu na uctívání (arab. التوحيد at-tewhíd) a věrouka (arab. العقيدة al-‘akída), rituální čistota, modlitba, zekát, půst, morální závazky, atd. Sama víra jako taková je závazkem.
Lidé přirozeně tíhnou k tomu, kdo má smysl pro závazek. Musí z nás, věřících, tento smysl pro závazek cítit, pakliže jsme skutečnými muslimy. Nikdy nedovoltme, abychom svým vnějším vzhedem vyzařovali islám do svého okolí, ale uvnitř byli jeho přesným opakem. Obzvláště to platí zde, v zemích, kde tvoříme nepatrnou menšinu a kde je každý z nás ambasadorem islámu pro své okolí. Nemůžeme-li být důvodem toho, že si někdo islám zamiluje, nebuďme aspoň důvodem toho, že někdo začne islám nenávidět.
Všem vám ze srdce radím vymazat slovo “islamofobie” ze svého slovníku. Nevraživost vůči muslimům není psychiatrická diagnóza, ale uvědomělý odmítavý postoj, jehož příčinou je z velké většiny špatná zkušenost se syny ummy islámu a nemorální, odsouzeníhodné a nestoudné chování mnohých z nás. Mluví z ní zklamaná důvěra těch, kteří nám kdysi byli ochotni podat ruku a otevřít svou náruč. Až zítra kterýkoli z muslimů zažije něčí nenávist, poneseme vinu všichni.
Anas ibn Málik رضي الله عنه řekl: “Posel Boží صلى الله عليه وسلم nám nepřednesl jediné kázání, aniž by v něm neřekl:
لا إيمانَ لمَن لا أمانةَ له، ولا دينَ لمَن لا عهدَ له
“Nemá víry ten, kdo nemá smysl pro závazek. A nemá náboženství ten, kdo nedokáže splnit dohodu.“1
Již v dobách džáhilíje si význam a dobré jméno vysloužil díky této své vlastnosti i samotný Posel Boží صلى الله عليه وسلم, známý jako الأمين al-Amín, Důvěryhodný, který dodrží závazek. Podle této vlastnosti a důrazu na ni byl také rozpoznán jako Prorok jinými lidmi v bližším i velmi vzdáleném okolí, ba dokonce i byzantským císařem Herákliem.
Podle Huzejfy رضي الله عنه křesťané z Nedžránu žádali Posla Božího صلى الله عليه وسلم, aby k nim vyslal sesbírat džizju někoho, kdo je mezi muslimy brán jako ten nejdůvěryhodnější. Odpověděl jim:
لأَبْعَثَنَّ إِلَيْكُمْ رَجُلاً أَمِينًا حَقَّ أَمِينٍ
“Pošlu za vámi důvěryhodného, skutečně důvěryhodného.“
Každý ze sahábů si přál, aby to byl on – ne kvůli příležitosti obohatit se, ale kvůli tomu, aby byla jeho důvěryhodnost potvrzena samotným Prorokem. Avšak Posel Boží صلى الله عليه وسلم vybral Abú ‘Ubejdu ibn Džerráha رضي الله عنه.2
Řekl o něm:
لِكُلِّ أُمَّةٍ أَمِينٌ، وَأَمِينُ هَذِهِ الأُمَّةِ أَبُو عُبَيْدَةَ بْنُ الْجَرَّاحِ
“Každá umma měla svého důvěrníka. A důvěrníkem této ummy je Abú ‘Ubejda ibn Džerráh.“3
Břemeno závazku, o němž hovoříme, musí člověk unést ve vztahu k Alláhu, k ostatním i k sobě samému.
O závazku vůči Alláhu již byla řeč.
Závazek vůči ostatním znamená nepodvádět a nezrazovat je, nedopustit se vůči nim zpronevěry, neměřit jim dvojím metrem a nepídit se po jejich chybách.
Závazek vůči sobě samému spočívá v tom, že člověk sám sebe nenechá napospas škodlivým tužbám a emocím, například hněvu, že se vystříhá všeho, co škodí a napřáhne své úsilí k tomu, co mu prospívá na tomto i na onom světě.
Závazkem je i rodina, nad kterou je člověk dle známého hadísu pastýřem, stejně jako je vládce pastýřem nad svým lidem atd.
V souvislosti s Božím Zákonem je řečeno:
وَإِن يُرِيدُوا خِيَانَتَكَ فَقَدْ خَانُوا اللَّهَ مِن قَبْلُ فَأَمْكَنَ مِنْهُمْ ۗ وَاللَّهُ عَلِيمٌ حَكِيمٌ
“A hodlají-li tě zradit nyní, vždyť již předtím zradili Boha, avšak On vám umožnil se jich zmocnit, neboť Bůh vševědoucí je i moudrý.” (Anfál: 71)
V souvislosti s jednáním s ostatními a jejich majetky je řečeno:
إِنَّ اللَّهَ يَأْمُرُكُمْ أَن تُؤَدُّوا الْأَمَانَاتِ إِلَىٰ أَهْلِهَا
“Bůh vám přikazuje, abyste vraceli svěřené majetky jejich vlastníkům” (Nisá´:58)
V souvislosti s mezilidskými vztahy je řečeno:
فَإِنْ أَمِنَ بَعْضُكُم بَعْضًا فَلْيُؤَدِّ الَّذِي اؤْتُمِنَ أَمَانَتَهُ وَلْيَتَّقِ اللَّهَ رَبَّهُ
“A jestliže někdo z vás svěří něco druhému, nechť ten, jenž přijal svěřené, to vrátí a nechť bojí se Boha, Pána svého!” (Bekara: 283)
Závazek existuje i v intimním vztahu mezi manželem a manželkou, protože Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl
إِنَّ مِنْ أَشَرِّ النَّاسِ عِنْدَ اللَّهِ مَنْزِلَةً يَوْمَ الْقِيَامَةِ الرَّجُلَ يُفْضِي إِلَى امْرَأَتِهِ وَتُفْضِي إِلَيْهِ ثُمَّ يَنْشُرُ سِرَّهَا
“Věru k nejhorším lidem u Alláha v Den Soudný patří muž, který vstoupí ke své ženě a ona k němu, načež potom vynáší a šíří její tajemství.“4
Závazkem je i důverné slovo, protože Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِذَا حَدَّثَ الرَّجُلُ الْحَدِيثَ ثُمَّ الْتَفَتَ فَهِيَ أَمَانَةٌ
“Když muž promluví o něčem a potom se ohlédne okolo sebe, tato jeho promluva je závazkem, jež má být splněn.“5
(…)
Služebníci Boží!
Tak, jako je přikázáno dodržet závazek a být důvěryhodný, je zakázána zrada a zpronevěra. Vznešený Alláh pravil:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَخُونُوا اللَّهَ وَالرَّسُولَ وَتَخُونُوا أَمَانَاتِكُمْ وَأَنتُمْ تَعْلَمُونَ
“Vy, kteří věříte! Nezrazujte Boha ani posla, vždyť byste zradili vědomě důvěru, která je vám dána.” (Anfál: 27)
Závazek je nutno plnit i vůči tomu, kdo ho vůči nám neplní. Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
أَدِّ الأَمَانَةَ إِلَى مَنِ ائْتَمَنَكَ وَلاَ تَخُنْ مَنْ خَانَكَ
“Dodrž závazek vůči tomu, kdo ho od tebe očekává a nezraď ani toho, kdo již zradil tebe.“6
Na smyslu pro závazek a jeho dodržení totiž stojí a padá úspěch jak lidského jedince, tak i společenství. Když se vytratí spolehlivost, rozruší se jemné předivo, které nás všechny drží pohromadě. A to je podstata všeobecné zkaženosti před koncem dní.
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví o rozhovoru Posla Božího صلى الله عليه وسلم s jedním beduínem, v němž Prorok صلى الله عليه وسلم řekl:
فَإِذَا ضُيِّعَتِ الأَمَانَةُ فَانْتَظِرِ السَّاعَةَ
“Když vymizí smysl pro závazek, očekávej Hodinu.“
“A jak vymizí?” otázal se udiveně beduín, pro něhož, jako pro všechny naše předky, byl smysl pro závazek a pro jednou dané slovo bytostně vlastní.
Dostalo se mu odpovědi:
إِذَا وُسِّدَ الأَمْرُ إِلَى غَيْرِ أَهْلِهِ فَانْتَظِرِ السَّاعَةَ
“Když vůdcovství přejde do rukou těm, kterým nepřísluší vést jiné, tehdy čekej Hodinu.“7
Proradnost byla jednou z věcí, před níž se Posel Boží صلى الله عليه وسلم utíkal, slovy:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنَ الْجُوعِ فَإِنَّهُ بِئْسَ الضَّجِيعُ وَأَعُوذُ بِكَ مِنَ الْخِيَانَةِ فَإِنَّهَا بِئْسَتِ الْبِطَانَةُ
“Ó Bože, utíkám se k Tobě před hladem, neboť on jest věru zlým nocležníkem a utíkám se k Tobě před proradností, neboť věru zlá je ona souputníkem.“8
A my prosíme, tak jako Posel Boží صلى الله عليه وسلم prosil Alláha o sílu unést toto břímě:
أستودعُ اللهَ دينَكَ، وأمانتَكَ، وخواتيمَ عملكَ.
“Zanechávám Alláhu jako závazek tvé Náboženství, to, co ti bylo svěřeno a i poslední tvé činy.“9
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 13199 a jako hasan ho ve své revizi ocenil Šu’ajb al-Arnáút; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 7196; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 2863.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4381.
- Od Anase رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4382.
- Od Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1437.
- Od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنهما zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4868 a jako hasan ho ve své revizi doložil al-Albání; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1959; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 14514.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3535; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1264. Jako sahíh li-ghajrihi ho ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 423.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 59.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1547; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5468; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3354. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3002.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2600; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3443 jako hasan sahíh; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 8806; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2826; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8679. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 9573.