O vzájemnosti

painted lady butterfly perched on pink flower in close up photography during daytime

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Alláh Vznešený pravil:

يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا

Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)

Milí bratři!

K nejvýznamnějším morálním vlastnostem, ke kterým islám nabádá a vybízí je vzájemná nápomocnost mezi muslimy, útěcha v nesnázích a jejich vzájemná ochrana před nebezpečím. Ukazuje to na něčí důstojnost, velkodušnost, přispívá to ke klidu duše a ostrosti úsudku.

Sufján as-Sewrí pravil: “Neviděl jsem žádný jiný způsob, kterým by se šlo lépe a více přiblížit k Alláhu, nežli vzájemné poskytování pomoci a útěchy mezi bratry muslimy.

Vzájemná pomoc před nebezpečím a útěcha, kterou si poskytují, a rozvíjení pocitu vzájemnosti rozptyluje tíseň a ulehčuje všem jejich situaci.

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

مَنْ نَفَّسَ عَنْ مُؤْمِنٍ كُرْبَةً مِنْ كُرَبِ الدُّنْيَا نَفَّسَ اللَّهُ عَنْهُ كُرْبَةً مِنْ كُرَبِ يَوْمِ الْقِيَامَةِ، وَمَنْ يَسَّرَ عَلَى مُعْسِرٍ، يَسَّرَ اللَّهُ عَلَيْهِ فِي الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ، وَمَنْ سَتَرَ مُسْلِما سَتَرَهُ اللهُ فِي الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ ، وَاَللَّهُ فِي عَوْنِ الْعَبْدِ مَا كَانَ الْعَبْدُ فِي عَوْنِ أَخِيهِ

Kdo uleví svému bratru v tísni na tomto světě, tomu Alláh uleví v některé z tísní Soudného Dne. Kdo ulehčí někomu v těžkostech, tomu Alláh ulehčí na tomto i na onom světě. Kdokoli skryje hanbu jiného muslima, Alláh skryje jeho hanbu na tomto i na onom světě. Alláh zůstává na pomoci Svému služebníkovi tak dlouho, dokud on zůstává nápomocen svému bratru.1

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم při sezení mezi oběma sedždami v modlitbě prosíval:

اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي وَارْحَمْنِي وَاجْبُرْنِي وَاهْدِنِي وَارْزُقْنِي ‏

Ó Bože, odpusť mi, smiluj se nade mnou, pomož mi v nebezpečí, veď mne a obdař mne vším dobrým!2

Poskytovat pomoc a útěchu a bránit před nebezpečím je totiž také vlastností Boží, kterou On poskytuje Svým prorokům před vším zlým.

V koránském příběhu o Júsufovi čteme:

فَلَمَّا ذَهَبُوا بِهِ وَأَجْمَعُوا أَن يَجْعَلُوهُ فِي غَيَابَتِ الْجُبِّ ۚ وَأَوْحَيْنَا إِلَيْهِ لَتُنَبِّئَنَّهُم بِأَمْرِهِمْ هَٰذَا وَهُمْ لَا يَشْعُرُونَ

A když s ním odešli a domlouvali se, že vhodí jej do hlubin studně, vnukli jsme mu: “Ty zpravíš je o tomto činu jejich ve chvíli, kdy nebudou tušit, oč jde.” (Júsuf: 15)

Toto zjevení mělo upokojit Júsufa, posílit a upevnit jeho srdce a poskytnout mu útěchu v jeho nesnázích, když zažíval ústrky a ubližování ze strany vlastních bratrů. Člověk v nouzi zasluhuje, aby se mu pomohlo. Toto je Boží zákon, byť je mnohými znevažován.

Alláh poskytuje útěchu v nesnázích také matce Músá:

فَرَدَدْنَاهُ إِلَىٰ أُمِّهِ كَيْ تَقَرَّ عَيْنُهَا وَلَا تَحْزَنَ وَلِتَعْلَمَ أَنَّ وَعْدَ اللَّهِ حَقٌّ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَعْلَمُونَ

A takto jsme jej vrátili matce jeho, aby oko její se ochladilo a aby se nermoutila a aby poznala, že slib Boží je pravdivý – avšak většina lidí to neví.” (Kasas: 13)

O několik stránek dál čteme o útěše a pomoci, které se od Alláha dostalo Poslu Božímu Muhammedovi صلى الله عليه وسلم poté, co mu jeho lid ubližoval a vyhnal ho z Mekky, aby se ocitl jako vystěhovalec na cestě do Medíny:

إِنَّ الَّذِي فَرَضَ عَلَيْكَ الْقُرْآنَ لَرَادُّكَ إِلَىٰ مَعَادٍ ۚ قُل رَّبِّي أَعْلَمُ مَن جَاءَ بِالْهُدَىٰ وَمَنْ هُوَ فِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ

Ten, kdo ti uložil Korán, navrátí tě do místa schůzky poslední. Rci: “Pán můj nejlépe zná toho, kdo přinesl správné vedení, i toho, kdo v zjevném je bloudění.” (Kasas: 85)

Během hidžry Posel Boží صلى الله عليه وسلم pozvedl ruce k nebi a řekl:

اللَّهُمَّ أُمَّتِي أُمَّتِي

Ó Bože! Můj lid! Můj lid!” a plakal.

Vznešený Alláh na to odpověděl:

يَا جِبْرِيلُ اذْهَبْ إِلَى مُحَمَّدٍ وَرَبُّكَ أَعْلَمُ فَسَلْهُ مَا يُبْكِيكَ

Džibríle, jdi za Muhammedem – a Pán tvůj nejlépe zná – a zeptej se ho, co ho tak rozplakalo.

Džibríl tedy odešel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم, zeptal se ho a Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu vše povyprávěl. A Alláh o tom nejlépe věděl. Když se pak Džibríl vrátil k Alláhu, Alláh mu poručil:

يَا جِبْرِيلُ اذْهَبْ إِلَى مُحَمَّدٍ فَقُلْ إِنَّا سَنُرْضِيكَ فِي أُمَّتِكَ وَلاَ نَسُوءُكَ ‏.‏

Džibríle, jdi za Muhammedem a řekni mu: “Věru dáme, abys ve svém lidu uviděl to, co tě potěší. A nenecháme tě zarmoutit.3

Alláh pomůže z nesnází každému, kdo ho úpěnlivě prosí s nadějí, že ho vyslyší. Alláh ho vyslyší a poskytne mu z jeho tísně východisko, shodně Svým slovům, jimiž popisuje Sám sebe:

أَمَّن يُجِيبُ الْمُضْطَرَّ إِذَا دَعَاهُ وَيَكْشِفُ السُّوءَ وَيَجْعَلُكُمْ خُلَفَاءَ الْأَرْضِ ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ قَلِيلًا مَّا تَذَكَّرُونَ

Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi – je ten božstvem nějakým vedle Boha? Jak málo dbáte na připomenutí!” (Neml: 62)

Útěchu poskytoval také Posel Boží صلى الله عليه وسلم svým společníkům. Když si jeho chudobní druhové posteskli, že boháči pobrali veškerou odměnu, protože se modlí a postí zrovna tak, jako to činí i chudobní, ale navíc i mají z čeho rozdávat na cestě Boží, odpověděl jim:

أَوَلَيْسَ قَدْ جَعَلَ اللَّهُ لَكُمْ مَا تَصَّدَّقُونَ إِنَّ بِكُلِّ تَسْبِيحَةٍ صَدَقَةً وَكُلِّ تَكْبِيرَةٍ صَدَقَةٌ وَكُلِّ تَحْمِيدَةٍ صَدَقَةٌ وَكُلِّ تَهْلِيلَةٍ صَدَقَةٌ وَأَمْرٌ بِالْمَعْرُوفِ صَدَقَةٌ وَنَهْىٌ عَنْ مُنْكَرٍ صَدَقَةٌ وَفِي بُضْعِ أَحَدِكُمْ صَدَقَةٌ

Což i vám snad Alláh neučinil něco, co můžete rozdávat? Věru každé pronesení slávy Alláhu je milodarem, každé velebení Alláha je milodarem, každé pochválení Alláha je milodarem, každé pronesení slov, že nikdo a nic nemá právo na uctívání, kromě Alláha, je milodarem, vybízet ke vhodnému a odvracet od zavrženíhodného je milodarem. A milodarem je i pohlavní styk v manželství …4

Posel Boží صلى الله عليه وسلم vždy uměl najít ta nejvhodnější slova, aby utišil bolest jiných. Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vypráví, že poté, co jeho otec padl mučednickou smrtí v bitvě na Uhudu, potkal Posla Božího صلى الله عليه وسلم a ten mu řekl:

يَا جَابِرُ مَا لِي أَرَاكَ مُنْكَسِرًا

Džábire, copak je ti, že tě vidím zlomeného?

Džábir odpověděl: “Můj otec zahynul mučednickou smrtí na Uhudu a zanechal mou rodinu v dluzích!”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

أَفَلاَ أُبَشِّرُكَ بِمَا لَقِيَ اللَّهُ بِهِ أَبَاكَ

Nemám tě snad potěšit tím, s jakou se potázal tvůj otec, když se setkal s Alláhem?

“Ovšemže,” odpověděl Džábir.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

مَا كَلَّمَ اللَّهُ أَحَدًا قَطُّ إِلاَّ مِنْ وَرَاءِ حِجَابٍ وَأَحْيَا أَبَاكَ فَكَلَّمَهُ كِفَاحًا فَقَالَ يَا عَبْدِي تَمَنَّ عَلَىَّ أُعْطِكَ ‏.‏ قَالَ يَا رَبِّ تُحْيِينِي فَأُقْتَلَ فِيكَ ثَانِيةً ‏.‏ قَالَ الرَّبُّ عَزَّ وَجَلَّ إِنَّهُ قَدْ سَبَقَ مِنِّي أَنَّهُمْ إِلَيْهَا لاَ يُرْجَعُونَ

Alláh s nikým nepromluvil přímo, leda za závěsem, kromě tvého otce, jemuž dovolil s ním promluvit přímo. Řekl mu: “Služebníče můj, přej si něco a Já ti to splním.” A on řekl: “Pane můj, dej, abych se mohl vrátit k životu a bojovat za tebe ještě jednou!” Jenže Vznešený Alláh odpověděl: “Již předtím jsem řekl, že se oni k němu už nenavrátí.

Džábir říká: “A pak byl zjeven verš:

وَلَا تَحْسَبَنَّ الَّذِينَ قُتِلُوا فِي سَبِيلِ اللَّهِ أَمْوَاتًا

A nepokládej ty, kdož na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé!” (Áli’Imrán: 169)”5

(…)

Služebníci Boží!

Na nás je poskytovat si vzájemně útěchu, vlídné slovo a bránit jedni druhé před nebezpečími i životními těžkostmi a nesnázemi. K tomu můžeme využít některé z následujících způsobů:

1. Napřažme svou ruku a vřelá slova těm, kteří právě přišli o někoho blízkého a milovaného. Obraťme se nejlepším způsobem k těm, kteří ve svém životě právě prožívají těžká a strastiplná období. Naše láskyplné, přátelské a rozhodné slovo pomůže je s dovolením Božím upevnit. Učiní, že snáze zůstanou trpěliví, vytrvalí a neochvějní a neklesnou na mysli. Vždyť nikdo není silný sám o sobě a všichni se někdy potřebujeme o někoho opřít, obzvláště v době osobní krize.

2. Snažme se hledat omluvu pro své bratry, protože nikdo není prost chyb. Každý se ve svém jednání s ostatními někdy dopustí omylu a přešlapu. Vykoupením za takový prohřešek je potom schopnost odpouštět pochybení ostatních.

3. Vzájemné vztahy, vstřícnost a nápomocnost, stejně jako pouta mezi námi posílíme tím, že budeme jedni druhé obdarovávat. Anas ibn Málik رضي الله عنه radil svému synu Sábitovi: “Synku, vyměňuj si s ostatními dárky, takto zvětšíte mezi sebou vzájemnou lásku.6

4. Usmívejme se na sebe a nemračme se jedni na druhé.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم nám radí:

تبسُمكَ في وجهِ أخيكَ لك صدقةٌ

I úsměv do tváře tvého bratra je od tebe milodarem.7

Nemáš tolik jmění, abys mohl všechny obdarovat. Ale na všechny se usmívat dokážeš.

Prosíme Alláha, aby učinil naše chladné vzájemné vztahy vřelými, abychom byli jedním celkem a byli zde jedni pro druhé tak, abychom byli sobě navzájem skutečnými bratry na tomto i na onom světě. Ámín.

  1. Jako součást delšího hadísu zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2699.
  2. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 850; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 284 a toto je jeho verze, kterou jako sahíh doložil ve svém tahkíku at-Tirmizího Sunenu i al-Albání; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 898.
  3. Od ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 202.
  4. Od Abú Zerra رضي الله عنه jako součást delšího hadísu zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1006.
  5. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3010 jako hasan gharíb a toto je jeho verze, přičemž ji jako hasan oceňuje ve svém tahkíku at-Tirmizího Sunenu i al-Albání; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 190; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 14881.
  6. Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 595.
  7. Jako součást delšího hadísu od Abú Zerra رضي الله عنه zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1956 jako hasan gharíb; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 529. Jako sahíh ho ocenil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 2685.