Imám ‘Abdulghaní ibn Kudáma al-Makdisí ve svém díle at-Tewwábín uvádí i příběh muže, který jednou přišel za velkým učencem z doby zbožných předků, Abú Ishákem Ibráhímem ibn Adhemem a požádal ho: „Abú Isháku, věru jsem se svými hříšnými činy dopustil křivdy vůči sobě samému, prosím, sděl mi něco, co mé špatné já odradí od sklonu hřešit a co zachrání mé srdce.“
Imám ‘Abdulghaní ibn Kudáma al-Makdisí ve svém díle at-Tewwábín uvádí i příběh muže, který jednou přišel za velkým učencem z doby zbožných předků, Abú Ishákem Ibráhímem ibn Adhemem a požádal ho: „Abú Isháku, věru jsem se svými hříšnými činy dopustil křivdy vůči sobě samému, prosím, sděl mi něco, co mé špatné já odradí od sklonu hřešit a co zachrání mé srdce.“
Ibráhím ibn Adhem mu odpověděl: „Pokud ode mne přijmeš pět věcí a budeš se jich držet, tvé hřešení ti už nijak neublíží, přestaneš v něm cítit uspokojení a nebudeš hledat štěstí v tom, co ti přináší pouze zkázu.“
„Vyjmenuj mi je, Abú Isháku,“ dychtil onen muž, který položil dotaz.
Ibráhím řekl: „První je, že kdykoli pocítíš touhu neuposlechnout Alláha Vznešeného a Všemohoucího, nejez obživu, kterou ti On dává.“
Dotyčný se udiveně zeptal: „A kdy, kde a co mám jíst, když všechno, co je na zemi, je vlastně obživou od Alláha?“
„Copak, ty snad myslíš, že je správné jíst to, co ti Alláh dává a přitom Ho neposlouchat? Co myslíš?“ směřoval ho k přemýšlení Abú Ishák.
„To určitě ne,“ řekl dotyčný a zeptal se: „A druhá věc? Ta je jaká?“
Ibráhím ibn Adhem řekl: „Pokud chceš neuposlechnout Alláha, žij a hřeš někde jinde, než na Boží zemi.“
„To je ještě těžší, než to první!“ vykřikl dotyčný údivem a dodal: „Kam mám jít, když Alláhu patří i východ i západ a vše mezi nimi!“
Ibráhím mu proto předložil další důvod k zamyšlení: „Myslíš si snad, že je správné pojídat z Jeho darů a vykračovat si po Jeho zemi a přitom se protivit Jeho vůli?“
„Ne, to určitě ne,“ zakroutil hlavou dotyčný a zeptal se: „A třetí věc?“
Ibráhím odpověděl: „Pokud už chceš zhřešit vůči Alláhu, i když ti On dává vše potřebné k životu a dovoluje ti žít na Své zemi, učiň tak alespoň na místě, kde tě nemůže vidět.“
„A kde mám takové místo najít, když je Alláh Vševidící a Vševědoucí, který zná vše, dokonce i to, co je skryté?“ udivil se muž.
Ibráhím upřel jeho pozornost i mysl následující poznámkou: „Myslíš si snad, že je správné a moudré, že jíš, co ti On štědře poskytuje jako tvou obživu, že chodíš po zemi, která celá patří Jemu, zatímco tě On vidí a dobře ví, co činíš?“
„To určitě ne,“ souhlasil dotyčný a řekl: „A která je ta čtvrtá?“
Ibráhím ibn Adhem mu řekl: „Až za tebou přijde anděl smrti, aby ti vzal tvou duši, řekni mu: „Chvilku počkej, já se zatím budu upřímně kát a vykonám nějaké dobré skutky čistě jen kvůli Alláhu.“
„Tak toto ode mě určitě nepřijme,“ usmál se dotyčný.
Ibráhím ho tedy navedl na další rozjímání: „Pokud tedy sám víš, že nemůžeš oddálit vlastní smrt, když se k tobě přiblíží, aby ses mohl zavčas kát, jak můžeš doufat v to, že unikneš?“
„A ta pátá věc?“ zeptal se tazatel.
Ibráhím pravil: „Až si v Soudný den pro tebe přijdou andělští strážci Pekla, aby tě odvlekli do jeho plamenů, vzepři se, že s nimi neodejdeš.“
„Oni to ode mne nepřijmou a stejně mě nenechají na pokoji,“ opáčil dotyčný.
Ibráhím ibn Adhem mu proto pravil: „A kam se potom uchýlíš do bezpečí?“
„Ibráhíme, už stačí, už stačí! Prosím Alláh o odpuštění a kaji se k Němu!“ hlesl onen muž.
Autor: ‘Abdurrezzák al-Bedr
Zdroj: at-Ta’líku ‘alá bewá’isi l-chilási mine z-zunúb, lekce č. 1. K dispozici online na <https://al-badr.net/sub/369>.