Imám aš-Šáfi’í řekl: „Měl-li by služebník Boží potkat Alláha s jakýmkoli hříchem mimo přidružování k Němu, bylo by to pro něj lepší, než Jej potkat s pokřivenou vírou.“[1]
Imám aš-Šáfi’í řekl: „Měl-li by služebník Boží potkat Alláha s jakýmkoli hříchem mimo přidružování k Němu, bylo by to pro něj lepší, než Jej potkat s pokřivenou vírou.“[1]
Ahmed ibn Hanbel řekl: „Hroby hříšných lidí z Lidu Sunny jsou jako zahrady, zatímco hroby zbožných a odříkavých lidí z Lidu Inovace jsou holými pustinami. Hříšníci z Lidu Sunny jsou přáteli Božími, zatímco zbožní z Lidu Inovace jsou Božími nepřáteli.“[2]
Abú Músá al-Aš’arí, nechť je s ním Alláh spokojen, společník Božího Posla صلى الله عليه و سلم , říká: „Žíd vedle žida a křesťana či vedle opic a prasat je mi milejší, nežli žít vedle následovníka tužeb (tj. inovátora ve víře), který by roznesl chorobu do mého srdce.“[3]
Júnus ibn ‘Ubejd řekl svému synovi: „Zakazuji ti cizoložit, krást a pít alkohol. Leč kdybys potkal Alláha s tím, žes spáchal některý z těchto hříchů, bylo by mi to milejší, než kdybys jej potkal s názory Amra ibn Ubejda, nebo s názory Amrových následovníků.“[4]
Abú al-Džewzá řekl: „I kdyby v mém domě žili opové a svině, bylo by to pro mě milejší, než kdyby se mnou žili následovníci tužeb. Spadají do významu verše:
هَا أَنْتُمْ أُولاءِ تُحِبُّونَهُمْ وَلا يُحِبُّونَكُمْ وَتُؤْمِنُونَ بِالْكِتَابِ كُلِّهِ وَإِذَا لَقُوكُمْ قَالُوا آمَنَّا وَإِذَا خَلَوْا عَضُّوا عَلَيْكُمُ الأنَامِلَ مِنَ الْغَيْظِ قُلْ مُوتُوا بِغَيْظِكُمْ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ
A hle, vy jste ti, kdož tyto lidi milují, zatímco oni vás nemilují; vy věříte v Písmo v jeho celku, zatímco oni, když vás potkají, říkají „Uvěřili jsme“, když však zůstanou sami, hryžou si prsty zlobou. Rci: „Zemřete zlobou, vždyť Bůh zná i to, co hrudě vaše skrývají!“ (Álu ‘Imrán:119)“[5]
Al-‘Awwám ibn Hawšab řekl o svém synu ‘Ísovi: „Při Alláhu! Kdybych viděl svého syna ‘Ísu sedět s lidmi hudebních nástrojů, alkoholu a falši, bylo by mi to milejší nežli abych jej viděl sedět s lidmi disputativní teologie – s inovátory.“[6]
Jahjá ibn ‘Ubejd řekl: „Muž z mu’tazily mne jednou zastihl v cestě. Sebral jsem se a řekl jsem: „Projdu buď já, nebo ty. Věru procházet se s křesťanem je mi milejší, než procházet se s tebou.“[7]
Arta‘ ibn Munzir řekl: „Kdyby byl můj syn jedním z hříšných a zkažených lidí, bylo by mi to milejší, než kdyby byl následovníkem tužeb.“[8]
Sa’íd ibn Džubejr říká: „Kdyby mého syna doprovázel hřešící hanebník, který je na cestě Sunny, bylo by mi to milejší, než kdyby jej doprovázel uctívající inovátor.“[9]
Jednou bylo řečeno Málikovi ibnu l-Mughawal: „Viděli jsme tvého syna prohánět ptáky.“ Odpověděl: „Krásné! To ho uchránilo před družením se s inovátory!“[10]
Al-Berbehárí řekl: „Uvidíš-li člověka hříšného, zkaženého, jehož názor je zavrženíhodný, a jehož chování je utlačující, ale jest z lidí Sunny, drž se jej a sedávej s ním, dokud ti jeho hřích nebude ubližovat. Ale když uvidíš člověka ponořeného do uctívání, který je mu oddán, odříká se, jenže je člověkem inovace, odvrať se od něj, neposlouchej jeho slova a ani jej nedoprovázej při chůzi, neboť to necítím pro tebe bezpečné, mohl bys případně nalézt zalíbení v jeho cestě a kráčet do záhuby spolu s ním.“[11]
Abú Hátim cituje Ahmeda ibn Sinána, který řekl: „Mít za souseda tamburáše je mi milejší, nežli mít za souseda inovátora. To proto, že tamburáši mohu zakázat jeho tamburu, případně mu ji rozbít, ale inovátor kazí lidi, sousedy a mládež.“[12]
Autor: šejch Džemál ibn Faríhan al-Hárisí
Zdroj: Lám ad-Durr al-Mensúr
[1] Recenzent knihy aš-Šerhu s-Sunna imáma Berbehárího jej uvádí na str.124 a připisuje jej imámu Bejhekímu v al-I’tikád, str. 158.
[2] Tabekát al-Hanábila, 1/184.
[3] Viz al-Ibána, 2/468, č. 469.
[4] Tamtéž, 2/466, č. 464.
[5] Tamtéž, 2/467, č. 466-467.
[6] Al-Bid’a we nahjí ‘anhá, str. 56.
[7] Tamtéž, str. 59.
[8] Ibn Battá‘: Aš-Šerh we l-Ibána, str. 132, č. 87.
[9] Tamtéž, str. 132, č. 89.
[10] Tamtéž, str.133, č. 90.
[11] Aš-Šerhu s-Sunna, str. 124, č. 149.
[12] Al-Ibána, 2/469, č. 473.