V obřadech a činech uctívání se islám jako střední cesta projevuje tím, že zachovává rovnováhu mezi morálním učením a konkrétními náboženskými úkony uctívání Stvořitele, nezanedbávaje ani jedno z toho. Ustavuje na jedné straně povinnost modlitby, půstu, pouti atd., leč na straně druhé po člověku nežádá, aby byl mnichem a poustevníkem:
V obřadech a činech uctívání se islám jako střední cesta projevuje tím, že zachovává rovnováhu mezi morálním učením a konkrétními náboženskými úkony uctívání Stvořitele, nezanedbávaje ani jedno z toho. Ustavuje na jedné straně povinnost modlitby, půstu, pouti atd., leč na straně druhé po člověku nežádá, aby byl mnichem a poustevníkem:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا نُودِيَ لِلصَّلَاةِ مِنْ يَوْمِ الْجُمُعَةِ فَاسْعَوْا إِلَىٰ ذِكْرِ اللَّهِ وَذَرُوا الْبَيْعَ ۚ ذَٰلِكُمْ خَيْرٌ لَكُمْ إِنْ كُنْتُمْ تَعْلَمُونَ﴿٩﴾ فَإِذَا قُضِيَتِ الصَّلَاةُ فَانْتَشِرُوا فِي الْأَرْضِ وَابْتَغُوا مِنْ فَضْلِ اللَّهِ وَاذْكُرُوا اللَّهَ كَثِيرًا لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ﴿١٠﴾
Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Boha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi a usilujte o část přízně Boží! A vzpomínejte často Boha, snad budete blažení! (Džumu’a: 9-10)
Islámské náboženské povinnosti nejsou obtíží a lidem není uloženo nic, co by nedokázali splnit:
فَاتَّقُوا اللَّهَ مَا اسْتَطَعْتُمْ
Bojte se tedy Boha, jak jen můžete! (Taghábun:16)
Jak modlitba, tak i půst a všechny další druhy uctívání obsahují ulehčující předpisy (arab. رخسة ruchsa) pro případ, že by jejich vykonání dle předpisů normativních (arab. عظيمة ‘azíma) bylo příliš zatěžující.
Člověk také k činům uctívání, které šarí’a předepsala, přirozeně tíhne, což se odráží i v okamžicích, kdy je mu nejhůře. V tomto smyslu Posel Božíصلى الله عليه و سلم říká: „Mou výjimečnou radostí je modlitba.“1
V etice se střední cesta islámu odráží:
-
Střední pozicí mezi idealisty, kteří naivně doufají, že člověk je anděl, nebo poloanděl a připisují mu přehnanou chválu na straně jedné a mezi negativními realisty, popisujícími člověka jako nízké zvíře a ztělesnění zla. Podle islámu se v člověku snoubí a zápasí obojí, může se chovat i prvním i druhým způsobem a sám si musí zvolit, na kterou stranu se dá. Alláh praví:وَنَفْسٍ وَمَا سَوَّاهَا﴿٧﴾فَأَلْهَمَهَا فُجُورَهَا وَتَقْوَاهَا﴿٨﴾قَدْ أَفْلَحَ مَنْ زَكَّاهَا﴿٩﴾وَقَدْ خَابَ مَنْ دَسَّاهَا﴿١٠﴾Při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.(Šems: 7-10)
-
Islám stojí ve středu mezi těmi, kteří do lidského nitra uvězňují část božství, kterou je následně nutno strastiplným a bolestivým způsobem vyprostit a mezi těmi, kteří člověka redukují jen na jeho materiální tělo. Podle islámu je člověk bytostí jak duchovní, tak i materiální. Alláh stvořil Adama z hlíny a poté do ní vdechl i něco jiného, co je pramenem lidské ušlechtilosti, pročež andělům přikázal:فَإِذَا سَوَّيْتُهُ وَنَفَخْتُ فِيهِ مِنْ رُوحِي فَقَعُوا لَهُ سَاجِدِينَ﴿٢٩﴾A až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním se klaníce!“ (Hidžr:29) Má tedy duši i tělo a každému z nich musí dát to, co mu náleží.
-
Islám je středním pohledem na život mezi dvěma extrémy, z nichž jeden popírá onen svět a věří v existenci pouze světa vezdejšího, stávaje se tak otroky materiálního aspektu, a mezi druhými, kteří zcela a radikálně odmítají krásy tohoto života, pokládajíce je za zlo a běžíce od nich. Takoví se od světa izolují a nechtějí jej budovat. Islám naopak uznává a spojuje obojí. Tento svět je pole, na kterém pěstujeme úrodu pro svět onen. Alláh praví:إِنَّ اللَّهَ يُدْخِلُ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ جَنَّاتٍ تَجْرِي مِنْ تَحْتِهَا الْأَنْهَارُ ۖ وَالَّذِينَ كَفَرُوا يَتَمَتَّعُونَ وَيَأْكُلُونَ كَمَا تَأْكُلُ الْأَنْعَامُ وَالنَّارُ مَثْوًى لَهُمْ﴿١٢﴾Bůh věru uvede ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod nimiž řeky tekou, zatímco nevěřící, kteří si užívají a jako dobytek se přecpávají, oheň pekelný budou mít za útulek.(Muhammed:12)يَا بَنِي آدَمَ خُذُوا زِينَتَكُمْ عِنْدَ كُلِّ مَسْجِدٍ وَكُلُوا وَاشْرَبُوا وَلَا تُسْرِفُوا ۚ إِنَّهُ لَا يُحِبُّ الْمُسْرِفِينَ﴿٣١﴾قُلْ مَنْ حَرَّمَ زِينَةَ اللَّهِ الَّتِي أَخْرَجَ لِعِبَادِهِ وَالطَّيِّبَاتِ مِنَ الرِّزْقِ ۚ قُلْ هِيَ لِلَّذِينَ آمَنُوا فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا خَالِصَةً يَوْمَ الْقِيَامَةِ ۗ كَذَٰلِكَ نُفَصِّلُ الْآيَاتِ لِقَوْمٍ يَعْلَمُونَ﴿٣٢﴾Synové Adamovi! Odívejte se do šatů ozdobných v modlitebně každé! Jezte a pijte, avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty, kdož přehánějí!. Rci: “Kdo zakázal šaty ozdobné, jež Bůh seslal služebníkům Svým podobně jako výtečné věci pro obživu?“ Odpověz: „Toto je dáno na dobu života pozemského těm, kdož uvěřili, a bude to pro ně čisté v den zmrtvýchvstání.“ A takto My činíme srozumitelnými znamení pro lid vědoucí. (A’ráf:31-32)Alláh přikazuje:وَابْتَغِ فِيمَا آتَاكَ اللَّهُ الدَّارَ الْآخِرَةَ ۖ وَلَا تَنْسَ نَصِيبَكَ مِنَ الدُّنْيَا ۖ وَأَحْسِنْ كَمَا أَحْسَنَ اللَّهُ إِلَيْكَ ۖ وَلَا تَبْغِ الْفَسَادَ فِي الْأَرْضِ ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ الْمُفْسِدِينَ﴿٧٧﴾Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“ (Kasas:77)Alláh popsal Své služebníky jako ty, kteří jej prosí takto:رَبَّنَا آتِنَا فِي الدُّنْيَا حَسَنَةً وَفِي الْآخِرَةِ حَسَنَةً وَقِنَا عَذَابَ النَّارِ﴿٢٠١﴾„Pane náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetří nás muk trestu ohnivého!“ (Bekara:201)
Islám také představuje střední cestu i z hlediska svého náboženského Zákona a společensko-právního systému, v pohledu povoleného a zakázaného. Moc povolovat a zakazovat náleží výhradně, pouze a jen Jedinému Alláhu, Pánu a Stvořiteli všehomíra a nikomu jinému.
On povolil vše dobré a zakázal vše zlé:
الَّذِينَ يَتَّبِعُونَ الرَّسُولَ النَّبِيَّ الْأُمِّيَّ الَّذِي يَجِدُونَهُ مَكْتُوبًا عِنْدَهُمْ فِي التَّوْرَاةِ وَالْإِنْجِيلِ يَأْمُرُهُمْ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَاهُمْ عَنِ الْمُنْكَرِ وَيُحِلُّ لَهُمُ الطَّيِّبَاتِ وَيُحَرِّمُ عَلَيْهِمُ الْخَبَائِثَ وَيَضَعُ عَنْهُمْ إِصْرَهُمْ وَالْأَغْلَالَ الَّتِي كَانَتْ عَلَيْهِمْ ۚ فَالَّذِينَ آمَنُوا بِهِ وَعَزَّرُوهُ وَنَصَرُوهُ وَاتَّبَعُوا النُّورَ الَّذِي أُنْزِلَ مَعَهُ ۙ أُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ﴿١٥٧﴾
A těm, kdož následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou oznámeného jim v Tóře a Evangeliu a který jim přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který jim dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé a snímá z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je tíží. A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!“(A’ráf:157)
Islámské zákonodárství chrání a brání pět nejzákladnějších hodnot – náboženství, život, rozum, majetek a čest. Vyváženými směrnicemi, jejichž cílem je zachování těchto pěti nezbytností života každého jedince islám pokládá základy budování lidské civilizace.
Zdravá společnost se skládá ze zdravých a dobrých jedinců, kteří si navzájem pomáhají k dobru:
بِسْمِ اللَّهِ الرَّحْمَٰنِ الرَّحِيمِ وَالْعَصْرِ﴿١﴾إِنَّ الْإِنْسَانَ لَفِي خُسْرٍ﴿٢﴾إِلَّا الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ وَتَوَاصَوْا بِالْحَقِّ وَتَوَاصَوْا بِالصَّبْرِ﴿٣﴾
Při osudu! Věru že člověk spěje v záhubu! Kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali a vzájemně se k pravdě a neochvějnosti nabádali.(‘Asr:1-3)
Tím je dosažen vzájemný soulad, duch vzájemnosti a přátelství.
Takto je islám střední cestou mezi např. buddhistickou mnišskou tradicí, která svým adeptům zakazuje obchodování a disponování penězi na straně jedné a např. moderním ekonomickým systémem, který je postaven na úročných sazbách. Islámská legislativa zakazuje úrok, ale povoluje nejrůznější formy obchodních transakcí a smluv:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَأْكُلُوا أَمْوَالَكُمْ بَيْنَكُمْ بِالْبَاطِلِ إِلَّا أَنْ تَكُونَ تِجَارَةً عَنْ تَرَاضٍ مِنْكُمْ ۚ وَلَا تَقْتُلُوا أَنْفُسَكُمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ بِكُمْ رَحِيمًا﴿٢٩﴾
Vy, kteří věříte! Nepohlcujte si vzájemně majetky své podvodným způsobem; jiné je, jde-li o obchod na základě vzájemného souhlasu (Nisá´:29)
Takto je islám střední cestou jednak mezi starodávnými kmenovými společenstvími, kde vládl zákon vendety a jednak mezi liberálními, především západními společnostmi, které trest smrti neuznávají ani v případě úkladné vraždy, neboť pozůstalým oběti dává pravomoc buď nárokovat pro vraha smrt, anebo mu odpustit:
فَمَنْ تَصَدَّقَ بِهِ فَهُوَ كَفَّارَةٌ لَهُ ۚ
A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. (Máida:45)
Takto je islám střední cestou mezi těmi, kdo např. absolutně zakázali rozvod, dokonce i tehdy, kdy je manželské soužití naprosto nesnesitelné, a těmi, kdo v něm nespatřují naprosto nic negativního a dávají oběma manželům právo kdykoli a bez udání jakéhokoli důvodu z manželství vystoupit. Islám umožňuje rozvod v odůvodněných případech, formou zákonné procedury probíhající stanoveným způsobem:
الطَّلَاقُ مَرَّتَانِ ۖ فَإِمْسَاكٌ بِمَعْرُوفٍ أَوْ تَسْرِيحٌ بِإِحْسَانٍ ۗ وَلَا يَحِلُّ لَكُمْ أَنْ تَأْخُذُوا مِمَّا آتَيْتُمُوهُنَّ شَيْئًا إِلَّا أَنْ يَخَافَا أَلَّا يُقِيمَا حُدُودَ اللَّهِ ۖ فَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا يُقِيمَا حُدُودَ اللَّهِ فَلَا جُنَاحَ عَلَيْهِمَا فِيمَا افْتَدَتْ بِهِ ۗ تِلْكَ حُدُودُ اللَّهِ فَلَا تَعْتَدُوهَا ۚ وَمَنْ يَتَعَدَّ حُدُودَ اللَّهِ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ﴿٢٢٩﴾
Rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. Není vám dovoleno vzít nic z toho, co jste jí dali, leda že oba se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná. Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže žena se vykoupí. Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví! (Bekara:229)
Je střední cestou mezi těmi, kteří umožnili vícečetná manželství bez jakýchkoli omezení na straně jedné a těmi, kdo je absolutně zakázali, na straně druhé:
فَانْكِحُوا مَا طَابَ لَكُمْ مِنَ النِّسَاءِ مَثْنَىٰ وَثُلَاثَ وَرُبَاعَ ۖ فَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا تَعْدِلُوا فَوَاحِدَةً
berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu (Nisá:3)
Je střední cestou mezi těmi, kteří chtějí muže a ženy naprosto zestejnoprávnit a učinit z nich všech totožné kopie a mezi těmi, kteří chtějí ženu izolovat od společnosti a uzamknout jí v domácím vězení, zbavenou možnosti vzdělávat se a realizovat. Islám uznává inherentní rozdílnost obou pohlaví, každému z nich dává práva a omezení shodně jejich přirozenosti, uznávaje lidskost a přínosnost obou:
وَالْمُؤْمِنُونَ وَالْمُؤْمِنَاتُ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ ۚ يَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنْكَرِ وَيُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَيُطِيعُونَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ ۚ أُولَٰئِكَ سَيَرْحَمُهُمُ اللَّهُ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ﴿٧١﴾
Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý. (Tewba:71)
Islámský zákonný pořádek tak stojí přesně ve středu mezi krajností individualizmu, kde je ústředním bodem jedinec a jeho práva a kde tento jedinec ztrácí pojem o svých povinnostech a mezi krajností kolektivizmu, kde je v centru společnost jako celek, která po jedinci vyžaduje pouze plnění jeho povinností a upírá mu jeho práva a touhu po přirozené seberealizaci.
V islámu existuje svoboda jedince i zájem společnosti. Práva a povinnosti jsou jasně stanoveny a neděje se, že jedinec vykořisťuje společnost, ani že společnost vykořisťuje jedince.
Neislámští filozofové dodnes nedospěli k jednotnému pohledu na to, zda je základem jedinec, nebo společnost. Perští manichejci, asketové žijící osamotě, v ústraní od společnosti v celibátu a jejich domácí oponenti z řad mazdakovců, kteří praktikovali společné vlastnictví majetku i žen, jsou nejkřiklavějšími příklady této opozice.
Úkolem Božích poselství bylo mimo jiné i sladit všechny tyto rozpory:
لَقَدْ أَرْسَلْنَا رُسُلَنَا بِالْبَيِّنَاتِ وَأَنْزَلْنَا مَعَهُمُ الْكِتَابَ وَالْمِيزَانَ لِيَقُومَ النَّاسُ بِالْقِسْطِ ۖ
A vyslali jsme již posly s důkazy jasnými a seslali jsme s nimi Písmo a váhu, aby lidé jednali poctivě (Hadíd:25)
Původní předešlá poselství však byla pozměněna, křivě vykládána a vyprázdněna ze svého obsahu, proto muselo přijít poselství poslední a obnovit jejich učení jednou provždy.
Islám uznává, že v člověku je obsažen jak sklon k individualizmu, tak i sklon ke kolektivizmu. Člověk má přirozeně rád sám sebe, chce to nejlepší, chce získat uznání druhých a naplnit své fyzické, emoční i duchovní potřeby. Zároveň nevyhnutelně potřebuje i společnost, ve které žije a proto se ve vězení trestá samotkou. Islám dává člověku právo na seberealizaci, dokud nepřekračuje nároky společnosti a dává mu také ve prospěch společnosti jen tolik povinností, kolik jich může bez potíží unést.
Taková je zlatá střední cesta islámu, tak, jak ji chápaly první a nejlepší generace muslimů, o kterých Alláh zjevil:
وَالسَّابِقُونَ الْأَوَّلُونَ مِنَ الْمُهَاجِرِينَ وَالْأَنْصَارِ وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُمْ بِإِحْسَانٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي تَحْتَهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ۚ ذَٰلِكَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ﴿١٠٠﴾
A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný (Tewba:100)
Toto je úplné a neměnné učení islámu, jak se Stvořitel zaručil ve Svých slovech:
الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا ۚ
Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. (Máida:3)
Tato zlatá střední cesta islámu osvobodila četné národy a nekončící zástupy lidských bytostí od všech a všeho, kteří je zotročovali, aniž padli v otroctví někoho dalšího, především pak muslimů samotných. Vybudovala impérium, které otřáslo světem a propojilo světadíly, stvořila civilizaci sjednocující náboženství s vědou, Boží a lidské, pokrok materiální s pokrokem morálním. Nebyla těsná lidem bezpočtu národů, jazyků, ras, barev pleti a kulturního zázemí, kteří se všichni podíleli na jejím utváření. I sám přístup k minulosti je středním proudem mezi dvěma extrémy – odmítáním a idealizací. Nevězíme v minulosti, ale její světlé příklady nás inspirují ke snaze vybudovat ještě zářivější budoucnost.
Taková je zlatá střední cesta islámu, stojící vyváženě mezi dvěma krajnostmi i mezi dnešními muslimy samými. Mezi těmi, kteří si vzali jako modlu Západ a jeho principy, akcentujíce z islámu to, co se na ně podobá a omlouvajíce podbízivým a poníženým způsobem to, co jim odporuje, povolujíce tak to, co povoluje Západ a zakazujíce to, co Západ zakazuje, namísto toho, co povolil či zakázal Alláh, držíce víru jako beztvaré těsto, které si tvarují dle vlastních chtíčů tak, jak po tom touží a tehdy, když chtějí. A mezi těmi, kteří na nátlak odpovídají protinátlakem, kteří se chtějí protivit za každou cenu, kteří jsou rigidní, povrchní a puntičkářští a v zájmu obrany víry před cizí kulturně-civilizační agresí si přisvojují vynášení soudů o tom co je povoleno a co je zakázáno, následujíce tak své tužby, svůj vztek a zarputilost.
Alláh praví:
أَفَمَنْ يَمْشِي مُكِبًّا عَلَىٰ وَجْهِهِ أَهْدَىٰ أَمَّنْ يَمْشِي سَوِيًّا عَلَىٰ صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ﴿٢٢﴾
Což ten, jenž klopýtá padaje na tvář svou, je veden lépe než ten, kdo vzpřímeně po stezce přímé kráčí?(Mulk:22)
Ubírat se po této zlaté střední cestě znamená přijmout islám, učení Koránu a Sunny, v jeho celistvosti a nikterak jej nerozsekávat na části, ze kterých jedny přijímáme a jedny odmítáme, etiku od uctívání, uctívání od etiky, víru od zákona a zákon od víry. Chápat je správným pochopením, od podstaty a základu směrem k jednotlivinám a vedlejším věcem, kontextuálně, neprotiřečit vnitřním smyslem vnějšímu, víceznačným mnohoznačnému apod. Dodržovat povinnosti doktrinální, liturgické, legislativní i etické. Alláh praví:
وَأَنِ احْكُمْ بَيْنَهُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ وَاحْذَرْهُمْ أَنْ يَفْتِنُوكَ عَنْ بَعْضِ مَا أَنْزَلَ اللَّهُ إِلَيْكَ ۖ
A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co Bůh seslal, a nenásleduj jejich učení scestná a dej si pozor, aby tě neodvrátili od části z toho, co ti Bůh seslal. (Máida:49)
Sem spadá i moudrost a schopnost upřednostnit důležitější a aktuálnější povinnost před ostatními povinnostmi.
Alláh praví:
أَجَعَلْتُمْ سِقَايَةَ الْحَاجِّ وَعِمَارَةَ الْمَسْجِدِ الْحَرَامِ كَمَنْ آمَنَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ وَجَاهَدَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ ۚ لَا يَسْتَوُونَ عِنْدَ اللَّهِ ۗ وَاللَّهُ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ﴿١٩﴾
Domníváte se, že ten, kdo poutníky napájí a o Posvátnou mešitu se stará, je roven tomu, kdo uvěřil v Boha a v den poslední a bojuje na cestě Boží? Ti nebudou si rovni před Bohem a Bůh nepovede správnou cestou lid nespravedlivý. (Tewba:19)
Nejprve třeba pohlížet na podstatu a potom až na formu, na vnitřek a potom až na vnějšek, nejprve třeba začít od toho, na čem je shoda a přejít k tomu, v čem je neshoda, nutno dát správnějšímu názoru přednost před méně správným.
Nezbytné je klást velký důraz na morálku. Vždyť Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Byl jsem poslán, abych vznešené mravy přivedl k dokonalosti.“2
Nezbytností je i zaujmout střední pozici v otázce idžtihádu, mezi těmi, kdo jej odvrhují a těmi, kdo jej otvírají každému. Idžtihád musí být prováděn, ale jen těmi, kteří jsou k tomu způsobilí a kvalifikovaní a jen v otázkách, kde neexistuje jasný a nedvojsmyslný text Koránu a Sunny, nebo konsensus. Z tohoto důvodu třeba klást důraz na cíl a účel, vliv času, místa a společenských reálií na fetwy, ulehčovat a neztěžovat, v intencích toho, co povoluje a zakazuje Boží Zákon, aniž bychom tolerovali existující špatný stav, nebo se komukoli snažili podbízet.
Nezbytností je i vzdělávat v islámu samotné muslimy a šířit poselství islámu nemuslimům, moudrým a uctivým způsobem. Povzbuzovat, motivovat a dávat naději, více slibovat odměnu, nežli hrozit trestem, zastrašovat a ponižovat.
Netřeba pospíchat s dosažením výsledku:
فَاصْبِرْ كَمَا صَبَرَ أُولُو الْعَزْمِ مِنَ الرُّسُلِ وَلَا تَسْتَعْجِلْ لَهُمْ ۚ كَأَنَّهُمْ يَوْمَ يَرَوْنَ مَا يُوعَدُونَ لَمْ يَلْبَثُوا إِلَّا سَاعَةً مِنْ نَهَارٍ ۚ
Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou. A nesnaž se uspíšit pro ně příchod dne, kdy spatří to, co jim bylo slíbeno, a bude se jim zdát, že setrvali v hrobech jen jednu hodinu dne. (Ahkáf:35)
Střední cesta islámu znamená také zasazovat se o celosvětový mír a současně si být vědom povinnosti džihádu na cestě Boží, proti útlaku, okupaci a nesvobodě působené těmi, kteří napadají Boží víru. Proto je nezbytné i usilovat o osvobození okupovaných zemí a oblastí, obývaných muslimy i zastávat a šířit pravdu i spravedlnost také navenek. Tento džihád nikdy nesmí klesnout na úroveň devastujícího násilí a všeobecné zkázy, či zastrašování názorových oponentů a vždy musí respektovat stanovené hranice. Tak je střední cestou mezi naivním odmítnutím jakéhokoli násilí a trpným přijetím osudu na straně jedné a machiavelistickým klišé ospravedlňujícím jakékoli zlo na straně druhé.
Alláh o vztazích k nemuslimům praví:
لَا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ لَمْ يُقَاتِلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَلَمْ يُخْرِجُوكُمْ مِنْ دِيَارِكُمْ أَنْ تَبَرُّوهُمْ وَتُقْسِطُوا إِلَيْهِمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ﴿٨﴾إِنَّمَا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ قَاتَلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَأَخْرَجُوكُمْ مِنْ دِيَارِكُمْ وَظَاهَرُوا عَلَىٰ إِخْرَاجِكُمْ أَنْ تَوَلَّوْهُمْ ۚ وَمَنْ يَتَوَلَّهُمْ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ﴿٩﴾
Bůh vám přece nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje spolčovat se s těmi, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou spolčovat, jsou nespravedliví!(Mumtehana:8-9)
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Muslimovi není dovoleno zastrašovat muslima.“3 V jiných podáních je užito slova člověk, což ukazuje i na nemuslimy, shodně principu, že jakýkoli předpis se vztahuje na všechny lidi, dokud není výslovně stanoven opak. Mnoho dalších známých věrohodných hadísů zakazuje obrátit zbraň proti muslimovi, i kdyby to byl rodný bratr a bylo to z legrace.
Třeba se mít na pozoru před pošlapáváním práv náboženských menšin v zemích muslimů, stejně jako je potřebné udržovat kontakty a poskytovat pomoc muslimským menšinám v zemích nemuslimů, aby dodržovali svou víru nakolik jen mohou a nepodlehli asimilačnímu nátlaku.
Nevyhnutelností je postavit se všem formám diktatury a požadovat větší podíl na moci ve prospěch lidu samotného, zmírňujíce napětí mezi vládnoucími a těmi, kterým se vládne, ve prospěch vlády výhradně podle Božího Zákona.
Nelze vynechat ani budování ekonomiky podle islámských zásad, za účelem dosažení spravedlivého rozdělení bohatství, vymýcení neúnosné chudoby a sociálně patologických jevů, především zaostalosti a korupce, racionalizace spotřeby, udržitelného rozvoje a posilnění států, společností i muslimské ummy jako celku.
Ubírat se zlatou střední cestou islámu znamená pevně věřit v existenci jednotné muslimské ummy, která je konkrétním nositelem posledního Božího Zjevení lidstvu. Tohoto nelze dosáhnout bez plné inkluzivity a otevřenosti vůči komukoli, kdo věří ve slova šehády, přijímá Korán a Sunnu a ve svých modlitbách se obrací ke kible, dokud se tomu svými slovy, činy a přesvědčeními očividně nezpronevěří. Dokud se tak nestane, nelze jej prohlásit za nevěřícího a jakákoli pochybnost v tomto ohledu musí být vždy vyložena ve prospěch jeho víry, tedy že nevěřícím není, protože pochybnost nemůže vyvrátit to, co je jasné a očividné, ve shodě s nařízením Prorokaصلى الله عليه و سلم: „kromě v případě, když uvidíte jasný důkaz.“4
Autor: Júsuf al-Karadawí a Wehba az-Zuhejlí, redakčně kráceno a upraveno
Zdroj:
Kelimátu fí l-wesatíjjeti l-islámíjje we me’álimuhá
al-Wesatíjjetu matleben šar’íjjen we hadáríjjen
bosenský překlad těchto děl viz HALILOVIĆ, Ahmed; ADILOVIĆ, Ahmed (překl.). 2012. Vesatijja – srednji islamski put. Sarajevo: Centar za dijalog – Vesatijja, str.1-119.
1Hadís na autoritu Anase ibn Málika Zaznamenal Ahmed, an-Nesáí, al-Hákim a al-Bejhekí jako hasan.
2Zaznamenal al-Buchárí v Adebu l-mufred, 1/104; Ahmed v Musnedu, hadís č. 8952, ve znění „dobré mravy“; uvádí jej i al-Hákim v Tewáríchu l-mutekkadimín mine l-anbijá´i we l-murselín, 2/760, jako sahíh podle podmínek Muslima, i když on jej neuvádí. Zaznamenává jej i al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 6/230 a v as-Sunenu l-Kubrá, 10/191, na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه.
3Zaznamenali Ahmed a Abú Daúd, s hasan řetězcem vypravěčů, jako sahíh jej uvádí at-Taberání v al-Mu’džemu l-kabíru, na autoritu Nu’mána ibn Bešíra.
4Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7055; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1709; a Ahmed v Musnedu, hadísy č. 22679 a 22752, na autoritu ‘Ubády ibn Sámita.