Pokání toho, kdo se dopustil inovace

Logo XXL

OTÁZKA: Existuje pokání pro toho, kdo následoval blud či inovaci a vybízel k ní? Jakým způsobem má správně proběhnout?

ODPOVĚĎ:

Ano, toto pokání existuje a důkazem je všeobecné znění veršů a hadísů pojednávajících o pokání.

OTÁZKA: Existuje pokání pro toho, kdo následoval blud či inovaci a vybízel k ní? Jakým způsobem má správně proběhnout?

ODPOVĚĎ:

Ano, toto pokání existuje a důkazem je všeobecné znění veršů a hadísů pojednávajících o pokání.

Kát se je možné nejen z hříchů, ale i z jakékoli inovace a dokonce i z nevíry a modloslužebnictví.

Vznešený Alláh pravil:

أَلَمْ يَعْلَمُوا أَنَّ اللَّـهَ هُوَ يَقْبَلُ التَّوْبَةَ عَنْ عِبَادِهِ

Což nevědí, že Bůh je ten, jenž přijímá pokání služebníků Svých (Tewba: 104)

Důkazem toho jsou i četná podání ze Sunny.

Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

مَنْ تَابَ قَبْلَ أَنْ تَطْلُعَ الشَّمْسُ مِنْ مَغْرِبِهَا تَابَ اللَّهُ عَلَيْهِ.

Kdokoli se kaje ještě předtím, než slunce vyjde ze západu, tomu Alláh díky Svému odpuštění pokání přijme.[1]

Abú Sa’íd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:‬

الندم توبة، والتائب من الذنب كمن لا ذنب له‬.

Litost (nad spáchaným činem) je pokáním a ten, kdo se ze hříchu kaje, jakoby žádný hřích ani neměl.[2]

Imám Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja všeobecně ohledně pokání pravil:

Alláh vznešený zaručil, že ten, kdo se upřímně kaje z toho, že přidružoval k Alláhu jiné nebo že vraždil či cizoložil, tomu budou jeho špatné činy zaměněny dobrými. [3] A toto je obecné pravidlo vztahující se na každého, kdo se kaje z nějakého hříchu.[4]

Imám ‘Alí al-Kárí napsal:

Takové pokání ovšem musí splňovat všechny nezbytné podmínky. Potom bude, díky Boží vlastnosti Odpouštění, zajisté přijato, neboť Vznešený Alláh praví:

وَهُوَ الَّذِي يَقْبَلُ التَّوْبَةَ عَنْ عِبَادِهِ وَيَعْفُو عَنِ السَّيِّئَاتِ وَيَعْلَمُ مَا تَفْعَلُونَ

On je ten, jenž od služebníků Svých pokání přijímá a špatné skutky jim odpouští a dobře ví, co konáte. (Šúrá: 25)

A není možné, aby On porušil Svůj jednou daný slib.[5]

Konkrétně o pokání z inovace Ibnu l-Kajjim stanovuje:

K podmínkám správného pokání toho, kdo vyzýval k inovaci patří i to, že podrobně vyjasní inovaci a blud, ve kterém předtím setrvával, přede všemi se ho zřekne a uzná, že pravdivý je opak, jak Alláh požaduje od těch následovníků dřívějších Písem, kteří vyzývali ke svému bludnému učení, vyplývajícímu z toho, jak původní učení Písma pokřivili a zatajovali, aby snáze mohli balamutit nevědomé lidi. Takoví si nejprve musí uvnitř sebe samých ujasnit, jak se věci správně mají a poté lidem oznámit to, co z pravdy zatajili nebo překroutili.[6]

Možnost pokání platí dokonce i pro vyzyvatele k tak těžkým bludům, které se naprosto neslučují s islámem a představují jeho přímé popření.

Šejch Sálih al-Fewzán, dotázán na někoho takového, odpověděl:

Ano, pokud se bude kát, Alláh jeho pokání skutečně přijme. Alláh přijímá pokání všech hříšníků, jak odpadlíků, tak i jiných mimo ně.

Vznešený Alláh praví:

وَإِنِّي لَغَفَّارٌ لِّمَن تَابَ وَآمَنَ وَعَمِلَ صَالِحًا ثُمَّ اهْتَدَىٰ

Já věru jsem odpouštějící tomu, kdo pokání činí, věří, zbožné skutky koná a potom po správné cestě se ubírá. (TáHá: 82)

Vznešený Alláh také praví:

قُلْ يَا عِبَادِيَ الَّذِينَ أَسْرَفُوا عَلَىٰ أَنفُسِهِمْ لَا تَقْنَطُوا مِن رَّحْمَةِ اللَّـهِ ۚ إِنَّ اللَّـهَ يَغْفِرُ الذُّنُوبَ جَمِيعًا ۚ إِنَّهُ هُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ

Rci: “Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny – On odpouštějící je i slitovný. (Zumer: 53)

A On, Nejvyšší, také řekl:

إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بَعْدَ إِيمَانِهِمْ ثُمَّ ازْدَادُوا كُفْرًا لَّن تُقْبَلَ تَوْبَتُهُمْ وَأُولَـٰئِكَ هُمُ الضَّالُّونَ

Kdo zřekli se víry poté, když ji přijali, a potom nevíru svou ještě rozmnožili – od těch nebude přijato pokání jejich, neboť to jsou zbloudilí. (Áli ‘Imrán: 90)

Vznešený také pravil:

وَمَن يَرْتَدِدْ مِنكُمْ عَن دِينِهِ فَيَمُتْ وَهُوَ كَافِرٌ فَأُولَـٰئِكَ حَبِطَتْ أَعْمَالُهُمْ فِي الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ ۖ وَأُولَـٰئِكَ أَصْحَابُ النَّارِ ۖ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ

Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě – ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou. (Bekara: 217)

Tedy verše hovoří o tom, kdo odpadne a potom se nekaje až do smrti, zvětšujíce stále dále a dále míru své nevíry, z čehož vyplývá, že ten, kdo se před svou smrtí naopak kaje, tomu Alláh jeho pokání přijme.

Jeho slova „ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou“ naznačují, že pokud zemřou jako muslimové kající se k Alláhu, Alláh jejich pokání přijme. Protože Alláh přijme pokání nejen toho, kdo odpadne od víry, ale i kohokoli jiného, pokud se k Němu dotyčný upřímně kaje.[7]

A Alláh ví nejlépe.

__________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2703.

[2] Zaznamenali ho Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4250; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, 10281; al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 20561; as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 3386; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 4/210. Jako hasan jej doložili Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 13/471; a al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6803.

[3] Viz verše 68-70 v súře al-Furkán, čes. Spásné rozlišení, 25. súra v pořadí.

[4] Viz al-Džewábu l-káfí, str. 165.

[5] Viz Mirkátu l-mefátíh, 4/1337.

[6] Viz ‘Uddetu s-sábirín, str. 93-94.

[7] Viz Šerhu Newákidi l-islám, str. 36.