بسم الله الرحمان الرحيم
Všechna moc a sláva náleží Alláhu, jenž seslal svého Posla صل الله عليه و سلم s posledním poselstvím pro lidi a ukončil tak řadu proroků.
بسم الله الرحمان الرحيم
Všechna moc a sláva náleží Alláhu, jenž seslal svého Posla صل الله عليه و سلم s posledním poselstvím pro lidi a ukončil tak řadu proroků.
Nechť milosrdenství Alláha spočine na všech prorocích a lidech kteří se starají o to, aby následovali vše, co Alláh seslal a na těch, kdo varují lidí před pokrytectvím, inovacemi, přidružováním a nevírou v Alláha.
V posledních několika desetiletích se stalo módou a zvykem mnoha lidí, kteří nejsou muslimy, nebo jsou muslimy jen podle slov a ne činů, a též mezi mnoha lidmi, kteří bojují proti Alláhu a islámu, konají širk a další věci, které Alláh zakázal, nazývat lidi, kteří vzývají k jedinému Bohu a varují před přidružováním a nevírou za tzv. wehhábisty. Nejen západní média jsou dnes plná slovních spojení jako „islámská sekta wehhábistů,wehhábovští fanatici apod. Mnoho muslimů také nechápe islám a je proto ovlivňováno touto propagandou.
Naší snahou je vysvětlit tyto omyly a lži na základě Koránu a sunny Proroka Mohammeda صل الله عليه و سلم. Nyní uvedeme několik bodů k tomu to tématu:
1. Al-Wehháb je jedním z tzv. krásných přívlastků Božích, česky se dá vyložit jako „Dárce“, či „všeobdařující“. Jak tedy může někdo zneužívat a špinit tento krásný Boží přívlastek a tím potažmo i Alláha samého? Hledáme před tím ochranu u Něj.
2. Slova jako wehhábí, wehhábita nebo wehhábizmus odkazují na učence Muhammeda bin Abdulwehhába (zemřel r. 1206 hidžry), který vzýval lidi k tewhídu a bojoval za jeho obranu, varoval před širkem a bojoval s lidmi širku. Jestli tedy lidé chtějí označovat lidi, kteří konají to, co konal tento učenec a chtějí-li být pravdomluvní, museli by užívat slova typu „muhammedí“ apod., jelikož Abdulwehháb bylo jméno otce tohoto učence a on sám se jmenoval Muhammed.
3. Alláh nám zakázal užívat hanlivých přezdívek (ve významu):
Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název “”hanebník”” poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví!” (al-Hudžurát:11)
4. Povinností všech věrných muslimů je vzývat k Alláhu a Jeho jedinosti a varovat před přidružováním (tj. širk) a nevírou v Alláha (tj. kufr).
Alláh říká v Koránu (ve významu):
“A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: “Alláha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte”!” A byli mezi nimi někteří, jimž Alláh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. Choďte jen po zemi a popatřete, jaký byl konec těch, kdo pokládali to za lživé!
Tághút je pak vše, co je uctívané spolu s Alláhem.
Výzva k Boží Jedinosti je posláním všech Božích poslů, mír s nimi.
V Koránu se říká (ve významu):
A vyslali jsme k Adovcům bratra jejich Húda, který řekl: „Lide můj, uctívejte Alláha a nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho – což nebudete bohabojní?“
A také (ve významu):
A k Thamúdovcům jsme vyslali bratra jejich Sáliha, jenž pravil jim: “”Lide můj, uctívejte Alláha a nemějte božstvo jiné kromě Něho; On dal vám vzejít ze země a usídlil vás na ní. O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím.”
Není tedy výzva k tewhídu poselstvím všech proroků? A také Proroka Muhammeda صل الله عليه و سلم? Což souboj mezi učením Boží jedinosti a přidružováním k Němu je něčím novým?
Ale vyzýváte-li ke stejné víře, k jaké vyzývali proroci, jste nazván wehhábíjcem. Přitom tato výzva a víra byla praktikovaná dávno před narozením šejcha Muhammeda bin Abdulwehhába. Důvody k tewhídu byly dávno před ním. Sbírky hadísů al-Bucháriho a Muslima byly sepsány dávno před jeho narozením. Jestli však uvedeš hadís zaznamenaný imámem Muslimem nebo imámem al-Buchárím jako argument pro tewhíd, jsi wehhábíjec – tak tedy i Muslim a al-Buchárí museli být podle toho, co uvádějí ve svých sbírkách hadísů také wehhábíjci. Je snad praktikování sunny je fanatismem a přeháněním ve víře?
Je fanatismem, budeme-li konat akty uctívání tak, jak to nařídil Posel صل الله عليه و سلم? Je boj proti inovacím ve víře radikalismem?
Což Posel صل الله عليه و سلم neřekl: „Ten, kdo přimyslí k naší věci něco, co není z ní, nebude to od něj přijato.“[1]
Zamysli se nad následujícím:
Čteš verš v súře al-Fátiha (ve významu):
Jen Tebe uctíváme a jen Tebe jediného prosíme o pomoc.
Jsi snad wehhábíjec?
Věříš hadísu od Ibn Abbáse, nacházející se ve sbírce Čtyřicet od Imáma Newewiho:
Prorok صل الله عليه و سلم řekl : „Když prosíš pros Alláha, a když hledáš pomoc hledej ji u Alláha.“[2]
Jsi snad wehhábíjec?
A jsi snad wehhábíjec, když věříš hadísu, ve kterém Prorok صل الله عليه و سلم řekl:
„Kdokoliv umře a vzýval jiné vedle Alláha, vejde do ohně.“[3]
A je možné, že tě také nazvou wehhábíjcem, když odpovíš na tvrzení, že awlijá´ /Bohu přiblížení/ znají to, co je skryté, veršem z Koránu (ve významu):
„On klíče má k nepoznatelnému a zná je toliko On; On nejlépe ví, co na souši je i na moři, a nespadne list žádný, aniž by On o něm nevěděl, a není zrnka v temnotách země ani stébla zeleného či uschlého, jež zaznamenáno by nebylo v Knize zjevné.“ (al-An‘ám:59)
Je možné, že tě nazvou wehhábíjcem, odmítneš-li slova Ibn Arabího a jeho přidružovaní typu:
„Pán je sluha, a sluha je Pánem. Chtěl bych vědět kdo mu vládne.“
A je možné, že tě nazvou wehhábíjcem, odmítneš-li věřit tvrzení, že Prorok Muhammed صل الله عليه و سلم byl stvořen ze světla a že má moc nám přinášet sám od sebe dobro. Alláh o tom říká v Koránu (ve významu):
Řekni /Muhammede/: „Nemohu si sám ani prospět, ani uškodit, leda bude-li Alláh chtít. Kdybych znal nepoznatelné, mohl bych věru rozmnožit dobro své a nedotklo by se mne zlo žádné; já však jsem pouze varovatelem a zvěstovatelem pro lid, jenž věří.“
(al-A‘ráf:188)
A nazvou tě wehhábíjcem, řekneš-li, že neslavíš narozeniny Proroka صل الله عليه و سلم, nebo že jej nevyzdvihuješ nad jeho prorocký statut.
Prorok sám صل الله عليه و سلم řekl:
„Nepřehánějte v mém vychvalovaní, tak jako křesťané vychvalovaní syna Mariina. Opravdu, jsem pouze služebník, tedy mluvte o mně: služebník Alláha a Jeho posel.“[4]
A je možné, že tě nazvou wehhábíjcem, nebudeš-li vzývat Abdulkádira[5], aby se od tebe vzdálilo nějaké zlo a recituješ v takové situaci tento verš (ve významu):
„Jestliže se tě Alláh dotkne nějakým neštěstím, pak tě ho nikdo nezbaví kromě Něho. A jestliže se tě dotkne něčím dobrým – vždyť On nade všemi je mocný.“ (al-An’ám:17)
A člověk který napsal níže uvedené byl snad také wehhábíjec?
„Pros Alláha, a nepros nikoho jiného než Jej. Hledej pomoc u Alláha, a nehledej pomoc u nikoho jiného než u Něj. Běda tobě, s jakou tváři potkáš Jej ráno? Bojoval jsi s Ním na tomto světě, odvracel se od Něj, klaněl ses Jeho stvořením, a tím způsobem si mu připisoval společníky. Podřizuješ jim své způsoby a spoléháš na ně v těžkých situacích. Jestli nepřestaneš, je to hloupost. Není krále, není vládce, není moci, kromě moci Alláha Vznešeného. Klaň se Alláhu a ne Jeho stvořením.“[6]
Splnil onen člověk všechna udávaná kritéria wehhábíjce? A nebyl to nikdo jiný, než nám známý Abdulkádir, tolik velebený a uctívaný lidmi ignorace.
A toho, kdo napsal níže uvedenou pasáž také nazvou wehhábíjcem?
„Nenávidím prosit Alláha, jinak než skrze Alláha.“[7]
Byl to imám Abú Hanífa.
Muslimové a nemuslimové, kteří nazývají jiné wehhábíjci tvrdí, že tito wehhábíjci nemilují Proroka صل الله عليه و سلم, jelikož jej neuctívají, nevzývají a neprosí jej o pomoc. Tito lidé opustili cestu Proroka صل الله عليه و سلم a Alláha, neboť vnášejí do islámu inovace a nenávidí muslimy, kteří chtějí islám stejný jako ten, který přinesl Prorok صل الله عليه و سلم, zbaven všech neislámských zvyků a inovací. A tito lidé tvrdí, že pouze oni mají rádi Proroka صل الله عليه و سلم a tito druzí ne.
Ale jak řekl jeden moudrý člověk: „Jestli je tvoje víra opravdová, byl bys mu /Prorokovi صل الله عليه و سلم / poslušný. Opravdu, věřící je svému poslu poslušný.“
Závěrem:
Vzhledem k tomu že wehhábíjcem je nazýván ten kdo uctívá jedině Alláha, miluje tewhíd a nenávidí širk, všechny své prosby směřuje jedině k Alláhu, spoléhá jedině na Alláha, následuje sunnu Proroka صل الله عليه و سلم a nenávidí inovaci, drží se cesty Proroka صل الله عليه و سلم a jeho společníků, čte knihy učenců a čerpá od nich znalost – pak z toho vyplývá, že každý věřící muslim je v očích nevěřících a pokrytců wehhábíjcem!
Každý z nás, kdo dodržuje islám takový, jaký jej seslal Alláh a snaží se následovat Proroka صل الله عليه و سلم je v očích lidí, kteří odmítají islám, nebo je zlákal pozemský svět, wehhábistickým fanatikem a šílencem.
Proč?
Jen proto, že vyzývá k Alláhu, odmítá inovace a hlásá, že je povinností poslouchat Alláha, zatímco ti, kdo jej takto nazývají, vzývají k přidružování a k inovaci, či dokonce k nevíře. A Alláh již jasně rozlišil víru od nevíry, následování Posla صل الله عليه و سلم od inovace a přidružování od jedinosti Boží.
Povinností věřících je pak následovat Alláha a Posla صل الله عليه و سلم.
Ze slov Abú Hammáda upravili Abdulláh al-Morawi a Alí Větrovec.
[1] Hadís se vyskytuje ve vícero verzích, je sahíh a obecně přijímaný. Je zaznamenán na autoritu Áiše.
[2] Hadís je sahíh a zaznamenal jej imám Muslim.
[3] Sahíh dle al-Buchárího.
[4] Sahíh dle al-Buchárího.
[5] Vztahuje se k mystiku Abdulkádiru al-Ghajlánímu, kterého mnozí z extrémních súfistů vzývají jako přímluvce u Boha.
[6] Viz al-Ghajlání: Fethu r-Rabání.
[7] Viz Dáru l-Muchtár.