OTÁZKA: Jaké jsou předpisy ‘Akíky? Přijal jsem islám a jsem dospělý, mám i za sebe porazit dvě ovce, nebo se toto provádí výhradně při narození dítěte? Mám porazit také za své děti?
OTÁZKA: Jaké jsou předpisy ‘Akíky? Přijal jsem islám a jsem dospělý, mám i za sebe porazit dvě ovce, nebo se toto provádí výhradně při narození dítěte? Mám porazit také za své děti?
ODPOVĚĎ:
‘Akíka arab. عَقِيقَةٌ znamená poražení obětiny u příležitosti narození dítěte. Islám přikazuje při narození syna porazit dvě ovce a při narození dcery jednu. Tento čin je podle většiny, arab. جمهور džumhúr, potvrzenou sunnou, tzv. سنة مؤكدة sunna muakkeda, z předpisu není vyňat dokonce ani chudobný.
Toto je názor mezhebů Málika, aš-Šáfi’ího a Ahmeda ibn Hanbel. Stejné se uvádí od Ibn ‘Abbáse, Ibn Omara, ‘Áiše, Fátimy, ‘Urwy ibn Zubejra, ‘Atáa, az-Zuhrího, Abú Sewra a dalších. Tento názor jako správný označil Ibn Tejmíjja.
‘Akíka byla praxí Proroka صلى الله عليه و سلم, který sám porazil ‘akíku za své vnuky Hasana a Husejna, dále jeho společníků i prvních generací muslimů po nich.
Důkazem je hadís od Selmána ibn Džábira ad-Dabího, kde Posel Boží صلىاللهعليهوسلمříká: „Za dítě se má porazit ‘akíka, prolijte za něj krev a zbavte jej tak toho, co mu škodí.“1
Od Semry se uvádí, že Posel Božíصلىاللهعليهوسلمpravil: „Každé dítě je spjato se svou ‘akíkou. Ta se za něj poráží sedmý den, toho dne se mu též dá jméno a oholí se mu hlava.“2 ‘Atá vysvětlil užitý pojem spjatosti takto: „Dítě se nebude moci přimlouvat za své rodiče, protože za něj neporazili ‘akíku.“
Učenci smýšlí, že oblíbeno je porážet sedmý den, pokud nelze, tak čtrnáctý, jednadvacátý, nebo po něm již jakýkoli jiný den až do dovršení dospělosti. Pokud je za chlapce poražena jen jedna ovce, pak i to postačuje pro splnění předpisu, jak smýšlí an-Newewí. Důkazem je fakt, že za al-Hasana a al-Husejna byla poražena jen jediná ovce za každého. ‘Akíka je pro dítě důležitá, je důvodem, že za něj lidé prosí, aby bylo uchráněno před zlem.
Od ‘Áiše a jejího otce Abú Bekra se uvádí slova Božího Poslaصلىاللهعليهوسلم „Za chlapce se porážejí dvě stejné ovce a za děvče jedna ovce.“3 Podle jiné verze: „Posel Boží صلىاللهعليهوسلمnám nařídil porazit ‘akíku, za děvče jednu ovci a za chlapce dvě ovce.“4
Na základě tohoto hadísu někteří hanbelovci a záhirovský mezheb, reprezentovaný Ibn Hazmem a Daúdem ibn ‘Alím soudí, že ‘akíka je povinnost.
Tomu však odporuje hadís, kde Posel Boží صلىاللهعليهوسلمtaké řekl: „Komukoli z vás se narodí dítě a chce za něj obětovat, nechť za něj obětuje.“5
Tento hadís slouží naopak hanefíjskému mezhebu na podporu stanoviska, že jde pouze o dobrovolný akt, arab. نافلةnáfila.
Pokud někdo namísto obětiny rozdá peníze v hodnotě obětiny, jedné, dvou ovcí, nebo více, učenci smýšlí, že je to dovoleno, ale že obětovat je i tak lepší. Jde totiž o předepsaný akt uctívání, který obsahuje moudrost a odkazuje na vykoupení Isma’íla, mír s ním:
وَفَدَيْنَاهُبِذِبْحٍعَظِيمٍ
A velkou obětí jsme ho vykoupili (Sáfát:107)
Podle názoru většiny učenců není nutné obětovat za dítě, které se sedmého dne nedožilo.
Maso ‘akíky je oblíbeno uvařit a servírovat s přílohou, neboť tak je pro chudé, sousedy a přátele ještě větším darem, lze ho ale rozdávat i syrové.
Ovce určená jako obětina nesmí být slepá, chromá a nijak viditelně nemocný. Nic z ní není dovoleno prodat. Rodiče mohou z obětiny pojíst, mohou ji rozdat chudým, nebo věnovat jako dar.
Za koho rodiče v dětství neobětovali, obětuje za sebe sám jako dospělý. Toto se uvádí od al-Hasana al-Basrího.6
Ibn Sirín říká: „Pokud bych věděl, že za mne nikdo neporazil ‘akíku, porazil bych ji za sebe sám.“7 Důkazem je, že Posel Božíصلىاللهعليهوسلمporazil ‘akíku sám za sebe poté, co mu přišlo Zjevení.8
‘Akíka se provádí poražením za chlapce alespoň jedné, nebo ještě lépe dvou ovcí a za děvče jedné ovce.9 Při této porážce je proneseno: „Bismilláh, ó Alláhu, toto je pro Tebe od Tebe. Toto je ‘akíka toho a toho.“ Tak se uvádí od ‘Áiše. Pokud by porážející prostě jen obětoval a toto nepronesl, předpis by i tak byl splněn.
Za každé dítě je třeba porazit zvlášť. Ibn ‘Abdulberr uvádí konsensus, že není možno za dvojčata porazit jen jedinou ovci.
Obětním kusem může být kromě ovce i koza, kráva nebo velbloud. Platí pro ně tytéž předpisy jako pro obětiny na svátek oběti.
Dát někomu plnou moc k provedení oběti ‘akíky a rozdělení masa chudobným je dovoleno.
Co se týče dělení masa ‘akíky, platí pro ně totéž, co pro sváteční obětinu. Ibn ‘Abdulberr uvádí od ‘Áiše, že část masa sní sama rodina, část se rozdělí mezi přátele a známé a část se rozdá jako milodar chudobným. Tohoto názoru je většina učenců. Pokud by někdo rozdělil maso ‘akíky nějak jinak, nebude to vadit. An-Newewí, al-Beghawí, aš-Šáfi’í, Ibnu l-Kajjím a další uvádí, že lepší je rozdávat hotový pokrm a pozvat lidi na hostinu, než jen pouze darovat syrové maso.
Nechť Alláh přijme naše i vaše dobré činy. Ámín.
1Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu.
2Muttefekún ‘alejhi. Zaznamenali jej i Ahmed v Musnedu a at-Tirmizí, an-Nesáí a Ibn Mádža ve svých Sunenech.
3Zaznamenal Ahmed v Musnedu a at-Tirmizí v Sunenu.
4Zaznamenal Ahmed v Musnedu.
5Zaznamenal Abú Daúd a an-Nesáí ve svých Sunenech.
6Viz al-Muhalla, 8/322., podání je přijatelné podle al-Albáního
7Zaznamenal Ibn Abí Šejba v Musennefu, 8/235, podání sahíh podle al-Albáního.
8Takto uvádí al-Bejhekí.
9Toto potvrzuje hadí zaznamenaný čtyřmi autory Sunenů kromě at-Tirmizího.