OTÁZKA: Jak je to s modlitbou v situaci, kdy je den příliš krátký, třeba jen pět hodin, nebo příliš dlouhý, jako v severních zeměpisných šířkách? V mešitě jsem viděl některé bratry po odříkání at-tehíjjatu hýbat ukazovákem pravé ruky. Nakolik je toto potvrzeno?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Jak je to s modlitbou v situaci, kdy je den příliš krátký, třeba jen pět hodin, nebo příliš dlouhý, jako v severních zeměpisných šířkách? V mešitě jsem viděl některé bratry po odříkání at-tehíjjatu hýbat ukazovákem pravé ruky. Nakolik je toto potvrzeno?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Posluصلى الله عليه و سلم.
Na vaši první otázku odpověděl šejch Ibn Báz: „I když jsou noci příliš krátké a dny příliš dlouhé, modlitba se provádí tak, jak je obvyklé.“1
Co se pak týče pohybu pravého ukazováku, podle toho, k čemu se přiklánějí nejvýznamnější učenci a co je nejpřesněji a nejautentičtěji doloženo ze Sunny, jako způsob modlitby Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, pravý ukazovák se zvedne jen v okamžiku, kdy modlící se osoba v pozici sedu (arab. قعود ku’úd) v okamžiku, kdy odříkal slova prosby známé jako at-tehíjjátu a pronese slova šehády. Poté modlící se položí prst a nehýbe s ním.
Šejch al-Albání tvrdí: „Poté, co člověk odříká prosbu na tešehhudu za imámem, přestává se s hýbáním prstem. Hýbat prstem na tešehhudu i poté a v míře takové, že ukazuje až k nebi, je špatně. Třeba být otočen (včetně prstu) směrem na kiblu po celou dobu modlitby.“2
A Alláh ví nejlépe.
1Viz Tuhfetu l-ichwán, str. 59.
2Viz Silsiletu l-Hudá we n-núr, str. 51.