Přehánění ve víře a extremizmus v náboženství, díl 7.: Zneužívání otázky extremizmu

Naše pojednání o přehánění ve víře by nebylo úplné, pokud bychom se nezmínili o jedné jeho velmi nepříjemné protireakci, jíž je jev některými označovaný jako muslimský defétizmus a také progrese nejrůznějších forem komplexů méněcennosti vůči světonázorům, etickým hodnotám, společenskému a právnímu pořádku, které muslimům v současnosti vnucují kultury euro-atlantického prostoru.

Naše pojednání o přehánění ve víře by nebylo úplné, pokud bychom se nezmínili o jedné jeho velmi nepříjemné protireakci, jíž je jev některými označovaný jako muslimský defétizmus a také progrese nejrůznějších forem komplexů méněcennosti vůči světonázorům, etickým hodnotám, společenskému a právnímu pořádku, které muslimům v současnosti vnucují kultury euro-atlantického prostoru.

1. Mnohoženství. Každý znalejší západní odpůrce islámu ví, že šarí’a dovoluje muslimským mužům mít jednu, dvě, tři nebo čtyři manželky. Vícečetné manželství tedy není příkazem, ale možností, s danými pravidly a omezeními. Proč by však, hovoříme čistě hypoteticky, neměla být problémem třeba právě monogamie, kterou Západ zdědil od antických civilizací a která není v dějinách zdaleka tak častým jevem jako polygamie? Proč musí být takové manželství problémem i v situaci, kdy jsou s ním všechny zúčastněné strany spokojeny? Jen proto, že odporuje západní civilizační zkušenosti? Navíc ve skutečném životě každodenně dochází k porušování tohoto dávného tabu ze strany Zápaďanů samotných. Tímto nechceme popouzet proti současné legislativě ČR, která podobné jednání kriminalizuje a kterou jsme na základě uzavřených dohod povinni respektovat.
2. Ozbrojený džihád. Je nebo není islám náboženstvím míru, když samo slovo islám je v arabštině odvozeno od téhož slovního základu, jako slovo mír? Do rozlehlých částí jihovýchodní Asie a subsaharské Afriky islám pronikl obchodem a misijní cestou. To je fakt. Ale islám rovněž zná válku a válčení. Do severní Afriky či Íránu přišel vojenskou cestou. I to je pravda. Islám je především celistvý systém života a obsahuje i ozbrojenou komponentu, na obranu a prosazení svého pořádku a svého místa pod sluncem, tak jako všechny ostatní konkurenční myšlenkové systémy. Lidská historie jednoduše nezná žádné hnutí, které by se absolutně zříkalo veškerého násilí a zároveň vydrželo déle než několik málo let. To je tvrdá realita, na níž není nic zvláštního, ani odsouzeníhodného, pokud ovšem nejste muslimové a nesoudí vás Západ. Navíc ozbrojený džihád neznamená boj pro boj sám, je to cílená snaha bránit a prosadit hodnoty islámu proti tyranii a útlaku, obrana sebe, svých hodnot a svých spojenců, stejně jako kterýchkoli jiných ukřivděných a týraných lidí, třeba i takto, pokud selžou všechny ostatní mírové prostředky. Pokud tedy Západ kritizuje islám kvůli bojování, obávám se, že se slon vysmívá myši za její dlouhý nos.
3. Trestní právo. Tak, jako mnozí západní kritici odsuzují tresty stínáním, kamenováním a sekáním rukou, které je součástí Božího Zákona, muslimové odsuzují vraždy nevinných, dílování drog, cizoložství a krádeže. O tom, že na Západě došlo k naprosté degradaci společenského odsudku zločinnosti, devalvaci morálních hodnot, podceňování závažnosti kriminality a přikládání větších práv pachatelům, než jejich obětem, se mlčí. Na celou věc lze pohlížet i tak, že v islámu má život oběti větší hodnotu, než pár roků v kriminále, které si vrah za svůj čin vyslouží a které stráví v cele vybavené satelitním televizorem a počítačem. Tímto neříkáme, že muslimové mají praktikovat stanovené tresty v západních zemích a ignorovat tamní legislativu.
4. Postavení ženy. V neposlední řadě Západ straší otázka žen, kterou je přímo posedlý. Na základě předkládané kritiky islámu Západ zřejmě vidí svobodu ženy zejména v míře nahoty, kterou ukazuje, změně její společenské funkce potlačením její přirozené úlohy matky, ztrátě mravní čistoty a cudnosti. To jsou ovšem věci, které nelze ani při nejlepší vůli označit za pozitivní. Písnička o nuceně zahalovaných ženách a o tom, že žena není emancipovanou, dokud nepřipomíná kus masa ve výloze u řezníka a zároveň není i úspěšnou provozní ředitelkou jaderné elektrárny, je již ohraná a nadbytečná. Měřítkem společenské hodnoty ženy není ani výše jejího platu ani objem slin, které dokáže vypudit ze sliných žláz přihlížejících mužů. Propaganda medií o činech některých omezenců třeba v Pákistánu nebo Somálsku je stejně zcestná, jako snaha posuzovat křesťanský Západ podle chování sexuálních predátorů třeba v Nizozemsku nebo USA. Muslimky si nakonec o svém životě stejně rozhodnou samy a nepotřebují pokryteckou starostlivost jiných.