Proč bývá islám tak často ztotožňován s barbarstvím? díl i.

gray and blue mosque

OTÁZKA: Proč bývá islám považován za barbarství, ač v jeho učení vlastně není nic barbarského? Je to tím, že muslimové svou víru neznají?

ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Proč bývá islám považován za barbarství, ač v jeho učení vlastně není nic barbarského? Je to tím, že muslimové svou víru neznají?

ODPOVĚĎ:

V současnosti ve velkém ožívá trend stavět před cokoli, co je spojeno s islámem, přívlastky barbarského, nemoderního a primitivního. To, co je vnímáno jako barbarské, vykazuje minimálně tři nezbytné elementy – jednak prvek iracionality či opozici k rozumu a rozumnosti, dále prvek kořistnictví a nakonec i prvek destruktivní agrese.

Domnívám se, že islám je dnes spojován s něčím takovým hned z několika důvodů a příčin najednou. Hlavní důvody zůstávají dva:

1. činy nemalého množství muslimů barbarské a primitivní skutečně jsou

2. a činy ještě mnohem většího množství muslimů jsou jako barbarské a primitivní vnímány nemalým počtem nemuslimů, ačkoli ani barbarské, ani primitivní vůbec nejsou.

V obou případech pak platí, že učení islámu tak, jak se o něm dozvídáme z Koránu, Sunny a praxe prvních muslimů, jsou přímou antitezí barbarství a primitivizmu, jeho léčbou a cestou, jak se od něj nadobro odpoutat.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم definoval víru islámu jako přímost (arab. النصيحة an-nasíha). [1]

Význam tohoto slova přibližuje soudobý učenec Sálih al-Fewzán:

Nasíha znamená naprostou ryzost a nefalšovanost (arab. خلوص chulús). Pokud je něco ناصح násih, znamená to, že je ryzí a nefalšované. Říkáme čistý med (arab. عصل ناصح ‘asalun násihun), čisté mléko (arab. لبن ناصح lebenun násihun) a myslíme tím čisté, nepančované, bez příměsí. A takové je i náboženství islámu. Je ryzí a čisté od jakékoli falešnosti, klamu, podvodu či zrady. Je to ryzí a nepozměněné náboženství. A i muslim podle něj musí být uvnitř přesně takový, jakým se jeví navenek. Čistý a vzdálený jakémukoli mravnímu poklesku, zrádnosti či nedůvěryhodnosti. Ten, kdo podvádí, klame a pletichaří, koho vnitřek je v rozporu s tím, co ukazuje navenek, má vlastnost odporující tomuto náboženství.[2]

Vznešený Alláh ve Svatém Písmu islámu předkládá nejobecnější etický předpis:

إِنَّ ٱللَّـهَ يَأْمُرُ بِٱلْعَدْلِ وَٱلْإِحْسَـٰنِ وَإِيتَآئِ ذِى ٱلْقُرْبَىٰ وَيَنْهَىٰ عَنِ ٱلْفَحْشَآءِ وَٱلْمُنكَرِ وَٱلْبَغْىِ ۚ يَعِظُكُمْ لَعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ

Věru Bůh přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči blízkým a zakazuje chlípnost, opovrženíhodné skutky i násilnickost a varuje vás – snad si to připomenete. (Nahl: 90)

A Prorok Muhammed صلى الله عليه و سلم, který islám zvěstoval lidstvu, přikázal:

أدِّ الأمانةَ إلى منِ ائتمنَكَ، ولا تَخُنْ مَن خانَكَ!

Splň nároky toho, kdo ti svěřil svou důvěru a nezraď ani toho, kdo už zradil tebe![3]

Ibn ‘Attá pravil: „Kdokoli se oddá mravnímu učení Sunny, toho srdce Alláh ozáří světlem poznání. A není nic vznešenějšího, než následovat Bohem milovaného v jeho příkazech, činech i způsobech.[4]

Barbarství tedy nevzniká z dokonalé Boží zvěsti, ale z nedokonalosti člověka, který je jejím příjemcem. A barbarů je mnoho typů. Avšak neplatí, že každý, jehož čin je někým označen za barbarský, barbarem skutečně je.

Ibn Tejmíja praví:

Hovořit o lidech nutno shodně znalosti a spravedlivě, nikoli na základě ignorance a nespravedlivosti.[5]

Dodejme, že znalost, spravedlivost a odvaha nazývat věci pravými jmény jsou zbraněmi proti každému barbarství a jeho nepřáteli. A že tupá ignorance, nestydatá nespravedlivost a zbabělá politická korektnost jsou jeho nejlepšími a nejvěrnějšími spojenci.

Mějte na paměti, že existují muslimové, kteří se dopouštějí i nesmírně ohavných zločinů, aniž by vůbec řešili náboženství. Muslimové ruší noční klid a páchají výtržnosti, muslimové se radují a tyjí z neštěstí jiných, muslimové lžou, muslimové podvádějí, muslimové ostatní okrádají, olupují a plení, muslimové demolují cizí majetek, devastují hroby, svatostánky i památky ostatních, muslimové zneužívají a prodávají omamné látky, muslimové se spolčují do mafiánských organizací, muslimové napadají a zabíjejí jiné ve velkých počtech. A činí tak důvodů zisku materiálního či nehmotného, z pomsty či prosté nenávisti ke komukoli odlišnému. Prostě proto, že muslimové jsou lidé a člověk je ze své přirozenosti schopen i něčeho takového, aniž by pro to musel mít jakýkoli náboženský či ideologický argument. A ani své oběti si takoví barbarští zločinci nevybírají na základě vyznání, ale na základě toho, kdo se jim zrovna naskytne a připlete do cesty.

Právě proto, že na novém místě takové kriminálníky nikdo nezná a právě proto, že v současné postkřesťanské Evropě, která se ve svém naivním humanizmu zřekla exemplárních trestů i kontroly nad vlastními hranicemi, jim za jejich zvěrstva nehrozí žádné závažné postihy a klesá i riziko jejich dopadení, rozšiřují podobní vyvrhelové svůj revír mezi evropské nemuslimy a snaží se na nich čím dál více cizopasit. Mnoho takových pachatelů se nachází především mezi akulturovanou západoevropskou muslimskou mládeží v sociálně vyloučených lokalitách na západě či v uprchlických táborech na jihu Evropy. Jde o mladíky, zanedbané co se týče náboženského i světského vzdělání, potýkající se s nedostatkem životní perspektivy i možností smysluplného trávení volného času. Jejich kriminalita je ovlivňována stejnými demografickými proměnnými jako kriminalita kohokoli jiného v jejich pozici a není ovlivněna jejich náboženstvím, protože i nemuslimové v podobných podmínkách vykazují podobné vzorce patologického chování, např. gangsterský styl života. Právě díky činnosti takových kriminálních gangů je Evropa na jih a západ od našich hranic sužována kriminalitou přistěhovalců a rozšiřují se oblasti, kam se původní obyvatelé neodváží ani za bílého dne. Nejde o to, že by v nich platily jiné zákony, než je legislativa dotyčných států, ale o to, že v nich neplatí zákony vůbec žádné. Nejsou to zóny Šarí’y, ale zóny bezvládí.

Některé gangy dokonce přidaly do arzenálu své symboliky n
ěkteré vnější prvky islámu, aby se odlišili od konkurenčních gangů jiných, nemuslimských. Tak vzniká identitářské a subkulturní pojetí vnější zbožnosti, kdy už zdáli snadno rozpoznatelné prvky, jako plnovous a tradiční oděv, hrají stejnou roli jako extravagantní účes punkera. Toto pojetí víry si zakládá na ostentativnosti a nápadnosti. Neklade žádné nároky ani na vynaložené duchovní úsilí, ani na mravní kredit svého nositele. Nabízí fikci vyvolenosti a iluzi kajícné nápravy. Pro okolí mimo tyto skupiny je totéž dostatečným důkazem islámskosti takových gangů. Sami delikventi tohoto typu bez jakékoli znalosti kvůli vlastnímu psychickému komfortu rozvíjejí fabulace o vlastní výjimečnosti coby muslimů a o oprávněnosti zločinů, kterých se dopouštějí na jiných okolo sebe, především na nemuslimech. Z prostředí tohoto druhu pochází neohrabané oslí můstky o loupežích coby součásti džihádu, o nečistotě a necudnosti nemuslimských dívek a žen, které je možno beztrestně znásilňovat, zotročovat či nutit k prostituci a z těchto kruhů se také rekrutovali ti nejobávanější hrdlořezové Neislámského kvazistátu, kteří se stali loutkami v rukou zákeřných manipulátorů a toxické ideologie tekfíru. Věrchušky současné Evropy, odkojené myšlenkovými proudy dominantními na tzv. Západě od konce 60. let, z bezpečí svých slonovinových věží tato nebezpečí vytrvale ignorují, záměrně přehlížejí a systematicky popírají jejich existenci. Proto se na nich přiživují jejich populističtí oponenti, parazitují na strachu a frustraci prostých slušných občanů, kteří uvnitř těchto problémů žijí své každodenní životy. Temní mágové populizmu sejí nenávist, nafukují a zveličují reálně existující problém pro snadný politický zisk, aniž ho dokáží skutečně řešit. Namísto falešných ideologických model vágní svobody a všeprostupující relativizace jakýchkoli hodnot prověřených staletími nabízejí zcela jiná zlatá telata – vlast, národ a pevnou ruku vůdce. V současné době se snad situace otvírá možnému zlepšení především díky iniciativám přímo zevnitř dotčených komunit, ve kterém už mívá zásadní roli i islámská osvěta v rámci zasažených komunit samotných. Nechť všemohoucí Alláh podpoří každého, kdo se snaží o zlepšení. Ámín.

Dále existují muslimové, kteří se sice ničeho otevřeně barbarského nedopouštějí, ale podobnost s historickými barbary, kteří na konci antiky zlikvidovali Západořímskou říši, přeci jen evokují. Tak jako oni, i germánští barbaři toužili po blahobytu Říma tak moc, až Řím vyčerpali a zpustošili. Mám na mysli ekonomické migranty z končin většinově muslimských, kteří míří na Západ za lepším dychtíce po snazším životě a benefitech bez protihodnoty, aniž jsou schopni proměnit i styl svého myšlení, zhodnotit své cíle a vyjasnit si, co od života vlastně chtějí. Jsou přítěží, nic společnosti neposkytují a jediné, co umí, je brát si plnými hrstmi to, co vytvořili a vydělali jiní dávno před jejich příchodem. Je to ten typ lidí, o kterých s neskrývaným despektem hovoří ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه: „Věru nenávidím, když vidím někoho, jak nedělá vůbec nic, jak nepracuje ani pro tento, ani pro onen svět.[6] Je jen otázkou času, kdy oni či jejich potomci propadnou krizi identity a dožene je jejich vnitřní rozpolcení mezi dva světy, kdy by sice rádi patřili do obou, nicméně už nepatří ani do jednoho a oběma světům přinášejí nanejvýš obtíže. [7]

Vedle muslimů, kteří o své víře neuvažují v podstatě vůbec, existují i muslimové, kteří si svou víru vykládají zcela špatně. Někteří si ji špatně vykládat chtějí, aby tím ospravedlnili nějaké své poklesky, buď zpětně anebo do budoucna, anebo tímto maskovali některé své nekalé úmysly, či tyto nekalé záměry šířili navenek mezi ostatní v hávu, který je pro ostatní snesitelnější, tedy zabalené do náboženství. Další si nasazují masku ostentativní islámskosti a osobují si náboženskou rétoriku, aby se snáze domohli jistých privilegií a lepšího přístupu ke zdrojům, anebo aby legitimizovali své monopolní postavení a svůj útlak jiných, aby mohli jinými manipulovat či rozšířit svou moc. Zneužívají idejí společně sdíleného náboženství k tomu, aby jiné přinutili dělat to, co by sami nikdy nechtěli. Živou víru více než pětiny světové populace a největší pravdu světa, kterou lidstvu zjevil jeho Stvořitel, tímto znesvěcují, rouhají se proti ní a berou si světovou ummu za svá rukojmí. Z touhy po tom, aby k nim lidé vzhlíželi jako k hrdinům, dopouštějí se takoví jedinci těch nejskandálnějších barbarských činů.

V tomto smyslu bylo řečeno:

وَلَا تَكُونُوا۟ كَٱلَّذِينَ خَرَجُوا۟ مِن دِيَـٰرِهِم بَطَرًا وَرِئَآءَ ٱلنَّاسِ وَيَصُدُّونَ عَن سَبِيلِ ٱللَّـهِ ۚ وَٱللَّـهُ بِمَا يَعْمَلُونَ مُحِيطٌ

Nebuďte jako ti, kdož vyrazili ze svých obydlí domýšlivě a stavějíce se na odiv lidem, aby odvraceli jiné od cesty Boží – však Bůh objímá ve vědění svém vše, co dělají. (Anfál: 47)

Jsou to nebezpeční šarlatáni a vlivní pokrytci, o nichž je řečeno:

وَإِذَا رَأَيْتَهُمْ تُعْجِبُكَ أَجْسَامُهُمْ ۖ وَإِن يَقُولُوا۟ تَسْمَعْ لِقَوْلِهِمْ ۖ كَأَنَّهُمْ خُشُبٌ مُّسَنَّدَةٌ ۖ يَحْسَبُونَ كُلَّ صَيْحَةٍ عَلَيْهِمْ ۚ هُمُ ٱلْعَدُوُّ فَٱحْذَرْهُمْ ۚ قَـٰتَلَهُمُ ٱللَّـهُ ۖ أَنَّىٰ يُؤْفَكُونَ

A když je vidíš, líbí se ti osoby jejích, a když hovoří, nasloucháš řeči jejich, jako by to byly trámy podepřené. A domnívají se, že křik každý je proti nim. Oni jsou nepřáteli, střež se jich! Nechť Bůh proti nim bojuje! Do čeho se to jen dostali? (Munáfikún: 4)

Motivací takového jednání je čistá pýcha a ryzí touha po slávě  a velkém množství následovníků. ‘Abdulláh ibn Mubárek vzpomínal na svého učitele Sufjána as-Sewrího, jenž toto odsoudil slovy: „Měj se na pozoru před touhou po slávě. Všichni, které jsem potkal, mne varovali před touhou po slávě.[8]

Další muslimové záměrně přehlížejí některá něřízení své víry a odvolávají se na ni jen tehdy, když se jim to hodí a hraje jim to do karet, nebo když náboženskou rétorikou mohou šermovat proti ostatním.

A jsou to ti, kterým je vyčítáno:

أَفَتُؤْمِنُونَ بِبَعْضِ ٱلْكِتَـٰبِ وَتَكْفُرُونَ بِبَعْضٍ

Zdaž věříte v jednu část Písma, zatímco druhou popíráte? (Bekara: 85)

Někteří další muslimové si svou víru vykládají špatně jednoduše proto, že o ní nemají dobré a relevantní informace. Nevědí, že n
ěkteré předpisy existují, anebo nevědí, že předpisy, které znají, neplatí a nemohou platit pro situace, ve kterých se je oni mermomocí snaží aplikovat. Nevědí, jak mají chápat Korán a Sunnu, nevědí, jak si mají brát příklad ze života Bohem milovaného Muhammeda صلى الله عليه و سلم, netuší, jak se stavět k vlastní tradici a odkazu svých učenců. Anebo nemají pražádnou znalost okolností, ve kterých se nachází, či způsobů, jakým to, co o islámu vědí, šířit mezi lidi. Kvůli všem těmto důvodům pak páchají více škody, než užitku. Jejich konání v důsledku toho pozbývá nezbytné osvícenosti a stává se barbarským.

Specifickým příkladem je subdiskurs pomýlených, ale o to více sebestředných konvertitů z většinově nemuslimského prostředí, kteří si myslí, že se přes noc a bez jakéhokoli usměrňujícího vedení či vštípené islámské výchovy mohou stát islámskými učenci poučujícími ostatní, často rodilé, muslimy o jejich vlastní víře, vyznávané dlouhé roky i po celé generace před nimi, že dokáží být najednou z ničeho nic zapálenými kazateli, brilantními intelektuály, odvážnými reformátory či horlivými bojovníky za pravdu Boží a že celý svět zvědavě čeká na to, až si začnou brát víru více než miliardy jiných lidí do úst jako rétorický nástroj pro vlastní potřeby ventilace svých osobních komplexů. [9] Velké většině z nich, kromě těch, nad kterými se Alláh smiloval, se dnes stává, že pokřivují islám záměrně i z neznalosti zároveň. A není divu, že mezi pachateli činů, které nezaujatý pozorovatel naprosto správně označuje za barbarské, je konvertitů oproti průměru daleko více.

Jsou to takoví, o nichž Alláh hovoří, že:

وَٱرْتَابَتْ قُلُوبُهُمْ

Jejich srdce propadla pochybám (Tewba: 45)

______________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 55 na autoritu Temíma ad-Dárího رضي الله عنه.

[2] Viz Minhatu r-rabbáníja fí šerhi Arbe’íne n-Newewíja, str. 12.

[3] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadísy č. 3534 a 3535; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1264 jako hasan gharíb od Abú Hurejry رضي الله عنه; ad-Dárekutní v Sunenu, hadís č. 303; Ahmed v Musnedu, 3/414; at-Taberání v al-Mu’džemu s-saghír, hadís č. 96; a al-Hákim v al-Mustedreku, 2/46. Al-Albání ocenil jako sahíh li-ghajrihi v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 423.

[4] Uvádí Ibnu l-Kajjim v Medáridžu s-sálikín, 2/486.

[5] Viz Minhádžu s-sunna, 4/337.

[6] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 1/130.

[7] Problémy muslimských diaspor jsme podrobně kriticky adresovali z hlediska islámského učení v trojdílném článku Nutné slovo do vlastních řad: stále máme tu drzost stěžovat si? K dispozici zde <http://e-islam.cz/content/nutn%C3%A9-slovo-do-vlastn%C3%Adch-%C5%99ad-st%C3%A1le-m%C3%A1me-tu-drzost-na%C5%99%C3%Adkat-si-d%C3%Adl-i>; <http://e-islam.cz/content/nutn%C3%A9-slovo-do-vlastn%C3%ADch-%C5%99ad-st%C3%A1le-m%C3%A1me-tu-drzost-na%C5%99%C3%ADkat-si-d%C3%ADl-ii>; a <http://e-islam.cz/content/nutn%C3%A9-slovo-do-vlastn%C3%ADch-%C5%99ad-st%C3%A1le-m%C3%A1me-tu-drzost-na%C5%99%C3%ADkat-si-d%C3%ADl-iii>.

[8] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 7/260.

[9] V podmínkách ČR jsme kritizovali problémy islámské osvěty ve čtyřdílné sérii Islámská osvěta v ČR: Sloni v porcelánu a ustrašené šedé myši. K dispozici zde: <http://e-islam.cz/content/isl%C3%A1msk%C3%A1-osv%C4%9Bta-v-%C4%8Dr-sloni-v-porcel%C3%A1nu-ustra%C5%A1en%C3%A9-%C5%A1ed%C3%A9-my%C5%A1i-d%C3%ADl-1>; <http://e-islam.cz/content/isl%C3%A1msk%C3%A1-osv%C4%9Bta-v-%C4%8Dr-sloni-v-porcel%C3%A1nu-ustra%C5%A1en%C3%A9-%C5%A1ed%C3%A9-my%C5%A1i-d%C3%ADl-2>; <http://e-islam.cz/content/isl%C3%A1msk%C3%A1-osv%C4%9Bta-v-%C4%8Dr-sloni-v-porcel%C3%A1nu-ustra%C5%A1en%C3%A9-%C5%A1ed%C3%A9-my%C5%A1i-d%C3%ADl-3>; a <http://e-islam.cz/content/isl%C3%A1msk%C3%A1-osv%C4%9Bta-v-%C4%8Dr-sloni-v-porcel%C3%A1nu-ustra%C5%A1en%C3%A9-%C5%A1ed%C3%A9-my%C5%A1i-d%C3%ADl-4>.