Zamysli se nad moudrostí Alláha Nejvyššího. On dává králům, aby vládli nad Jeho služebníky, vytváří z jedněch vůdce a vládce nad druhými a činí, aby byli stejného druhu jako jejich služebníci co se týče jejich činů. Tím se jejich vlastní činy stávají předobrazem toho, jací budou jejich vládcové.
Pokud zůstanou hrdě vzpřímeni, pak i jejich králové zůstanou hrdě vzpřímeni, ale pokud se budou hrbit a odvrátí od přímé cesty, jejich králové se také budou hrbit a odvrátí se od přímé cesty.
Pokud lidé někoho utlačují, pak i jejich vladaři a králové budou utlačovat takový lid. A pokud se spiknou jedni proti druhým, pak se jejich vladaři budou vůči nim i sobě navzájem chovat stejně.
Pokud si služebníci navzájem odepřou Alláhem stanovená práva, která jedni vůči druhým mají, pokud budou vůči jejich plnění mezi sebou skoupí, pak jejich vladaři a králové odepřou stejně tak i jim práva, která na nich mají a stanou se skoupými vůči nim.
Pokud sami lidé vezmou slabším cokoli, co není přípustné, aby jim brali, pak i jejich vladaři a králové vezmou jim to, co není přípustné aby jim brali a také na ně uvalí daně a další různé nepříjemné požadavky. O cokoliv služebníci oberou ty slabší, o to králové silou oberou je.
Tím se činy těchto služebníků z řad lidu stanou odrazem činů jejich králů a vladařů.
A není z Boží moudrosti aby hříšníkům a konatelům zla bylo vládnuto jinak, nežli totožným způsobem a z rukou někoho, kdo je stejný jako oni.
Dokud první pokolení muslimů byla tou nejlepší generací a nejvíce zbožná, potud byli i jejich vladaři také takoví. A když se poskvrnili špínou hříchu, pak i jejich vladaři ušpinili své ruce křivdami vůči nim.
Boží Moudrost tudíž zakazuje, aby se někdo, jako Mu’áwíja nebo Omar ibn ‘Abdil’azíz, stal nad námi vládcem v těchto časech, a už vůbec nemluvě o lidech jako byli Abú Bekr či Omar. Naši vládci jsou v naprostém souladu s naší povahou, stejně jako byli vládci v minulosti v plném souladu s povahou oněch generací před námi. A obě tyto záležitosti vyžadují pro své pochopení mnoho moudrosti.
Kdokoli má hluboce zakořeněn ostrý úsudek a zamyslí se nad tímto, ten spatří Boží moudrost, která se nachází v Božím předurčení a stanoveném osudu (arab. القضاء والقدر al-kadá´ wal-kadr) při pohledu zvenku i zevnitř, stejně jako ji spatří v čemkoli, co se týká Jeho stvoření a Jím určených zákonitostí (arab. الخلق والأمر al-chalku wal-amr).
Proto se vyvaruj názorů, že cokoliv z Jeho rozkazů by mohlo být prosto dalekosáhlé a hluboké moudrousti. Naopak – všechny rozkazy a pokyny Alláha Nejvyššího se odehrávají z těch nejdokonalejších úhlů správnosti a moudrosti. Leč pro nízké rozumy zůstávají taková moudra a jejich hloubky skryty z důvodu jejich slabostí a neschopnosti vnímat tyto aspekty Boží moudrosti podobně, jako i krásy dne díky síle záři slunečních paprsků zůstávají skryty očím trpícím denní slepotou.
Autor: Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja
Zdroj: Mitfáhu Dári s-se’áda, 2/177.
Přeložil: Afrim Peer